Ilustrace dolního konce stehenní kosti teropodního dinosaura, objeveného kolem roku 1676 u Stonesfieldu. Pravděpodobně se jedná o fosilii druhu Megalosaurus bucklandii, dnes už je však tento exemplář ztracen a jeho systematické zařazení tedy nelze ověřit. V roce 1763 byla tato zkamenělina označena jako Scrotum humanum. Kredit: Robert Plot, Michael Burghers; Wikipedie (volné dílo)

Právě v těchto dnech (konkrétně 20. února) si připomínáme již 195. výročí formálního popsání prvního druhohorního dinosaura. Byl jím jurský teropod Megalosaurus a oficiálně ho vědeckému světu představil v Londýně 20. 2. 1824 reverend William Buckland.[1] Je ovšem poměrně dobře známou skutečností, že první jméno, které bylo ještě mnohem dříve dinosauřím fosiliím přisouzeno, zní Scrotum humanum. To nemusí působit na první přečtení nijak neobvykle, pokud se ovšem nevyznáte v pojmech z lidské anatomie. Neznamená to totiž nic jiného, než „šourek lidský“. Dinosauři zkrátka vstoupili do dějin paleontologie pod více než pikantním názvem (jak poeticky uvádí například již Jaroslav Mareš ve své Záhadě dinosaurů z roku 1993). Jak ale k tomuto podivnému jménu dinosauří fosilie přišla? Opět se zde dostáváme k rodu Megalosaurus, protože onen název byl zřejmě přidělen právě zkamenělině tohoto teropoda. Megalosaurus byl tedy nejspíš prvním vědecky objeveným dinosaurem, a to pouze s výjimkou některých současných ptáků, jelikož ti jsou podle moderní systematiky jedinými přežívajícími teropodními dinosaury.[2] Zmíněné fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Taynton Limestone ve vápencovém lomu u vsi Stonesfield nedaleko Oxfordu. K objevu zkamenělin z období střední jury (stáří kolem 167 milionů let) zde došlo v roce 1676, tedy dávno před tím, než byly vědou rozeznáni dinosauři nebo definována jednotlivá geologická období. Zkamenělinu dolní části stehenní kosti teropoda získal do svého vlastnictví jistý Sir Thomas Pennyson, který ji poté odevzdal profesoru chemie na Oxfordské univerzitě a prvnímu „držiteli“ Ashmoleova muzea Robertu Plotovi. Dnes bychom tuto funkci v nejstarším univerzitním muzeu na světě označili za „ředitelskou“, tehdy ovšem podobný termín dosud neexistoval. Plot v roce 1677 zakreslil fosilii do svého díla Natural History of Oxfordshire („Přírodní dějiny hrabství Oxfordshire“) a vytvořil tak jedno z nejstarších prokazatelných vyobrazení dinosauří fosilie v dějinách vědy.[3] Do skutečného vědeckého popisu megalosaura tehdy zbývalo ještě 147 let. Robert Plot správně poznal, že má před sebou zkamenělinu dolního konce femuru, tedy stehenní kosti, jakéhosi velkého obratlovce. V té době však o dinosaurech ještě nikdo neměl ani ponětí, proto se Plot nejdříve domníval, že by se mohlo jednat o kost válečného slona, kterého kdysi do Británie přivedli Římané. Později se zase přikláněl k myšlence, že se jedná o pozůstatky jakéhosi lidského obra, kteří jsou zmiňováni i v Bibli.[4]

Skutečný původce fosilie byl velký teropodní dinosaurus z období střední jury. Pokud jím byl rod Megalosaurus, pak se jednalo o dravého teropoda o délce asi 7 až 9 metrů a hmotnosti kolem 1 tuny. Největší známé exempláře tohoto evropského megalosaurida se tak velikostně blížily například severoamerickému alosauridovi druhu Allosaurus fragilis. Kredit: Eotyrannu5; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Nejzajímavější část příběhu této zkameněliny se však odehrála až v následujícím století, konkrétně v roce 1763. Anglický lékař a autor mnoha naučných pojednání Richard Brookes zahrnul do jedné ze svých knih také fosilii Plotovy „Cornwellské kosti“, jak byla tehdy nazývána. Vzhledem k jisté povrchní podobnosti s lidskými varlaty použil pro zkamenělinu právě označení Scrotum humanum. Brookes dobře věděl, že podobným způsobem se měkké tělní tkáně nemohou dochovat a jím zvolené jméno pouze odráželo jistou podobnost fosilního exempláře s mužskou částí těla.[5] V roce 1970 si nicméně britský paleontolog Lambert Beverly Halstead povšiml, že Brookes možná pojmenoval kost dvouslovným názvem záměrně. Domníval se totiž, že autor chtěl pro zkamenělinu stanovit platný vědecký dvouslovný název (binomen) a vzhledem k tomu, že již o pět let dříve vyšlo stěžejní desáté vydání Linnéova Systema Naturae, mohlo by se vlastně jednat o nejstarší platné jméno dinosaura! Scrotum humanum by tak mělo prioritu před jménem Megalosaurus bucklandii (ovšem za předpokladu, že se jedná o totožný druh dinosaura), protože bylo stanoveno o celých šest desetiletí dříve a podle obecného výkladu Mezinárodních pravidel zoologické nomenklatury mohlo mladší a „oficiálnější“ název nahradit.[6] Po smrti Halsteda v roce 1993 dokonce jeho přítel William A. S. Sarjeant podal petici k Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu s požadavkem oficiálního potlačení „pikantního“ jména ve prospěch megalosaura. Ve hře tehdy totiž nebylo nic menšího než určité zesměšnění (byť v bodrém duchu) celého vědního oboru. Vyvinuté úsilí se však ukázalo být nadbytečným, protože Scrotum humanum nebylo nikdy chápáno jako oficiální pojmenování a šlo vlastně pouze o označení ilustrace bez ambicí na postačující vědecký popis. Nebylo také nikdy považováno za platné vědecké jméno po roce 1899, takže je dnes obvykle považováno za nomen oblitum, neboli „zapomenuté jméno“. Podstatná je také skutečnost, že fosilie už se kdysi v minulosti ztratila a dnes tedy nemůžeme s jistotou ověřit, zda skutečně patřila rodu Megalosaurus nebo snad nějakému jinému, příbuznému teropodovi ze stejného geologického období.[7] Otázka validity kontroverzního jména nás tedy již trápit nemusí, platným nikdy nebylo, není a už ani nebude. Je však zajímavým příkladem historické pikantnosti, která občas do dějin vědy promluví a učiní ji tak v přemíře mnohých suchopárných odborných informací pestřejší, vtipnější a pro obecnou veřejnost snad i tak trochu zábavnější.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: In 1763, English naturalist Richard Brookes published his “Cornwell bone” illustration and named it Scrotum humanum, comparing its appearance to a pair of „human testicles“. This fossil bone was discovered around 1676 near Stonesfield in Oxfordshire and it was likely the lower extremity of the thighbone (femur) of a theropod now known as Megalosaurus.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Megalosaurus#%22Scrotum_humanum%22

https://blog.biodiversitylibrary.org/2015/10/the-first-described-and-validly-named-dinosaur-megalosaurus.html

http://www.bbc.com/earth/story/20150603-the-land-that-gave-us-dinosaurs

http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2015/08/megalosaurus-beast-of-week.html

http://www.nhm.ac.uk/discover/how-dinosaurs-got-their-name.html

https://qilong.wordpress.com/2011/08/05/the-name-that-wasnt/

———

[1] Buckland, W. (1824). „Notice on the Megalosaurus or great Fossil Lizard of Stonesfield“. Transactions of the Geological Society of London. 2. 1 (2): 390–396. doi: 10.1144/transgslb.1.2.390

[2] Sarjeant, William A. S. (1997). „The earliest discoveries“. In Farlow, James O.; Brett-Surman, Michael K. The Complete Dinosaur. Bloomington: Indiana University Press. pp. 3–11. ISBN 978-0-253-33349-0.

[3] Plot, R. (1677). „The Natural History of Oxford-shire, Being an Essay Toward the Natural History of England“. Mr. S. Miller’s: 142. doi: 10.5962/bhl.title.23488

[4] „Robert Plot: A brief biography of this important geologists life and work“(PDF). Oxford University Museum of Natural History, str. 4.

[5] Brookes, R. (1763). „A New and Accurate System of Natural History: The Natural History of Waters, Earths, Stones, Fossils, and Minerals with their Virtues, Properties and Medicinal Uses, to which is added, the Method in which Linnaeus has treated these subjects“. J. Newberry. 5: 364. OCLC 690730757

[6] Halstead, L. B. (1970). „Scrotum humanum Brookes 1763 – the first named dinosaur“. Journal of Insignificant Research. 5: 14–15.

[7] Halstead, L. B.; Sarjeant, W. A. S. (1993). „Scrotum humanum Brookes – the earliest name for a dinosaur“. Modern Geology. 18: 221–224.