Portrét muže, o němž se soudí, že to byl Kryštof Kolumbus. Nejspíš to byl on a jeho posádka, která po návratu z Nového světa obšťastnila Evropu nemocí syfilis.

Původce, prevence, a do doby objevu penicilínu ani účinná léčba nemoci, nebyly známy. Není proto divu, že se nevyhýbala ani mocným tohoto světa. Ať už Nového, tak toho Starého. Záludností choroby je, že svému nositeli časem zatemňuje mozek a mění psychiku. Proto odborníci na dějepravu o nemoci hovoří jako o hýbateli vývoje civilizace. Argumentů k tomu mají dost. Dopady rozhodnutí duševně nemocného anglického krále Jindřicha VIII, ruského cara Ivana Hrozného, Lenina,.. Neméně smutné na tom je, že syfilis zkrátil tvůrčí čas i takovým mužům, jako byli Ludwig van Beethoven, Oscar Wilde, Scott Joplin,… To všechno jen proto, že jakýsi Kolumbus, kromě brambor a tabáku, přivezl do Evropy i spirochety.

Syfilitidu způsobuje baktérie Treponema  pallidum, kterou řadíme mezi spirochéty. Přenáší se pohlavním stykem. Výjimkou je přenos z nakažené matky na potomka během těhotenství nebo porodu. Infekce má řadu neobvyklých projevů a může na sebe upozornit třeba zánětem oka (uveitidou). O zrak připravuje dvě třetiny všech, kteří si nemoc nechají rozvinout. Například glaukomem, kataraktou, odchlípením a zjizvením sítnice, většinou za doprovodu prohlubujícího se postižení nervového systému.

Fracastorovo epického dílo Syphilis ze 16. století neztratilo na aktuálnosti ani po staletích. Zde je ve francouzském překladu z roku 1753. Kredit: HSLS.

Syfilitik prochází třemi stádii. Nejprve se v místě průniku infekce objeví nebolestivý bělavý tvrdý vřídek (nejčastěji na genitáliích nebo rtu). Ten se po několika týdnech sám zhojí a zbude po něm malá jizva. Ta je ale předzvěstí budoucích komplikací. Infekce se totiž lymfatickými cestami jen přesunula do přilehlých mízních uzlin, odkud podniká invazi dál do organismu.Ve druhém stádiu se oběti objeví na kůži vyrážka. Má podobu bílých stroupků. Nemocnému se většinou daří vše ututlat a schovat pod oděv. Vyrážka se většinou  omezuje jen na trup. Nemocnému sice zduří uzliny na krku, v podpaží i tříslech, ale protože nebolí, nebývá si vědom ničeho zlého. Občas dojde i na syfilitickou „angínu“, kdy se v ústech vytvoří bílé povlaky a následuje horečka, případně zánět mozkových blan. Když se ale posečká, zduření uzlin i vyrážka během několika týdnů samy zmizí.

Varování vyrážkou  může zahrozit opakovaně, třeba v průběhu až dvou let, ale také nemusí. Příznaky pak zcela ustanou a je lehké být optimistou, že je po problému.

Pohoda může trvat i pět až dvacet let. Je ale jen klidem před bouří. Syfilis se v tu dobu dá zjistit jen krevními testy. Parazit ale nelení, a aniž by o sobě dával vědět, snad jen tím, že jsme poněkud unavenější, svého hostitele neúprosně dál pozvolna ničí.

Oscar Wilde (celým jménem Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde). I jeho kariéru zkrátil syfilis. Autor fota: Napoleon Sarony, Library of Congres, Wikipedia.

Třetí stádium, zvané pozdní syfilis, je už jen smutnou dohrou dávných sexuálních hrátek s infikovaným partnerem. Postiženy jsou všechny orgány, a jde jen o to, který víc. Propukají těžké záněty kloubů, srdce i nervového systému a k problémům s pohybem se přidávají demence, rozpad osobnosti, ochrnutí a smrt.

Naštěstí žijeme v éře penicilinu, který z nemoci udělal tak trochu něco jako angínu. S jeho zavedením počty nemocných začaly celosvětově klesat tak strmě, že epidemiologové prognózovali brzké zmizení nemoci v propadlišti dějin, jako v případě pravých neštovic. Nestalo se. Nějakou dobu počty nakažených v Evropě, USA i Austrálii rostou. Promořenost se tedy zvyšuje v zemích s vysokými příjmy tam, kde ještě nedávno byl trend zcela opačný. Z šetření prováděného Kirbyho institutem vyplývá, že v Austrálii mezi léty 2010 a 2017 vzrostl počet syfilitiků o 250 %. Americký národní institut veřejného zdraví (CDC) hlásí, že počet novorozenců nakažených matkou se v USA téměř ztrojnásobil. Podle Světové zdravotnické organizace mělo být v roce 2012, ve věkové kategorii 15 až 49 let (kategorie rozsévající infekci), nakaženo syfilis 10,7 milionů osob a její prognostici straší, že se situace od té doby ještě zhoršila a že bude hůř. Novější sporé statistiky jim v tom dávají za pravdu. Ze zdravotnické statistiky ČR a vyjádření představitelů nemocnic lze soudit, že comback syfilitidy doprovázený kapavkou se nevyhnul ani našim končinám, neboť počet nakažených se v posledních letech zdvojnásobil a počty rostou od roku 1990.

Kouzlo dokonalosti je v jednoduchosti. Treponema pallidum má jenom 100 genů. Tvoří jen málo proteinů a díky tomu se z ní stal „stealth patogen“ s pozoruhodnou schopností unikat naší imunitní obraně.

O příčině návratu syfilitidy se odborníci přou. Jedni dávají vinu lehkovážné turistice, jiní migrační krizi, další slepé víře ve všemohoucnost penicilínu. Epidemiologové začínají bít na poplach, neboť se syfilis podle nich blíží hranici epidemie. V poslední době k tomu má přispívat rostoucí obliba „chemsex“. Pro neznalé - užívání drog  za účelem zpříjemnění sexuálních aktivit. Takzvané „Chem party“ už nejsou výsadou gayů a leseb, Smartphonové seznamovací aplikace na nezávazný sex využívají příznivci i mimo komunitu LGBT. Na večírky se svolávají pomocí kódů, například PnP (z anglického party and play) je pozvánkou na sešlost a je z ní jasné, že půjde o „hraní si“. H&H je také z angličtiny (high and horny) a dá se přeložit, že půjde o setkání sjetých a nadržených. Aby program nenarušovaly úřady, akce se svolávají do soukromých bytů. Nouze o extázi, novou extázi GHB přezdívanou „tekutá“, nebývá nouze. V nabídce je často i hit zvaný „mňau mňau“, nebo-li Mefedron, amfetamin, případně ketamin, MDMA. A co by to bylo za PnP, kdyby na ní chyběl perník s máňou.

Část viny na rychlém šíření nákazy prý nesou i léky na bázi sildenafilu (např. Viagra). Měly sloužit k léčbě sexuálních dysfunkcí, ale ze zdravých dělají „nadsamce“.

Justin Radolf, vedoucí týmu se slibnými výsledky v získávání imunizačního agens. UConn Health

Z naší vlastní oslí zkušenosti seznam faktorů rozšíříme ještě o jeden. Souvisí s tím, že internet už není tím, čím býval. Vydavatelé e-zinů se bez reklamy neobejdou a teď začínají byt nuceni se jistým tématům vyhýbat. Jinak si přidělávají práci a ještě k tomu snižují hodnotu svých stránek. Roli posuzovatelů kvality totiž převzali roboty. Prohledávají obsah článků a podle slov a obrázků usuzují, zda nezavánějí „sprosťárnami“. V takovém případě se bonita stránek pro inzerenty snižuje. Bez ohledu na to, zda jde o poznatky, které by si šířit zasluhovaly a znát bychom je měli.

Pro lepší pochopení jeden příklad. Když jsme vás zde informovali o Konceptu "S.T.EYE." (získal první cenu od Isaac Newton Academy), odrazilo se to v oslí ekonomice. Paradoxní na tom je, že šlo o nápad třináctiletých žáků, kteří přišli za svým učitelem s nápadem prezervativů, které by při styku s nakaženým partnerem signalizovaly riziko infekce změnou barvy. Kantorovi se nápad zamlouval a pomohl jim připravit projekt. Nadchli se pro něj i výzkumníci a v tradičně puritánské Anglii projekt podpořila  vědecká i zdravotnická zařízení. Projekt dostal reálné obrysy a připravili se protilátky proti antigenům - původcům chorob. Zkoušelo se opatřovat je barvičkou. Tak, aby protilátka při kontaktu s příslušným „protikusem“ měnila konformaci a tím i barvu. Práce poněkud zdržují obtížnosti při navazování protilátkových komplexů na pryž. Povrchová vrstva se při dovádění ráda z kondomů stírá.

Melissa Caimano, členka týmu Justina Radolfa. Kredit: UConn Health.

Nicméně neodbíhejme od problému. Za zveřejnění informace strýček Google  Osla penalizoval. Údajně jsme porušili pravidla (téma pro dospělé a odporující dobrým mravům). Měli jsme teoreticky možnost se pokusit záležitost rozporovat, ale na druhé straně vám naslouchá jen robot a s tím je domluva jako s kozou. Po týdnu v této šachové partii pokládáte krále, článek raději stáhnete, nebo rušíte reklamu. I když se zde viníkem jeví a osočili jsme se na Google, není to k němu tak úplně fér.  Jedná na základě požadavků formulovaných inzerenty. Ti chtějí mít své výrobky prezentovány v prostředí optimismu a samých dobrých zpráv. To, co jsme si nazvali „keep smiling“, začne být brzo vážný problém. Jen u nás jsme boj s roboty už vzdali  u stovek článků. U žádného přitom nešlo o prohřešky proti etice, nebo co by mohlo mladistvé ohrožovat a svádět na scestí. Naopak!

Brzo se ukáže, že to není jen oslí problém, ale všech časopisů, které se snaží pokrýt náklady pronajímáním reklamních ploch. Pokud se tento trend nezmění, nepostihne to asi jen časopisy určené hrstkám odborníků a za nimiž stojí finančně mocní partneři. Například profesní svazy, výrobci léků, přístrojů,… Problém je v tom, že za odborné časopisy se platí, a ne zrovna málo. Pro velkou část společnosti, kterou je záhodno vzdělávat populární formou, právě to nevěstí nic dobrého. Nastolené tabu nebude vyhovovat jen inzerentům, ale i venerickým chorobám, jak už začínají naznačovat i zdravotní statistiky.

Ochrání nás očkování?

Připravit vakcínu proti syfilitidě se snaží na světě nespočty týmů a už hodně dlouho. Zatímco proti jiným bakteriím se jim to daří, u treponem tápou. Jedním z důvodů je, že studovat syfilis je těžké. Kromě jiného se jeho původce nedaří pěstovat v laboratoři v kultuře. A také se s ním nedají dělat pokusy na myších. Vnímaví jsou králíci, ale ti se treponem zbavují tak rychle, že musejí být znovu infikováni, aby se infekční  kmen dařilo udržet „při životě“.

Jsou i další komplikace. Zatímco jiné bakterie lze omýt od nečistot, případně vysušit a pak se na ně podívat v mikroskopu, s treponemou to nezkoušejte. I když tohoto tvorečka známe už od roku 1905, prohlédnout si ho v optickém mikroskopu se moc lidem nepoštěstilo. Ti co s ním pracují, o něm říkají, že má tak křehké tělíčko,  že se na něj stačí jen ošklivě podívat a už se rozpadá.

Je smutnou realitou, že ani po více než  sto letech,  kdy Schaudin a Hoffman tuto bakterii objevili, se nepodařilo pořádně zjistit, které z proteinů má na svém povrchu a které uvnitř. To je totiž důležité vědět, když imunitnímu systému chceme napomoci, aby se s protivníkem dokázal vypořádat.  Původce syfilitidy je divný po všech stránkách. I v tom, že má tvar spirály. A také svou genetikou. S jinými bakteriemi je příbuzný asi tak, jako my s chobotnicí z bezobratlých. Kouzlo dokonalosti treponem spočívá v jejich jednoduchosti. Vystačí si s pouhými sto geny. A to je asi  jediná věc, která je na nich sympatická.

Na Jindřicha VIII a vládu jeho rozpadlé osobnosti jsou Angličané hrdí asi tak, jako Rusové na svého Ivana Hrozného. (Kredit BBC, neznámý malíř).

Malý počet genů se dá snadno analyzovat. Toho nyní využila dvojice mikrobiologů: Melissa Caimano a Justin Radolf z UConn Health v Connecticutu. Výsledky jejich práce si zaslouží naší pozornost, mohou totiž přivodit tolik žádoucí zlom v úspěšnosti imunizace.

Radolf s Caimano začali analyzovat proteiny trypanozomy podle jejích genů. Využili k tomu vzorky bakterií odebraných nemocným v různých koutech Země (i z Česka).  Zjistili, že ačkoli kmeny z různých míst vypadají jako by si z oka vypadly, v mnoha genech se původci syfilitidy od sebe liší. A to je další překvapení, které si na nás bakterie přichystala. V organismu s tak malým počtem genů musí být každý nezbytný a i jeho nepatrná změna by teoreticky měla být pro patogena rozsudkem smrti. U treponem to neplatí. I s genomem prošpikovaným mutacemi skrz naskrz si stále uchovávají svou virulenci a jsou pro nás stále stejně nebezpečné.

Na treponemy vychází najevo i další skutečnosti. Například, jak se svou strukturou a složením liší od svých gram-negativních příbuzných. Zatímco taková Escherichie coli, stejně jako všechny další gramnegativní bakterie, má svou vnější membránu z lipopolysacharidu (vysoce zánětlivého glykolipidu, na něhož je náš imunitní systém zvlášť alergický), treponema je výjimkou. Jeji maskování připomíná technologii stealth. Na povrch „vystrkuje“ jen takové části molekul proteinů, na nichž se náš imunitní systém „nechytá“. Několik málo  antigenních cílů, na které by se naše imunitní buňky zaměřit mohly, se vyskytují až pod vnější membranózní dvojvrstvou. Tam ale jsou jak pro receptory našich bílých krvinek, tak i pro jejich protilátky, neviditelné.

Hledání periplazmatických proteinů (těch, které by se mohly dát využít k vakcinaci), trvá již déle než dvacet let. Jak se zdá, až nyní se americkým výzkumníkům začíná dařit. A to díky algoritmům. S jejich pomocí podle genů treponemy identifikují kandidátní molekuly membránových proteinů. Pátrají po takových, u nichž se dá předpokládat, že se budou formovat do  charakteristické konformace nazývané „beta-barely“.  Už si takové algoritmem prognózované proteiny vyrobili v laboratoři a vyzkoušeli, jak se chovají z pohledu schopnosti navodit tvorbu protilátek. Ukázalo se, že imunitní systém provokují dostatečně a že ten protilátky proti těmto strukturám tvoří ochotně.

Girolamo Fracastoro 1478 - 1553, italský lékař, autor básně i názvu sifilis. Volné dílo, Wikipedia.

Tím nejdůležitějším výsledkem jejich práci je, že vytvořené protilátky se navazovaly i na povrch bakterií T. pallidum. Když to shrneme, tak algoritmem předpovězené proteiny parazita jsou schopny navodit tvorbu protilátek namířených proti proteinům v jeho membráně. Protilátky zapadají jako klíč do zámku a vše nasvědčuje tomu, že vědci jsou na stopě slibné substance, kterou by se mělo dát vakcinovat. Je to velký příslib prolomení dosavadní smůly a neúspěšných snah o získání účinné vakcíny na syfilis.

Vyhráno ale ještě není. Protivník je hodně vychytralý a své geny pro tvorbu proteinů rád a často nechává mutovat. Mění tím i své povrchové proteiny. Vakcína by proto nemusela být na všechny jeho úhybné manévry dostatečně „blbuvzdorná“. I na to už mají výzkumníci plán. Vrací se k přečteným genomům a na nich začali s vytypováním dalších podobných kandidátních molekul, které také budou schopné navodit tvorbu protilátek. Z takto postupně získaného většího spektra vyberou ty proteiny, jejichž geny mutují málo. Na jejich základě  připravená  očkovací látka by měla být „širokospektrální“. Zásluhou Radolfa a Caimanové se možnost pomoci imunitnímu systému, aby se s původcem syfilitidy dokázal vypřádat, ať už by se halil v jakémkoliv ze svých mutačních převleků, hodně přiblížila.

Závěr

Napsáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz

Ať už je na vině migrace, chemsex, či spiknutí géniů zodia káli a osmapadesáté vyšší inteligence, šiřme povědomí o tom, co je to syfilis, jaký nabral trend, jaké jsou jeho počáteční projevy, kdy je ještě snadno léčitelný, aby těch, kteří si s ním potykají, bylo co nejméně. Pokusy s vakcinací jsou hodně slibné, ale kdo ví, jak dlouho bude trvat, než se dostane do klinické praxe. Ani pak ještě nemusí být vyhráno. Jako v případě spalniček, i tady budou mít  slovo  homeopatie, hnutí antivax a lidská nevědomost.

Literatura

The Conversation

CDC

UConn Health Farmington, Connecticut