V poslední době proběhla tiskem celá řada příznivých zpráv o zlepšení léčby poraněné míchy. Všechny jsou na jedno brdo a spočívají v  použití kmenových buněk. Z uvedeného scénáře se ale dvě práce vymykají a právě ty začínají být předmětem odborných diskusí. 

První ze zmíněných prací se sice štěpů kmenových buněk okrajově také týká, ale přináší na věc nový pohled  - léčbu poraněné míchy vylepšuje chemikálií cAMP,  cyklickým adenozin-monofosfátem. Zajímavé výsledky s touto sloučeninou popsal tým z Kalifornské univerzity v San Diegu (UCSD). Za pomoci cAMP se jim daří regenerovat nervy přerušené míchy u potkanů. Výzkumníci v tomto případě vyšli z úvahy, že vzniklou "díru" je třeba překlenout a že je k tomu potřeba využít výběžky nervových buněk - axony, které jako výsuvná tykadla zajišťují spojení nervovými vlákny až do mozku.

Zvětšit obrázek

Neuron s axony

 O axonech se ale ví, že se do růstu v místech kde je mícha přerušena, moc nehrnou. V San Diegu se je výzkumníci pokusili k růstu přimět zmíněným cAMP. Když pokusným potkanům výzkumníci aplikovali cyklický adenozin-monofosfát, neuronům se růst axonů zvětšil. Sloučenina cAMP je totiž významným buněčným poslem regulujícím různé metabolické procesy. Účastní se také na komunikaci mezi jádrem a cytoplasmou u nervových buněk a to těsně předtím, než buňka začne vysouvat do okolí své výběžky. A právě v to vědci doufali že se stane, když cAMP dodají do organismu pokusných zvířat v nadbytku. Jak se později ukázalo, jejich předpoklad jim vyšel. Cyklický AMP stimuloval nervové buňky v místě, kde byla mícha přerušena. Axony začaly růst i ze stromálních buněk kostní dřeně. Buňky kostní dřeně předtím vědci napěchovali aby vyplnili "díry" mezi oběma konci přerušené míchy. Pak už jen stačilo buňky kostní dřeně pomocí neurotropního růstového faktoru převést na nervové buňky a těm za vydatné pomoci cAMP vysunout žádoucí axony.
Výsledky tohoto kombinovaného způsobu léčby přerušené míchy jsou velmi slibné.
Odborníky přitom ani tak nepřekvapuje, že axony rostou v místě poranění, ale že nově tvořené výběžky jsou natolik dlouhé, že  poraněné místo dokáží překlenout celé.
Výzkumníci z Kalifornie doufají, že ošetření cyklickým adenozin monofosfátem bude, podobně jako je tomu u potkanů, úspěšné i u lidí.

Druhý případ o kterém se nyní v odborných kruzích hodně diskutuje, nemá s kmenovými buňkami společného prakticky nic. Týká se polymeru polyetylenglykolu, neboli PEG. Pokusy, které odhalily jeho blahodárné účinky na poraněnou míchu probíhaly na psech. Nejlépe dokumentovaným případem je případ psa paraplegika, jemuž se neurologické funkce porušené míchy vrátily poté, co byl pes tímto polymerem ošetřen.

Jak se věci udály
Psa uznali ve dvou veterinárních zařízeních jako paraplegika. Příčínou jeho ochrnutí bylo přirozeně se vyskytnuvší posunutí obratlů a uskřinutí míchy prasklou meziobratlovou plotýnkou. Pes byl léčen standardní technikou. Poté, co dostal intravenózně PEG, následovalo operativní odstranění tlaku na míchu v místech poruchy páteře. Chirurgicky  byly odstraněny úlomky porušených obratlů a zbytky plotýnky, která se do míchy zařezávala. Po chirurgickém zákroku následovala již jen klasická léčba steroidy, ke zmírnění zánětu.

Zvětšit obrázek

U některých plemen psů, jako jsou například jezevčíci, se ochrnutí, způsobené poškozením páteře, objevuje často. Poškození míchy je obdobné tomu, ke kterému dochází u lidí vlivem posunutí obratlů když jim ochabnou zádové svaly a nebo při poruše vzniklé abnormálním přetížením páteře.

Operační tým vedl Richard Borgens z Purdue University ve státě Indiana, USA. Borgens je při svých operacích zvyklý používat PEG již delší dobu. Vypozoroval, že zvířata ošetřená PEG, vykazují podstatně lepší výsledky než ta u nichž PEG aplikován není. Jeho pozorování potvrdilo i následné šetření v záznamech za posledních čtrnáct let. Z nich vyplynulo, že pokud je zvíře do 48 hodin ošetřeno intravenózně PEG, je u něj větší naděje, že se znovu začne samostatně pohybovat. Šest týdnů po zákroku bylo 68% psů, kteří dostali PEG, schopno chodit. U psů u kterých PEG aplikován nebyl, bylo těch, kteří začali znovu chodit, pouze 24%.

PEG je levný polymer, který se široce používá v kosmetickém průmyslu. V některých lécích je  používán jako laxativum. V popisovaném případě jeho působení na pochroumané psí neurony se soudí, že funguje jako opravář poškozených buněčných membrán. Měl by pomáhat buňkám zacelit díry v jejich povrchových obalech a přispívat k pospojování buněk potrhaných tkání znovu dohromady. V případě úrazu míchy dochází k porušení vnějších obalů buněk, obnaží se hydrofobní, "kyselé" vnitřní jádro membrány. Obnažené hydrofobní části porušené membrány nemají ve vodném prostředí moc šancí se znovu spojit. Všudypřítomná voda se začne valit dovnitř buňky a to většinou vede až k explozi buňky. Protože polymer PEG je hydrofilní (miluje vodu), natáhne část přítomné vody na sebe a okraje buněčné trhliny tak dostanou šanci se k sobě přiblížit. Konce mastných kyselin a lipidů v centrální části membrány  se tak propojí a ohrožení způsobené nekontrolovaným bobtnáním buněk v důsledku nedobrovolně nasávané vody, je zažehnáno.
Borgens nedá na PEG dopustit, už proto, že se mu jeho předpoklad ochranného efektu polymyeru potvrdil i na pokusných morčatech, kterým při pokusech míchu záměrně nůžkami přestříhával.

Richard Borgens

Borgensova práce vzbudila v odborných kruzích rozruch především proto, že nikdo nepředpokládal, že by k léčbě přerušené míchy bylo možno výrazně přispět něčím, co nemá souvislost s kmenovými buňkami a co vybočuje z momentálního "kmenového" trendu.

O PEG je známo, že je mírně toxický. Testy na psech však podle Borgense prokázaly jeho prospěšnost natolik přesvědčivě, že z etických důvodů již další, záměrně dělané pokusy na psech, odmítá.  Metoda se tedy již bude aplikovat rovnou na lidech. Borgensova veterinární skupina nyní spolupracuje na přípravě klinických testů PEG terapie u lidských pacientů s poraněnou míchou. Pokusy se rozbíhají v Indiana University v Bloomingtonu, USA.

Pramen: Journal of Neurotrauma (vol 21, p 1767)