Budeme volit politika, který se zpronevěřuje?

Od neuropatologa profesora Koukolíka to slýcháme natvrdo: "Politika si sama selektuje určitý typ lidí". Psychiatr, profesor Cyril Höschl, se vyjadřuje podobně, jen to vztahuje k minulosti: „Jsou mechanismy, které duševně nemocné přímo selektovaly do vůdčích postavení“. Nám, kteří občas chodíme volit, se myslí honí myšlenky, jestli ono to náhodou není nadčasové. To je ale jen jedna stránka věci. Jak se vlastně my, voliči, stavíme k pokleskům politiků?

Hannah Phillipsová a Luis Vasquez. Kredit: Bright Line Watch a Michael Osadciw, University of Rochester.

Voleným zástupcům se to tak někdy přihodí, že hlasují v rozporu se svým slibem a s protistranou. Nejde přitom jen o záležitost mladých demokracií. Praktiky, které k takovému konání politiky vedou, sužují i Ameriku. Výzkumný tým z Vanderbilt University se tomu začal věnovat podrobněji. Ale ne tak, jak byste očekávali a že po vzoru investigativních novinářů rozplétali zákulisní vazby a všímali si machinací a přidělování trafik. Šli na to z opačného konce. Pokusili se zjistit, jak se k takovému „otočení se na obrtlíku“ stavíme my, voliči. Neboli zda lumpárny politiků poškozují stranu. A ještě jinak: jaký má jejich jednání v rozhodujících momentech vliv na naše hlasování a jejich osud při dalších volbách.

Pokus provedla skupina politologů, která si říká Bright Line Watch. K zakladatelům tohoto sdružení „bdícího“ nad vývojem a dodržováním principů demokracie patří Gretchen Helmkeová, držitelka ocenění University of Notre Dame, Harvard University a Woodrow Wilson International Center for Scholars in Washington, D.C. Jak už to u ní bývá zvykem, i nejnovější počin její skupiny je poněkud zvláštní. Spočívá na vymyšlenosti. Tou jsou dva kandidáti: Hannah Phillipsová a Luis Vasquez. Hanah je demokratka a Luis republikán. Ačkoli jsou osobami fiktivními, tým lidiček patřících ke skupině Bright Line Watch zjišťoval, jak se k jejich uchazečství o přízeň a hlasy zachová reprezentativní vzorek náhodně vybraných voličů.

Gretchen Helmke, profesorka na University of Rochester, jedna ze zakládajících duší organizace Bright Line Watch.

Demokraté v něm tvořili 35 procent, republikáni 43 procent a 17 procent bylo z řad nerozhodnutých. Oba z vymyšlených uchazečů všem zdůrazňovali své přednosti. Kromě jména uváděli sedm charakteristik: přednosti strany, kterou zastupují, svůj postoj k daním, rasové diskriminaci a čtyři vyjádření k demokratickým hodnotám a normám. To, co „voliči“ netušili, že všechny z charakteristik byly formulovány tak, jak by podle počtu pravděpodobnosti většina z řad demokratického nebo republikánského tábora očekávala. Fígl byl v tom, že některé z názorů, které kandidáti o sobě uváděli, byly jaksi "ne-fér". Zasazovali se jimi totiž o prosazování programu tábora opačného. A vždy šlo o ty nejklíčovatější z klíčových bodů (zvyšovat nebo snižovat daně, zda se politici mají řídit rozhodnutím soudu,...)

Co tím vědci sledovali?

Chtěli zjistit, zda u veřejnosti existuje povědomí něčeho, co nazývají všeobecné demokratické principy. A zda, když se jim politici zpronevěří, vyvolá to u veřejnosti odpor a zda ho sympatizanti jednotlivých politických zaměření také vyjádří. Zda budou chtít takové „zaprodance“ trestat nedáním hlasu. Výsledky studie Bright Line Watch ve skutečnosti tedy říkají, jak se pravděpodobně voliči budou chovat při skutečných nastávajících volbách.

Zjištění není lichotivé, alespoň ne z pohledu, co by mělo být cílem demokracie. Povděkem lze kvitovat asi jen to, že voliči obou politických táborů budou klást důraz na principy demokracie a nezávislost soudnictví. V konečném důsledku to ale moc znamenat nebude, protože na tom jak toho dosáhnout se neshodnou.

To hlavní, co se nám sociologové snaží sdělit korektně, se dá méně korektně interpretovat tak, že je v podstatě jedno, pokud je politik hajzl a zpronevěřuje se zásadám. Volič daného bloku mu totiž svůj hlas ve volbách stejně dá.

Asi nepřekvapí, že řady skeptiků, kteří se měli možnost seznámit i s dalšími studiemi skupiny Bright Line Watch, se přiklání k názoru, že jednou z největších hrozeb demokracie je, že nemusí být udržitelná.

Komentář osla

Udržitelností klimatu a všeho možného se dnes ohání kde kdo, nejvíc právě politici. Možná by nebylo na škodu, kdyby podobnou sondáž zaměřenou na udržitelnost demokracie provedli sociologové také u nás. V podstatě by je to nic nestálo, jen by to asi chtělo mírně upravit metodiku a k Phillipsové a Vasquezovi přidat další kandidáty, kteří by pokryli zvyklosti našich skokanů, jimž i dvě strany bývají málo.

Literatura

University of Rochester News

Bright Line Watch

Autor: Josef Pazdera

Datum: 09.01.2019

Tisk článku

Související články:

Starobylá DNA poskytuje klíč k poznání sociálního chování Autor: Josef Pazdera (25.04.2006)
Sociálnímu chování se lidské plody učí už v děloze Autor: Josef Pazdera (18.10.2010)
Jak vzniklo lidské chování? Autor: Redakce (08.02.2014)
Zadrátované mozky: Politický postoj přebije jednoznačné důkazy jako nic! Autor: Stanislav Mihulka (14.01.2017)
Násilníci mají početnější rodiny Autor: Josef Pazdera (13.08.2018)

Diskuze:

No, tak nějak,

Dag Bedmen,2019-01-11 17:56:39

nevím, ale podle mého názoru je demokracie jen jakýsi nástroj, který umožňuje udržovat ideologie na uzdě. Dle mého názoru jsou všechny ideologie totalitní a to i ty, které se prohlašují za demokratické. Mají totiž pouze jediný cíl a to dostat své protagonisty k moci a tuto rozšířit tak, aby o ni už nikdy nepřišli. To, že dnes z demokracie dělají politici také ideologii, pak vede k tomu, že demokracie skomírá a pozvolna zaniká. Je to jen nástroj a ten se dá vždy zneužít.