EMES, ElectroMagnetic Environment Simulator, a jeho operátor Leonard Martinez. Kredit: Sandia National Laboratories/Randy Montoya

Zbraně s elektromagnetickým pulzem jsou v dnešní době známé hlavně díky filmům nebo videohrám. Jejich hrozba ale není virtuální, nýbrž zcela reálná. Pokud by někdo odpálil silný EMP pulz ve vhodné výšce, tak by mohl na velkém území vyřadit elektronické obvody. To by fatálně postihlo jak vojenské, tak i civilní životně důležité systémy, a mělo by to zničující dopad na obranu i obyvatele. Odešly by pokročilé zbraňové systémy, telefonní sítě, počítače, veškerá moderní doprava a zásobování, průmyslová výroba i pumpy na ropu či vodu, stejně jako úřady, banky nebo lékařská péče a záchranáři.

K EMP útoku přitom není nutné odpálit velikou vodíkovou megapumu. S nezbytným vybavením vytvoří devastující EMP pulz i exploze taktické jaderné hlavice nebo dokonce i konvenční výbušniny. Takový EMP útok by mohl klidně spáchat stát bez programu jaderných zbraní nebo i nějaký šikovný nestátní aktér. Podobné účinky na elektroniku jako EMP mají také mikrovlnné zbraně a kdyby Slunce mělo špatný den, tak by mohlo odpálit nejhorší EMP pulz všech dob, v podobě zničující sluneční erupce.

Vojáci, úřady i soukromé společnosti naštěstí tohle riziko vnímají, tedy alespoň ve Spojených státech. V laboratořích Sandia National Laboratories postavili elektromagnetické dělo, které není hrozbou nýbrž „přítelem“. Odpaluje sice ničivé EMP pulzy, ale dělá to kvůli testování odolnosti rozmanitých vojenských i civilních zařízení.

Sandia National Laboratories.

Pozoruhodný stroj se jmenuje EMES, čili ElectroMagnetic Environment Simulator. Jeho klíčovou komponentou je obří Marxův generátor, čili zařízení, které vytváří impulzy velmi vysokého napětí s obrovským proudem. Marxův generátor je napojený na banku kondenzátorů, která uchovává množství energie. Když má EMES spustit, tak banka uvolní potřebnou energii a EMP dělo v milisekundě po vydání povelu vypálí mocný elektromagnetický pulz. Dovede to každých 15 minut. Součástí EMESu jsou i absorbéry, které pohltí a recyklují nadbytečnou energii pulzu.

Simulator EMP pulzů HAGII-C, při testech s letounem Boeing E-4 (1979). Kredit: US Air Force.

Jak říká operátor elektromagnetického děla EMES Leonard Martinez, Spojené státy by mohly čelit protivníkovi, který nad jejich územím odpálí elektromagnetický pulz. Takový útok by mohl rozvrátit komunikaci a poškodit životně důležité systémy, což by závažně postihlo obranyschopnost země. Proto je důležité detailně prozkoumat účinky takových pulzů na rozmanité elektronické systémy. Cílem takového výzkumu je odhadnout možné škody, a co je ještě důležitější, nasměrovat vědce a inženýry k vývoji systémů, které budou odolnější vůči EMP útokům.

Testy s „přátelským“ EMP dělem EMES probíhají tak, že operátoři umístí testované elektronické zařízení do oblasti terče, a pak odpálí silný EMP pulz. Po testu elektroniku přemístí do laboratoře a detailně zjišťují následky EMP pulzu. Testování je poměrně rychlé, předběžné výsledky testu jsou k dispozici prakticky okamžitě, detailní analýzy trvají samozřejmě déle.

Výzkum účinků EMP pulzů není v laboratořích Sandia úplně nový. Dřívější verze stroje EMES tam pracovaly v letech 1978 až 1994. Když Spojené státy vystřízlivěly po útocích 11. září 2001, tak byl výzkum EMP pulzů v Sandii obnoven. V té době se zaměřil především na testování vlivu EMP pulzů na komunikace a infrastrukturu, kdyby došlo k EMP útoku v blízkosti USA nebo přímo na jejich území. 

Literatura
Sandia National Laboratories 6. 12. 2018.