Svítící potočnice – předzvěst samonabíjecího veřejného osvětlení. Foto: Seon-Yeong Kwak, MIT

MIT (Massachusettský technologický institut) je soukromá univerzita ve městě Cambridge ve státě Massachusetts. Je specifická tím, že je hodně zaměřena na výzkum. Honosí se 76 laureáty Nobelovy ceny a  jejími zdmi prošli takoví velikáni jako třeba Richard Feynman, Noam Chomsky, Benjamin Netanjahu, Buzz Aldrin (a dalších 14 astronautů),...

Na MIT je futuristický i Campus. Na obrázku je Ray a Maria Stata centrum. Za prohlídku stojí i další obrázky – zde. Foto: Tjeerd Wiersma

Kdyby se daly na jednu hromadu výnosy společností založených lidmi z prostředí s MIT, dalo by to 24. největší ekonomiku světa. Proto o MITu  píšeme na Oslovi často, převážně ale v souvislosti s výzkumem vesmíru a moře. Absolventi MIT ale neoplývají jen bystrostí, často i nedostatkem konformity. Blízký jim je antiautoritářský hacking a také výtvory, u nichž je těžké rozlišit, nakolik jsou míněny jako provokace, žert, nebo vizí budoucnosti.

Fyto-kyborg z dílny MIT Media Lab

Z převážně technicky a technologicky zaměřené instituce tu a tam vypadnou i ryze biologické produkty. Příkladem je svítící potočnice lékařská, která tři a půl  hodiny denně ozařuje své okolí tlumeným světlem. K tvorbě ekologicky svítících rostlin využili vědci enzym luciferázu. Ten si vypůjčili od živočichů, kteří s jeho pomocí „bioluminiscencují“. Je tu ale jeden podstatný rozdíl. Ve všech předchozích studiích byl svit organismů dosahován genetickými modifikacemi a rostlina si potřebné substance syntetizovala sama.

Harpreet Sareen, Assistant Professor, MIT Media Lab

Tentokrát nejde o zásah do genomu, ale o vystavení rostlin vysokému tlaku v prostředí roztoku, v němž jsou enzym luciferáza, pigment luciferin a koenzym A (odbourávač metabolických produktů). Nejsou tam volně, ale zabalené do nanočástic. Výběr substancí k jejich tvorbě volili vědci tak, aby byly rostlinou nejen tolerované, ale aby si je zabudovala na správná místa a nestaly se pro ní toxické. Tlakem zajistí, že se nanočástice do rostliny dostanou póry, které má v listech a kterými dýchá.

Pattie Maes, professor, MIT Media Lab

Za zmínku stojí, že všechny použité materiály byly již  dříve schváleny FDA (americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv) jako bezpečné. Jak už se u „miťáků“ stalo téměř zvykem, ani v tomto případě si vedoucí projektu Michael Strano na adresu Greenpeace a zelených aktivistů neodpustil poznámku: Vedle potočnice se nám osvědčila rukola, kapusta a špenát“.

Do palety rostlin svítících, detekujících výbušniny, varujících před suchem prostřednictvím chytrého telefonu, nyní přibyl jezdící fyto-kyborg. Vytvořili ho Harpreet Sareen a Pattie Maes. Vyšli z poznatku, že i rostliny mají obvody, kterými si mezi tkáněmi přenášejí bioelektrochemické signály. Umožňuje jim to reagovat, když je napadnou škůdci, ale nejen to. Elektrochemickými signály rostliny reagují i na teplotu, změny v půdě, a také na sluneční svit. Stačilo tedy zavést na několik míst do rostliny (včetně kořene) stříbrné elektrody a signály vysílané rostlinnými pletivy zesílit a přenést do hardware, kterému říkají robotická platforma. Místo dlouhého textu, jak to celé funguje, je lepší shlédnout připojené video:

Závěr

Podle tvůrců se kybernetické rostliny v budoucnu nejprve uplatní při napájení elektronických systémů, později se stanou součástí  zařízení, která se budou sama obsluhovat, léčit a optimalizovat svůj „sebe-růst“.