Pustíme se do geoinženýrství stratosféry? Kredit: CC0 Public Domain.

Země se otepluje a my s tím nemůžeme nic dělat. Opravdu ale nemůžeme? Ve skutečnosti už známe několik možných postupů, více nebo méně náročných a nákladných, s nimiž bychom mohli již v dohledné době proti oteplování zasáhnout. Problém je samozřejmě v tom, že bychom se v očích mnohých nestali lepším lidstvem a nenapravili své civilizační hříchy. Otázkou je, jestli se vůbec musíme „napravovat“. To ale samozřejmě ještě neznamená, že bychom neměli šetřit prostředí a věnovat pozornost čistší a efektivnější energetice, průmyslu i zemědělství.

Gernot Wagner. Kredit: Harvard University.

V těchto dnech vzbudila celosvětovou pozornost studie, publikovaná časopisem Environmental Research Letters, jejímž autory jsou Wake Smith z Yale a Gernot Wagner z Harvardu. Badatelé v této studii zhodnotili možnosti a v neposlední řadě také náklady různých metod geoinženýrských zásahů do atmosféry, které spočívají ve vypuštění síranů do nižších vrstev stratosféry, tedy metody pro technologii SAI (podle anglického Stratospheric aerosol injection).

Smith a Wagner zkoumali praktické aspekty a náklady pro stratosférické solární geoinženýrství velkého rozsahu, v rámci hypotetického projektu, který by byl spuštěn ode dneška za 15 let. Cílem tohoto projektu by přitom bylo omezit lidský příspěvek k oteplování na polovinu současných hodnot tím, že dojde k vypouštění vhodného materiálu do výšek kolem 20 kilometrů. Badatelé také diskutovali možnost, že by takový program stratosférického geoinženýrství zůstal v tajnosti.

Wake Smith. Kredit: Yale University.

Smith s Wagnerem vycházeli z toho, že takové zákroky proti oteplování bývají považovány za relativně rychle fungující, relativně levné, a také za ne zcela dokonalé. Ve své studii zdůrazňují, že nijak nehodnotili vhodnost či nevhodnost zákroku. Nicméně, dospěli k závěru, že kdyby takový projekt začínal za 15 let, ačkoliv je z dnešního pohledu hodně ambiciózní a nejistý, tak by byl ze striktně technologického pohledu zcela proveditelný.

Určitě by nemělo zapadnout, že podle Smithe s Wagnerem by projekt stratosférického geoinženýrství byl pozoruhodně levný. Autoři to spočítali na zhruba 2 až 2,5 miliardy dolarů ročně, pro prvních 15 let aktivního průběhu projektu. To je zcela v možnostech jediné bohaté země, natož celého světa. Svými výsledky tak badatelé v podstatě potvrzují předchozí odhady, podle nichž by přímá intervence s aerosoly síranů do stratosféry nebyla příliš nákladná.

Autoři studie věnovali velkou pozornost možnosti, že by sírany do atmosféry ve zmíněné výšce vypouštěla upravená soudobá letadla. Smith je kromě výzkumu i na několika pozicích v leteckém průmyslu. V tomto případě se ukázalo, že touto velmi jednoduchou cestou to nepůjde. V dnešní době podle Smithe a Wagnera neexistuje vhodné letadlo, které by mohlo létat ve 20 kilometrech a přitom uvezlo tolik aerosolů, že by takové geoinženýrství bylo efektivní.

Technologie SAI s balony. Kredit: Hughhunt / Wikimedia Commons.

Problém je v tom, že velká dopravní letadla by pro stabilní let ve výšce kolem 20 kilometrů potřebovala, oproti stejně velkému letadlu pro lety s pasažéry v 10 kilometrech, zhruba dvojnásobnou plochu křídel a dvojnásobný tah, čili čtyři motory namísto obvyklých dvou. Trup letadel pro vypouštění aerosolů ve stratosféře by zase měl být úzký a uspořádaný tak, aby namísto pasažérů a vzduchu mohl převážet těžké a husté aerosoly se sírou.

Smith a Wagner tvrdí, že úpravy soudobých letounů z výše uvedených důvodů nebudou stačit, a že bude pro geoinženýrství nutné vyvinout nový typ letadel. Dvojice autorů odhaduje, že by vývoj nového letounu přišel na méně než 2 miliardy dolarů, plus dalších asi 350 milionů dolarů na úpravy již vhodných používaných motorů. Pokud by vše šlo podle plánu, tak by v okamžiku zahájení projektu vzlétla flotila 8 geoinženýrských letounů a během 15 let trvání projektu by se jejich počet přiblížil stovce. V 1. roce projektu by flotila zvládla asi 4 tisíce letů s aerosoly, v 15. roce by to bylo přes 60 tisíc letů.

Autoři studie rovněž dospěli k závěru, že by se takový projekt neměl skrývat před veřejností, i když je minimálně její část ustrašená a poblázněná chemtrails a podobnými kravinami. Teď budou letadla skutečně „sprejovat“ oblohu, takže konspirátoři se budou svíjet v extázi. Nezbytnou součástí případného reálného projektu by rozhodně měla být všudypřítomná osvěta a popularizace projektu, která bude poctivě vysvětlovat všechny jeho parametry, klady i zápory.

Další věc je, že pro globální geoinženýrství bude nutné najít shodu mezi všemi zeměmi, což nebude úplně jednoduché. Některé země oteplováním hluboce trpí, ale jiným zase v některých ohledech vyhovuje. Ani to by ale nemusel být nepřekonatelný problém. Hlavní přínos takového projektu by ale byl v tom, že bychom už nemuseli blábolit o tom, jak nás za sto let oteplování uvaří zaživa ve vzedmutých oceánech. Neuvaří, pokud budeme věřit tomu, v čem jsme naprosto skvělí. Vědě a technice.

Video:  Gernot Wagner: "Climate Shock" | Authors at Google


Literatura
IOP Publishing 23. 11. 2018, Environmental Research Letters online 23. 11. 2018.