Dnes v Atlantě končí výroční zasedání American Physical Society (divize fluidní mechaniky). Jedena z presentovaných prací byla od Patricie J. Yang. Společně se třemi kolegy se v ní zcela vážně zabývala tím, co vypadává z konce trávicího ústrojí vombatů.
Vobbati jsou zhruba metr velká zavalitá zvířátka s hranatou hlavou. Mnohým nadšencům připadají natolik roztomilá, že jsou chována po celém světě. Jejich původní domovinou je Austrálie a oblast Tasmánie. Patří mezi vačnatce.
Povahou jsou samotáři. Pro jejich zálibu v hrabání nor je v jejich původní vlasti moc rádi nemají. Farmářům pouštějí králíky i do oplocených pozemků, ale jinak to jsou neškodní „vegani“. Samička přivádí na svět vždy jen jediné mládě. To svůj vak déle než půl roku neopouští. Samostatní se stávají až po roce. Pokud si vombata pořídíte, bude vás obveselovat zhruba dvacet let. Především v noci. Nicméně i vaše denní návštěvy (přátel) stanou v němém úžasu nad hromádkami připomínajícími vysypanou krabičku kostkového cukru (až na tu barvu a odér).
Chtě nechtě, jedno se musí Patricii Yang uznat - svéráznost zálib. Před třemi roky jí zvláštní přístup vynesl Nobelovu cenu. Přesněji řečeno Ig Nobel Prize, což je americké ocenění a parodie na švédskou Nobelovu cenu. Ceny Ig každoročně uděluje v říjnu časopis Annals of Improbable Research (Anály nepravděpodobného výzkumu). Oceňují se jak vyložené ptákoviny, hodné trpkého pousmání, tak i výsledky seriózního výzkumu, které nás nejprve přinutí se smát, ale posléze i přemýšlet.
Yang(ová) tehdy dostala Ig cenu za „zkoumání principů vyměšování a za odhalení faktu, že téměř všem savcům trvá vyprázdnění močového měchýře 21 sekund (plus mínus 13 sekund). Takto účelově formulovaný výtah její práce není hoden ničeho jiného než sarkasmu. Nicméně otázkou je, zda poznatek, že živočichové s tak rozdílnou hmotností, kteří geneticky (druhově) už od sebe ani dál být nemohou, se zcela odlišným utvářením orgánů, jakymi jsou ledviny,... ,a kteří žijí, ve zcela odlišných klimatických podmínkách, nakonec najdou společnou "řeč" a doberou prakticky ke stejnému výsledku. Možná na tom přece jen je něco, co si vedle úsměvu zaslouží i zamyšlení.
Dnes tu ale nejsme proto, abychom se savcům montovali do močení. Zájemce o urinaci odkazuji na článek “Duration of Urination Does Not Change With Body Size”. Uveřejnil ho sborník americké Akademie věd (Proceedings of the National Academy of Sciences, vol. 111 no. 33, 2014)
Tentokrát se Číňanka, která svůj inženýrský titul získala na Národní tchajwanské univerzitě a doktorát obhájila v USA na Technologickém institutu v Georgii, věnovala vačnatcům. Posvítila si na vombatí vyprazdňování z pohledu své strojírenské specializace - hydrodynamiky. Kromě kuriózních vombatích hromádek se zajímala i o jejich trávicí procesy.
Vombatí své hranolky nedělají jen z plezíru, slouží jim ke komunikaci. V překladu do lidštiny znamenají něco jako „můj dům, můj hrad“. Hranatost bobků slouží k tomu, aby se jim text zprávy na svahu nerozkutálel. Výsledná "cedule" není určena jen migrantům, ale i členům vlastní komunity. Ohledně vzkazu se jedná o obdobu Braillova písma (velikost kostek a výška hromádky jsou dost výmluvné) navíc má zápis i jakýsi inkoust, aby vzkaz byl čitelný i potmě (nosem).
Když se to tak vezme, tak co do obsahu sdělení se vombatí plémě od toho našeho, moc neliší. I my začneme mít respekt před těmi, co na svou hromadu už hrabou hodně z vysoka.
Neméně zajímavá se výhledově jeví fyziologická stránka vombatích suchých sdělení. „Suchých“ je zde myšleno doslova, neboť dobrotiví huňáči s hrubou krátkou srstí jsou při hospodaření s vodou, až neskutečnými šetřílky. Své výkaly zvládají zbavit téměř veškeré vlhkosti. Více se toho možná o vombatím trusu dozvěděli účastníci zmíněné konference. Nám všem ostatním je k dispozici zatím jen abstrakt. Možná ale také toho o moc víc ještě známo není, neboť ke zkoumání zvířátek měli výzkumníci jen přejeté účastníky australského silničního provozu. I když se na ztuhlých mrtvolkách peristaltika hladkého svalstva zkoumá dost špatně, troufám si podotknout, že zkoumání produktů vombatího anusu tak úplná blbost nebyla. Jak stavitelství, tak i jiné obory zatím jinou výrobu kostek z vodnatého materiálu znají jen nástřikem do pevné formy, případně jeho vytlačováním z hranatého ústí s následným rozřezáváním. Vombati nás poučili, že hranatý tvar se dá dosáhnout i třetím způsobem. Během průchodu podél měkkéa a pružné stěny. Je k tomu ale potřeba znát - kde a kdy správně stáhnout střevní zákruty.
Závěr
Hranaté tvary lze z vodnaté břečky vyrobit i bez pevných forem a vysokých tlaků. Přesto může být výsledkem produkt hutný a vysokým obsahem sušiny. Příroda energií většinou neplýtvá, a tak kdo ví, třeba na Dr. Yang čeká i něco víc, než jen cena Ignáce Nobela.
Poznámka: Letos v červenci Zoo Praha vydala tiskovou zprávu, že začíná stavět novou australskou expozici a že by v ní vombati neměli chybět.
Literatura
Presentation E19.1, "How do wombats make cubed poo?" by Patricia J. Yang, Miles Chan, Scott Carver and David L. Hu, will be Sunday, Nov. 18, 5:10 p.m. in Room B306 of the Georgia World Congress Center in Atlanta. Abstract: meetings.aps.org/Meeting/DFD18/Session/E19.
Přičichnutí ke stolici urychlí diagnózu
Autor: Josef Pazdera (24.02.2004)
Koalí vak má vlastní „ochranku“
Autor: Josef Pazdera (09.08.2004)
Intenzivní chovatelství znamená více tuberkulózy
Autor: Josef Pazdera (30.11.2015)
Diskuze: