Suzannah Williams, spoluautorka studie, vedoucí výzkumné skupiny na katedře klinické embryologie zaměřené na ovariální kryoprezervační program. Kredit: University of Oxford.

Charlotte Walker a Suzannah Williams  jsou Angličanky zaměstnané na Univerzity of Oxford. Jejich pracovní náplní je studium předčasného selhání vaječníků. Zkoumají to  převážně na hlodavcích, nicméně si daly práci a posbíraly data týkající se otázek reprodukce lidí. Údajně je k tomu vedl trend, který nastoupili  giganti, jakými jsou Google, Apple, Facebook a k nimž se houfně přidávají další. V rámci balíčků zdravotní péče svým zaměstnancům nabízejí mražení spermií a vajíček, pokud se rozhodnou oddálit začátek rodičovství.

Vědkyně se pokusily dát odpověď na otázky, které bychom měli zvážit, než se k oddálení mít děti odhodláme. Například jak vážné komplikace to ženě přináší, když se pak po vynucené pauze rozhodne přijít do jiného stavu. Bude dítě zdravé? A na kolik to rodinu přijde?

Smutnou stránkou takových rozhodnutí je, že děti narozené matkám po pětatřicítce a otcům starším čtyřiceti pěti let častěji trpí genetickými a neurologickými poruchami. Například schizofrenií a autismem. Starší rodiče se také musejí častěji obrátit o pomoc na asistenci a využít služeb, jakou je in vitro fertilizace. I když se vedou polemiky, co je toho příčinou  - zda  technika, nebo zdravotní stav těch, co asistenci podstupují, faktem zůstává, že děti „vymodlené“  ze zkumavky se častěji rodí předčasně, častěji s nízkou porodní hmotností a v pozdějším věku je u nich diagnostikována vyšší incidence kardiovaskulárních a metabolických onemocnění. Některá z uvedených rizik lze sice snížit tím, že si rodiče své pohlavní buňky nechají uložit v tekutém dusíku v době, kdy jsou mladí, ale rizika související s věkem rodičky a z manipulace s buňkami při uplatňování metody IVF tím zažehnat nelze. A pokud jde o staršího muže, který své zásoby ve spermobance nemá, tak kvůli pokleslé pohyblivost jeho spermií je často potřeba přikročit k oplodnění ženina zmrazeného vajíčka technikou ICSI (intracytoplazmatickou injekcí spermie do vajíčka). Ta ale podle některých autorů také nepatří k nejlepším počinům pro dobrý start do života. Některé studie u těchto potomků upozorňují na vyšší výskyt vrozených vad.

Pokud patříte mezi ty, které se rozhodly s mateřstvím počkat na lepší časy, nejste výjimkou. Až se později rozhodnete do toho praštit, nemělo by vás ale překvapit, že to nemusí jít snadno. Že nejspíš bude trvat déle než rok, než se vám podaří otěhotnět. A že jeden ze sedmi párů se dostává do vážnějších problémů, přičemž věk uchazečů o rodičovství v tom hraje velkou roli. Jedné ze šesti žen ve věku 35 až 39 let se ani po roce snažení nepodaří dospět k „úspěchu“. A pokud partnerovi bude nad čtyřicet, vaše šance dál klesnou na jedna ku čtyřem.

Pokud se rozhodnete mít potomka, tak výzkumná zpráva z Oxfordu radí, že by žena měla být mladší 35 let a muž do čtyřiceti.

Hodně žen při svém rozhodování spoléhá na IVF (oplodnění ve zkumavce) a možnosti této léčby přeceňuje. Svádí k tomu poněkud reklamní osvěta prováděná centry a klinikami reprodukční medicíny. Nejde jen o Velkou Británii. Také u nás se tento segment zdravotnictví jeví být podnikatelsky  zajímavým. Soudě tak podle nedávné zprávy Českého rozhlasu, uvádějící, že majitel Agrofertu vlastní také  40 procent českého trhu s umělým oplodněním a že tyto aktivity rozšiřuje i do zahraničí. Mladé ženy by při svém rozhodování měly brát v úvahu, že i při podstoupení zákroku IVF je úspěšnost zákroku úzce spojena s jejich věkem. Za normální situace, pokud zdravá žena oddaluje své mateřství na dobu po třicítce (do pětatřiceti), klesají její šance na otěhotnění o 9 %. Technikou  IVF lze tento její „devíti procentní hendikep“ snížit, ale jen částečně. V průměru jen o 4 %.

Pokud se žena rozhodne nechat si zamrazit vajíčka, potřebuje jich obvykle osm až deset, pokud má mít rozumnou šanci na úspěch. A to může být finančně nákladné. Jeden reprodukční cyklus přijde ženu ve Velké Británii i na více než 200 tisíc korun. Nicméně je potřeba přiznat, že ve světě, kde se téměř vše točí okolo peněz, že i mateřství v mladším věku je pro rodinu nákladnou záležitostí. Ženy přicházejí o kariérní postup a to má i v budoucnu na rodinu velký finanční dopad. Tyto ztráty jsou menší, pokud žena mateřství odloží na začátek svých třiceti let, kdy riziko „stáří“ není ještě tak velké. Výzkum prováděný v Norsku, kde tátové na mateřské nejsou takovou vzácností, ukázal, že i pro muže zůstat doma přivodí rodině finanční propad. Je srovnatelný s tím, jako když zůstává doma  žena. Jinak řečeno, rodičovství s sebou nese trest v  podobě propadu příjmů ať tak, nebo tak. Do kalkulací, zda oddálení porodu přinese domácnosti více prostředků z kariéry, než pak vydají na náklady s IVF, ICSI,… se autorky nepustily, nejspíš proto, že případ od případu se může hodně lišit, a hlavně, že psychickou stránku s případnými následky na partnerských vztazích lze těžko do nějakých rovnic zahrnout.

Na otázku, kdy je dobré s rodičovstvím začít, tento výzkum odpověď dal. Z pohledu statistiky, respektive našich biologických hodin,  se pro potomka a jeho zdraví jako nejlepší jeví, když je žena mladší 35 let a muži je méně než čtyřicet. V ekonomicky rozvinutých zemích se žel tomuto ideálu realita neustále vzdaluje. Asi nejhorší na tom je, že více než tři čtvrtiny mladých partnerů (obou pohlaví) si ani nepřipouští, že by jejich věk mohl mít výraznější vliv jak na jejich plodnost, tak zdraví jejich dětí. Autorky publikace si posteskly nad tím, že jen čtvrtina lékařů (27 %) své ovečky ve věku 18-34 let upozorňuje na rizika případného dalšího oddalování těhotenství. A že pak je pro mnohé snadné podlehnout iluzi reklamy asistenčních center a balíčkům nabízených zaměstnavatelem. Otázkou je, zda  v  balíčcích není přibaleno i něco z farizejství. Oddálením mateřství si podnik déle udrží zaškolenou pracovní sílu a ta, když posléze bude mít smůlu, zůstane nejspíš natrvalo a bez „mateřských“.

Závěr

Pokud hodláte mít někdy potomka, ten optimální věk k tomu je nejspíš nižší, než jste si naplánovali.

Literatura

The Conversation, Academic rigour, journalistic flair