Britský vědec Tim Spector z Twin Research Unit při St. Thomas Hospital v Londýně prověřil životní styly 1600 jednovaječných a dvojvaječných ženských dvojčat. Průměrný věk sledovaných žen se pohyboval kolem 50 roků a čtvrtina z nich byla rozvedená. Spector, se zaměřil především na výskyt nevěry a počty pohlavních partnerů. Zhruba pětina dotázaných žen se v anonymních dotaznících přiznala k nevěře a k častějšímu střídání pohlavních partnerů. Z rozdílu v odpovědích jednotlivých párů dvojčat bylo možné usoudit, jak velký vliv má na toto chování dědičnost. Jednovaječná dvojčata mají dědičnou informaci co se týče pořadí písmen genetického kódu totožnou. Dvojvaječná dvojčata sdílejí polovinu dědičné informace.
"Zjistili jsem, že počet pohlavních partnerů a nevěra jsou přinejmenším ze 40% ovlivněny dědičností," tvrdí Spector. Podle něj ovlivňuje toto chování celá řada genů, z nichž ty hlavní se nacházejí na chromozomech 3, 7 a 20.
Z výsledků studie vyplývá, že nevěrné ženy hodnotí své chování obvykle jako "špatné", ale na druhé straně dodávají, "že si nemohly pomoct". K chutím na nevěru se přiznalo v dotaznících 90% žen.
Nepodařilo se nám zjistit, jestli profesor Spector připravuje podobnou studii na mužích. Proslýchá se, že to měl v plánu, ale upustil od toho poté, co mu to jeho bratr (jednovaječné dvojče) v divoké hádce rozbil nos a brýle.
A ještě poznámka nakonec. Stále častěji se ukazuje, že mnohé vlastnosti neurčuje ani tak to, co je v DNA napsáno, jako to, jak je tato DNA aktivní. Z toho vyplývá, že i jednovaječná dvojčata se mohou lišit v dědičně podmíněných vlastnostech navzdory skutečnosti, že sled písmen genetického kódu v DNA mají totožný. Zaleží na tzv. epigenetických změnách, tedy na tom, zda ty stejné geny pracují stejným tempem. Bylo prokázáno, že se jednovaječná dvojčata mohou významně lišit právě v aktivitě svých jinak totožných genů a že tyto rozdíly mohou vyvolávat rozdílnou náchylnost k některým onemocněním, např. ke schizofrenii.
Diskuze:
