Krishna Bahadur KC, první autor publikace. Nyní University of Guelph, dříve působil na Kyoto University a Universität Hohenheim. Kredit: UG.

Nejspíš není mnoho zemí, kde by k udržitelnému rozvoji přistupovali tak zodpovědně jako u nás. Máme SRUR - Strategický rámec udržitelného rozvoje stanovující dlouhodobé priority (Česká republika 2030). Máme RVUR - Radu vlády pro udržitelný rozvoj. Máme také „OUR“ (oddělením pro udržitelný rozvoj). A pracuje nám devět výborů, které pokrývají nejspíš úplně všechno. Namátkou třeba: Výbor pro indikátory. Nebo: Výbor pro udržitelné municipality, Výbor pro strategické řízení a implementaci principů, ale i Výbor pro koordinaci pozic, ... ). Na stránkách vlády se dočteme jak se výbory: „...názorově podílejí na stanovení cílů...“, „… na vymezení časového horizontu sestavení monitorovacího rámce“, jak „...definují vztahy mezi harmonizovanými nástroji“, „...vytváří fungující modul provazeb“. V jejich náplni práce se objevuje:  „definovat vztahy mezi harmonizovanými nástroji“. Některé z výborů si vybrali úkol: „provádět supervize“.  Jiné zase „spolupracovat na textaci“.

Zatím poslední zápisy z výborů jsou  loňského data a tak nejspíš všechno klape. Nasvědčovaly by tomu i formulace jako třeba, že: „máme nastavenou pyramidovou hierarchickou strukturu cílů a opatření obsažených v klíčových strategických dokumentech, vhodným nástrojem pro sledování je Databáze strategií“. Nebo že máme podchyceny: „klíčové oblasti jako Globální rozvoj a Dobré vládnutí“. Pisatel měl možná na mysli správné hospodaření, ale jde o stránky vlády, tak nakonec proč ne. 

Na udržitelný rozvoj si nyní posvítil také kanadsko-britský kolektiv dvou tuctů výzkumníků. Také k tomu přistoupili globálně. Výsledky jejich  studie otiskl odborný časopis PLOS Medicine. Moc veselé čtení to ale není. K těm stávajícím představám udržitelného rozvoje je dost kritické.  Kromě jiného nám autoři studie říkají, že doporučení Světové zdravotnické organizace a zemědělský trend jsou ve při. V textu je i celá řada jízlivostí. Například jak uzavíráme mezinárodní dohody (mají na mysli Pařížskou dohodu o klimatu), jak si stanovujeme sedmnáct cílů udržitelného rozvoje na následujících 15 let (Sustainable Development Goals, SDGs), jak ve svých dalekosáhlých kalkulacích počítáme se 70% zvýšením výnosů v neproduktivních oblastech,…  A to všechno aniž bychom měli nějakou kloudnou studii, která by brala v potaz naše skutečné nutriční požadavky.

Tak trochu to dělá dojem, že z Programu globální udržitelnosti by se snadno mohl stát program globální utržitelnosti. 
Tvůrcům stávajícím programům se do skutečných nutričních potřeb moc nechtěo nejspíš proto, že ani mezi specialisty na výživu nepanuje shoda. Když se například porovná americký HHEP (Harvard Healthy Eating Plate) s kanadským CFG (Canadian Food Guide), tak doporučení seveřanů je v položce ovoce a zeleniny o 27 % chudší, a o 34 % je hubenější i co do proteinů z masa. Naopak je výrazně posíleno doporučení konzumovat mléko a mléčné produkty (o 60 %) a o čtvrtinu více obilnin.  Jen v jednom jsou výživáři celého světa zajedno. Že je nutné začít jíst více ovoce a zeleniny a sladkosti omezit nejlépe na nulu. Když se kanadští výzkumníci rozhodli globální udržitelnost posoudit z pohledu potřeby zajištění živin, z něčeho vyjít museli. Přiklonili se k doporučení amerických dietologů. Kromě  předpokládaného demografického růstu populace a produkčních schopností zemědělství se na problém podívali úhlem pohledu zdravotníků. Když to zjednodušíme, tak nás přestali považovat za hloupé stádo, které nebere ohled na své zdraví.

Většina autorů studie pracuje zde, na University of Guelph.

Nástin vývoje globálního zemědělství zpracovali variantně. Předkládají několik scénářů možného vývoje, a jak se projeví na potřebě ploch orné a zemědělské půdy a na produkci CO₂. Tak jako všichni tvůrci vizí budoucnosti vyšli i Kanaďané z údajů zemědělské produkce vydávané FAO a statistik OSN demografického vývoje. Kalkulací s nutriční potřebou došli na nesoulad stávající zemědělské produkce. Je jím nadprodukce obilovin, olejnin i cukru, zato se žalostně nedostává ovoce, zeleniny, ale též proteinů potřebných k pokrytí fyziologických potřeb.

Podle zdravotníků by náš podíl rostlinného jídelníčku mělo ze 40 % tvořit ovoce a ze 60 % zelenina. Dnes je tomu u ovoce jen z  28 %. Situaci navíc zhoršuje fakt, že do zeleniny (ta dnes tvoří jen 40 %)  se stále počítají i brambory. A ty by tam už figurovat neměly. Obsahují totiž hodně sacharidů snadno se štěpících na glukózu. Brambory tak s hladinou krevního cukru dělají divy a navyšují počty budoucích cukrovkářů.  
Ale zpět ke kanadské studii. Její autoři si myslí, že zemědělství se už dávno mělo změnit.  A také, že stávající široce prezentovaná představa kontinuálního růstu požadavků na ornou a zemědělskou půdu, je špatná. Dopady možných špatných rozhodnutí a jak se projeví na potřebě ploch obdělávané půdy, ukazují na již zmíněných scénářích možného vývoje.

Ve 14 století musel rolníkům stačit chléb a něco k pití. Kredit (Bibliothèque nationale)

V první variantě předpokládají, že se v našem přístupu nic moc měnit nebude, na doporučení zdravotníků nedáme a vývoj půjde dosavadním směrem, kdy si hlad uspokojujeme stravou s vysokým zastoupením tuků, červeného masa a sladkostmi za deficitu proteinů rostlinného původu.   Další varianty již uvažují s alternativou, že hlasité varování zdravotníků nezůstane bez odezvy a začneme se k našim tělům chovat ohleduplněji. Tuto variantu rozvedli do třech scénářů.  Jeden počítá s tím, že zemědělství dál pojede v zaběhaných kolejích (rozuměj v poměru rostlinná a živočišná produkce), jen svou výkonnost vlivem chemizace a odolnějších a výkonnějších  odrůd navýší natolik, že nutriční potřeby pokryje. Jinak řečeno, zemědělství a rybolov zajistí dostatek proteinů, ale nezdravé zastoupení těch z masa přetrvá. V pořadí třetí varianta je z pohledu zdravotníků optimální. V té by nám potřebu proteinů z 80 % pokryla rostlinná  výroba a živočišná z 20 %.

To nejdůležitější na nastíněném variantním zpracování pokrytí potřeb rostoucí populace jsou dopady na zemědělství. Pokud vše zůstane v zaběhaných kolejích, jak se většinou předpokládá, bude zemědělství v roce 2050 schopno pokrýt nutriční potřebu jen částečně. Bez dostatku proteinů a ještě toho bude schopno, jen pokud se mu podaří získat další plochy využívané k zemědělským účelům o celou třetinu. V případě, že se začne populace chovat ke svému zdraví rozumněji, ale zemědělství bude mít dál snahu nám velkou část potřeb proteinů pokrývat nabídkou z živočišné produkce, bude k nasycení potřeba najít ještě větší plochy vhodné k zemědělskému využití. V rozsahu 44 procent stávajících ploch. Poslední (čtvrtou) variantu uvedli autoři asi jen pro obveselení. Ukazuje, jak by to se zemědělstvím vypadalo, kdyby se nějakým způsobem podařilo z nás všech udělat vegetariány.

Zvětšit obrázek

Také o tehdejších banketech máme nejspíš zkreslené představy. Na hostině, k níž v Paříži v roce 1378 zasedli Karel pátý (uprostřed v modrém), Karel IV, římský císař (vlevo) a jeho syn král Václav, se jako hlavní chod podával chléb a placky. Kredit: Jean Fouquet.

Čísla uvedená ve studii dávají tušit nereálnost představ udržitelnosti, pokud se zemědělství zásadně nezmění a v uspokojování potřeb bude ve vleku enormního nárůstu obhospodařovaných ploch.  Jako reálné řešení autorům vyšlo vyjít z rad těch, kteří to myslí s naším zdravím dobře. Jen tak se v horizontu třiceti let podaří nutriční potřeby pokrýt všem hladovým krkům, jejichž počet se rozroste ze sedmi na deset miliard. Takové řešení se ale neobejde bez změny orientace na pokrytí potřeb proteinů především z plodin, na úkor chovu hospodářských zvířat. Jen tak zůstanou nároky na další zemědělskou půdu v udržitelných mezích. V optimálním případě by nárůst mohl být „jen“ o 6 % stávajících ploch.

Pochopitelně, že rozumnější přístup k tomu co jíme, by se odrazil ve snížení nemocnosti, úmrtí na rakovinu, prodloužila by se dlouhověkost a zvedla kvalita života. Ekologům by ubyla starost o pole devastované neustále se opakujícími výsevy řepky a kukuřice. Když se nad scénáři možného vývoje zamyslíme, tak i když to autoři ve studii přímo nezmiňují, tak pokud se lidstvo bude chtít vyhnout problémům s výživou „zástupů“, tak se jídelníček bude muset hodně vracet k tomu středověkému.

V našich končinách by to znamenalo, že velkou plochu na talíři by představovaly ředkve, kapusta, zelí, dýně, tykve, okurky, cibule, mrkev, řepa a celer. Proso, pšenice, žito, ječmen,  oves a kukuřice by nám zůstaly, ale brambory jen poskrovnu. Zpestření by zajišťovala  jablka, hrušky, třešně, ořechy a plody broskvoní. Slavnostní tabule by ve větší míře zdobily jahody, dřín a moruše a vrátila se pochoutka v podobě vodních ořechů (plody kotvice). O něco víc by mělo být ryb, ale jen tolik, kolik dovolí udržitelné plundrování oceánů. S masem to v globálu vypadá špatně, nejspíš tak jednou týdně a ještě nastavované proteiny ze sóji, čočky, hrachu a fazolí. Žel na zajištění nutričních potřeb by padly i všechny švestky, takže k zahánění nadýmání, místo slivovice, přijde na řadu Espumisan.

Žerty stranou

Kanadský optimální scénář není ani zdaleka daleko od globální realizace. Klimatologové už delší dobu bijí na poplach a chovatele s jejich stády prohlašují za jedny z nejhorších oteplovačů. Teď  vědci klimaktivistům k vybíjení stád dodali článkem další munici. Tou je argument, že „Jinak produkce skleníkových plynů stoupne o více než dvojnásobek. Na nepřijatelných 12 Gt uhlíku ročně, hlavně v CO₂“.

Těm, kteří stojí nad zákon a omezení se jich netýkají, si z toho všeho těžkou hlavu dělat nemusejí. Nám, stavu nízkého, jimž sudičky nadělily víc genů lovců, než sběračů, by ale z toho všeho mohlo být „ouvej“. Nezbývá než doufat, že i prognostici se mohou mýlit. I tak by ale bylo lepší přestat do Afriky a Asie vyvážet ideologie zakazující kondomy, antikoncepci a interrupci. Jinak se civilizovaným způsobem náporu migrantů budeme bránit těžko a mohlo by dojít i na horší scénář, než je ten „kanadský optimální“.  Mohlo by zase dojít i na bukvice a žaludy.

Bude jistě zajímavé sledovat, co se teď bude dít. Podobná píchnutí do vosího hnízda konsenzu většinou vybudí odvetu s výčtem opomenutí, metodických chyb a zostuzením autorů i jejich závěrů. Už je to týden, co se závěry  studie dostaly na veřejnost. Zatím ale naše pojednání musíme končit slovy „na západní frontě klid“.

Literatura

Krishna Bahadur KC, et al.: When too much isn’t enough: Does current food production meet global nutritional needs?, PLOS, October 23, 2018, doi.org/10.1371/journal.pone.0205683

Vláda.cz https://www.vlada.cz/cz/ppov/rada-vlady-pro-udrzitelny-rozvoj--120432/