Ten alkohol se totiž jmenuje etylenglykol a oproti etanolu má jednu -OH skupinu navíc. Zde bohužel neplatí, že čím víc –OH, tím víc „mecheche“ a to i navzdory skutečnosti, že etylenglykol stejně jako etanol interaguje v mozku s receptory pro kyselinu gama-aminomáselnou (GABA receptory) a vyvolává opilost. Moji oblíbení autoři Ota Riedl a Vladimír Vondráček popisují ve svém klasickém díle Klinická toxikologie z roku 1980 následky akutní (prudké) otravy etylenglykolem následovně:
Po vypití vzniká opojení podobné alkoholovému. Samo dlouho netrvá, není-li otrava kombinována alkoholem. Pak je 4-6hodinová latence. Nato bolest v břiše, v bederní krajině, v končetinách; zvracení a žízeň. Obličej bývá zarudlý, popřípadě cyanotický; jazyk suchý, povleklý. Dýchání povrchní, hlučné; tep měkký, urychlený. V moči bílkovina, erytrocyty, leukocyty, později i válce, brzy krystaly šťavelanu vápenatého. Metabolická acidosa, pH krve klesá. Hlavní účin: útlum CNS, při těžších otravách kóma. Meningeální dráždění, poruchy okohybných svalů, miosa; v kómatu inkontinence, mydriasa, arefiexie, svalová hypotonie, jindy rigidita až klonické a tonické křeče. Otrava končí plicním edémem. Ke kómatu může dojít také z urémie při blokádě ledvin; pak jsou ovšem: známky renální insuficience.
Další toxikolog, jehož práce si nesmírně vážím, prof. Patočka k tomu dodává: Sám o sobě má etylenglykol poměrně nízkou toxicitu, hlavní příčinou nežádoucích účinků této látky jsou zejména jaterní metabolity. Za katalýzy enzymem alkoholdehydrogenázou (ADH) nejprve dochází k přeměně diolu na glykolaldehyd, z něhož pak díky interakci s dalším enzymem aldehydehydrogenázou (ALDH) vzniká kyselina glykolová. Tento produkt je zodpovědný za silnou metabolickou acidózu (snížení pH krve doprovázené např. snížením schopnosti hemoglobinu vázat a transportovat kyslík). Dále existuje několik možných metabolických drah, přičemž tou nejvýznamnější je přeměna kyseliny glykolové na kyselinu šťavelovou a její následná reakce s vápenatými kationty vedoucí k vytváření nerozpustných krystalků šťavelanu vápenatého. V zasažených orgánech pak dochází k mechanické destrukci tkání, která je v případě poškození ledvin doprovázena hypokalcemií (pokles koncentrace vápníku v séru), proteinurií (bílkoviny v moči) hematurií (krev v moči) a zvýšenou hladinou kreatininu v moči.
Informovat o toxicitě etylenglykolu, potažmo nemrznoucích směsí, se zdá být z morálního hlediska dost nejednoznačným počinem. Již v roce 1992 vyšla publikace, která se zabývala epidemií otrav touto látkou ve Švédsku. Na počátku bylo slovo, tedy přesněji řečeno slova. Ta slova byla na jaře roku 1987 vyřčena a mnohokrát zopakována ve většině švédských sdělovacích prostředků. Informace o otravě dvou mužů, kteří se omylem napili, čeho neměli a pak zemřeli, se stala, jak se dnes říká, virální. Během následujících pěti měsíců zaznamenalo Švédské toxikologické informační centrum 36 případů záměrného požití směsí s obsahem etylenglykolu, z čehož 6 (17%) skončilo smrtí. Tohle by samozřejmě mohla být náhoda, jenže o několik let později byl podobný jev pozorován i v USA. V lednu 2001 ve Forsyth County ve státe Georgia náhle zemřel hasič. V době smrti sdílel společnou domácnost s operátorkou tísňové linky 911 Lynn Turnerovou, toho času vdovou po náhle zemřelém policejním důstojníkovi. Policistovo tělo bylo exhumováno, obě těla podrobena pitvě a závěr zněl jasně – dvojnásobná vražda s použitím etylenglykolu. Bizarní případ vyvolal pozornost nejen lokálních, ale i celoplošných médií. Jestliže 19 měsíců před první zmínkou o případu v místní televizi zaznamenávalo Toxikologické středisko v Gergii průměrně jeden případ úmyslného požití etylenglykolu měsíčně, pak měsíc následující po této zmínce to bylo již případů 5. Když pak v roce 2004 celoplošná televize Court TV odvysílala záznam soudního přelíčení, stoupl počet hlášených sebevražedných pokusů pomocí etylenglykolu na 10 měsíčně. Také vražedné pokusy následovaly zmíněný trend - jejich počet stoupl ze 2 v roce 2000 na 14 v roce 2004. Odhaduji, že ve zmíněných reportážích nebyl nijak zásadně zdůrazněn fakt, že trhání tkání krystalky šťavelanu vápenatého asi dost bolí a že jejich detekce v těle nebožtíka patrně nebude patřit k nejobtížnějším úkolům, před něž lze postavit forenzní patology. Na druhou stranu, čím větší hloupost, tím více následovníků, takže je otázkou, zda by šíření uvedených informací něčemu pomohlo.
Také v Čechách máme již od roku 1962 Toxikologické informační středisko (TIS), kde velice schopní operátoři (vím z nejedné vlastní zkušenosti) poskytují konzultace odborné i laické veřejnosti. Při podezření na otravu není marné je kontaktovat – číslo 224-91-92-93 uložené v mobilu již dokázalo vytáhnout z bryndy nejednoho rodiče. Podle údajů tohoto střediska u nás došlo mezi lety 2000 – 2002 celkem ke 125-ti případům otravy etylenglykolem, z čehož 33 bylo se střediskem komunikováno. Z těchto 33 případů bylo 29 mužů (15-74 let), 2 ženy (17 – 54 let) a 2 děti (5-10 let). Odhadované množství etylenglykolu, které jednotlivé osoby požily, se pohybovalo v rozmezí 30 – 1000 ml (průměr 252 ml), přičemž potenciálně smrtelná dávka 100 ml byla překročena ve 14 případech. Pozorovaná mortalita na úrovni 9 % (3 úmrtí) byla mnohem nižší, než údaje publikované v jiných státech (Polsko 50%, Švédsko 17%), a to hlavně kvůli slušné dostupnosti zdravotní péče - 48 % pacientů bylo ošetřeno do 6h a 70% do 24h po požití látky. Časy mezi expozicí a ošetřením v jiných státech byly podstatně delší.
K hlavním příčinám expozice etylenglykolu u nás patří sebevražedné pokusy a záměna nemrznoucí směsi za alkoholický či nealkoholický nápoj. V roce 2010 pak vyvolal velkou mediální pozornost případ matky z Nejdku na Karlovarsku, která své šestileté dceři servírovala jogurt ochucený fridexem.
Je zřejmé, že konzumace etylenglykolu patří podobně jako třeba sbírání muchomůrek zelených mezi smrtelně nebezpečné činnosti. Takže pití fridexu místo rumu jednoznačně nedoporučuji. Pokud však expozice etylenglykolu hrozí, naopak doporučuji mít rum po ruce. Etanol totiž bývá výrazně úspěšnější při soupeření o aktivní místo alkoholdehydrogenázy, než jeho o jednu –OH skupinu bohatší bratranec, a v důsledku toho funguje tvrdý alkohol při otravě etylenglykolem jako antidotum (protijed). Zabraňuje totiž přeměně poměrně neškodného etylenglykolu na velmi toxickou kyselinu šťavelovou. Ovšem – ono po ruce je dobré brát s rezervou s ohledem na riziko záměny. No a nemáte-li dostatečně silný alkoholický nápoj, vězte, že stejně funguje i fomepizol (4-methylpyrazol) a po tom vás aspoň nebude bolet hlava………………
Literatura:
-
Riedl, O., & Vondráček, V. (1980). Klinická toxikologie. Páté přepracované vydání. Avicenum., str. 218.
-
Patočka, J., & Hon, Z. (2010). Ethylene glycol, hazardous substance in the household. Acta Medica (Hradec Kralove), 53(1), 19-23.
-
Karlson-Stiber, C., & Persson, H. (1992). Ethylene glycol poisoning: experiences from an epidemic in Sweden. Journal of Toxicology: Clinical Toxicology, 30(4), 565-574.
-
Morgan, B. W., Geller, R. J., & Kazzi, Z. N. (2011). Intentional ethylene glycol poisoning increase after media coverage of antifreeze murders. Western journal of emergency medicine, 12(3), 296.
-
Křenová, M., Pelclová, D., Navrátil, T., & Merta, M. (2005). Experiences of the Czech toxicological information centre with ethylene glycol poisoning. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub, 149(2), 473-5.
-
Kraut, J. A., & Mullins, M. E. (2018). toxic Alcohols. New England Journal of Medicine, 378(3), 270-280.
Kalich hořkosti
Autor: Miloslav Pouzar (27.02.2012)
Zabil pivovar pivaře nebo naopak?
Autor: Miloslav Pouzar (19.07.2017)
Je třeba se bát rumového aroma nebo o rumové aroma?
Autor: Miloslav Pouzar (21.09.2017)
Diskuze: