– Mohl přiletět život z Mléčné dráhy? Kredit: NASA's Goddard Space Flight Center/Chris Smith.

Už velmi dlouho se objevují představy, podle kterých se život může šířit vesmírem. Nikoliv na kosmických plavidlech, nýbrž na asteroidech, kosmických balvanech, prachu a podobném kosmickém smetí. Jako nějaká nákaza či požehnání, to už záleží na osobním vkusu. Říka se tomu teorie panspermie, a život podle ní (se špetkou nadsázky) nevzniká na planetách, nýbrž na ně odkudsi přiletí.

Když je řeč o panspermii, tak jde obvykle o pohyb zárodků života mezi sousedními planetami, případně planetárními systémy. Tým centra Harvard Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) posouvá panspermii na vyšší level. Idan Ginsburg společně s Manasvim Lingamem a Avim Loebem ve své nové analýze tvrdí, že by panspermie mohla fungovat v rámci celých galaxií, jako galaktická panspermie. Celá Mléčná dráha si podle nich může vyměňovat zárodky života a jeho klíčové komponenty.

Idan Ginsburg. Kredit: Harvard University.

Loeb se nechal slyšet, že jejich tým inspiroval objev prvního známého mezihvězdného návštěvníka, svérázné podlouhlé komety ‘Oumuamua. Gravitační síly mezi Sluncem a Jupiterem podle nich vytvářejí neviditelnou gravitační „rybářskou síť“. Sluneční soustava může podle Ginsburga a spol. tímto způsobem polapit tisíce podobných objektů, které přiletí z mezihvězdného prostoru jako ‘Oumuamua. Ve dvojhvězdných systémech je taková síť ještě účinnější a může polapit i objekty velikosti Země.

Manasvi Lingam. Kredit: Harvard University.

Podle Ginsburga může jít o kamenné, ale i ledové objekty, které gravitační síly vystřelí z jejich rodných planetárních systémů. Pak prý mohou cestovat po galaxii na vzdálenosti tisíců světelných let. Zvláště v centru Mléčné dráhy by takové objekty mohly šířit život jako lavinu.

Galaktická panspermie Ginsburga a spol. je kriticky závislá na dvou věcech. Na rychlosti objektů, které se řítí galaxií, a také na životnosti případných živých organismů, které by se na takových objektech vezly. Badatelé nakonec dospěli k závěru, že i v případě pesimistických scénářů by se organismy nebo jejich komponenty mohly šířit na ohromné vzdálenosti. Menší objekty mohou být polapeny do gravitační rybářské sítě pravděpodobněji, než ty velké. A malých objektů je v planetárních systémech ohromné množství.

Mezihvězdný návštěvník ‘Oumuamua. Kredit: ESO/M. Kornmesser.

Ginsburg s kolegy navíc nezůstávají jenom u panspermie uvnitř galaxií. Život se podle nich může šířit i mezi galaxiemi, díky ohromné spoustě hvězd, které se pohybují velikou rychlostí mezigalaktickým prostorem. Život prý nemusel vzniknout na Zemi, ani na Marsu, jak se někdy říká, ale v nějakém jiném planetárním systému nebo i v jiné galaxii.

Jak reálná je galaktická, či dokonce mezigalaktická panspermie? Zatím jen těžko říct. Rychlost objektů v meziplanetárním prostoru asi může být docela velká. I tak je ale jízdní řád případného šíření života galaxií velmi napnutý. Vesmíru je teprve necelých 14 miliard let a život jistě nevznikl hned po Velkém třesku. Kam by to tak asi náhodným šířením mohl stihnout? Pokud jde o výdrž života v meziplanetárním prostoru, tak to je ještě problematičtější. Vesmír je plný velmi destruktivního záření. Asi by hodně záleželo na tom, jak konkrétně by panspermie probíhala.

I když to Ginsburg a spol. asi mysleli dobře, výzkumu vzniku života moc nepomohou. Horko těžko rekonstruujeme vznik života na Zemi. Co se asi tak můžeme dozvědět o podmínkách, které panují v jiných planetárních systémech, nedej bože v jiných galaxiích? Pokud dokážeme jakž takž vysvětlit původ života na Zemi, tak panspermie, se vší úctou, jaksi postrádá smysl, jak planetární, tak i galaktická.

Video:  Supermassive Black Holes, Hypervelocity Stars, and Planets... Oh My! by Dr. Idan Ginsburg



Literatura
Universe Today 12. 10. 2018, arXiv:1810.04307.