Velikostní srovnání malého tyranosauroida druhu Bagaraatan ostromi a dospělého člověka. Teropodní dinosaurus z pozdní křídy mongolské Gobi představoval zřejmě lovce menší až středně velké kořisti a potravně možná konkuroval mláďatům mnohem většího druhu Tarbosaurus bataar. Kredit: Paleocolour, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Evoluční vývoj tyranosauroidů byl plný odboček a košatících se vedlejších větví, které jakoby směřovaly pryč od jakéhosi pomyslného „hlavního proudu“ vývoje, tedy směrem k obřím tyranosaurinním tyranosauridům z úplného konce křídy (z nichž zcela novým přírůstkem je také Dynamoterror dynastes z minulého příspěvku, který je paradoxně asi o 8 milionů let starší než bagaraatan).[1] Jedním z představitelů evolučních odboček mezi tyranosauroidními teropody byl právě i malý mongolský teropod druhu Bagaraatan ostromi, formálně vědecky popsaný v roce 1996 polskou paleontoložkou Halszkou Osmólskou.[2] Fosilie tohoto menšího tyranosauroida byly objeveny při jedné ze slavných polsko-mongolských expedic do pouště Gobi v roce 1970. Zkameněliny se nacházely v pískovcových vrstvách souvrství Nemegt a jejich stáří lze pravděpodobně zařadit ke střednímu maastrichtu, což činí dobu zhruba rovných 70 milionů let před současností. Bagaraatan byl tedy nejspíš přímým současníkem mnohem většího tyranosaurida druhu Tarbosaurus bataar.[3] Fosilie tohoto dinosaura zahrnují část levé spodní čelisti, 25 ocasních obratlů z proximální a mediální části ocasní páteře (z toho 21 tvořících souvislou řadu), fragmentárně zachovaný pánevní pletenec a kostru levé zadní končetiny s výjimkou její distální části. V době svého vědeckého popisu byl bagaraatan již dvanáctým teropodním dinosaurem, představeným vědeckému světu právě ze souvrství Nemegt. Kromě již zmíněného tarbosaura s ním ekosystémy sdíleli i další obři, jako byl podivný ornitomimosaur Deinocheirus mirificus nebo stejně obří terizinosaur Therizinosaurus cheloniformis. Dalšími známými rody pak byli například oviraptorosauři Avimimus a Oviraptor, troodontid Borogovia nebo ornitomimosaur Gallimimus. Druhová rozmanitost všežravých i masožravých teropodů byla tedy v těchto ekosystémech velmi vysoká. Kam se ale v potravní pyramidě řadil Bagaraatan? Pravděpodobně mezi menší predátory, schopné lovit mláďata jiných dinosaurů, menší rohaté a teropodní dinosaury nebo snad i zesláblé jedince středně velkých dinosauřích druhů. Zda ale tito vzdálení příbuzní tyranosauridů lovili ve smečkách a tím zvyšovali své lovecké šance, o tom zatím bohužel nic nevíme.

Série kaudálních (ocasních) obratlů bagarataana. Dochovaná série 21 souvisejících obratlů dosahovala celkové délky 102 centimetrů. Je pouze škoda, že se z kostry bagarataana nedochovalo více diagnostických prvků (zejména pak větší části lebky). Kredit: Halszka Osmólska, Wikipedie (CC BY 2.0)

Je znám pouze jediný exemplář bagaraatana, holotyp s katalogovým označením ZPAL MgD-I/108. Tato fosilie byla objevena polskou paleontoložkou Zofií Kielan-Jaworowskou v pískovcové vrstvě spodní části zmíněného souvrství na lokalitě tzv. severního sajru (stanoviště 26) v lokalitě Nemegt (Jihogobijský ajmag).[4] Je velká škoda, že prakticky všechny fosilní kosti nacházející se před pánevním pletencem byly těžce erodovány a nemohly již posloužit k lepší identifikaci (s výjimkou části spodní čelisti). Původně byl tento fosilní materiál známý pouze jako „coeluroidní dinosaurus“. Rodové jméno je odvozeno z mongolských slov baga – malý a araatan – predátor. Druhové ostromi je pak poctou americkému paleontologovi Johnu H. Ostromovi, známému zejména pro jeho roli v tzv. dinosauří renesanci. Bagaraatan dělal čest svému pozdějšímu jménu, skutečně byl poměrně malým teropodem (alespoň ve srovnání s až 12 metrů dlouhými jedinci vzdáleně příbuzného tarbosaura). Dochovaná část mandibuly umožňuje odhadnout její celkovou délku asi na 23 až 24 centimetrů, délka kyčelní kosti činila podle odhadů asi 30 až 32 cm. Stehenní kost byla dlouhá 31 až 32 cm a kost holenní 36,5 cm. Celková délka těla dinosaura pak mohla činit asi 3 až 3,5 metru (dochovaná část 21 artikulovaných ocasních obratlů je dlouhá 102 cm). Výškou v kyčlích bagaraatan zřejmě nepřesahoval 1 metr a jeho hmotnost se mohla pohybovat přibližně kolem 60 až 70 kilogramů. Zuby byly poměrně silné a odolné vůči mechanickým tlakům. Protože čelist tohoto teropoda vykazuje znaky typické pro různé skupiny teropodů, byl bagaraatan řazen postupně mezi troodontidy, obecně do skupiny Maniraptora[5] nebo mezi bazální célurosaury. Thomas R. Holtz, Jr. v roce 2004[6] a o devět let později i Loewen s kolegy[7] jej nicméně řadí mezi pozdní vývojově primitivní tyranosauroidy. Blízkými příbuznými tohoto pozdně křídového teropoda byly nejspíš druhy Eotyrannus lengi, Raptorex kriegsteini (pokud šlo skutečně o samostatný druh) nebo Dryptosaurus aquilunguis. Abychom se ale o tomto „malém predátorovi“ z Gobi dozvěděli více užitečných informací, budeme si muset počkat na případné další objevy jeho zkamenělin. Prozatím pro nás zůstane další z mnoha záhad, obestírajících dosud méně známé mongolské dinosaury.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short Summary in English: Bagaraatan was a genus of small tyrannosauroid theropod dinosaur from the Late Cretaceous period of what is now Mongolia (Nemegt Formation). It may have been around 3.5 meters in length and thus represented a rather small carnivorous dinosaur.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Bagaraatan

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=57249

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_b/bagaraatan.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/BAGARAATAN

[1] McDonald, A. T.; Wolfe, D. G.; Dooley Jr., A. C. (2018). „A new tyrannosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Upper Cretaceous Menefee Formation of New Mexico“. PeerJ: 6:e5749. doi: 10.7717/peerj.5749

[2] Osmólska, H. (1996). „An unusual theropod dinosaur from the Late Cretaceous Nemegt Formation of Mongolia„. Acta Palaeontologica Polonica 41: 1-38.

[3] Osmólska, H. (1997). Nemegt Formation. In P. J. Currie & K. Padian (ed.), Encyclopedia of Dinosaurs, 471-472.

[4] R. Gradzinski and T. Jerzykiewicz (1972). Additional geographical and geological data from the Polish-Mongolian Palaeontological Expeditions. Palaeontologia Polonica 27: 17-306.

[5] O. W. M. Rauhut (2003). The interrelationships and evolution of basal theropod dinosaurs. Special Papers in Palaeontology 69: 1-213.

[6] T. R. Holtz (2004). Tyrannosauroidea. In D. B. Weishampel, P. Dodson, and H. Osmolska (eds.), The Dinosauria (Second edition). University of California Press, Berkeley, 111-136.

[7] Loewen, M. A.; et al. (2013). Evans, David C, ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420.