Jíl absorbuje tuky
Psát o zdravotních rizicích obezity je jako notovat notoricky známou vlezlou odrhovačku. A přece svá těla zdárně obalujeme sádlem, jehož se pak často nezdárně snažíme zbavit. Evoluce jaksi “nepočítala“, že některý z jejich životaschopných experimentů obejde nutnost si potravu s námahou shánět a nevytvořila nijaký mechanizmus vnitřní kontroly rovnováhy mezi příjmem a výdejem. Opomíjejíce velké výhody moderní civilizace někdy žehráme na její negativní důsledky a voláme po „návratu k přírodě“. Důsledně vzato - líbivé, nicméně nerealistické klišé. A tak se generace za generací bude potýkat s problémem rostoucího počtu lidí s nadlimitním BMI. Pohyb a racionální strava, to je bezpochyby nejlepší způsob boje s obezitou. Navíc vedlejší účinky jsou vesměs pozitivní. To již nelze zcela bez zaváhání tvrdit o různých dietách, chirurgických zákrocích, či prověřených léčebných přípravcích. Jedním z nich je i u nás registrovaný Orlistat, který snižuje stravitelnost tuků v konzumované potravě tím, že v trávicím traktu utlumuje působení příslušných, lipidy štěpících enzymů – lipáz. 30 % tuků tak projde tělem sice bez užitku, ale nejednou je doprovází bolest břicha, nadýmání, plynatost i průjem. Zdá se, že čištěný sterilní jíl by pro hubnutí mohl být minimálně stejně účinný jako Orlistat, ale v působení podstatně jemnější a bez uvedených nepříjemných vedlejších účinků. Neovlivňuje totiž přímo proces metabolizmu tuků, nýbrž je absorbuje a tím mechanicky chrání před strávením.
Přišla na to zcela náhodou mladá vědkyně Tahnee Deningová, doktorandka na Jihoaustralské universitě (University of South Australia, 264. místo v celosvětovém QS žebříčku universit). Deningová původně zkoumala, jak přídavek jílovité složky může zlepšit podávání antipsychotických léků, jejich transport a vstřebávání v lidském organismu. Zjistila ale, že se nechová podle jejího očekávání: „Místo, aby se jíl rozpadl a léčivo uvolnil, přitahoval okolní kapičky tuku a doslova je nasával“. Takto absorbovaný tuk pak chráněn před lipázami prošel celým trávicím traktem.
Deningová pod vedením školitele, prof. Cliva Prestidgeho, pokračuje nyní ve výzkumu již tímto novým směrem a studuje vliv čištěného přírodního jílového minerálu montmorilonitu i umělého jílu laponitu na váhu laboratorních potkanů krmených tučnou potravou. Zajímavé výsledky přinesly dvoutýdenní testy, které prokázaly větší pokles hmotnosti v skupině hlodavců přikrmovaných jílem než ve skupině, které byl podáván inhibitor lipázy Orlistat.
Dalším krokem je prověřování synergického působení obou těchto způsobů ochrany tuků před jejich strávením a část obtloustlých potkánků dostává jak jílový preparát, tak Orlistat. O výsledky se již nyní začali zajímat investoři, a protože čištěný jíl, zejména minerály skupiny smektitu, se v kosmetice, potravinářství i farmakologii dávnou domácnily, klinickým zkouškám nestojí nic v cestě. Nakonec, kdo by netušil za jakýmkoli, zhubnutí slibujícím přípravkem nesmírné zisky? Myslíte si, že nějaký jíl, i když čištěný, nemůže udělat průvan v peněžence? Jeden 3gramový sáček Smecty, ochuceného jílového prášku používaného při průjmech, stojí od cca 8 do cca 15 korun v závislosti od 30- nebo 10- dávkového balení. Případný jíl na hubnutí nebude levnější. I kdyby, nic nezmění na tom, že mnohem rozumnější je investovat do tenisek, kola, rotopedu, nebo jen karimatky na cvičení a méně do lákavých jídel a nápojů. Jenže to chce ještě něco, co se koupit nedá - odhodlání, sebedisciplinu a čas. A to je problém, na němž stojí byznys s účinnými, nebo placebovými preparáty na hubnutí i módní vlny různých, někdy zdraví ohrožujících diet.
Jíl ničí bakterie
O jílu v souvislosti se zdravím se nedávno v časopisu International Journal of Antimicrobial Agents objevil článek, v němž výzkumníci Arizonské státní university (Arizona State University – 212 místo v QS žebříčku) a nejprestižnější americké nemocnice, minnesotské Mayovy kliniky (Mayo Clinic), zveřejnili výsledky laboratorních pokusů, podle nichž by jílové bahno – zejména z modrého jílu s obsahem redukovaného železa z Oregonu – mohlo být překvapivě účinným prostředkem v boji proti rezistentním patogenům usídlených v povrchových ranách. Mezi ně patří i obávaný MRSA, tedy na meticilin rezistentní zlatý stafylokok, který způsobuje těžko léčitelné infekce. Bakterie, jež se v ráně namnoží, vytvoří biofilm chránící je před vnějšími vlivy a částečně i působením antibiotik. Vodní jílová suspenze, nebo jílový výluh ho však dokážou narušit a množství patogenů, jako jsou gramnegativní bakterie (např. E. coli), stafylokoky nebo streptokoky, výrazně zredukovat. Žel dva moderní, velmi rezistentní kmeny MRSA – S. aureus IDRL-6169 a S. aureus USA300 – poměrně úspěšně odolávají i takovému poslednímu blátovému pomazání.
Podle Lindy Wiliamsové z Arizonské university „…hlavní mechanismus působení antibakteriálního jílu, potvrzený studiemi různých typů jílů z celého světa, spočívá v rozpustném hliníku a redukovaném železu, které se uvolňují z jílových minerálů a vytvářejí vhodné chemické podmínky (pH-eH)… Prokázali jsme, že atomy hliníku „napadnou“ buněčnou stěnu, redukují atomy železa a poškozují membránu i vnitrobuněčné proteiny.“ (ZDE)
Má to však i druhou, ne tak pozitivní stránku. Je na ní vepsaná vtíravá otázka o nezávislosti výzkumu. I když článek vyšel 1. srpna (ZDE) a jasně uvádí, že jde o laboratorní pokusy na umělých substrátech, již nyní můžete zakoupit tablety z modrého oregonského jílu (např. ZDE). V přehnaně propagačním textu se kromě jiného píše, že výrazný pročišťující účinek minerálních prvků je převratným objevem vědců Arizonské státní university, kteří byli tím tak nadšeni, že spolu s kolegy z Amerického geologického průzkumu (USGS) dali patentovat tento výjimečný proces. Pak následuje směs možných i lehce zpochybnitelných tvrzení o zázračných účincích jílu, mezi nimiž je zvýrazněna věta: Healing clay not only draws toxic material out of the body if taken internally, but also reduces pain and infection in open wounds on both humans and animals (Léčivý jíl nejen odstraňuje toxické látky z těla (jak je rozezná od těch prospěšných?) když se užívá vnitřně, ale také zmírňuje bolest a infekce v otevřených (povrchových) ranách u lidí i zvířat). (ZDE).
Je na každém, jak kriticky se umí k podobným tvrzením postavit a dohledat nezávislé informace. Zcela jistě je mnoho těch, kteří vůbec nezapochybují. Za slepou víru se vždy něčím platí, někdy dokonce životem, či životy. V tomto případě je to „jenom“ o případných vedlejších účincích (trávící problémy, absorbování, kromě jiného, v tucích rozpustných vitaminů jílem atd.) a penězích. Jedna tableta oregonského modrého zázraku Vás nyní přijde na téměř 50 korun, denně jsou „doporučeny“ dvě k vnitřnímu užití.
Dříve, než si ale řeknete, že za pokus to přece jen stojí, všimněte si poslední věty, kterou prodejce na svou škodu musel k propagačnímu textu ze zákona dodat: These statements have not been evaluated by the FDA. This product is not intended to diagnose, treat, prevent or cure any specific disease. (Tato tvrzení nebyla hodnocena FDA – americkým státním Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Tento produkt není určený k diagnostice, ošetření, prevenci nebo léčbě žádné konkrétní nemoci. (ZDE).
Zdroje: University of South Australia news; Medical X-press; další zdroje jsou uvedeny v hypertextových odkazech.
Bonus pro čtenáře Osla z řad mužů: štíhlá blondýnka ve vulkanickém jílovém blátu v Kučugurech, v Krasnodarské oblasti Ruska. Zdá se, že zatím si na něm nikdo nevybudoval byznys. A to jsou krásné pláže Azovského moře doslova na skok daleko, takže i očistu dobře zařídila samotná příroda.
Diskuze:
