V populaci lidí má přibližně jeden ze 2000  synaesthesii. Tito lidé mají dva vjemové zážitky. Například cítí hudbu,  při vnímání uměleckých děl se jim vybavují různé chutě a často vidí barvy okolo slov a nebo lidí. Nová studie tak staví na hlavu  víru v existenci „aury“  jako vyzařování neznámé energie.

Výzkumník Jamie Ward, pracující na oddělení psychologie na University College London, popisuje v posledním čísle odborného časopisu  Cognitive Neuropsychology příběh
dívky, kterou uvádí na její přání jen jako G.W., která vidí barevné efekty. Vidí je pouze okolo objektů ke kterým má nějaký osobní citový vztah. Je člověkem, který má synaesthesii.
Tyto osoby mohou vidět i písmena slov barevně, především slova s nějakým významem. Podle emotivního vztahu k tomu co označují je mohou vidět žlutě, zeleně, modře....
G.W. například vnímá slova jako růžová nebo oranžová, pokud jsou pro ní pozitivním slovem. Například  slovo „James“, a také samotného Jamese, který se jí líbí, vidí růžově. 

Zvětšit obrázek

Křesťanská mystika středověku, jakož i malíři a sochaři všech dob, zobrazují auru jako zářící, lesknoucí se světelný úkaz.

Psycholog Ward to komentuje slovy: “Vidí věci jakoby byl prostor kolem nich zbarvený.“ Někdy je barva připojena dokonce k celému prostoru, když například G.W. vstoupila do pokoje, kde právě probíhala radostná oslava, měla pocit, jako by celá místnost nabrala  červený nádech.

Z testovací kuchyně
Výzkumníci podrobili G.W. celé řadě testů. Pokoušeli se zjistit, zda při popisování toho co vidí nepodvádí. Pro jeden pokus si výzkumníci na ní připravili seznam jmen jejích známých a také ze  slov u kterých se již dříve zmínila, že u ní navozovaly pocit nějaké barvy. Dostala za úkol  do seznamu poznamenat ke slovům barvu, kterou u jednotlivých slov pociťuje. Poté dostala jiný (kontrolní)  seznam slov, s obdobnými významovými emotivně laděnými výrazy a se jmény jiných jí známých osob.  Také k tomuto seznamu dostala za úkol přiřadit barvy.

Po týdnu se pokus se stejnými slovy opakoval.  G.W. bezpečně přiřazovala slovům z prvního seznamu tytéž  barvy, jak činila poprvé. Shoda byla 86%. U kontrolního listu se jí podařilo přiřadit barvu stejnou jako při  prvním testu jen u 46% případů. U slov z prvního listu ještě po čtyřech měsících označovala stená slova stejnými barvami v 76% případů.
Jiný test spočíval v tom, že G.W. měla za úkol vyslovit barvu, jakou ke slovu cítí, přičemž testovaná slova jí ukázaly jen krátkým zábleskem na obrazovce. Aby jí zmátli, slova problikla pokaždé v jiné barvě. Reakční čas odhalil, že u G.W. synaesthetická slova existují. Jestliže například slovo „James“ bylo pro ní růžové, ale na obrazovce se zobrazilo modře, její reakční čas se prodloužil. Tento efekt je pro člověka, který synaesthesii nemá  záludný a prakticky se nedá oblafnout.

„Zakopaný pes je ve vedení“
Výzkumníci vysvětlují synaesthesii tak, že vzniká v místě křížení nervových drah. Psycholog Simon Baron-Cohen z University of Cambridge ve Velké Británii předpokládá, že k ní postižení (obdarovaní?) přichází v ještě v době, kdy  mozek roste. Vzniká tehdy, když  vývoj mozku neprobíhá dostatečně pečlivě. Ward předpokládá, že následkem je  přestup vzruchů v místech  křížení nervových drah. V podezření je lokalita kde se stýká oblast   retrospleniálního kortexu, odpovědná za emoční cítění a oblast označovaná jako V4, ve které se odehrává vnímání barev.
Skoro to svádí k uštěpačné poznámce na adresu výzkumníků – to to trvalo, než jste přišli na to, co  telefonistky znají jako „přeslechy z linky do linky“ už dávno.

Zvětšit obrázek

Byli malíři, jako například Giotto, kteří stáli u zrodu evropského malířství a tradice malby aury, synaesthetici?

Čtení aury
Mohou lidé s touto „schopností“ být opravdovými rozpoznávači aury? Dívka o které pojednává Wardův článek, zájem v okultismus nemá. To ale neznamená, že jiní se synaesthesií, jej mít také nebudou. Zcela jistě existovali a existují lidé, kteří tyto vjemy mají a kteří sami sebe pokládají za schopné vnímat vyzařovanou energii a duševní stavy jiných. Většinou jde o to, že vidí barevné světelné efekty a předpokládají, že ty vycházejí z pozorovaných objektů. Představa, že by za to mohl jejich vlastní mozek jim je cizí. 

Richard Cytowic je neurologem z Washington DC. Synaesthesií se zabývá delší dobu a jeho vyjádření by nám mohlo pomoci chápat lidi s synaesthesií v tom smyslu, abychom v nich neviděli nějaké zrůdy a  pacienty s těžkou psychickou úchylkou. Podle něj jsou emoce vždy tak trochu zkušeností se synaesthesií. Emoce máme všichni a nijak zvláštní nám nepřipadají. Dokonce i některá telefonní čísla, nebo poznávací značky aut, vnímáme jako skvělé a sympatické a také to považujeme za normální.
Synaesthesie je vnímatelná věc, kterou mnozí nedisponují. Podmínky, které k ní vedou, jsou  dány při narození a není možné k nim přijít učením nebo cvikem. Literatura o tom, jak se naučit číst auru, je tedy nesmyslem.

Obdaření synaesthesií mohou hudbu nejen slyšet ale též „cítit“, umění jim „chutná“ a jim příjemné objekty  vidí v růžových barvách. 

Jakpak se jim asi jeví náši političtí representanti?

Pramen: Ward J., et al. Cognitive Neuropsycology, 21, 761 (2004)