V populaci lidí má přibližně jeden ze 2000 synaesthesii. Tito lidé mají dva vjemové zážitky. Například cítí hudbu, při vnímání uměleckých děl se jim vybavují různé chutě a často vidí barvy okolo slov a nebo lidí. Nová studie tak staví na hlavu víru v existenci „aury“ jako vyzařování neznámé energie.
Výzkumník Jamie Ward, pracující na oddělení psychologie na University College London, popisuje v posledním čísle odborného časopisu Cognitive Neuropsychology příběh
dívky, kterou uvádí na její přání jen jako G.W., která vidí barevné efekty. Vidí je pouze okolo objektů ke kterým má nějaký osobní citový vztah. Je člověkem, který má synaesthesii.
Tyto osoby mohou vidět i písmena slov barevně, především slova s nějakým významem. Podle emotivního vztahu k tomu co označují je mohou vidět žlutě, zeleně, modře....
G.W. například vnímá slova jako růžová nebo oranžová, pokud jsou pro ní pozitivním slovem. Například slovo „James“, a také samotného Jamese, který se jí líbí, vidí růžově.
Psycholog Ward to komentuje slovy: “Vidí věci jakoby byl prostor kolem nich zbarvený.“ Někdy je barva připojena dokonce k celému prostoru, když například G.W. vstoupila do pokoje, kde právě probíhala radostná oslava, měla pocit, jako by celá místnost nabrala červený nádech.
Z testovací kuchyně
Výzkumníci podrobili G.W. celé řadě testů. Pokoušeli se zjistit, zda při popisování toho co vidí nepodvádí. Pro jeden pokus si výzkumníci na ní připravili seznam jmen jejích známých a také ze slov u kterých se již dříve zmínila, že u ní navozovaly pocit nějaké barvy. Dostala za úkol do seznamu poznamenat ke slovům barvu, kterou u jednotlivých slov pociťuje. Poté dostala jiný (kontrolní) seznam slov, s obdobnými významovými emotivně laděnými výrazy a se jmény jiných jí známých osob. Také k tomuto seznamu dostala za úkol přiřadit barvy.
Po týdnu se pokus se stejnými slovy opakoval. G.W. bezpečně přiřazovala slovům z prvního seznamu tytéž barvy, jak činila poprvé. Shoda byla 86%. U kontrolního listu se jí podařilo přiřadit barvu stejnou jako při prvním testu jen u 46% případů. U slov z prvního listu ještě po čtyřech měsících označovala stená slova stejnými barvami v 76% případů.
Jiný test spočíval v tom, že G.W. měla za úkol vyslovit barvu, jakou ke slovu cítí, přičemž testovaná slova jí ukázaly jen krátkým zábleskem na obrazovce. Aby jí zmátli, slova problikla pokaždé v jiné barvě. Reakční čas odhalil, že u G.W. synaesthetická slova existují. Jestliže například slovo „James“ bylo pro ní růžové, ale na obrazovce se zobrazilo modře, její reakční čas se prodloužil. Tento efekt je pro člověka, který synaesthesii nemá záludný a prakticky se nedá oblafnout.
„Zakopaný pes je ve vedení“
Výzkumníci vysvětlují synaesthesii tak, že vzniká v místě křížení nervových drah. Psycholog Simon Baron-Cohen z University of Cambridge ve Velké Británii předpokládá, že k ní postižení (obdarovaní?) přichází v ještě v době, kdy mozek roste. Vzniká tehdy, když vývoj mozku neprobíhá dostatečně pečlivě. Ward předpokládá, že následkem je přestup vzruchů v místech křížení nervových drah. V podezření je lokalita kde se stýká oblast retrospleniálního kortexu, odpovědná za emoční cítění a oblast označovaná jako V4, ve které se odehrává vnímání barev.
Skoro to svádí k uštěpačné poznámce na adresu výzkumníků – to to trvalo, než jste přišli na to, co telefonistky znají jako „přeslechy z linky do linky“ už dávno.
Čtení aury
Mohou lidé s touto „schopností“ být opravdovými rozpoznávači aury? Dívka o které pojednává Wardův článek, zájem v okultismus nemá. To ale neznamená, že jiní se synaesthesií, jej mít také nebudou. Zcela jistě existovali a existují lidé, kteří tyto vjemy mají a kteří sami sebe pokládají za schopné vnímat vyzařovanou energii a duševní stavy jiných. Většinou jde o to, že vidí barevné světelné efekty a předpokládají, že ty vycházejí z pozorovaných objektů. Představa, že by za to mohl jejich vlastní mozek jim je cizí.
Richard Cytowic je neurologem z Washington DC. Synaesthesií se zabývá delší dobu a jeho vyjádření by nám mohlo pomoci chápat lidi s synaesthesií v tom smyslu, abychom v nich neviděli nějaké zrůdy a pacienty s těžkou psychickou úchylkou. Podle něj jsou emoce vždy tak trochu zkušeností se synaesthesií. Emoce máme všichni a nijak zvláštní nám nepřipadají. Dokonce i některá telefonní čísla, nebo poznávací značky aut, vnímáme jako skvělé a sympatické a také to považujeme za normální.
Synaesthesie je vnímatelná věc, kterou mnozí nedisponují. Podmínky, které k ní vedou, jsou dány při narození a není možné k nim přijít učením nebo cvikem. Literatura o tom, jak se naučit číst auru, je tedy nesmyslem.
Obdaření synaesthesií mohou hudbu nejen slyšet ale též „cítit“, umění jim „chutná“ a jim příjemné objekty vidí v růžových barvách.
Jakpak se jim asi jeví náši političtí representanti?
Pramen: Ward J., et al. Cognitive Neuropsycology, 21, 761 (2004)
Diskuze:
Nové poznatky
Miroslav Provod,2006-05-21 08:46:45
Kosmická energie versus aura
V době, kdy Aristoteles obeznámil svět fyziky s novým pojmem „éter“, byl tento fenomén již několik tisíciletí využíván. Éter je součástí energie, která v každé kultuře měla své pojmenování. Taoisté ji nazývali „čchi“, Babyloňané „ti“, Indové „Ódžas“, Japonci „rei ki“, Hebrejci „rauch“, Tibeťané „šugs rlung“, védské náboženství „prána“.
O čtyři tisíce let později přidělil okultista Reichenbach prostorovému vyzařování životní energie jméno „ód“. V mnoha případech novodobé historie byla energie živé hmoty vyzařující do okolí označována jako „magnetismus“. Tento zavádějící název vycházel z předpokladu, že „magnetismus“ vzniká výhradně vlivem proudící krve, která vytváří v provazcích tepen, žil a vlásečnic elektromagnetické pole. Nesprávná teorie vyplynula z poznatku, že při zástavě srdce a následném zastavení proudící krve v těle zemřelého „magnetismus“ z těla nezmizel.
Uvedená „tajemná“ energie ale zaslouženě vyvolává naši stále větší pozornost, proto by bylo vhodné její příliš dlouhé názvosloví sjednotit. V literatuře bývá často označována jako kosmická energie, tak jsme ji také nazvali v našem empirickém výzkumu a myslím, že tento název je výstižný. Ze stejného důvodu bude lepší, když první energetickou složku kosmické energie, kterou jsme dosud v našem výzkumu nazývali „energetický prostor“, budeme nazývat zažitým názvem aura. Kosmická energie se skládá ze tří energetických složek – aury, zón a interzón. Éter se skládá ze dvou energetických složek - zón a interzón.
Kosmická energie = aura + zóny + interzóny
Éter = zóny + interzóny
Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je někdy uváděno. Experimentováním s aurou jsme dospěli k poznatku, že při vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu větší společnou auru. Z dalších experimentů vyplynulo, že mezi hmotami, které společnou auru vytvářejí, dochází k pozvolným přestupům energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umožňuje výklad pro mnohé nevysvětlené jevy. Nejde o nic nového - vlastnosti aury, které se budeme učit poznávat, využívali lidé již 2 000 roků před stavbou první pyramidy. Na www.miroslavprovod.com , v části „diagrams“ naleznete grafické znázornění tří složek kosmické energie - aury, zón a interzón, s podrobným výkladem jejich vlastností.
Dosud nikdo neuspěl při hledání přesvědčivé motivace pro budování statisíců megalitických staveb, přičemž vlastnosti aury nabízejí průkazná vysvětlení. Umístíme-li horninu do aury vodního toku, aury obou hmot splynou v jednu společnou a hornina získává energii. Funguje to stejně, umístíme-li do aury vodního toku i jinou hmotu včetně organismů. Funguje to tak mezi hmotami všech prvků – ve společné auře hmota s menším energetickým potenciálem přejímá energii od hmoty s větším energetickým potenciálem. Příkladů energetického spolupůsobení hmot je bezpočet, podobně jako u jiného fyzikálního zákona. Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejúčinněji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátorů. Nedoporučujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším napětí, dochází při tom ke zvyšování napětí na buněčných membránách, což se může projevit nejrůznějšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s účinkem, jaký bychom předpokládali. Negativně nás ovlivní aura skupiny kondenzátorů o poloměru 40 cm, naproti tomu je časem ověřeno, že aura mobilního telefonu o poloměru šesti metrů lidské zdraví neovlivní.
Aura – první energetická složka každé hmoty – je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a třetí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v různých rozestupech, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obřích rozměrů a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme proč, ale každá třetí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny. Jsou zpravidla čtyři, v některých případech je jich více a vždy se nacházejí blíže u zóny, která směřuje ke zdroji. Společně se zónami je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr – éter.
V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mraků, se tedy vždy setkáme se třemi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny může mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, člověk, lidmi zaplněný sportovní stadion, potok, bouřkový mrak, strom, planeta – až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty. V takovém případě obě splynou v jednu energeticky společnou hmotu se společnými energetickými složkami. Tak to funguje v převážné většině případů, jsou ale i výjimky. Naše planeta Země má nepochybně největší auru podle pravidla, které výše uvádím, všechny aury na Zemi by tedy měly mít se Zemí auru společnou. Není tomu tak, snad v budoucnosti něco napoví měřicí přístroje.
Protínající se zóny a interzóny vyplňují povrch a okolní prostor naší nebo jakékoliv jiné planety. Tyto éterické složky jsou v prostoru celého vesmíru doslova všudypřítomné a od jejich proměnlivé éterické intenzity jsme schopni určit hustotou a složení jejich energetického zdrojového jádra, neboli strukturálního složení a podstaty jejich „mateřské“ hmoty. Každá hmota vytváří specifické šířky a vnitřní vzdálenosti mezi zónami a interzónami a také vytváří, resp. vysílá do okolního prostoru své specifické éterické složky – jakýsi pro danou hmotu charakteristický čárový kód. Není daleko doba, kdy za pomoci speciálních snímačů a výpočetní techniky budeme schopni identifikovat druh, množství a vzdálenost určitých prvků pod zemským povrchem a to do vzdálenosti několika kilometrů. Na naší planetě se tedy vždy v souvislosti s éterem setkáme se zónami a interzónami.
Kosmickou energii a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vidět, nelze změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme „NIC“ tedy nemůže existovat. Logika a znalosti současné fyziky nedovolují vědcům proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu přijmout. Současná fyzika prostě není schopna na základě svých poznatků existenci éteru akceptovat, proto ji musí odmítat.
Nehmotný nebo spíše jemně hmotný energetický éter však přesto existuje.
Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie? Důvod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysvětlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších nábojů blesků na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini.
Einstein byl bezesporu geniální, nebyl ale neomylný. V současnosti již např. víme, že rychlost světla není rychlostí maximální. Za nějaký čas již budeme také vědět, že tím, kdo se s hypotézou o éteru zmýlil, nebyl Aristoteles, nýbrž Einstein. Někteří jedinci, kteří dokáží neopticky identifikovat pohybující se živou hmotu, např. člověka a to i často na značnou vzdálenost, hovoří mnohdy o tom, že „registrují“ pohyb lidské aury. Tento termín je ale zavádějící a nesprávný. Energeticky průměrný jedinec má auru „tlustou,“ širokou, nebo spíše vysokou přibližně třicet centimetrů. Pokud tedy osoby s extrémně vyvinutou citlivostí registrují ve statické poloze pohyb éterických energetických složek pohybujícího se člověka, pak na značnou vzdálenost neregistrují pohyb samotné aury, nýbrž éterické prostorové „nárazy“ pohybujících se a od aury do okolního prostoru se „donekonečna rozprostřených“ éterických zón a interzón.
Energetická hodnota hmoty (hladina kosmické energie) vzrůstá např. s rostoucím tlakem na danou hmotu. „Auru“ vody je možno mimo působícího tlaku také navýšit na ještě vyšší hladinu tepelným nebo mikrovlnným ohřevem. Dalšího energetického nárůstu u kapalin lze také docílit tzv. dynamizací. (V laboratoři dojde k dynamizaci prostým protřepáním, kterým docílíme mechanického intenzivního vzájemného tření molekul kapaliny. Zvýšeným vnitřním a vnějším třecím pohybem dynamizovaná mořská voda vykazuje u pobřeží vyšší vnitřní energetické hodnoty, jejichž navýšením dochází i k zvětšení okolní aury, resp. její kosmické energie.) Pozoruhodné je, že každá hmota má svou „energetickou paměť.“ Znamená to, že např. nerost, který po vystavení značnému tlaku získá nárůst hladiny kosmické energie, po odstranění působení tlaku svůj energetický náboj okamžitě neztrácí. Každá hmota má tedy určitou schopnost v sobě vytvořenou kosmickou energii na nějaký čas akumulovat.
Všichni známe místa jako jsou Lurdy, kde v souvislosti s vodními prameny došlo ke spontánnímu uzdravení. Ve většině případů jsou na těchto místech vystavěny poutní kostely nad vodními prameny. Mnozí skeptici hovoří o zázračných vyléčeních na takovýchto místech nebo o nečekaných vyléčeních v obyčejných termálních lázních s neskrývaným despektem. V těchto případech jde o energeticky upravenou vodu, neboť tato voda byla v hlubinách země vystavena značnému tlaku a byla zahřátá. Je známo, že v některých lázních získává voda také energii z hornin obsahující energeticky silné kovové rudy. Existují i lázně, kde dochází k nečekaným uzdravením vlivem odebrané energie hlubinné vody od radioaktivních hornin, které obsahují např. vysoce energetický prvek uran. V některých lázních dochází k posílení tělesné energie pitím podzemní energeticky intenzivní vody, jinde zase přechází kosmická energie do těla při koupání, kdy dochází k plošnému přenosu kosmické energie z nabité vody do organismu pacienta. Je známo, že nemocný člověk často nepotřebuje pro své vyléčení speciální léky, nýbrž pouze dostatek „vnitřní,“ tj. kosmické energie, aby jeho tělo bylo schopno samo iniciovat léčebné procesy. Zejména starším osobám často chybí dostatek energie k pro vyléčení jejich zdravotního problému. Tělesné buňky mají u některých lidí mnohdy podstatně nižší intenzitu kosmické energie, než obsahují molekuly léčivé vody. Pobytem v energeticky vydatné vodě získávají buňky léčených osob vyšší energetickou hladinu na svých buněčných membránách, která je základním předpokladem správné funkce buněk a zároveň jakýmsi spouštěcím mechanismem pro jejich uzdravení.
Energetické složky kosmické energie, mají ale v mnoha směrech velmi podobné vlastnosti jako energie elektrická. U složek neznámé podstaty vytvářející kosmickou energii také dochází u jakýchkoliv hrotů, podobně jako je tomu u elektronů, k fyzikálnímu jevu, který nazýváme „sání hrotem.“ Z oblastí vyšších energetických hladin se kosmická energie přesouvá do oblastí energií nižších. Zatímco u energie elektrické dochází k přesunu skokovou rychlostí, energie kosmická se přemisťuje mezi různými zdroji rychlostí mnohem pomalejší. Některé vlastnosti kosmické energie jsou od energie elektrické ale zcela odlišné. Elektromagnetické vlny nepronikají Faradayovou klecí, u kosmické energie je tomu jinak. Umístíme-li do trezoru (zdroje kosmické energie), jakýkoliv jiný zdroj kosmické energie, je s ním v interakci a výslednou hodnotou je součet obou energetických zdrojů.
Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé věky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde společně objevovat nezměrné úsilí našich předků, kteří velmi dobře znali rovnici přímo úměrného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého těla a zajištění svého pevnějšího zdraví.
Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby, zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umístěna do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot – menhir - větší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot – člověk. Hornina funguje jako jakýsi energetický akumulátor. Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším průtokem a s kamenným podložím vykazují větší energii, než toky dolní s pomalejším průtokem po měkkém dnu. Dokazuje to i situování menhirů do prostorů horních vodních toků, zejména do prostorů jejich vnitřních ohybů, kde překrytím zahuštěné zóny vytvářejí vyšší energetickou hodnotu. Lze to snadno ověřit jednoduchým experimentem.
Horninu o výšce asi 2 metry ovineme plastovou hadicí. Hodnotou její aury můžeme manipulovat počtem závitů hadice, nebo množstvím protékající vody. K energetickému nárůstu ale nedojde nijak rychle. Kosmická energie se přesunuje, jak jsme již uvedli, velmi pomalu. Nejde o „akceleraci,“ jako když v autě přidáváme plyn. Hmota horniny vykazuje značnou energetickou setrvačnost, k energetickému nárůstu bude docházet podle hmotnosti horniny po dobu několika hodin. Stejného energetického „dopingu,“ tj. nárůstu kosmické energie na buněčných membránách buněk lidského těla dosáhneme u osoby sedící na židli, která je desítkami závitů ovinuta plastovou hadicí s protékající vodou. Horninu lze aktivovat nejen energií vodních toků (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), ale i jinými energetickými zdroji jako např.: kovy, ohněm, bouřkovými mraky a celou řadou jiných zdrojů.
Klasickým příkladem pro energetický zisk horniny z éteru byl menhir „Mené er Groah“ (zničil jej úder blesku), vysoký 23,5 metru, u Locmariaqueru v Bretani. Jde o případ ojedinělý, ale nadmíru poučný, který dokumentuje znalosti dávných kultur o energetických vlastnostech éteru. Stavitelům bylo uloženo na daném místě vybudovat energetický zdroj s požadovanou kapacitou. Nejsnadnějším řešením by bylo hmotu vysokého menhiru rozložit do více menhirů. To ale nebylo možné, protože v nízkých polohách neposkytovaly zóny éteru dostatečnou hodnotu - ta se nacházela nad zemským povrchem výše. Stavitelé byli tak nuceni požadavek řešit vysokým menhirem. Obelisky budované v pozdějších kulturách měly stejnou energetickou podstatu jako menhir „Mené er Groah“.
Osaměle stojící menhir byl nejjednodušší megalitickou stavbou, která mohla lidem doplňovat energii. Pro doplnění či navýšení hladiny kosmické energie v organismu nebylo ale nutné si sednout na několik hodin na vrchol menhiru. Bylo postačující, když se „léčená“ osoba nacházela pouze v prostoru aury menhiru nebo i v místě od menhiru vzdálenější zóny. Lidem neuniklo, že rychleji mohou získat větší množství energie v prostoru mezi dvěma nebo více menhiry, kde dochází k zahuštění jejich aury. To je inspirovalo k překrytí hrotu menhirů další horninou. Takto vznikl energeticky „hodnotnější“ dolmen. Dosud existující dolmeny lze počítat na statisíce. Dávní stavitelé dobře věděli, že není lhostejné, z jakého druhu hornin jsou „léčebné plošiny“ sestaveny. Snaha dosáhnout maximální hodnoty kosmické energie a schopnost porovnat velikost vzájemné energetické interakce související s vnitřní chemickou strukturou jednotlivých druhů hornin přinutila dávné šamany a léčitele k mnohdy velmi náročnému transportu odlišných kamenů. Tito stavitelé museli energetické hodnoty vzniklých vzájemných interakcí velmi dobře znát, neboť přestože měli možnost na menhirovou hrotovou nohu položit desku vytvářející dolmen z kamene nacházejícího se v blízkém okolí, transportovali strukturálně chemicky odlišné velké kameny často z velkých vzdáleností.
Dalším vývojovým stupněm energetických staveb minulosti byly zikkuraty (Babylonská věž). Pokrok došel postupem času k poznatku, že hmota stavby, která získává energii z éterických zón, nemusí být monolit ani hornina, ale může to být také hlína ve větším množství. Navíc v zikkuratech byla hmota stavby aktivována kovem (na vrcholu byla umístěna socha božstva ze zlata). V pozdějších dobách bylo těchto poznatků využíváno u všech megalitických i sakrálních staveb. Věže se zvony, minarety s pozlacenými kopulemi apod. energii objektů dynamicky stále zvyšovaly. Nárůst kosmické energie ale není možné pro zdraví člověka využívat donekonečna stále v přímé úměrnosti. Při budování sakrálních staveb se časem dospělo k poznatku, že více znamená méně, jinými slovy - z hlediska poznatků současné vědy - bylo zjištěno, že překročení optimální hladiny náboje na buněčných membránách je pro zdraví člověka stejně nebo více nebezpečné, jako energetický deficit. Hmota stavby musela být pečlivě vyvážena energetickým ziskem, délkou pobytu ve svatyni a počtem lidí uvnitř se nacházejících. Z těchto důvodů byly fary budovány mimo energetický dosah sakrální stavby. Energetické regulace bylo snadné dosáhnout počtem a výškou věží. Věže tak získávají energii ze tří zdrojů – při průniku zónami éteru, podle známého jevu sáním hrotem a jsou aktivovány kovem zvonů. Nelze pominout polohu zvonů. V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé – srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat – zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Jednoduchým experimentem je snadné prokázat, že zvony zavěšené srdcem dolů zvětšují základní energetickou hodnotu věže o 250 %. Pří zavěšení zvonu srdcem nahoru se základní energetická hodnota hmoty věže zmenší o 30 %. Tvar hmoty zvonu funguje podobně jako tvar hmoty vodního toku, kopule, nebo klenby: vytváří větší energetickou hustotu. Věže sakrálních staveb, které mají na svém vrcholu umístěný kalich (jde o podobný případ jako u zvonu zavěšeného srdcem nahoru), tím snižují energetickou hodnotu stavby.
Vypočítat optimální množství hmoty a výšku věží před započetím stavby bylo s ohledem na vzniklé vztahy s energetikou okolních zón a interzón nemožné. Až v průběhu stavby se energetika objektu přizpůsobovala regulací objemu hmoty, množstvím kovů, energeticky silných krystalických polodrahokamů či výškou sacích hrotů na jejich optimální energetickou hodnotu. Charakteristickými energetickými znaky pro všechny druhy sakrálních staveb byla jejich nadměrná hmotnost, věže, oblé tvary a doplňkové aktivační prvky jako kovy, ohně apod.
Motivace budování menhirů, dolmenů, kromlechů, mounds, mohyl a jiných podobných staveb byla obyčejně vysvětlována důvody astronomickými, kalendářními, zemědělskými a rituálními. Nelze se tomu divit, známé skutečnosti nemohly jiná zdůvodnění nabídnout. Ale jsou zde ještě mnohem záhadnější megalitické stavby – tisíce kamenných koulí o hmotnosti až 15 tun. Nacházejí se v Kostarice, na americkém kontinentě, a některé dokonce poblíž severního pólu. Pokusy o jejich zdůvodnění nebyly přesvědčivé, ale chápu to, bez znalostí struktury éteru to není možné. Hornina ve tvaru koule umístěná v zóně éteru, je energeticky aktivována a stane se samostatným zdrojem, který do prostoru vyzařuje kulovité zóny. Ty protínají jiné energeticky silnější éterové zóny, jsou s nimi v interakci, a svou vodivostí přivedou do místa, kde je umístěna kamenná koule větší množství kosmické energie. Je pravděpodobné, že kamenné hlavy Olméků přibližně o stejné hmotnosti, mohly mít podobnou funkci.
Na planině Nazca jsou zvýrazněny zóny éteru v rovině terénu. Umělé podzemní toky sloužily k propojení zón a tak mohla být energie směrována na jiné místo. Neklamným důkazem o energetickém posílení zón na planině Nazca jsou řady kamenů umístěných v těsné blízkosti některých zón (kameny jsou se zónou v interakci).
Současná architektura se energetikou staveb nezabývá, některá stavba může být „rakovinový dům“, nebo pouze plíživě negativně ovlivňuje své obyvatele. Skeptici mohou namítnout, že na ocelových konstrukcích mrakodrapů a jejich výškou by se negativní vliv musel výrazněji projevit. Vysvětlení lze nalézt v historii, když na americkém kontinentě lidé budovali více než sto tisíc mounds, důsledně dbali na to aby hliněné valy nebyly založeny na skalním podloží, ale pečlivě jej od nich odizolovali organickou hmotou. Stejné technologické postupy respektovali lidé i na evropském kontinentě při budování mohyl. Při stavbě mrakodrapů si nelze ani představit, že by mohly být založeny jinak než na pevném skalním podloží. Z toho lze odvodit, že kontakt stavby s kamennou základní spárou funguje jako uzemnění s tím, že energii odvádí do země. Jinak tomu ale mohlo být u některých nízkopodlažních staveb, založených na hliněných základových spárách. V těchto souvislostech by mohlo být zajímavé statisticky vyhodnotit úmrtnost v různých nemocnicích.
Je nelehké uvěřit skutečnosti, že již lidé v dávnověku disponovali vědomostmi o éterické energii, kterou se naše civilizace bude učit poznávat. Průběh dvacátého století, kdy se tisíce vědců marně snažily odhalit tajemství megalitické kultury, potvrzuje, že vysvětlení se nenachází v oblasti známých skutečností. Odpověď na stavební hádanky naší historie jsme proto hledali jinde.
Duben 2006
Miroslav Provod sen. + jun.
Nové poznatky
Miroslav Provod,2006-05-21 08:46:41
Kosmická energie versus aura
V době, kdy Aristoteles obeznámil svět fyziky s novým pojmem „éter“, byl tento fenomén již několik tisíciletí využíván. Éter je součástí energie, která v každé kultuře měla své pojmenování. Taoisté ji nazývali „čchi“, Babyloňané „ti“, Indové „Ódžas“, Japonci „rei ki“, Hebrejci „rauch“, Tibeťané „šugs rlung“, védské náboženství „prána“.
O čtyři tisíce let později přidělil okultista Reichenbach prostorovému vyzařování životní energie jméno „ód“. V mnoha případech novodobé historie byla energie živé hmoty vyzařující do okolí označována jako „magnetismus“. Tento zavádějící název vycházel z předpokladu, že „magnetismus“ vzniká výhradně vlivem proudící krve, která vytváří v provazcích tepen, žil a vlásečnic elektromagnetické pole. Nesprávná teorie vyplynula z poznatku, že při zástavě srdce a následném zastavení proudící krve v těle zemřelého „magnetismus“ z těla nezmizel.
Uvedená „tajemná“ energie ale zaslouženě vyvolává naši stále větší pozornost, proto by bylo vhodné její příliš dlouhé názvosloví sjednotit. V literatuře bývá často označována jako kosmická energie, tak jsme ji také nazvali v našem empirickém výzkumu a myslím, že tento název je výstižný. Ze stejného důvodu bude lepší, když první energetickou složku kosmické energie, kterou jsme dosud v našem výzkumu nazývali „energetický prostor“, budeme nazývat zažitým názvem aura. Kosmická energie se skládá ze tří energetických složek – aury, zón a interzón. Éter se skládá ze dvou energetických složek - zón a interzón.
Kosmická energie = aura + zóny + interzóny
Éter = zóny + interzóny
Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je někdy uváděno. Experimentováním s aurou jsme dospěli k poznatku, že při vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu větší společnou auru. Z dalších experimentů vyplynulo, že mezi hmotami, které společnou auru vytvářejí, dochází k pozvolným přestupům energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umožňuje výklad pro mnohé nevysvětlené jevy. Nejde o nic nového - vlastnosti aury, které se budeme učit poznávat, využívali lidé již 2 000 roků před stavbou první pyramidy. Na www.miroslavprovod.com , v části „diagrams“ naleznete grafické znázornění tří složek kosmické energie - aury, zón a interzón, s podrobným výkladem jejich vlastností.
Dosud nikdo neuspěl při hledání přesvědčivé motivace pro budování statisíců megalitických staveb, přičemž vlastnosti aury nabízejí průkazná vysvětlení. Umístíme-li horninu do aury vodního toku, aury obou hmot splynou v jednu společnou a hornina získává energii. Funguje to stejně, umístíme-li do aury vodního toku i jinou hmotu včetně organismů. Funguje to tak mezi hmotami všech prvků – ve společné auře hmota s menším energetickým potenciálem přejímá energii od hmoty s větším energetickým potenciálem. Příkladů energetického spolupůsobení hmot je bezpočet, podobně jako u jiného fyzikálního zákona. Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejúčinněji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátorů. Nedoporučujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším napětí, dochází při tom ke zvyšování napětí na buněčných membránách, což se může projevit nejrůznějšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s účinkem, jaký bychom předpokládali. Negativně nás ovlivní aura skupiny kondenzátorů o poloměru 40 cm, naproti tomu je časem ověřeno, že aura mobilního telefonu o poloměru šesti metrů lidské zdraví neovlivní.
Aura – první energetická složka každé hmoty – je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a třetí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v různých rozestupech, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obřích rozměrů a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme proč, ale každá třetí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny. Jsou zpravidla čtyři, v některých případech je jich více a vždy se nacházejí blíže u zóny, která směřuje ke zdroji. Společně se zónami je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr – éter.
V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mraků, se tedy vždy setkáme se třemi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny může mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, člověk, lidmi zaplněný sportovní stadion, potok, bouřkový mrak, strom, planeta – až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty. V takovém případě obě splynou v jednu energeticky společnou hmotu se společnými energetickými složkami. Tak to funguje v převážné většině případů, jsou ale i výjimky. Naše planeta Země má nepochybně největší auru podle pravidla, které výše uvádím, všechny aury na Zemi by tedy měly mít se Zemí auru společnou. Není tomu tak, snad v budoucnosti něco napoví měřicí přístroje.
Protínající se zóny a interzóny vyplňují povrch a okolní prostor naší nebo jakékoliv jiné planety. Tyto éterické složky jsou v prostoru celého vesmíru doslova všudypřítomné a od jejich proměnlivé éterické intenzity jsme schopni určit hustotou a složení jejich energetického zdrojového jádra, neboli strukturálního složení a podstaty jejich „mateřské“ hmoty. Každá hmota vytváří specifické šířky a vnitřní vzdálenosti mezi zónami a interzónami a také vytváří, resp. vysílá do okolního prostoru své specifické éterické složky – jakýsi pro danou hmotu charakteristický čárový kód. Není daleko doba, kdy za pomoci speciálních snímačů a výpočetní techniky budeme schopni identifikovat druh, množství a vzdálenost určitých prvků pod zemským povrchem a to do vzdálenosti několika kilometrů. Na naší planetě se tedy vždy v souvislosti s éterem setkáme se zónami a interzónami.
Kosmickou energii a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vidět, nelze změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme „NIC“ tedy nemůže existovat. Logika a znalosti současné fyziky nedovolují vědcům proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu přijmout. Současná fyzika prostě není schopna na základě svých poznatků existenci éteru akceptovat, proto ji musí odmítat.
Nehmotný nebo spíše jemně hmotný energetický éter však přesto existuje.
Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie? Důvod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysvětlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších nábojů blesků na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini.
Einstein byl bezesporu geniální, nebyl ale neomylný. V současnosti již např. víme, že rychlost světla není rychlostí maximální. Za nějaký čas již budeme také vědět, že tím, kdo se s hypotézou o éteru zmýlil, nebyl Aristoteles, nýbrž Einstein. Někteří jedinci, kteří dokáží neopticky identifikovat pohybující se živou hmotu, např. člověka a to i často na značnou vzdálenost, hovoří mnohdy o tom, že „registrují“ pohyb lidské aury. Tento termín je ale zavádějící a nesprávný. Energeticky průměrný jedinec má auru „tlustou,“ širokou, nebo spíše vysokou přibližně třicet centimetrů. Pokud tedy osoby s extrémně vyvinutou citlivostí registrují ve statické poloze pohyb éterických energetických složek pohybujícího se člověka, pak na značnou vzdálenost neregistrují pohyb samotné aury, nýbrž éterické prostorové „nárazy“ pohybujících se a od aury do okolního prostoru se „donekonečna rozprostřených“ éterických zón a interzón.
Energetická hodnota hmoty (hladina kosmické energie) vzrůstá např. s rostoucím tlakem na danou hmotu. „Auru“ vody je možno mimo působícího tlaku také navýšit na ještě vyšší hladinu tepelným nebo mikrovlnným ohřevem. Dalšího energetického nárůstu u kapalin lze také docílit tzv. dynamizací. (V laboratoři dojde k dynamizaci prostým protřepáním, kterým docílíme mechanického intenzivního vzájemného tření molekul kapaliny. Zvýšeným vnitřním a vnějším třecím pohybem dynamizovaná mořská voda vykazuje u pobřeží vyšší vnitřní energetické hodnoty, jejichž navýšením dochází i k zvětšení okolní aury, resp. její kosmické energie.) Pozoruhodné je, že každá hmota má svou „energetickou paměť.“ Znamená to, že např. nerost, který po vystavení značnému tlaku získá nárůst hladiny kosmické energie, po odstranění působení tlaku svůj energetický náboj okamžitě neztrácí. Každá hmota má tedy určitou schopnost v sobě vytvořenou kosmickou energii na nějaký čas akumulovat.
Všichni známe místa jako jsou Lurdy, kde v souvislosti s vodními prameny došlo ke spontánnímu uzdravení. Ve většině případů jsou na těchto místech vystavěny poutní kostely nad vodními prameny. Mnozí skeptici hovoří o zázračných vyléčeních na takovýchto místech nebo o nečekaných vyléčeních v obyčejných termálních lázních s neskrývaným despektem. V těchto případech jde o energeticky upravenou vodu, neboť tato voda byla v hlubinách země vystavena značnému tlaku a byla zahřátá. Je známo, že v některých lázních získává voda také energii z hornin obsahující energeticky silné kovové rudy. Existují i lázně, kde dochází k nečekaným uzdravením vlivem odebrané energie hlubinné vody od radioaktivních hornin, které obsahují např. vysoce energetický prvek uran. V některých lázních dochází k posílení tělesné energie pitím podzemní energeticky intenzivní vody, jinde zase přechází kosmická energie do těla při koupání, kdy dochází k plošnému přenosu kosmické energie z nabité vody do organismu pacienta. Je známo, že nemocný člověk často nepotřebuje pro své vyléčení speciální léky, nýbrž pouze dostatek „vnitřní,“ tj. kosmické energie, aby jeho tělo bylo schopno samo iniciovat léčebné procesy. Zejména starším osobám často chybí dostatek energie k pro vyléčení jejich zdravotního problému. Tělesné buňky mají u některých lidí mnohdy podstatně nižší intenzitu kosmické energie, než obsahují molekuly léčivé vody. Pobytem v energeticky vydatné vodě získávají buňky léčených osob vyšší energetickou hladinu na svých buněčných membránách, která je základním předpokladem správné funkce buněk a zároveň jakýmsi spouštěcím mechanismem pro jejich uzdravení.
Energetické složky kosmické energie, mají ale v mnoha směrech velmi podobné vlastnosti jako energie elektrická. U složek neznámé podstaty vytvářející kosmickou energii také dochází u jakýchkoliv hrotů, podobně jako je tomu u elektronů, k fyzikálnímu jevu, který nazýváme „sání hrotem.“ Z oblastí vyšších energetických hladin se kosmická energie přesouvá do oblastí energií nižších. Zatímco u energie elektrické dochází k přesunu skokovou rychlostí, energie kosmická se přemisťuje mezi různými zdroji rychlostí mnohem pomalejší. Některé vlastnosti kosmické energie jsou od energie elektrické ale zcela odlišné. Elektromagnetické vlny nepronikají Faradayovou klecí, u kosmické energie je tomu jinak. Umístíme-li do trezoru (zdroje kosmické energie), jakýkoliv jiný zdroj kosmické energie, je s ním v interakci a výslednou hodnotou je součet obou energetických zdrojů.
Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé věky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde společně objevovat nezměrné úsilí našich předků, kteří velmi dobře znali rovnici přímo úměrného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého těla a zajištění svého pevnějšího zdraví.
Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby, zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umístěna do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot – menhir - větší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot – člověk. Hornina funguje jako jakýsi energetický akumulátor. Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším průtokem a s kamenným podložím vykazují větší energii, než toky dolní s pomalejším průtokem po měkkém dnu. Dokazuje to i situování menhirů do prostorů horních vodních toků, zejména do prostorů jejich vnitřních ohybů, kde překrytím zahuštěné zóny vytvářejí vyšší energetickou hodnotu. Lze to snadno ověřit jednoduchým experimentem.
Horninu o výšce asi 2 metry ovineme plastovou hadicí. Hodnotou její aury můžeme manipulovat počtem závitů hadice, nebo množstvím protékající vody. K energetickému nárůstu ale nedojde nijak rychle. Kosmická energie se přesunuje, jak jsme již uvedli, velmi pomalu. Nejde o „akceleraci,“ jako když v autě přidáváme plyn. Hmota horniny vykazuje značnou energetickou setrvačnost, k energetickému nárůstu bude docházet podle hmotnosti horniny po dobu několika hodin. Stejného energetického „dopingu,“ tj. nárůstu kosmické energie na buněčných membránách buněk lidského těla dosáhneme u osoby sedící na židli, která je desítkami závitů ovinuta plastovou hadicí s protékající vodou. Horninu lze aktivovat nejen energií vodních toků (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), ale i jinými energetickými zdroji jako např.: kovy, ohněm, bouřkovými mraky a celou řadou jiných zdrojů.
Klasickým příkladem pro energetický zisk horniny z éteru byl menhir „Mené er Groah“ (zničil jej úder blesku), vysoký 23,5 metru, u Locmariaqueru v Bretani. Jde o případ ojedinělý, ale nadmíru poučný, který dokumentuje znalosti dávných kultur o energetických vlastnostech éteru. Stavitelům bylo uloženo na daném místě vybudovat energetický zdroj s požadovanou kapacitou. Nejsnadnějším řešením by bylo hmotu vysokého menhiru rozložit do více menhirů. To ale nebylo možné, protože v nízkých polohách neposkytovaly zóny éteru dostatečnou hodnotu - ta se nacházela nad zemským povrchem výše. Stavitelé byli tak nuceni požadavek řešit vysokým menhirem. Obelisky budované v pozdějších kulturách měly stejnou energetickou podstatu jako menhir „Mené er Groah“.
Osaměle stojící menhir byl nejjednodušší megalitickou stavbou, která mohla lidem doplňovat energii. Pro doplnění či navýšení hladiny kosmické energie v organismu nebylo ale nutné si sednout na několik hodin na vrchol menhiru. Bylo postačující, když se „léčená“ osoba nacházela pouze v prostoru aury menhiru nebo i v místě od menhiru vzdálenější zóny. Lidem neuniklo, že rychleji mohou získat větší množství energie v prostoru mezi dvěma nebo více menhiry, kde dochází k zahuštění jejich aury. To je inspirovalo k překrytí hrotu menhirů další horninou. Takto vznikl energeticky „hodnotnější“ dolmen. Dosud existující dolmeny lze počítat na statisíce. Dávní stavitelé dobře věděli, že není lhostejné, z jakého druhu hornin jsou „léčebné plošiny“ sestaveny. Snaha dosáhnout maximální hodnoty kosmické energie a schopnost porovnat velikost vzájemné energetické interakce související s vnitřní chemickou strukturou jednotlivých druhů hornin přinutila dávné šamany a léčitele k mnohdy velmi náročnému transportu odlišných kamenů. Tito stavitelé museli energetické hodnoty vzniklých vzájemných interakcí velmi dobře znát, neboť přestože měli možnost na menhirovou hrotovou nohu položit desku vytvářející dolmen z kamene nacházejícího se v blízkém okolí, transportovali strukturálně chemicky odlišné velké kameny často z velkých vzdáleností.
Dalším vývojovým stupněm energetických staveb minulosti byly zikkuraty (Babylonská věž). Pokrok došel postupem času k poznatku, že hmota stavby, která získává energii z éterických zón, nemusí být monolit ani hornina, ale může to být také hlína ve větším množství. Navíc v zikkuratech byla hmota stavby aktivována kovem (na vrcholu byla umístěna socha božstva ze zlata). V pozdějších dobách bylo těchto poznatků využíváno u všech megalitických i sakrálních staveb. Věže se zvony, minarety s pozlacenými kopulemi apod. energii objektů dynamicky stále zvyšovaly. Nárůst kosmické energie ale není možné pro zdraví člověka využívat donekonečna stále v přímé úměrnosti. Při budování sakrálních staveb se časem dospělo k poznatku, že více znamená méně, jinými slovy - z hlediska poznatků současné vědy - bylo zjištěno, že překročení optimální hladiny náboje na buněčných membránách je pro zdraví člověka stejně nebo více nebezpečné, jako energetický deficit. Hmota stavby musela být pečlivě vyvážena energetickým ziskem, délkou pobytu ve svatyni a počtem lidí uvnitř se nacházejících. Z těchto důvodů byly fary budovány mimo energetický dosah sakrální stavby. Energetické regulace bylo snadné dosáhnout počtem a výškou věží. Věže tak získávají energii ze tří zdrojů – při průniku zónami éteru, podle známého jevu sáním hrotem a jsou aktivovány kovem zvonů. Nelze pominout polohu zvonů. V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé – srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat – zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Jednoduchým experimentem je snadné prokázat, že zvony zavěšené srdcem dolů zvětšují základní energetickou hodnotu věže o 250 %. Pří zavěšení zvonu srdcem nahoru se základní energetická hodnota hmoty věže zmenší o 30 %. Tvar hmoty zvonu funguje podobně jako tvar hmoty vodního toku, kopule, nebo klenby: vytváří větší energetickou hustotu. Věže sakrálních staveb, které mají na svém vrcholu umístěný kalich (jde o podobný případ jako u zvonu zavěšeného srdcem nahoru), tím snižují energetickou hodnotu stavby.
Vypočítat optimální množství hmoty a výšku věží před započetím stavby bylo s ohledem na vzniklé vztahy s energetikou okolních zón a interzón nemožné. Až v průběhu stavby se energetika objektu přizpůsobovala regulací objemu hmoty, množstvím kovů, energeticky silných krystalických polodrahokamů či výškou sacích hrotů na jejich optimální energetickou hodnotu. Charakteristickými energetickými znaky pro všechny druhy sakrálních staveb byla jejich nadměrná hmotnost, věže, oblé tvary a doplňkové aktivační prvky jako kovy, ohně apod.
Motivace budování menhirů, dolmenů, kromlechů, mounds, mohyl a jiných podobných staveb byla obyčejně vysvětlována důvody astronomickými, kalendářními, zemědělskými a rituálními. Nelze se tomu divit, známé skutečnosti nemohly jiná zdůvodnění nabídnout. Ale jsou zde ještě mnohem záhadnější megalitické stavby – tisíce kamenných koulí o hmotnosti až 15 tun. Nacházejí se v Kostarice, na americkém kontinentě, a některé dokonce poblíž severního pólu. Pokusy o jejich zdůvodnění nebyly přesvědčivé, ale chápu to, bez znalostí struktury éteru to není možné. Hornina ve tvaru koule umístěná v zóně éteru, je energeticky aktivována a stane se samostatným zdrojem, který do prostoru vyzařuje kulovité zóny. Ty protínají jiné energeticky silnější éterové zóny, jsou s nimi v interakci, a svou vodivostí přivedou do místa, kde je umístěna kamenná koule větší množství kosmické energie. Je pravděpodobné, že kamenné hlavy Olméků přibližně o stejné hmotnosti, mohly mít podobnou funkci.
Na planině Nazca jsou zvýrazněny zóny éteru v rovině terénu. Umělé podzemní toky sloužily k propojení zón a tak mohla být energie směrována na jiné místo. Neklamným důkazem o energetickém posílení zón na planině Nazca jsou řady kamenů umístěných v těsné blízkosti některých zón (kameny jsou se zónou v interakci).
Současná architektura se energetikou staveb nezabývá, některá stavba může být „rakovinový dům“, nebo pouze plíživě negativně ovlivňuje své obyvatele. Skeptici mohou namítnout, že na ocelových konstrukcích mrakodrapů a jejich výškou by se negativní vliv musel výrazněji projevit. Vysvětlení lze nalézt v historii, když na americkém kontinentě lidé budovali více než sto tisíc mounds, důsledně dbali na to aby hliněné valy nebyly založeny na skalním podloží, ale pečlivě jej od nich odizolovali organickou hmotou. Stejné technologické postupy respektovali lidé i na evropském kontinentě při budování mohyl. Při stavbě mrakodrapů si nelze ani představit, že by mohly být založeny jinak než na pevném skalním podloží. Z toho lze odvodit, že kontakt stavby s kamennou základní spárou funguje jako uzemnění s tím, že energii odvádí do země. Jinak tomu ale mohlo být u některých nízkopodlažních staveb, založených na hliněných základových spárách. V těchto souvislostech by mohlo být zajímavé statisticky vyhodnotit úmrtnost v různých nemocnicích.
Je nelehké uvěřit skutečnosti, že již lidé v dávnověku disponovali vědomostmi o éterické energii, kterou se naše civilizace bude učit poznávat. Průběh dvacátého století, kdy se tisíce vědců marně snažily odhalit tajemství megalitické kultury, potvrzuje, že vysvětlení se nenachází v oblasti známých skutečností. Odpověď na stavební hádanky naší historie jsme proto hledali jinde.
Duben 2006
Miroslav Provod sen. + jun.
Jak vidět auru
Kokos,2004-11-26 19:33:47
Ja myslím že aura opravdu existuje.Fotí se i u nás v republice.Pokud neveříte stačí zadat do vyhledávání na netu auru a vyjede vám plno odkazů,stačí si vybrat. Já sem tomu taky moc nevěřil, ale když jsem zkusil trénink na vidění aury tak sem uvěřil. Tady nějáké máte.Tady je malé cvičení na trénink cítění aury. Před tím než ho začnete dělat, je dobré uvolnit se, abyste nebyli moc napnuté. Tak, a teď začněte pár vteřin intensivně třít dlaň o dlaň. Rozveďte je asi na 30 cm. Nejspíše teď pocítíte vlnu energie ze středu dlaní a konečku prstů. Pomalu zkracujte délku mezi dlaní. Pocítíte lehký odpor, symbolizující o tom, že aury začínají spolu komunikovat. Pro některé lidí je dobré si představovat jakou si kouli, kterou drží. Různé lidé mají různé pocity. Jedné cítí malý odpor, jiné slabá píchaní, často se dá uctít teplo, nebo chlad. Pokračujte pomalu přibližovat. Najednou ucítíte jak zažínají ubývat pocity. To znamená, že aury se spojily. Několik vteřin podržte dlaně semknuté. Pak je začněte roztahovat. Rozdělení aur ucítíte jako slabý chládek. Párkrát sbližujte a rozdělujte dlaně. Pociťte jak se mění pocity.
Člověk má sedm energetických míst, které se nazývají čakry. Jsou to místa, kde je nejvíce energie, proto je člověk může cítit nejlíp. Zatrénujte se právě na těchto místech. Možná budete mile překvapené. Provádějte to stejně jako s dlaněmi, ale místo jedné z nich bude čakra. Zkuste přímo nad ní, pak vedle. Cítíte že jinde musíte dát ruku blíž k tělu abyste něco ucítili? Častým tréninkem se vaší pocity zlepší.
Teď to vyzkoušejte na někom jiném. Posaďte ho na židli, vstaňte vzadu a provádějte podobně jako předchozí cvik. Najděte hranici jeho aury. Možná on taky ucítí vaší. Zároveň to pomáhá i vašemu partneru v rozvoji cítění aury. Jistě je dobré vyměnit roli. Když sedíte na židli vy, zkuste uctít, kde zrovna váš partner má své ruce. Vyzkoušejte to i na ostatních čakrach.
Určitě jste slyšeli o tom, že člověk má kolem sebe jaké si hranice a pokud je překročí nějaká cizí osoba, tak hned reaguje. Občas se tato hranice nazývá psychická aura. Pokud je člověk příjemný, pak se může přiblížit víc, pokud ne, tak ho ucítíte poměrně daleko. Teď si vyzkoušejte provést podobny pokus i vy. Jeden z vás si stoupne ke zdi zady k vám. Vy se k němu pomalu přibližujete. Měl by uctít, když překročíte jeho hranici. Děla se to ale poměrně špatně. Pokud jste přátele, tak je hranice poměrně blízko a vůbec by jste ji neměli uctít. Lépe se to děla s cizími lidmi. Proto si to taky můžete vyzkoušet například ve výtahu s nějakou cizí osobou.
VIDĚNÍ AURY
Pokud jste úspěšně prováděli cviky na cítění aury, pak cvičení na její vidění nebudou moc těžká.
Takže posaďte se, uvolněte se (i myšlenkově), pak otevřete očí a začneme. Světlo v pokoje by mělo být utlumené. Jasné barvy by měli být u vás za zády. Světlo by nemělo svítit do očí. Spojte ukazovačky a 10 vteřin se na ně soustřeďte. Pak je pomalu rozvádějte. Měli byste vidět slabou energetickou niť. Nejprve vaší ruce budou muset být k sobě poměrně blízko, ale časem tu niť budete vidět mezi prsty, které jsou vzdálené až 10 cm. Pokud se to nedaří, utlumte světlo ještě víc a zkuste to na bílém pozadí. Použijte například papír. Teď to zkuste se všemi deseti prsty. Pokud to provádíte s kamarádem, zkuste uvidět jeho nitě. Vylepší to vám vidění cizí aury.
Teď zkusíme něco těžšího. Místo dvou vašich rukou bude ruka vašeho partnera. Budete vidět proud čisté energie. Jak to bude vypadat, pokud si to vyzkoušíte s nepříjemným pro vás člověkem? Vyzkoušejte si to.
Teď ještě těžší. Stoupněte se čelem k bílé zdi několik metru od ní. Dejte ruku tak, aby prsty byli paralelní ke zdi. Koukejte na zeď skrz prsty. Koukejte spíše na zeď než na prsty. Za pár minut byste měli vidět svou auru, pravděpodobně to bude šedý až bezbarvý kouř. Jakmile ho uvidíte, začněte koukat na něj. Pravděpodobně zmizí, tak koukněte zase na zeď. Pokud se vám to daří, pokračujme dál. Koukejte na konečky vašich prstu. Možná uvidíte jak vytváří téměř neviditelnou energii. Možná zjistíte, že je ten kouř pořád v pohybu. Nováčci vidí barvu většinou šedou nebo bílou, časem se ale naučíte ji vidět i barevně. Pak to zkuste s celým tělem. Pokud se vám daří s rukou, pak by to neměl být problém. Spousta lidí nevidí svou auru v zrcadle. Z nějakých důvodu zrcadlo jí nemůže zobrazovat. Zaexperimentujte si, možná se vám to podaří. Pokud nosíte brýle, zkuste je sundat. Může se stát, že uvidíte auru lépe.
Stejně to zkoušejte i s vaším partnerem. Nejlepší koukání je jakoby spáni s otevřenýma očima, neboli koukání doblbla. Možná nejdříve uvidíte auru někde kolem krku a hlavy. Je to tím, že oblečení kazí její vidění. Stoupněte se blíž a zkuste se jí dotknout. Možná budete mít potíže s viděním a jejím cítěním najednou. Je to tím, že pohybem se mění vaše soustředění. Pokud se vám to daří, můžete uvidět jak jeho aura se braní vašemu dotyku jako balónek.
Teď poproste vašeho partnera aby změnil své emoce. Například aby se rozhněval. Uvidíte jak se změnila barva jeho aury a začala být tmavší. Teď poproste aby měl dobrou auru, ta se naopak stane zářivější. Teď o něčem neutrálním a zase má aura svou obvyklou barvu. Teď ať změní svou emoci, ale vám to neříká jak. Zkuste to uvidět a říci mu, co cítí.
Nakonec jděte někam ven a vyzkoušejte si vidět auru když se pohybuje. Zkuste jí vidět i u jiných lidí. Chce to ale poměrně velký trénink.
Pokud umíte vidět "kouř" kolem těla, pak se naučíte vidět i barvy. Někteří jí vidí za pár minut, jiným to trvá pár dnů nebo týdnů. Nejprve jí budete vidět blbě a často bude mizet. Pak ale uvidíte nějakou barvu nejlépe. Pravděpodobně je to barva charakteru člověka. Postupně začnete vidět i vedlejší barvy. Podlé lidé mají auru tenčí, tmavější a nejasnou.
To Josef Pazdera
George,2004-11-26 16:38:54
Pepo, dík za reakci. To nebyl dotaz, ale vyjádření mého názoru. Přehlédl jsem, že zde neprobíhá diskuse, ale „tazatel“ položí dotaz a dostane se mu „moudré" odpovědi. No, nic ve zlém -:).
Používám nick „George“ nikoli kvůli anonymitě, ale pro snadnou identifikaci. Domnívám se, že nejde tolik o osobu jako o názor. Pokud někoho zajímá mé curriculum vitae, může se na mě obrátit mailem.
Uvedl jsem, že neznám původní práci J.Warda a vycházím z Tvého textu. A něj jsem vyvodil, že k záměně obou pojmů došlo při překladu nebo při interpretaci (nikdo přece není odborníkem na všechno, tím je v naší zemi pouze jeden člověk -:)
V každém případě mi v textu neblo zcela jasné co je názor J.Warda a co Tvůj. Tvé dodatečné vysvětlení to objasňuje. Mé stanovisko se tedy týká spíš závěrů J.Warda. Dík za link, obrátím se na něho. Jeho tvrzení „…this I do not believe“ také leccos napovídá. To přece není otázkou víry, ale znalosti nebo neznalosti faktů a názoru na jistotu, pravděpodobnost nebo nepravděpodobnost jevu.
Pokud jsem se Tě svou poznámkou o materialistických blábolech nějak dotkl, tak se omlouvám. Jsem zvyklý na otevřenost a přímost a to, že má někdo jiný názor neznamená nepřátelství. Za své krédo považuji citát z Voltaira (parafrázuji) „Vážený pane, vůbec nesouhlasím s tím co říkáte, ale do své smrti budu bránit vaše právo říkat to.“
Promývání mozků materialistickými bláboly jsme zažili všichni (ty jsi to třeba už „nestihl“) a na každém to zanechalo více nebo méně stop. Já jsem byl dost „resistentní“ a měl jsem s „bratrstvem rudé pracky“ řadu problémů.
A ještě jednu vlastní zkušenost. Znal jsem studenta medicíny, který viděl auru v barvách, i když jejich význam neznal. Co je ale důležité, v místě chorobného procesu (odchylky od normální fyziologie) viděl ztemnění, což běžně využíval při vyšetření jako vodítko, čemu je třeba věnovat pozornost.
S Tvým tvrzením „Existence jednoho jevu prostě nedokazuje neexistenci jevu druhého.“ a „existence šarlatána nedokazuje neexistenci jevu.“ se zcela ztotožňuji. Bohužel, mnozí „odborníci“ opačné logicky chybné soudy používají jako důkaz prvdivosti svého tvrzení.
Hezký den přeje
George
P.S. Co vyzařují naši političtí představitelé (které jsme si zvolili, volili i ti co nešli k volbám), to raděj nechtějme vědět. Každý národ má však své představitele k obrazu svému. Takže co bychom chtěli.
Záměna dvou pojmů: systestie a aura
George,2004-11-20 12:57:56
Myslím, že to je ukázka neodborného přístupu lidí neznalých, kteří vidí skutečnost zjednodušeně a tím zkresleně. Vidí ji tak proto, že ji tak vidět chtějí.
Jde o záměnu dvou různých jevů: synestesie a aury.
SYNESTESIE není žádný převratný objev současné doby. V odborné literatuře (např. Prof.F.Koukolík: Lidský mozek, Praha 2000) zjistíme, že je to jev v psychologii běžně známý. Spočívá v tom, že podnět v jedné smyslové oblasti vyvolá prožitek v oblasti jiné. Např. určitý zvuk nebo slovo vyvolá prožitek barvy. Synestesie se nepovažuje za chorobnou úchylku.
AURA je vyzařování živého organismu, které lze měřit a také převést do viditelné oblasti spektra např. vysokofrekvenčním elektrickým polem a také fotografovat, a o kterém někteří lidé tvrdí, že ho vidí.
Neznám práci J. Warda, ale podle toho, co o ní píše autor článku, se J.Ward zřejmě zabývá synestesií. “Vidí věci jakoby byl prostor kolem nich zbarvený.“, „…seznam jmen…a slov… u ní navozovaly pocit nějaké barvy.“ To jsou PROŽITKY, POCITY a nikoli vidění prostorově ohraničeného vyzařování.
Nevím, jestli vůbec J.Ward vyslovil hypotézy, že v některých případech by mohlo jít o synestesii a nikoli o vidění aury. Možná je to pouze domněnka autora článku.
Avšak tvrzení autora článku „Nová studie tak staví na hlavu víru v existenci „aury“ jako vyzařování neznámé energie“ je nepravdivé. Z toho co o studii J.Warda autor píše tento závěr nevyplývá.
I některé reakce ukazují, že půlstoletí promývání mozků marx-leninskými materialistickými bláboly zanechalo své následky.
Záměna pojmů
Josef Pazdera,2004-11-20 22:34:48
Georgi, mohu ti říkat Jiří? Tady na Oslu se snažíme razit heslo, že i diskutující by neměli být anonymní. Je to k autorům nefér. Tedy Jirko, nepotěším tě. Ocituji ti doslovné vyjádření autora studie Warda: "The literature of aura reading - such as it is - claims taht you can train youself to read auras, this I do not believe". Z tvých komentářů vyplývá, že k mé interpretaci nemáš důvěru a z poslední věty o materialistických blábolech mi je jasné, kam patřím. Zde ti dávám adresu přímo na autora studie aby jsi si mohl ověřit, jestli moje interpretace byly opravdu tak špatné, jak píšeš. Adresa je pravá a je opravdu funkční: jamie.ward@ucl.ac.uk
Takže co co říkal George, platí o Wardovi...
Jiří,2004-11-21 16:29:11
Že vidění aury = synestesie z popisovaného výzkumu opravdu neplyne (je to zbožné přání p. Warda) a studie nic na hlavu nestaví, leda kdyby se její autor na hlavu postavil sám. Existence jednoho jevu prostě nedokazuje neexistenci jevu druhého.
Kirlianova elektrofotografie odpovídá mnohem přesněji tomu, co popisují ti, co auru (alespoň údajně) vidí. Nepolemizuji o tom, jestli jsou mezi nimi šarlatáni, nebo ne. Opět - existence šarlatána nedokazuje neexistenci jevu. ;-)
vidím zvuky :)
Vratislav,2004-11-19 08:49:24
No vážně! Občas, když usínám a všude je ticho a tma a ozve se nějaký ostrý zvuk (praskání sesychjícího dřevěné podlahy atd.) uvidím světelný záblesk, ikdyž mám zavřené oči. No nic, pak pokračuju v usínání :)
P.S.: Nekecám
odpoved
Lachim,2004-11-26 19:29:58
Ahoj.Zajímalo by mně jestli je to schopnost nebo vada.Schválně zkus tyhle cvičení na vidění aury jestli ju po čase uvidíš tak máš podle mě schopnosti.Tady je malé cvičení na trénink cítění aury. Před tím než ho začnete dělat, je dobré uvolnit se, abyste nebyli moc napnuté. Tak, a teď začněte pár vteřin intensivně třít dlaň o dlaň. Rozveďte je asi na 30 cm. Nejspíše teď pocítíte vlnu energie ze středu dlaní a konečku prstů. Pomalu zkracujte délku mezi dlaní. Pocítíte lehký odpor, symbolizující o tom, že aury začínají spolu komunikovat. Pro některé lidí je dobré si představovat jakou si kouli, kterou drží. Různé lidé mají různé pocity. Jedné cítí malý odpor, jiné slabá píchaní, často se dá uctít teplo, nebo chlad. Pokračujte pomalu přibližovat. Najednou ucítíte jak zažínají ubývat pocity. To znamená, že aury se spojily. Několik vteřin podržte dlaně semknuté. Pak je začněte roztahovat. Rozdělení aur ucítíte jako slabý chládek. Párkrát sbližujte a rozdělujte dlaně. Pociťte jak se mění pocity.
Člověk má sedm energetických míst, které se nazývají čakry. Jsou to místa, kde je nejvíce energie, proto je člověk může cítit nejlíp. Zatrénujte se právě na těchto místech. Možná budete mile překvapené. Provádějte to stejně jako s dlaněmi, ale místo jedné z nich bude čakra. Zkuste přímo nad ní, pak vedle. Cítíte že jinde musíte dát ruku blíž k tělu abyste něco ucítili? Častým tréninkem se vaší pocity zlepší.
Teď to vyzkoušejte na někom jiném. Posaďte ho na židli, vstaňte vzadu a provádějte podobně jako předchozí cvik. Najděte hranici jeho aury. Možná on taky ucítí vaší. Zároveň to pomáhá i vašemu partneru v rozvoji cítění aury. Jistě je dobré vyměnit roli. Když sedíte na židli vy, zkuste uctít, kde zrovna váš partner má své ruce. Vyzkoušejte to i na ostatních čakrach.
Určitě jste slyšeli o tom, že člověk má kolem sebe jaké si hranice a pokud je překročí nějaká cizí osoba, tak hned reaguje. Občas se tato hranice nazývá psychická aura. Pokud je člověk příjemný, pak se může přiblížit víc, pokud ne, tak ho ucítíte poměrně daleko. Teď si vyzkoušejte provést podobny pokus i vy. Jeden z vás si stoupne ke zdi zady k vám. Vy se k němu pomalu přibližujete. Měl by uctít, když překročíte jeho hranici. Děla se to ale poměrně špatně. Pokud jste přátele, tak je hranice poměrně blízko a vůbec by jste ji neměli uctít. Lépe se to děla s cizími lidmi. Proto si to taky můžete vyzkoušet například ve výtahu s nějakou cizí osobou.
VIDĚNÍ AURY
Pokud jste úspěšně prováděli cviky na cítění aury, pak cvičení na její vidění nebudou moc těžká.
Takže posaďte se, uvolněte se (i myšlenkově), pak otevřete očí a začneme. Světlo v pokoje by mělo být utlumené. Jasné barvy by měli být u vás za zády. Světlo by nemělo svítit do očí. Spojte ukazovačky a 10 vteřin se na ně soustřeďte. Pak je pomalu rozvádějte. Měli byste vidět slabou energetickou niť. Nejprve vaší ruce budou muset být k sobě poměrně blízko, ale časem tu niť budete vidět mezi prsty, které jsou vzdálené až 10 cm. Pokud se to nedaří, utlumte světlo ještě víc a zkuste to na bílém pozadí. Použijte například papír. Teď to zkuste se všemi deseti prsty. Pokud to provádíte s kamarádem, zkuste uvidět jeho nitě. Vylepší to vám vidění cizí aury.
Teď zkusíme něco těžšího. Místo dvou vašich rukou bude ruka vašeho partnera. Budete vidět proud čisté energie. Jak to bude vypadat, pokud si to vyzkoušíte s nepříjemným pro vás člověkem? Vyzkoušejte si to.
Teď ještě těžší. Stoupněte se čelem k bílé zdi několik metru od ní. Dejte ruku tak, aby prsty byli paralelní ke zdi. Koukejte na zeď skrz prsty. Koukejte spíše na zeď než na prsty. Za pár minut byste měli vidět svou auru, pravděpodobně to bude šedý až bezbarvý kouř. Jakmile ho uvidíte, začněte koukat na něj. Pravděpodobně zmizí, tak koukněte zase na zeď. Pokud se vám to daří, pokračujme dál. Koukejte na konečky vašich prstu. Možná uvidíte jak vytváří téměř neviditelnou energii. Možná zjistíte, že je ten kouř pořád v pohybu. Nováčci vidí barvu většinou šedou nebo bílou, časem se ale naučíte ji vidět i barevně. Pak to zkuste s celým tělem. Pokud se vám daří s rukou, pak by to neměl být problém. Spousta lidí nevidí svou auru v zrcadle. Z nějakých důvodu zrcadlo jí nemůže zobrazovat. Zaexperimentujte si, možná se vám to podaří. Pokud nosíte brýle, zkuste je sundat. Může se stát, že uvidíte auru lépe.
Stejně to zkoušejte i s vaším partnerem. Nejlepší koukání je jakoby spáni s otevřenýma očima, neboli koukání doblbla. Možná nejdříve uvidíte auru někde kolem krku a hlavy. Je to tím, že oblečení kazí její vidění. Stoupněte se blíž a zkuste se jí dotknout. Možná budete mít potíže s viděním a jejím cítěním najednou. Je to tím, že pohybem se mění vaše soustředění. Pokud se vám to daří, můžete uvidět jak jeho aura se braní vašemu dotyku jako balónek.
Teď poproste vašeho partnera aby změnil své emoce. Například aby se rozhněval. Uvidíte jak se změnila barva jeho aury a začala být tmavší. Teď poproste aby měl dobrou auru, ta se naopak stane zářivější. Teď o něčem neutrálním a zase má aura svou obvyklou barvu. Teď ať změní svou emoci, ale vám to neříká jak. Zkuste to uvidět a říci mu, co cítí.
Nakonec jděte někam ven a vyzkoušejte si vidět auru když se pohybuje. Zkuste jí vidět i u jiných lidí. Chce to ale poměrně velký trénink.
Pokud umíte vidět "kouř" kolem těla, pak se naučíte vidět i barvy. Někteří jí vidí za pár minut, jiným to trvá pár dnů nebo týdnů. Nejprve jí budete vidět blbě a často bude mizet. Pak ale uvidíte nějakou barvu nejlépe. Pravděpodobně je to barva charakteru člověka. Postupně začnete vidět i vedlejší barvy. Podlé lidé mají auru tenčí, tmavější a nejasnou.
Zajímavé, ale závěr hrubě nevědecký
Milan Horák,2004-11-18 23:24:42
Ten článek je typickým příkladem nevědeckého přístupu. Nejprve je vysvětlena _hypotéza_, že vidění aury je synestezie. Tato hypotéza je podepřena pouze výzkumem jedné dámy, která viděla barevné okolí u kdečehos, ale žádným výzkumem někoho, kdo by skutečně tvrdil, že vidí auru. A z této hypotézy autor na konci odvozuje kategorické _tvrzení_, že "literatura o tom, jak se naučit číst auru, je tedy nesmyslem".
jak by zněl
jarda petr,2004-11-19 08:19:00
Jak by, prosím pěkně, zněl ryze vědecký závěr? Ten bych si moc rád přečetl. Děkuji.
vedecky zaver
ouk,2004-11-19 14:24:51
treba ze _nekteri_ lide, kteri si mysli, ze vidi auru, maji ve skutecnosti synestezii. jini ji klidne mohou videt :) ano dokazat neexistenci neceho je docela problem, ale co nadelame, budeme se muset smirit s nejistotou
Prěčti a poznáš co je aura
Lachim,2004-11-18 19:35:15
Ahoj. Měl bych jen malou připomínku k vašemu článku o aurách.A to sise že mnoho čtenářů vlastně mnoho o auře neví tak sem přidal nějáké odkazy a taky cvičení na vidění aury na které sem narazil a které při pravidelném cvičení funguje.Tady máte nějáké uryvky z článku o aurách co kolují na netu. Je to trochu nepřehledné ale. Chtěli bychom vám přiblížit a ozřejmit v dnešní době tolik diskutovný jev, který je obecně znám pod názvem aura člověka.
Jistě jste se nejednou zamýšleli nad tím, proč se v některém prostředí či společnosti cítíte dobře, proč je vám někdo více či méně sympatický. Stává se vám, že vstoupíte do místnosti, ve které jsou i vaši velmi dobří známí a vy přesto cítíte nepříjemný pocit, či napjatou atmosféru? Stejně tak můžete být ve společnosti naprosto cizích lidí, kde se cítíte dobře a je vám příjemně, taktéž i ve společnosti osoby, se kterou soucítíte či jste naladěni, jak se říká na "stejnou vlnu".
Položme si otázku, co je toho příčinou? Dá se odpovědět i tak, že jste byli například pomluveni a přišli jste nevhod pro ty, kteří vás pomlouvali. Vy to vnitřně vycítíte v atmosféře i z pohledů a projevů dotyčných. Toto vnitřní vyciťování je v podstatě informativní tok mimo oblast vašeho vnímání: je to energetické vibrační pole vaší aury, které vám zprostředkovává tok informací mimo dimenzi vědomého chápání a vnímání.
Podstatu a příčinu těchto jevů bychom chtěli objasnit z trochu netradičního pohledu - z pohledu poznání zákonitostí a principů našeho energetického vyzařování aury.
Ještě dříve než si ozřejmíme působnost aury, je vhodné si připomenout, co vlastně způsobuje ono energetické vyzařování, vždyť pokud něco vydáváme, musí zde být zároveň i předpoklad příjmu. Lidský organismus je energeticky zásoben a přijímá energii výživou, což je věc vcelku známá a obecně daná energetickou hodnotou potravin. Jako druhý zdroj příjmu energie je vzduch, či lépe řečeno kyslík, jenž skrze plíce okysličuje naši krev. A jako třetí a velmi důležitý zdroj energie je záření, jež svým obsahem představuje známá kosmická záření, tak zemní vyzařování, jakož však i sluneční světelné paprsky, jež svou podstatou představují energii, korespondující s vibrační energetickou hodnotou jednotlivých energetických center - čaker. Tato přijímaná energie je transformována sedmi hlavními čakrami a rozváděna do všech oblastí našeho těla mřížovou sítí meridiánů, čímž vitalizuje naše fyzické tělo. Tento stav je velmi dobře zachytitelný např. elektro-akupunkturními přístroji, kde se dá přesně změřit energetická hladina té které čakry, jakož i energetická hladina meridiánů.
Čakry jsou energetická regulační centra, jejímž úkolem je přijmout životní energii, změnit ji a dát ji organismu k použití. Máme sedm hlavních čaker a velmi mnoho vedlejších, které rozvádí vitální energii do všech oblastí našeho těla. Těchto sedm hlavních čaker má své ukotvení podél páteře od kostrče až po temeno hlavy a vyúsťují do éterického těla v řadě kruhových, trychtýřovitývh vírů nad sebou a jimi proudí vitální energie, která nás drží naživu.
Každá jednotlivá čakra však také ovlivňuje stav k ní patřících žláz s vnitřní sekrecí. A je-li jedno z těchto sedmi energetických center porušeno, což může být způsobeno např. energetickým nedostatkem, avšak i nadměrnou energetickou funkcí, taktéž i možností, kdy do čakry proudí energie zdraví škodlivá, jako je například negativní zemní záření, potom je oslabena na výkonu i příslušná žláza a k ní náležící orgán a oblasti, jež svou funkcí vykazují poruchy, tedy příznaky nemoci. Ideálním stavem je zaktivizování a stav harmonické vyrovnanosti všech sedmi energetických center, jež dále předávají energii lidskému tělu. A jsme-li si vědomi toho, že žádná energie se neztrácí, může se pouze transformovat do jiných forem, tak i vitální energie našeho těla, která prošla celým procesem skrze čakry a meridiány do všech buněk našeho organismu, je opět vyzářena ven, mimo oblast našeho fyzického těla. A toto vyzařování je prezentováno jako energetické vibrační pole člověka, jež je tím oním pojmem, které známe pod názvem aura.
Vyzařování aury sahá do určité vzdálenosti od našeho těla, a když se k sobě přiblíží osoby na určitou vzdálenost, dochází k vzájemnému prolínání jejich aurických polí. Dojde tím k vzájemné výměně energie mezi jejich aurami, k předání informační hladiny obsahu jejich vlastní podstaty. A toto je právě tím oním pocitem, kdy se v přítomnosti určité osoby cítíme dobře a je nám sympatická, či zase naopak, kdy je vám dotyčná osoba nesympatická. Je to způsobeno právě rozdílnými vybračními energiemi, které se projevují buď příbuznými frekvencemi jejich vyzařování či souzněním, nebo také rozdílnými vibracemi, které se diametrálně liší od našich vlastních vibrací.
Taktéž však i naše myšlenky, byť i nevyslovené, mají velký význam v energetické hodnotě vibrací, kterými působíme na své okolí, neboť jak myšlenka, tak i lidské slovo je energií, které vytváří energetické formy, kterými působíme na své bližní, a které jsou v auře člověka vyjádřeny barevnou hodnotou.
V osobité atmosféře každého člověka, tedy ve vyzařování aurických polí, je obsaženo velké množství různých vibračních hladin, ve kterých jsou obsaženy všechny vlastnosti charakterizující naše JÁ. Proto je pro každého člověka obsah vibrační energie jiný, jemu vlastní. Lze jej ponížit tím, jak se zhoršuje náš postoj k životu, ale také navýšit uvědoměním a vlastním projevem, který je dán souhrnem pozitivních projevů, produchovněním svého postoje k životu a prostředí,
My sami svou vlastní vibrační energii nemůžeme pocítit měrou, jako to pociťují ti druzí okolo nás, neboť v této vibrační hladině žijeme. Naše okolí je tak v podstatě zrcadlem naší osobité atmosféry, naší podstaty, kterým se presentujeme vnějším projevem, avšak i nevědomým poselstvím našeho mnohdy skrývaného či nechtěného, co se snažíme před svým okolím, na vědomé i nevědomé úrovni skrýt v hloubi svého JÁ.
Jednotlivá vibrační pole aury však nejsou od sebe oddělena jakousi pomyslnou hranicí, ale prolínají se navzájem ze sfér vyššího frekvenčního působení směrem k nižšímu, nikoli naopak. To znamená, že sféry duchovního vibračního pole jsou schopné pronikat a ovlivnit působnost našeho emočního a mentálního projevu. Tento stav může nastat v tom případě, pokud je člověk schopen svým vlastním chtěním překročit onu bariéru, která mu zabraňuje uvědomění si svého vyššího JÁ.
Aura má své specifické oblasti, které vypovídají svým barevným zářením o stavu člověka. Tak jsou v auře promítnuty oblasti, kterým se vyjadřuje hodnota vstupní energie, tedy to, co člověk přijímá i stav toho, jak sám sebe člověk vidí či se hodnotí, stejně tak i stav vstupní energie, kterou se prezentuje svému okolí. Jsou přesně dané oblasti pocitové, sociální, komunikační, momentálních myšlenkových projevů, jakož i stav svého hlubšího vědomí a podvědomí. Tyto oblasti jsou ve vzájemné součinnosti s oblastí čaker, které spolupůsobí či ovlivňují ty která místa v našem aurickém vyzařování.
Stejně tak, jako máme sedm hlavních čaker, jsme obklopeni sedmi energetickými obaly, nebo se dá také říci záhaly či těly.
ÉTERICKÉ TĚLO je našemu fyzickému tělu nejblíže, má také nejnižší frekvenci je vzdálené 2-5 cm od povrchu fyzického těla. Toto pole se vytváří při každé nové inkarnaci a taktéž zaniká během několika dnů po smrti člověka. Toto vyzařování má přímou souvislost se zdravotním stavem, neboť toto vyzařování působí jako přirozená ochrana těla proti vnějším vlivům a také se v této části aury projeví příznaky nemoci ještě dříve, než se nemoc projeví aktem své působnosti ve fyzickém těle. Působí též jako prostředník mezi fyzickým tělem a dalšími vibračními poli. V této informační rovině se předávají informace smyslové podstaty a charakteru do emočního a mentálního těla a taktéž se přijímají energetické informace z vyšších vibračních polí do fyzického těla.
EMOCIONÁLNÍ TĚLO si můžeme představit, jako barevné obláčky vzdálené 5-20 cm od povrchu těla. v tomto poli se zobrazují naše pocity, emoce, charakterové vlastnosti a instinkty. Taktéž jsou v něm uloženy všechny naše potlačované či utajované emoce, vědomé i nevědomé obavy, podceňování či naopak přeceňování se. Dalo by se říci, že je zrcadlem toho, jak prožíváme své vlastní pocity. Jasné barvy značí prožívání pocitů, ale tmavé či kalné zabarvení svědčí o neprocítění či neprožití citových energií. A právě neprožívané citové energie se mohou po delší době či delším uložení v této části aury projevit jako blokády. Proto je velmi důležité uvolňovat energii, neboť nahromaděný hněv se může po čase např. projevit jako nemoc. Emoční struktury tohoto vibračního pole jsou i předpokladem karmické zátěže při nové inkarnaci. Je třeba si připomenout i to, že jakékoliv negativní projevy emočního charakteru nelze řešit mentálním projevem, protože mentální působení může pouze ovládat naše vnější projevy chování, nikoli však zrušit ony nevědomé emoční struktury.
A zde se nám objasňují souvislosti, proč nejsme schopni se zbavit těch všech negativních projevů, které i na vědomé úrovni odmítáme a chceme se jich zbavit. Tyto naše nechtěné projevy, jako je např. vztek, agresivita, pomluvy a mnoho dalších, jsme schopni mentálním způsobem pouze odvrhnout na okraj našeho emočního těla, jako by uskladnit mimo oblast chtěného projevu. A přesto se však znovu a znovu setkáváme s tím, že ony nechtěné projevy se opět po čase vynoří a zamoří negativem atmosféru našich vztahů, ať už se to týká partnerského soužití, pracovních konfliktů, vztahů k vlastním dětem či rodičům.
Dalo by se říci, že je to zrcadlo, odrážející právě všechny ty projevy, které se nám nelíbí na druhých, a které i sami odmítáme a přesto se k nám vrací, protože to v nás samých ještě je.
A jestliže jsme pochopili tyto souvislosti a přestaneme se vidět v roli oběti a taktéž přestaneme svalovat vinu za naše vlastním slabosti či trápení na ostatní lidi, nebo jiné různé okolnosti, získáme tím nový pohled na nás samé a toto poznání je přechodovým můstkem k vyššímu stupni pochopení a poznání sebe samých. Jak tedy je možno se zbavit oněch negativních emočních projevů? Osvobození může nastat pouze pomocí duchovního vibračního pole, které je vyjádřením moudrosti, lásky a spravedlnosti, a jež nám umožňuje poznání vnitřní jednoty s ostatním bytím. Tohoto spojení lze dosáhnout pomocí srdeční a temení čakry, jež nám zprostředkovává vhled do pravé přirozenosti věcí.
MENTÁLNÍ TĚLO je vejčitého tvaru a jeho frekvence je vyšší než rozsah frekvencí éterického a emočního těla. Nese všechny naše myšlenkové procesy, jak vědomé, tak i podvědomé a částečně i zcela zautomatizované vzorce a procesy myšlení a jednání. V této oblasti jsou obsaženy jak hodnocení, tak i etické a morální představy či dogmata. Do této oblasti též patří vnímání tělesných smyslů. Rozsah vibrací mentálního těla obsahuje nižší a vyšší frekvence.
Nižší frekvence poukazují na racionální myšlení, kterým hodnotíme realitu ve fyzické rovině. Avšak vlivem emočního vibračního pole je vnímání, a tím i chápání velmi zkresleno. Původní obsah mentálního vibračního pole je přijímat a rozumem integrovat univerzální pravdy, které k nám přicházejí z duchovního těla, používat je v těch či oněch konkrétních situacích ku prospěchu člověka tak, aby řešení dané mentálním přístupem bylo shodné s univerzálními zákonitostmi. A právě poznáním, jež k nám přichází z duchovní roviny, se projevuje mnohdy také i intuicí, vnuknutím, vyciťováním stavu věcí, jakož i obrazy či zvuky a jež jsou mnohdy i v přímém rozporu s naším racionálním myšlením. A právě přístup k vyšším vibracím mentálního pole spočívá ve spojení čelní čakry s temení čakrou. Tímto způsobem jsme schopni realizovat moudrost a poznání a tím i uvědomění si svého vyššího JÁ.
Jsou to tedy tři úrovně malého JÁ, které jsou však předpokladem pro vstup k vyšším dimenzím a dosažení úrovně svého vyššího JÁ. Člověk by měl neustále chtít poznávat nové možnosti a hranice a snažit se i o pochopení toho, co je skryto za obzorem jeho současného chápání a vnímání. Neodsuzovat doposud nepoznané či nepochopitelné. Jednoduše vyjádřeno slovy: "Tomu nerozumím", nebo však také "to je nesmysl, proto se tím nebudu zaobírat" jsou tou onou bariérou, která ztěžuje cestu k vyššímu poznání.
Jako čtvrté je TĚLO SPIRITUÁLNÍ, které má přímý vztah k temení a srdeční čakře. Je to pastelovější, zářivě jemná energie v podobě obláčku pestrého světla. Zde se mění malé JÁ a otevírá se pro vývoj svého vyššího JÁ. Je rozdělena na dvě různé úrovně, úroveň příjmu dole a úroveň dávání nahoře. V momentě, kdy si uvědomíme, že je více dávat než brát vstupujeme do vyšší úrovně, ale to pouze v tom případě, pokud tohle to nevnímáme pouze v teoretické rovině poznání, ale skrze vlastní akt počinů ve svém vlastním bytí. Tímto tělem získáváme vnitřní jednotu s ostatním bytím.
Páté ÉTERICKÉ TĚLO NEGATIVNÍ má spojení s čakrou na krku. Je to forma dávající energii ostatním tělům a jež do tohoto těla vzrůstají. V tomto poli je potenciál k dalšímu vývoji a taktéž ovlivňuje všechna předešlá těla. Je to tělo KARMY - to znamená, že je to vše, co si člověk přinesl sebou do oblasti tohoto světa, ale také i to, jež člověk svým působením vytváří zde na Zemi. Záleží jen na nás, co budeme a jak budeme prožívat, neboť sami si totiž tvoříme, co bude.
Jako šesté je TĚLO NEBESKÉ. Jeho vyzařování vypadá jako sluneční paprsky a jsou v něm obsaženy všechny jemné barvy. Zde je již překonaný moment mezi zlem a dobrem ve svém vlastním bytí. Je to poznání, jež má souvztažnost k vyšším dimenzím projevu bytí mimo náš svět.
Posledním tělem je TĚLO KÉTERICKÉ, nebo také kauzální. Můžeme si ho představit, jako nitě ze zlatého světla. Je to tělo příčin a následků. Ochraňuje všechna předešlá těla. Vše negativní co přichází k člověku se odrazí do tohoto obalu, je to v podstatě ochranný obal člověka. Zde je dobré si připomenout lidové rčení, které praví: "Co v nás není, to se nás nedotkne."
Tolik asi velmi stručně o jemnohmotných vibračních polích, jež svým komplexním vyzařováním tvoří auru člověka. Poznání, které k nám přichází z duchovní roviny nám napomáhá uvědomovat si kontinuitu a provázanost všeho se vším. Porozumět sobě samému i všem okolnostem, které jsou podstatou našeho bytí. V uvědomění si, že základem je péče o zdraví, jakožto předpokladu pro další vývoj, jež je i cestou k radosti ze života i cestou k pochopení druhých.
Zejména ženy, které mají bližší vztah, daný předpokladem jejich citové podstaty, k nastoupení této cesty, by si měly uvědomit odpovědnost při výchově dětí, jež je určujícím faktorem "uložení" pozitivních či negativních emočních zážitků v emocionálním poli dítěte. A právě tyto nastřádané emoční prožitky jsou i důsledkem pozdějšího postoje člověka k životu ve všech jeho projevech.
Samozřejmě na této cestě budeme narážet i na zcela protichůdné pohledy, "logické a racionální" postoje, které nás budou zdržovat či odrazovat od této cesty. Nemějme však nikomu za zlé, kdo se bude nad naší cestou pohoršovat, podivovat a třeba se nám i posmívat. To vše jsou průvodní jevy a zcela zákonitá sebeobrana lidí před novým poznáním, které by mohlo narušit jejich zaužívané životní stereotypy a narušit tak rovnováhu jejich pohodlnosti.
Pouze v celistvém a sjednocujícím pohledu je možné nalézt univerzální pravdu o sobe samém. Nerozdělovat poznání o důležitosti té či oné cesty, ať se to týká správné výživy, rozvoji fyzické kondice těla, správnému způsobu dýchání či poznání hodnot a souvislostí energetické podstaty našeho bytí ve vztahu ke všemu ostatnímu. Neboť to vše je v jednom, stejně tak, jako my všichni jsme nedílnou součástí stvořeného. V této vše sjednocující hodnotě se projeví harmonická sounáležitost se vším, čímž se umožní člověku rozvoj a příjem duchovních sil, tvořivosti a úctě k životu a všemu stvořenému, jež je harmonizujícím prvkem našeho bytí.
výcuc z únavného článku
Honza,2004-11-22 15:04:44
...energetické vibrační pole vaší aury...
...zářivě jemná energie...
...jemnohmotných vibračních polích...
---
Trápí mě 2 otázky. Jakou frekvenci má průměrné vibrační pole a jestli "zářivě jemná energie" podléhá teorii relativity.
Pekne nezmysly v prispevkoch
Achjaj,2004-11-26 01:19:35
Je nenormalne, ako niekto moze vymyslat take kraviny, namiesto toho aby robil nieco normalne. Ten dotycny sa musel fakt nudit. Diskutujuci co tu zafloodil ten dlhy text aspon mohol obsahovo vlozit text, ktory v uvode spomina, lebo prispevok pojednava o niecom inom a to onicom, co som uz vela raz videl a vzdy si myslim, ze su to somariny. Chcel by som vidiet na ulici cloveka, co vidi ako okolo seba svetielkuju. Lenze taki su iba na psychiatrii.
Přečetl jsem a poznal jsem
bob,2005-01-27 10:07:23
že je to od začátku do konce blábol majíci za cíl zmást netechnicky a pudově orientované lidi. Tváří se to jako systematické poznání podstaty fungování lidského těla, ale stojí to celé na bludech. Pokud tyto bludy mají kladné výsledky v léčitelství, což nevylučuji, ty mohou být založeny na autosugesci, nebo efektu placebo. Je to odrůda pseudovědeckého šamanství.
Co je to za druh známé energie? Tepelná, elektrická, světelná,....? Na jakém fyzikálním principu se měří ta energie elektro_akupunkturními přístroji? V jakých jednotkách a jaké jsou její objektivní hodnoty? Nebo ty přístroje jsou na vytírání zraku a vytváření dojmu, že je to vědecky podloženo. Pokud toto nedokážete srozumitelně a technicky objasnit, jsou to všechno kolem vaše fantasmagorie. U hodně lidí ta vámi komplikovaně nakladená slova určitě zaberou. Mě ale přesvědčí jen objektivní vědecké důkazy. Mimochodem. To máte všechno vyčtené, nebo jste si to nějak experimentálně ověřil? Nevěřím tomu ani trochu.
dotaz
Jarin,2004-11-18 11:04:33
Když spatřím šéfa, vidím rudě, je to příznak synaesthesie, nebo mě prostě jen štve?
Já měl tyhle lidi vždy za podvodníky.
Saša,2004-11-18 10:40:31
No ale mezi těmi, co o tom tak zasvěceně mluvívají, jistě bude dost málo synaesthetiků a dost moc poblouzněných fanatiků a nemálo vědomých podvodníků.
I tak je dobré, že je pro tento jev vědecké vysvětlení.
To zas budou hlasatelé jógy a New Age a vegetariánství prskat!
Probůh
Kaktus,2004-11-19 10:33:53
... co ma s timto clankem spolecneho VEGETARIANSTVI? :-))) IMHO se na jakekoliv podobne reci mohou "hlasatele jogy" uplne vykaslat, je to zalozeno na bazi přání otcem myslenky. Nehlede na to, ze "prskani" je pruvodnim jevem soupeření, prosim te si uvedom, ze s "vami" nikdo nesouperi, muzete si svobodne myslet naprosto cokoliv. :-) Jen jestli vy se o to sve skepticke presvedceni tak trosku nebojite. ;-D
Na zaver: treba je cilem ruznych cviceni vytvorit si onu synestezii umele? :-)))
Tak nejak
Ama,2004-11-19 14:44:46
Nojo, nekdo tedy "auru" vidí a pak je velká skupina, co si namlouvají, ze ji vidí, cpou to dalším a rejžujou na tom prachy :o) Starý známý princip.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
