Zobrazené dochované části kostry druhu Eotyrannus lengi. Holotyp s označením MIWG 1997.550 byl zachovaný zhruba ze 40 % a představoval subadultní exemplář o celkové délce asi 4 metry. Tento evropský raně křídový tyranosauroid předcházel slavný druh T. rex zhruba o 60 milionů let. Kredit: Conty, Wikipedie (CC BY 3.0)

Když byl na počátku tohoto tisíciletí Eotyrannus lengi formálně popsán, byl prohlašován za evropského příbuzného slavného severoamerického tyranosaura. Od té doby sice objevů evropských i asijských tyranosauroidů značně přibylo, a víme také, že eotyranus přímým předkem zmíněného obra z konce křídy nejspíš nebyl, to mu ale vůbec nic neubírá na evolučním významu a zajímavosti. Mimo jiné je totiž další názornou ukázkou postupného prorůstání tyranosauroidů do niky velkých predátorů a snad i jakési evoluční přípravy na budoucí převzetí role dominantních predátorů pozdně křídových ekosystémů. První tyranosauroidi, jako byly rody Proceratosaurus nebo Kileskus z období střední jury (asi před 170 až 165 miliony let) byli menšími dravci o délce kolem 3 metrů a hmotnosti do 100 kilogramů.[1] Eotyrannus už představuje pozdější vývojové stadium tyranosauroida, kdy se tělesné rozměry těchto dinosaurů začaly výrazně zvětšovat (ostatně obří čínští proceratosauridi Sinotyrannus a Yutyrannus s délkou přes 9 metrů jsou toho ještě lepším příkladem).[2] Eotyranové žili v období geologického stupně barrem (raná spodní křída), asi před 130 až 125 miliony let. Zkameněliny holotypu byly objeveny v sedimentech souvrství Wessex na území jihozápadního cípu ostrova Wight při jižním pobřeží Anglie. Tento exemplář nese označení MIWG 1997.550a představuje část lebky, fragmenty páteře (dorzálních a kaudálních obratlů) a části kostry předních i zadních končetin. Fosilie objevená roku 1997 ve vrstvách jílovce s množstvím zkamenělé rostlinné hmoty byla formálně popsána v květnu roku 2001.[3] Rodové jméno odkazuje k proslulému pozdně křídovému nástupci eotyrana, druhové je poctou objeviteli zkamenělin tohoto dinosaura (Gavinu Lengovi).

Ekologická scéna ze souvrství Wessex, jíž v popředí vpravo dominuje právě lovící eotyranus. Kromě jeho kořisti v podobě rychlonohých hypsilofodontů se zde vyskytují také velcí iguanodontní ornitopodi, teropod Neovenator a párek „pštrosích“ ornitomimosaurů. Kredit: ABelov2014, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Mnohé anatomické znaky na kostře eotyrana jsou typické právě pro tyranosauroidy – charakteristický tvar zubů, poměr délky holenní kosti a metatarzálů a některé další. Zajímavé jsou také znaky, typické pro primitivní tyranosauroidy, jako jsou prodloužené krční obratle nebo proporcionálně velmi dlouhé přední končetiny. Je zajímavé, že zatímco u pozdějších tyranosauridů byly přední končetiny značně redukované, E. lengi disponuje naopak jedněmi z nejdelších „rukou“ mezi všemi známými druhohorními teropody. Je pravděpodobné, že si jimi pomáhal zejména při lovu. Vzhledem k tomu, že eotyrani byli nejspíš rychlými běžci, můžeme předpokládat, že představovali lovce menších až středně velkých dinosaurů, a to včetně rychlých hypsilofodontidů. Holotyp eotyrana měřil na délku asi 3 až 4,6 metru a vážil nejméně 70 kilogramů[4], představoval však nejspíš jen nedorostlého subadultního jedince. Někteří vědci odhadují, že plně dorostlý mohl dosahovat délky kolem 6 metrů (což potvrdil i objev zubu v roce 2016).[5] Přesto nebyl ve svých ekosystémech největším predátorem, tím byl spinosaurid Baryonyx a neovenatorid Neovenator, oba s délkou kolem 7 až 9 metrů a odhadovanou hmotností 1000 až 2000 kilogramů.[6] Chvíle „tyranských ještěrů“ měla totiž teprve přijít, a to až za dlouhých 50 milionů let. Eotyranus byl pravděpodobně zástupcem vývojově primitivních tyranosauroidů mimo klad Proceratosauridae, jeho blízkými příbuznými byly například menší asijské rody Dilong a Bagaraatan.[7] Podle vědecké studie z roku 2014 však mohl být tento evropský teropod spíše zástupcem kladu Megaraptora (čeleď Megaraptoridae) a jeho příbuznými tak byly například rody Australovenator, Aerosteon nebo Megaraptor.[8] Pravděpodobnější je však zatím první varianta, a tak eoraptor představuje dosud nejzajímavější příklad výskytu tyranosauroidů na „starém“ kontinentu.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Eotyrannus was a genus of tyrannosauroid (or megaraptoran) theropod dinosaur discovered in the Early Cretaceous Wessex Formation beds in the southwest coast of the Isle of Wight (United Kingdom). It was a small to medium-sized predator, hunting herbivorous dinosaurs and various other vertebrates.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Eotyrannus

http://dinosaur-world.com/tyrannosaurs/eotyrannus_lengi-include.htm

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/e/eotyrannus.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=68317

[1] Brusatte, S. (2018). The Rise and Fall of the Dinosaurs. Harper Collins Publishers, New York (ISBN 978-0-06-249042-1); str. 175.

[2] Brusatte, Stephen L.; Carr, Thomas D. (2016). „The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs“. Scientific Reports. 6 (1). doi: 10.1038/srep20252

[3] Hutt, S.; et al. (2001). „A preliminary account of a new tyrannosauroid theropod from the Wessex Formation (Cretaceous) of southern England“. Cretaceous Research. 22: 227–242. doi: 10.1006/cres.2001.0252

[4] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[5] Viz odkaz https://www.bbc.co.uk/news/uk-england-hampshire-36323701

[6] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 87/94

[7] Loewen, M. A.; et al. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420

[8] Juan D. Porfiri; et al. (2014). „Juvenile specimen of Megaraptor (Dinosauria, Theropoda) sheds light about tyrannosauroid radiation“. Cretaceous Research.51: 35–55. doi: 10.1016/j.cretres.2014.04.007