Virus

Virus HIV (Human Immunodeficiency Virus) se řadí do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus. Virová partikule o průměru 110 mm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core). Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.

Typy virů

HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.

HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.

Obřízka a nové poznatky

Že je u neobřezaných mužů větší výskyt nositelů HIV naznačovaly statistiky již delší dobu. Jen málokdo hodlal připustit, že za vším by mohla být tradice udržovaná judaistickým talmudem. Důkaz chyběl.

Nové pokusy, které probíhaly pod vedením výzkumníků z Chicaga ukázaly, že vnitřní mukózní, hlenem potažená tkáň předkožky je k průniku HIV infekce náchylnější, než tkáň močové trubice. Je to dáno tím, že vnitřní strana předkožky má ve srovnání s výstelkou močové trubice větší hustotu buněk bílých krvinek – lymfocytů T CD4, makrofágů a langerhansových buněk. Všechny vyjmenované buňky jsou opatřeny receptory pro uchycení viru HIV. Odstranění předkožky při obřízce tak vede k odstranění tkáně s vysokou koncentrací cílových a virem napadaných buněk. Toto zjištění vysvětluje proč neobřezaní muži podléhají  onemocnění AIDS  častěji.

Nesetkáváme se často s tím, že moderní věda podpoří náboženské zvyklosti staré více než dva tisíce let. Nejdříve to byli sexuologové, kteří poukázali na to, že u většiny mužů dochází při sexuálním styku k orgasmu podstatně dříve než u žen. Obřízka způsobuje u mužů to, že jejich nervové receptory umístěné na žaludu poněkud ztratí na své dráždivosti a to prodlužuje dobu po kterou je muž schopen pohlavního aktu. Obřízku lze tedy chápat i jako projev určité galantnosti k ženám, které v tomto směru příroda poněkud ochudila. Nové vědecké poznatky týkající se přenosu viru HIV, získané prestižním vědeckým ústavem - Presbyteriánské zdravotní centrum v St. Luke\'s (USA), a které poukazují na obřízku také jako na prostředek určité ochrany před přenosem smrtelné infekce,  u mne neobřezaného,  značně podkopaly můj vědecký názor na náboženské rituály.

Foto:  Virus HIV,  autor: Mushin Ozel, Robert Koch-Institute