Tkáňové inženýrství se stalo populárním díky této myši, o které nejrůznější sdělovací prostředky tvrdily, že jí vědci nechali narůst lidské ucho. Pravda je prozaičtější. Vědci se pokusili vypěstovat lidskou chrupavku na umělohmotném „lešení“, ale nedokázali tvořící se tkáň uživit. Proto voperovali umělohmotnou kostru osazenou lidskými buňkami pod kůži laboratorní myši, která nemá funkční imunitní systém. Myš lidské buňky na umělohmotném lešení přijala a dodávala jim potřebné živiny. Protože mělo umělohmotné lešení tvar lidského ušního boltce, vypadala myš tak, jak vypadala. Ale klidně mohla mít na zádech lidský nos či jiný orgán. To záleželo jen na tom, jak byl vytvarován umělohmotný základ budoucího orgánu.