Dodržování náboženských nařízení spojených s biblickým monoteismem znamenalo pro umělce té doby komplikace. Výtvarník to vyřešil „švejkováním“ a u modliteb věnovaných příběhu „Bůh vyvádí svůj národ z otroctví“, zobrazil dav tak šalamounsky, že mu nemohli přišít ani zobrazení lidí, ani ptactva.