Smrk byl považován ve Švédsku za nedávného přistěhovalce. Měl se do této oblasti Skandinávie rozšířit zhruba před 2000 roky.
Nejnovější výzkum vědců z university v Umeä ukázal opak. Smrk je ve Švédsku doma už hodně dlouho. Dokonce se dá říct, že v pohoří Fulu v kraji Dalarna je to stále jeden a tentýž smrk . Žije si tu už 9 550 roků. Je to tedy nejstarší strom světa. Věkem trumfl i exemplář věhlasné kalifornské borovice Pinus longaeva zvané Prométheus. Ta byla stará nejméně 5000 let, když ji jeden student a strážci národního parku v roce 1964 usekli pro výzkumné účely. („Nevěděli jsme, že je to nejstarší strom světa,“ bránili se tito „dřevorubci“).
Nejnovější rekordman byl odhalen v roce 2004 Leifem Kullmanem. Není to žádný obr. Měří na výšku asi 4 metry a jeho kmen je starý asi 600 let. Ovšem kořeny má podstatně starší – 9 550 roků. Roste ve výšce 910 metrů nad mořem a za své úctyhodné stáří vděčí schopnosti smrku množit se klonováním. Jakmile kmen podlehne nepřízni osudu, vyraší z kořenů další kmínek. Stáří kořenů nebylo stanoveno počítáním letokruhů jako u kalifornských borovic, ale radiouhlíkovou metodou.
Kullman objevil další staré smrky. Jejich stáří určil na 5 až 6 tisíciletí. Šanci, že by našel ještě starší exempláře, než je stávající rekordní „Vánoční stromek“, Kullman vidí bledě. Před 11 000 roky pokrýval Skandinávii souvislý ledovec a stromy tu určitě nerostly.
Podle Kullmana dokazuje velké stáří „Vánočního stromku“, že ledovec ustoupil podstatně dříve, než se myslelo. Zřejmě byl i tenčí, než se dosud předpokládalo. V současném teplém klimatu je velmi staré smrky snazší odhalit. Dlouhá staletí přežívaly jen jako nízké keře. Teprve v posledních teplejších staletích se mohly zvednout nad terén. Zároveň se však zvyšuje i horní hranice lesa a starým smrkům přibývají noví a nové konkurenti. Hrozí, že „Vánoční stromek“ z jeho horské „poustevny“ vytlačí.
Poznámka: Podle některých údajů patří primát nejstaršího stromu světa tasmánskému jehličnanu Lagarostrobos franklinii starému 10 500 roků.
Pramen: Universita Umeä
Diskuze:
k tasmanskemu stromu
vilda,2008-04-22 16:23:45
Ten strom v tasmanii je udajne jeste starsi. Je to podobny pripad, kdy strom jako naklonovany jedinec pokryva velkou cast ostrova.
Lagarostrobos
Martin,2008-04-17 19:33:25
O tom strome sa píše na stránke http://www.conifers.org/po/la/index.htm
a vyplýva z nej to, že ten Lagarostrobos síce začal rásť pred 10 500 rokmi, ale najstaršia časť je už dávno odumretá a prežívajú v podstate len jeho zakorenené odnože, skupina geneticky identických samčích rastlín, ktorých fyzický vek je oveľa nižší, kdesi som čítal, už si nespomínam kde, že nanajvýš 3 000 rokov.
.
Ccecil,2008-04-18 07:35:40
Aha, tedy pokud je to tak, že za nejstarší považují dávno odumřelé části, pak už tu radiokarbonovou metodu chápu.
Něco mi nesedí
Ccecil,2008-04-17 15:40:35
...Stáří kořenů nebylo stanoveno počítáním letokruhů jako u kalifornských borovic, ale radiouhlíkovou metodou...
Třeba se pletu, ale nevylučuje samotný princip radiouhlíkové metody měření stáří dosud žijících organizmů?
...
Martin,2008-04-17 19:28:04
Nevylučuje sa to, a to z toho dôvodu, že na bežnom strome je živá v podstate iba povrchová vrstva dreva, lyko, lístie, kvety a plody, zatiaľ čo vnútorná časť starého kmeňa je dokonale impregnovaná lignínom a v skutočnosti je už mŕtva. Preto sa do nej nemá ako dostať C14, je v nej len ten, ktorý sa do nej dostal kým ešte žila.
Dík
Ccecil,2008-04-18 07:32:46
Dík za vysvětlenou. Pak by to bylo možné. Přesto se mi to jeví jako docela odvážné předpokládat nulovou interakci s živou částí. Nejsem biolog, tak mi nezbývá, než jim věřit.
uhlík
Martin,2008-04-18 08:09:15
Uhlík je predsa chemicky viazaný v celulóze a v ligníne, a tie sa vo vode nerozpúšťajú, okrem toho ak je vnútro kmeňa odumreté a vzhľadom na extrémne podmienky má extrémnu hustotu dreva, bol by asi problém aj s presiaknutím vody nasýtenej súčasným C14 do jeho vnútra. Aspoň si myslím.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
