Czechia




















 Rádiový superzáblesk fascinuje astronomy
Extrémně krátký ale velmi energetický záblesk byl nalezen v archivních datech rádiového teleskopu Parkes. Astronomové se nyní snaží zjistit, jakou událost se jim vlastně podařilo zachytit.

 

 

Zvětšit obrázek
Pohled na Malý Magellanův oblak ve viditelném světle (negativní stupně šedi) a v rádiovém oboru (kontury) s vyznačením polohy záblesku rádiového záření. Kredit – Lorimer et al., NRAO/AUI/NSF

Záblesk rádiového záření objevil David Narkevic, student West Virginia University, který prohledával archivní data získaná v roce 2001 rádiovým dalekohledem na observatoři Parkes v Austrálii. Původně pátral po periodických signálech vyzařovaných pulsary – extrémně rychle rotujícími neutronovými hvězdami. Při pátrání narazil na velmi krátký záblesk rádiového záření, který podle všeho měl svůj původ mimo naší Galaxii. Vědci na základě rozptylu signálu na různých frekvencí rádiového záření – vyšší frekvence dorazily nepatrně dříve než frekvence nižší – odhadli, že zdroj záblesku se nacházel asi 3 miliardy světelných roků od nás. „Naše první reakce byla, co to proboha je?“ říká Duncan Lorimar, školitel Davida Narkevice.

 

 

Prohlídka byla zaměřena na Magellanova oblaka, dvojici nepravidelných galaxií, jež se nacházejí v těsné blízkosti Mléčné dráhy. Shodou okolností objevený zdroj rádiového záření neleží v těchto galaxiích, ale mnohem dále. „Měli jsme pořádné štěstí, že prohlídka zahrnovala některé části oblohy v sousedství oblaků,“ říká k tomu David Narkevic.

 

 

Během pouhých 5 milisekund vyzářil záhadný zdroj energii, kterou naše Slunce produkuje celý měsíc. Vzhledem k tomu, že za tento zlomek sekundy světlo urazí jen 1500 km, usuzují astronomové, že zdroj záblesku nemohl být větší než je toto číslo. „Ve vesmíru není příliš mnoho věcí, které by něco takového mohly udělat,“ dodává k tomu Duncan Lorimar.

 

 

Až doposud se astronomům nepodařilo zachytit signál, který by měl podobné charakteristiky. „Záblesk představuje zcela nový astronomický jev,“ komentuje tuto skutečnost Matthew Bailes (Swinburn University, Austrálie), který se na objevu také podílel.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Profesor Matthew Bailes se simulací splynutí dvou neutronových hvězd na pozadí. Kredit – Swinburne University

Vzhledem k tomu, že záblesk se po celých 90 hodin pozorování neopakoval, bylo možno vyloučit pulsar jakožto jeho zdroj, ač by svými rozměry jinak vyhovoval. Muselo se tedy jednat o jednorázový úkaz, který zřejmě znamenal konec pro objekt, jež mu předcházel. Mohlo zde dojít k definitivnímu odpaření černé díry nebo splynutí dvou neutronových hvězd. Podle současných modelů by skutečně taková událost měla trvat pouhých několik milisekund.

 

 

Na druhou stranu by se při splynutí dvojice neutronových hvězd měla uvolnit množství vysokoenergetického záření ve formě záblesku gama. Vědci proto prohledali archívy dat observatoří sledujících vesmír v záření gama, ale žádný jev v daném čase nenalezli. Nicméně Duncan Lorimar to nepovažuje za rozhodující, protože gama záření může být vyzářeno v užším kuželu než záření rádiové a proto nás na rozdíl od něj minulo.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Radioteleskop australské observatoře Parkes má anténu o průměru 64 metrů. Kredit – CSIRO

Vědci nyní procházejí další rádiové datové archívy a pátrají po podobných úkazech. Podle jejich názoru se takových záblesků může odehrávat velké množství, ale unikají detekci, protože současné pozemské dalekohledy jsou schopny „pohlídat“ pouze nepatrné části oblohy.

 

 

Nicméně existuje naděje do budoucnosti, protože plánované přístroje sledující vesmír v rádiovém oboru budou schopny pokrýt současně výrazně větší úseky oblohy. Jedním z nich je soustava Allen Telescope Array nyní budovaná v Kalifornii, která by měla po svém zprovoznění být schopna detekovat více takových krátkých ale intenzivních záblesků rádiového záření.

 

 

Pokud v tomto případě skutečně došlo k zániku černé díry či splynutí dvou neutronových hvězd, měla by taková událost podle teorie relativity uvolnit gravitační vlny. Ačkoliv jejich detektor LIGO je v provozu již několik let, zatím žádná pozitivní detekce nebyla zaznamenána. Podle Duncana Lorimara by podobný úkaz mohl pomoci filtraci dat z detektoru, jež obsahují velké množství šumu pozemského původu. (V roce 2001 ovšem detektor LIGO ještě nebyl v provozu). To potvrzuje i teoretický fyzik Xavier Siemens (University of Wisconsin, Milwaukee), který nebyl do objevu zapojen: „Objev je rozhodně něčím, co bude LIGO určitě zajímat.“

 

Počítačová simulace rádiového záblesku vzniklého splynutím dvou neutronových hvězd – externí link  (223 MB), Kredit – Swinburne University

 

Zdroje:
National Radio Astronomy Observatory Press release
Newscientist.com


 


Autor: Pavel Koten
Datum:01.10.2007 v 11:59

Vytisknout článek               Poslat článek emailem

Související články:

Magnetická pole spouští gama záblesky     Autor: Pavel Koten


Diskuze:

Vesmír bohovia ludia - Vernant Jean-Pierre
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 259 Kč
cena: 209 Kč
Vesmír bohovia ludia
Vernant Jean-Pierre
Oto Otépka
sponzor








Vypsat celou diskuzi
Zpět

od:ZEPHIR

vyšší frekvence dorazily nepatrně dříve

Koukám, že to neni ani měsíc, co se vůbec poprvé potvrdilo narušení invariance světla (a tím pádem relativity) pro vzdálený zdroje - a dnes už se z toho efektu rutinně koreluje vzdálenost....;-) IMO pro ten efekt ještě ani neexistuje korektní matematickej model, jen heuristicke model c = 1 - (E/M)^n, kde n něco mezi 1 a 2....



http://backreaction.blogspot.com/2007/08/magics-observation-of-gamma-ray-bursts.html


Zobrazení reakcí:

od:Pavel Koten

Re:

asi proto je to take jenom odhad vzdalenosti zdroje


Pro vstup do diskuse je třeba být přihlášen
Email: Heslo:
Nový účet nebo zaslání zapomenutého hesla je možno vyřídit zde