Spis uchovaný na Papyru Derveni cituje a parafrázuje řadu nestarších filosofů. Zvláštní roli v něm mají citáty Hérakleita. Krom dávno známých se našly i nové, které dokreslují naše porozumění Hérakleitovi.

Výrazný mem „Bůh je mrtev“ provází naši kulturu podstatně déle než od Nietzscheho doby, kdy se stal znovu slavným a omílaným v nových kontextech. Za podrobnější citaci stojí legenda o výkřiku „velký Pan zemřel“, která pochází z 1. století n. l. Před tím se zmíníme o tom, kdo všechno z dávných bohů zemřel. Nakonec něco o nových problémech naší doby.

Jeden z nejstarších řeckých papyrů a nejstarší papyrus nalezený v Evropě! Svitek z doby kolem roku 330 před n. l. nese skoro o století starší text, který obsahuje řadu ještě starších citátů. Některá místa papyru představují nejstarší fyzicky zachovaný filosofický text. Obsah většiny spisu je ovšem kuriózní, je to výklad excentrické orfické básně, která má analogii v dávném churritském mýtu.

Našim kolegům se podařilo určit stáří vrstev ze kterých pocházejí jedny z nejstarších kamenných nástrojů v Evropě. Známé paleolitické nálezy v západoukrajinském Korolevu by tak měly pocházet z doby před téměř 1,5 milionů let. Metodiky využívající kosmogenní radionuklidy by mohly posloužit ke zjištění průběhu kolonizace Evropy našimi dávnými předky. Měření podporují hypotézu, že osidlování Evropy probíhalo z východu.

Pod romantickým názvem se skrývá pevnůstka z helénistické doby, kolem roku 300 před n. l. Je to obranná nebo spíše signální věž, vysoká přes 15 metrů. Tahle je snad nejlépe zachovaná a najde se v odlehlých končinách na jihovýchodě Naxu.

Dojemný příběh Orfea a Eurydiky, krásné verše s hlubokými myšlenkami, – ale taky odcizení pozemskému životu a rady do podsvětí, jak vyzrát na převtělování. K tomu falza textů. Na řecké poměry podivnost. Co s tím? Dokážeme si užít umělecký motiv, aniž bychom propadli divnostem, které evokuje?

Když do Dánska před 5 900 lety dorazili první lidé neolitu, rozpoutal se masakr. Koho neskolily meče a šípy, ten skonal na nemoci, které vetřelci přinesli. Původní lovci a sběrači zmizeli během pár generací, tak dokonale, že po nich nezůstala ani DNA v genomech dnešních Dánů. Vítězné zemědělce ovšem potkal stejný osud před 4 850 lety, když do Dánska dorazili nomádi od Černého moře.

Archeologové objevili na lokalitě Houten-Castellum v Nizozemsku nádobku z duté kosti, která obsahovala stovky jedovatých semen blínu černého. Dutá kost zřejmě nesloužila ke kouření, ale k uchování semen, které lidé mohli využívat v medicíně nebo třeba k rituálním účelům. Jak je vidět, lidé odjakživa věděli, co je blín zač.

Erechtheion stojí na athénské Akropoli vedle Parthenonu. Chrám z let 421 až 406 před n. l. sdružoval řadu základních athénských kultů, zvláště Athény Městské, Erechthea (Erechtheona) a Poseidóna. Je slušně zachovaný, dost lidí jej považuje za nejhezčí řecký chrám.

Před několika dny vyšel článek o výzkumu hnědých fleků, které občas kazí vzhled mramorových metop z dob řecké antiky. Na kousíčku jedné takové skvrny se vědci vyřádili mnoha metodami: fyzikálními, chemickými a biochemickými. Jsou to metamorfáty zbytků polychromie? Nebo metamorfáty navátých nečistot? Nebo něco jiného?

Hlavní Athénin chrám na athénské Akropoli je patrně nejznámější památkou řecké antiky. Bodejť ne, když je z řecké klasické doby, stojí v centru Athén, jeho stavbu nařídil Periklés a velel jí Feidiás. Navíc je hodně velký a má pohnuté osudy, ještě i v novověku.

Ostrov kabeirských mystérií. Zlomkovitý popis mystérií a vzpomínek na cestu před více než třiceti lety.

Nejstarší kompletně stojící kostel na Naxu s freskami z 6. nebo 7. století, v odlehlé podhorské vsi v nádherné krajině. Asi to bývala katedrála, dokonce opředená legendou o zmizelém pokladu, pokud tam ovšem jaký byl.

Jak chápal proměny světa třetí scholarcha stoické školy. Nejstarší předloha pojmu přírodní zákon, objev proměn forem energie. Exemplární věda i exemplární pavěda pod jednou střechou.

Héfaistos nebyl jen božsky zručný kovář a kovotepec, ale také konstruktér automatů a předchůdce robotiky. Přesto byl jeho život na Olympu plný problémů. Nakonec něco o problémech techniky v řecké antice a o problémech časové orientace v mýtech.

V „Království nebeském“ se válčilo už před 7 200 lety, v rané době měděné. Dokládají to nálezy standardně „průmyslově“ vyrobených kamenných projektilů do praku z lokalit ‘En Esur a ‘En Zippori. Jejich design je ideální pro vrhání prakem a navzájem se podobají jako vejce vejci.

Nezávislost na mínění davu, inovace fyziky a kosmická zbožnost druhého scholarchy stoické školy. Od tonality ve hmotě po oslavu Dia, který i zlé skutky začleňuje do chodu světa.

Říká se, že u chrámu na vrcholu důkladného kopce nad Korintem se ženy na počest bohyně nabízely mužům. V Řecku to bylo unikátní a leckdo se nad tím pozastavoval. Reálně se to asi v režii chrámu odehrávalo spíš dole ve městě, alespoň v pozdější antice.

Neolit nebyl procházkou růžovým sadem. Jak prozradila analýza zranění na kosterních pozůstatcích z masového pohřebiště v Rioja Alavesa na severu Španělska, tehdejší neolitici dokázali uspořádat impozantní válku s mnoha mrtvými, která trvala řadu měsíců. Archeologové si přitom mysleli, že se v Evropě takhle válčilo nejdřív v době bronzové.

Něco málo drbů, hlavně však úvah o tom, jak vše plyne jako řeka, a jak to souvisí s životem. Nakonec poznámka o energii hmotné duše, tedy podle Zénóna.

Klid stoických mudrců se stal příslovečným. Všimneme si prvních tří scholarchů staré stoické školy v Athénách a studijního programu školy, tedy logiky, fyziky a etiky. Nakonec něco drbů ze života. Detaily necháme na jindy, stejně tak i pozdější stoiky.

Chtěli byste „svobodně“ žít v původních městech, která nebyla svázána nudnými pravidly a zákonodárstvím? Připravte se na festival brutálního násilí a smrti, který byl tehdy samozřejmou součástí městského života. Teprve až rozvoj centralizovaných administrativ, právních systémů, armád a obchodu na počátku doby bronzové utlumil všudypřítomné násilí a města přestala být děsivou noční můrou.

Zdálo by se, že z lásky Herma a Afrodíty vzešel dokonale harmonický potomek, který spojuje protiklady. Leč není tomu tak. Hermafrodítos je líčen spíše jako nešťastný tvor. Přitom má předlohu v ithyfalické verzi Afrodíty, v Afrodítovi, na jehož svátky se na Kypru a v Malé Asii odehrávala veselá travesti show.

Bohyně vítaná bohy i lidmi se zrodila v moři, a to následkem pádu Úranova mužství po zmrzačení Kronem. Díky tomuto pádu z nebe se narodila z „mořské pěny“ a doplavala na Kypr, kde se osušila, oblékla, upravila a vyrazila mezi lidi. Od té doby spolu s Erótem vládne lidské erotice. Její zbraně jsou mocné.

V tomto roce uplynulo 70 let od nálezu torza sošky mladé ženy na kopci Landek u Ostravy. Systematický archeologický výzkum sídliště lovců mamutů zde s přestávkami trvá takřka 100 let. Přesto je možné, že Landek většinu svých tajemství z doby svého paleolitického osídlení stále skrývá.

Dionýsovy svatyně potkáme leckde – a na Délu stála kvanta chrámů mnoha božstev. Není tedy divu, že tady potkáme i Dionýsův. Co ukáže Dionýsova svatyně z rané helénistické doby na posvátném ostrově Apollóna a Artemidy?

Vážný kandidát na hlavní Dionýsovu svatyni. Tady byl Dionýsos doma. Kult od pozdní doby bronzové do konce antiky, většina viditelných zbytků pochází z 6. století před n. l.

Žárlivá Héra zlákala princeznu Semelu, aby si od svého milence vyžádala příchod v pravé podobě. Zeus přišel jako blesk, což těhotná Semelé nepřežila a Zeus musel Dionýsa donosit sám. Pak ho svěřil do péče Hermovi a ten zase Silénovi na výchovu. Nenadálost a nevázanost pak patří k základním Dionýsovým vlastnostem.

Jednu z několika málo větších kolekcí nástěnných maleb z řecké antiky najdeme na posvátném ostrově Délu, pochází z doby kolem roku 100 před n. l. Navzdory očekávání potkáme jen málo hlubokomyslných témat, spíše rozvernosti.

Takové byly zákony na posvátném ostrově Délu v 5. a 4. století před n. l. Tehdy přebujel zvláštní sport zvaný „očišťování Délu“. Athéňané přemístili všechny hroby na sousední ostrov Rhéneia, kam se pak také jezdilo umírat. Rodit se mělo jezdit na Mykonos. Navíc očistili Délos i od jeho obyvatel, které po vysídlení pro jistotu povraždili.

Freska zvaná Námořní slavnost neboli Procesí lodí patří k významným výtvarným památkám egejské doby bronzové. Pochází z Akrotiri na Théře (Santorini), nejspíše ze 17. století před n. l. Doprovázejí ji další fresky, často také s námořní tematikou.

Kari pochází z jižní Asie. Obyvatelé této části světa ale čile obchodovali a cestovali. Kari podle všeho brali s sebou. Archeobotanici odhalili nejstarší stopy technologie kari v JV Asii na významném archeologickém nalezišti Óc Eo v jižní Vietnamu. Lidé si tam dopřávali kari už na přelomu letopočtu.

Nejstarší karanténní zařízení na světě v Benátské laguně má sice historii plnou děsu a umírání, ale zároveň nabízí fascinující materiál pro intenzivní výzkum koevoluce vražených patogenů a jejich lidských hostitelů. Američtí odborníci tam právě odebírají vzorky DNA ze zubů 900 vykopaných mrtvých.

Tyhle krásné fresky ilustrují život v Akrotiri a také dokumentují prolínání kykladských motivů s minojskými, tedy krétskými. Vznikly v 17. století před n. l. na kulturní a obchodní křižovatce námořních cest, před katastrofickou erupcí. Téma sběru šafránu v souvislosti s dívčí iniciací má kontinuitu od dávné Kréty až po eleusinská mystéria v Řecku.

Známe to ze školy: „Soustřeďte se, nerozptylujte se!“ Někteří se soustředí, někteří dokonce meditují. Známe však i (zdánlivě?) opačný apel, totiž k otevřenosti vůči okolí. Někteří rádi lelkují. Teď se podíváme, jak v průběhu antiky metafora otevřenosti ustoupila metafoře soustředění, koncentrace až meditace.

Poslední z tzv. panhelénských her. Závodilo se totiž nejen v Olympii, Delfách a Isthmii, ale také tady. Vítězové nebyli ověnčení vavřínem, nýbrž celerem.

Málo očekávaný příklad toho, jak také může vypadat hrdina. Drobná pocta princátku zabitému hadem a úvodní orientace na místě nemejských her na Peloponésu. Nečekaně i s příkladem antické magické kletby.

Několik málo příkladů proplétání různých dob, dokonce různých časových měřítek, s vyznáním priority přírody a s poklonou Vojenu Ložkovi i jedné naxijské společnosti.

Přístavní město na Korintské šíji bývalo slavné velkým Poseidónovým chrámem a také hrami, které byly třetí nejvýznamnější v Řecku, hned po hrách v Olympii a v Delfách. Zachovaly se stopy po startovacím zařízení na běžecké dráze.

Porodit Athénu z vlastní hlavy byl problém i pro Dia. Zvláště když ji rodil dospělou a v plné zbroji. Ale povedlo se. Nebo je to jen zástěrka, která má zakrýt, že Athénu Zeus zplodil se svou první ženou, bohyní Métis?

Silueta athénské Akropole je snad obecně známá. Na plošině nad mohutnými hradbami jí vévodí Parthenon, velký Athénin chrám z klasické doby. Na témže místě stával archaický Athénin chrám, z něhož zůstala jen řada velkých plastik, zato pozoruhodných nejen výtvarně.

Nadpis není reklamní, nýbrž tradiční. Efesos a zvláště jeho chrám Velké Artemidy Efesanů, jeden ze sedmi divů světa, je odedávna spojen s řadou tajemství. To základní – skoro příslovečné – tady popíšu, aniž bych je porušil. Nakonec přihodím kuriozity z pozdní antiky.

Cenu BAFTA za nejlepší hru roku 2022 si nedávno odnesla indie hra Vampire Survivors od malého týmu vývojářů Poncle. Nepředvádí technologické zázraky a musíte být nerd, abyste její grafiku považovali za pěknou. Přesto si ale cenu zaslouží, díky aplikaci „gamblerské“ psychologie. Ukazuje se, že lidský a elektronický svět se inspirují navzájem.

Co, proč a jak – od cvaknutí spouště po využití fotogalerií
Vývoj výtvarných stylů?
Kulturní změny a jejich synchrony
Lokální a regionální tendence
Aura originálu a kopie
Nebo si jen tak prohlížet

Každodenní život dávných Řeků, jak si jej sami malovali a modelovali. Od vyšší střední vrstvy po rustikální prostředí.

Vatikánská knihovna je pokladnicí ukrývající i velmi staré texty, které jenom čekají na odhalení. Na pergamenu s liturgickými hymny z 10. století se rakouskému vědci podařilo zviditelnit a rozšifrovat i mnohem starší, v starosyrštině psanou část Matoušova evangelia ze 6. století.

V oblasti Moravské brány jsou známy četné nálezy z doby germánského osídlení (první polovina prvního tisíciletí). Blíže se tím před válkou zabýval amatérský archeolog Gustav Stumpf. Nález germánské spony však Stumpf nezaznamenal. Na celém území České republiky by se podobné nálezy snad daly spočítat na prstech jedné ruky. Nedávný nález germánské spony z élektra je unikátní.

Nepůjde teď o slavný obraz Johanna Vermeera, nýbrž o výtvarné téma doby kolem roku 600 před n. l., známé z kykladských ostrovů. Náušnice je velká, takže je zakotvená také ve tváři. Na Kykladách má svůj předobraz už v rané době bronzové.

Jak různě by mohl vypadat kalendář. Jak vyladit měsíce s cyklem měsíčních fází. A proč vlastně? A to naštěstí neměli týdny. Cesta k Metónově kalendářní reformě a dál. Ozvěnou tohoto úsilí je i slavný mechanismus z Antikythéry.

Půvabná kuriozita mezi řeckými stavebními řády archaické doby, s unikátním řešením osvětlení interiéru. Přitom je všechno jen z kamene. Měl to být nejkrásnější chrám! Pro architekty to bylo krajně náročné. Postavili jich v tomto stylu jenom několik, včetně mysterijní svatyně.