V posledním přehledu vývoje prací na zničené elektrárně Fukušimě I a ve speciálním článku, se podrobně popisuje zahájený výzkum nitra fukušimakých reaktorů pomocí mionů kosmického záření. Tyto částice vznikají při interakci velmi energetický částic a jader (hlavně protonů) přilétajících z vesmíru a srážejících se s jádry v atmosféře. Miony interagují velmi slabě s hmotou a pronikají i velmi tlustými vrstvami. Zároveň však jsou výrazněji pohlcovány a rozptylovány materiály z těžkých jader a s vysokou hustotou. Mezi takové pochopitelně patří uran. To je důvod, proč lze pomocí skanování prostor pomocí průchodu kosmických mionů identifikovat místa, kde se nachází oblasti s vysokou hustotou a s obsahem těžších prvků. Pokud se na příslušné prostory uvnitř reaktorových budov můžeme dívat s využitím „mionových očí“ z více stran, dostaneme pomocí tomografie i třírozměrný obrázek. Na něm jsou vidět kovové části s vysokou hustotou, tedy třeba právě palivové soubory s uranem nebo stěny reaktorové nádoby. Naopak místa vyplněná pouze vodou a vzduchem se projeví jako světlé oblasti, kde nedochází k absorpci mionů.



To byl důvod, proč se v únoru instalovaly na dvou místech u budovy prvního reaktoru velké soustavy detektorů mionů. Je třeba zdůraznit, že celý systém není jednoduchý. Identifikace mionů, určení jejich směru a jejich odlišení od signálů způsobených jinými procesy je značně náročný úkol. Proto je třeba počítat s omezenou přesností konkrétních měření, zvláště v tak naročném prostředí, jako je areál zničené elektrárny Fukušima I. To je vidět i na obrázcích ukazujících dosavadní výsledky měření prvního a druhého detekčního systému. Pro jejich interpretaci se musíme obrátit k modelové simulaci vycházející z projektové dokumentace příslušného reaktoru a jeho budovy. Pomocí simulace lze zjistit, jak by se měly projevit různé součástí budovy (bazény s vyhořelým palivem, stěny kontejnmentu, stěny reaktorové nádoby a také aktivní zóna).




Z rozborů dat získaných do současné doby se dá už nyní udělat velmi důležitý závěr. Je však třeba zdůraznit, že jde zatím o data s relativně malou statistikou a velice předběžná. Bude také potřeba daleko podrobnější analýza a interpretace. Zmíněným důležitým zjištěním získaným již dnes je pozorování, že v místě, kde by se měla zobrazovat aktivní zóna, se nepozoruje žádný stín. Zároveň je však možné identifikovat stíny způsobené palivovými soubory v bazénu pro vyhořelé palivo a dálšími prvky tlakové nádoby a kontejnmentu. Z toho se dá usuzovat, že aktivní zóna byla v průběhu havárie úplně nebo z dominantní části zničena. Roztavená směs paliva a komponet tvořící palivové soubory a konstrukcí zóny se pak dostala do dolní části reaktorové nádoby. Vzniká tak také otázka, kolik taveniny se protavilo skrz dolní část reaktorové nádoby a dostalo se do spodní části kontejnmentu.




Na Oslovi se již psalo, že se do prvního kontejnmentu podařilo zavést endoskop a pomocí něj do něj nahlédnout a změřit i radioaktivitu uvnitř. Ve výši dna tlakové nádoby reaktoru byla měřená aktivita nejvyšší a dosahovala hodnotu 11 sievertů za hodinu. Směrem dolů k hladině vody na dně kontejnmentu se snižovala. To by se zdálo naznačovat, že tavenina zůstala na dně tlakové nádoby reaktoru a nedostala se ve větším množství na dno kontejnmentu. Je však třeba na tyto indicie hledět velmi opatrně.
Podrobnější informace by mohl přinést nový robot, který by se měl v květnu dostat do nitra kontejnmentu prvního bloku a jeho vnitřní části by měl podrobně prozkoumat. Robot by mohl konečně přinést přímé informace o tom, zda se roztavené palivo z aktivní zóny dostalo z tlakové nádoby do kontejnmentu a v jaké míře. Mohl by také podrobně prozkoumat stav zařízení sloužícího k ovládání kontrolních tyčí reaktorů. Ten je u těchto reaktorů umístěn v dolní části reaktorové nádoby a roztavená tavenina z aktivní zóny by musela téci přes ně. 



Na jedné straně ukazují první výsledky, že aktivní zóna je nejspíše úplně zničena a tavenina je v nejlepším případě v dolní části reaktorové nádoby, v horším pak až na dně kontejnmentu. To je negativní zpráva, protože ukazuje, že likvidace této taveniny bude mnohem náročnější. Na druhé straně je pozitivní zprávou, že se konečně začínají získávat konkrétní informace o stavu aktivní zóny. Pokud se podaří průzkum mionů i u druhého reaktoru a roboty úspěšně proniknou do nitra kontejnmentů, zahájí se éra reálné přípravy likvidace zničených zón s pomocí přesných konkrétních znalostí jejich stavu.

Na závěr ještě jedna zajímavá informace o japonské jaderné energetice. V tomto týdnu ve čtvrtek požádala společnost Kyushu Electric Power Company japonský úřad pro jadernou bezpečnost NRA o provedení poslední inspekce před spuštěním prvního reaktoru. Bylo to den poté, kdy úřadu dodala poslední nutné dokumenty. Společnost doufá, že inspekce začne 30. března a po jejím úspěšném uskutečnění dá úřad NRA povolení k provozu prvního reaktoru v elektrárně Sendai. Začátkem července by se tak mohla spustit štěpná řetězová reakce. Po intenzivních testech a kontrolách by pak zhruba po týdnu mohl reaktor dodat první elektřinu do sítě.

Komerční provoz by mohl zahájit koncem srpna po detailních zkouškách. Druhý reaktor elektrárny Sendai nebude zprovozněn před koncem srpna. U něj se zdrželo vypracování některých podrobných dokumentů, které úřad NRA požaduje.