Je skutečně ohromující, jak obří byli největší pterosauři. Rozpětí křídel rekordních zástupců čeledi azdarchidů (Azhdarchidae), jejichž zástupce byl mimochodem objeven také na našem území, přesahovalo 10 metrů a snad se mohlo blížit i dvanácti metrům. Tím už se prakticky vyrovnají bojovým stíhačkám a trojnásobně překonávají největší současné ptačí letce (albatros stěhovavý měl rekordní změřenou hodnotu rozpětí křídel 3,6 metru). Již populární severoameričtí pteranodoni, objevení v 70. letech 19. století na území Kansasu, svým sedmimetrovým rozpětím křídel jitřili lidskou fantazii a stali se podobně jako jejich dinosauří bratranci na několik desetiletí předmětem úcty a obdivu. Veřejnost žasla nad nedokonalými a z dnešního hlediska již dávno zastaralými rekonstrukcemi ptakoještěrů, kteří byli vnímáni pouze jako jakési ohyzdné ještěrky s kožnatými křídly. Tak jsou ostatně vykreslováni například i v díle A. C. Doylea Ztracený svět. K historii výzkumu a rekonstrukce stále se zvětšujícího počtu ptakoještěrů se nicméně na tomto blogu ještě vrátíme. Nyní přeskočme do 70. let k objevu ještě větších pterosaurů – azdarchidů. Tito elegantní vládci oblohy měli ohromnou, až téměř třímetrovou hlavu, dlouhý krk a elegantní pevné tělo s pneumatizovanými kostmi. V roce 1975 byl z Texasu popsán první z těch skutečně gigantických – Quetzalcoatlus northropi. Následoval roku 1987 popsaný druh Arambourgiania (původně již roku 1959 jako Titanopteryx) philadelphiae z Jordánska a konečně rumunský Hatzegopteryx thambema v roce 2002. Tito tři giganti svrchnokřídové oblohy nejsou příliš dobře prozkoumaní, jejich podoba a velikost je rekonstruována jen z objevů fragmentárních fosilních pozůstatků. I proto se od začátku objevovaly zcela fantastické odhady rozpětí křídel, od realistických 7-12 metrů až po 15, 18 nebo dokonce 25 metrů! Později byly tyto fantastické odhady podstatně korigovány a dnes už nepřekračují zhruba 10-14 metrů. Nová studie přináší další podnětné informace a je dokonce možné, že stanovuje jakýsi nepřekonatelný „horní limit“ pro velikost ptakoještěrů.
Výsledky této zajímavé vědecké práce, využívající také moderní technologie a vyspělé počítačové simulace, byly prezentovány na nedávno skončeném mítinku Společnosti vertebrátní paleontologie (SVP) v Berlíně. Vědci si již dlouho kladou otázku, jak se vůbec tvor, vážící podle propočtů až čtvrt tuny, mohl vlastně vznést a udržet se ve vzduchu? Vždyť v současnosti jsou nejtěžšími letci velcí ptáci jako například labutě, obvykle nepřesahující pouhou dvacetinu hmotnosti velkých ptakoještěrů! Desetkrát lehčí pták už by se téměř s jistotou vznést nedokázal. Přesto víme, že obři druhohorní oblohy aktivně létat dokázali. A nejen to, byli v letu skutečnými mistry. K zodpovězení dříve uvedené hádanky se nyní spojili dva nepravděpodobní kolegové – inženýr přes mechaniku a odborník na konstrukci jacht, větrných mlýnů či plachetnic Colin Palmer (Bristolská univerzita) a paleontolog, odborník na biomechaniku pterosaurů, Mike Habib z Univerzity v Jižní Kalifornii. Jak uvádí sám Palmer, práce na odhalení letových schopností ptakoještěrů jej nadchla a s Habibem se svými osobními znalostmi skvěle doplňují. Společně vytvořili velmi věrné 3D modely pterosaurů s rozpětím 6, 9 a 12 metrů a za použití moderního inženýrského softwaru „prohnali“ různě velké ptakoještěry sérií zátěžových testů. Sledovali přitom mnohé parametry jako je relativní síla a odolnost křídla, flexibilita, rychlost letu a síla potřebná k ovládání křídel. Výsledek byl možná trochu překvapivý – i největší model s dvanáctimetrovým rozpětím neměl žádný problém s aktivním letem, zejména v případě využití vzdušných proudů (jak prokázala jiná studie, velcí ptakoještěři mohli takto s minimální námahou překonávat tisícikilometrové vzdálenosti). Díky flexibilní membráně křídel mohli také efektivně brzdit a účinně manévrovat při přistání, takže dosedli relativně bezpečně a pohodlně.
Co se však ukázalo jako nejpodstatnější limitující faktor, byl samozřejmě vzlet. A tady už fyzikální zákony dohání i fantastické letce z dávné jury a křídy. Ptakoještěři se do vzduchu dostávali úplně jiným způsobem než dnešní ptáci, konkrétně výskokem za použití ohnutých předních končetin. Při přechodu k letové fázi tedy využívali všechny čtyři končetiny, tento manévr nazývají anglofonní paleontologové „quadrupedal launch“ a byl popsán teprve v posledních letech. Počítačový model ukázal, že ptakoještěr s dvanáctimetrovým rozpětím křídel a přidělenou hodnotou hmotnosti 400 kilogramů by se v žádném případě nemohl „odlepit“ od země. Síla, potřebná k jeho výskoku a udržení se ve vzduchu byla v takovém případě jednoduše příliš vysoká. Je tedy docela pravděpodobné, že dvanáct metrů je za běžných podmínek absolutním horním limitem pro rozpětí křídel jakéhokoliv obratlovce. Otázkou zůstává, zda právě 400 kilogramů je správný odhad hmotnosti pro ptakoještěra s daným rozpětím křídel (četné anatomické adaptace způsobily, že pterosauři byli v poměru ke své velikosti velmi lehcí a kompaktní). Pro kvecalkoatla a jeho příbuzné je hmotnost odhadována v rozpětí přibližně 250 – 550 kilogramů, přinejmenším spodní limit tohoto rozpětí by tedy aktivní vzletový manévr umožňoval. Ve hře jsou však stále i další možnosti – co když tito velmi málo známí tvorové vykazovali fyziologické nebo etologické adaptace, které jim pomohly dostat se do vzduchu? Mohli snad skákat z útesů, jak se už dříve nesprávně předpokládalo u pteranodonů? Byla jejich kostra ještě více protkána dutinami a plná vzdušných vaků? Mohli snad být vybaveni velmi lehkou a odolnou kostní tkání, která si v ničem nezadá se současnými ultralehkými materiály na výrobu létajících strojů? Zatím to nevíme jistě, vyloučit se to ale nedá. Pterosauři nás už nejednou překvapili.A tak si i obří ptakoještěři dosud střeží svoje velké tajemství za neprostupnou branou hlubokého geologického času…
Video: Záznam přednášky M. Habiba Air Giants: Launch, flight, and ecology of Cretaceous pterosaurs (2012)
Odkazy:
www.sciencedaily.com/releases/2014/11/141106082944.htm
http://pterosaur.net/
http://en.wikipedia.org/wiki/Quetzalcoatlus
http://en.wikipedia.org/wiki/Azhdarchidae
http://en.wikipedia.org/wiki/Pterosaur_size
Psáno pro DinosaurusBlog a osel.cz
Kanadské nebe kdysi brázdil „chladný drak severních větrů“, měl rozpětí křídel deset metrů
Autor: Josef Pazdera (10.09.2019)
Ptáci versus pterosauři
Autor: Vladimír Socha (15.12.2015)
Diskuze:
Aleši,
Vlasta Tomšů,2014-12-10 19:17:31
odpověď na váš příspěvek je hned pod ním, v prvním odstavci. Ano nemýlíte se,napsal jsem ji dva dny před vaším přispěvkem, ale přesto v něm odpověď je. Patrně jste si ho nevšiml.
Bohužel není v mých silách zde přepisovat celou knihu včetně odkazů na vědecké objevy a práce.
Michal Lichvar
Vlasta Tomšů,2014-11-22 16:02:56
Zde je něco podobného na to samé téma:https://www.youtube.com/watch?v=rv4Lp12xuvI
Prednaska Expanding Earth
Michal Lichvar,2014-11-22 15:38:37
kto ma zaujem
je tam spominany aj ten vyskum veku oceanov
http://www.youtube.com/watch?v=_f6hcGJbjL0&list=PLfyFm2zOMBrWr7J5oYDIp4u1_ZzsjI4va&index=1
- stale ale mam pocit, ze existuje aj subdukcia, Tichooceanska doska a severo-juzno americka. Tam je totiz vek dna oceanu dost nizky, nesedi s tym co je na druhej strane, pri Japonsku.
Omyl pane Nováku, tomu se věří.
Vlasta Tomšů,2014-11-22 12:00:59
Věří se tomu proto, že nám to tak bylo vysvětleno teoretiky na základě fakt které měli k dispozici. Bohužel žádné důkazy. Co se opravdu děje v nitru hvězd se můžem pouze domnívat na základě pozorování a třeba tomu věřit. Ve slovech vědět a věřit je obrovský rozdíl.
"Jak by reakcí neutrin s hmotou mohla vznikat nová hmota?"
Nevím, nikdo se tomu nevěnuje. Vždyť o neutinech zatím víme starou Belu, jak můžete tvrdit že to není možné? Připomíná to dřívější tvrzení o neschopnosti letu strojů těžších jak vzduch.
Vaše a oficiální tvrzení, že se u vyhořívajících hvězd zvedne tlak záření, je logické asi tak, jakože vyhasinající kotel na tuhá paliva bude mít vyšší tepelný výkon.
Na oficiální subatomární fyzice je už velmi podezřelý fakt, že nikdo neumí odkud berou energii obě jaderné interakce. Ona prostě je. Hezké. V teoriích se to hemží různými fantasmagoriemi jako je třeba pojem "vůně". To si z nás snad dělají (neslušný výraz)!
"Co se týče toho tvrzení o vědcích, grantech a oficiálním výkladu světa... To je samozřejmě nesmysl. Kdyby to takhle fungovalo, tak dodnes žijeme v zemljankách, chodíme pěšky a tohle bychom si psali rákosem do hliněné destičky."
Spíše je nutné si položit otázku kdo na tom vydělá a komu to slouží. Malý příklad. Lékaři neúspěšně léčí symptomy chronických nemocí, ale málokterého napadne pacienta vyšetřit na parazity. Proč? Protože ho to nikdo nenaučil. Paraziti se probírají v prvním ročníku fakulty a jako nedůležité oblasti je jim věnován minimální prostor.
Závěrem: K tomu aby se dalo posoudit která z dvou teorií je věrohodnější, je třeba znát obě.
teorie
Ales Podhorsky,2014-11-23 18:19:06
> Co se opravdu děje v nitru hvězd se můžem pouze domnívat na základě pozorování a třeba tomu věřit
Ano, nektere teorie (zatim) neumime potvrdit, takze nam nezbyva nez jim verit nebo je vyvratit. Jestli mate lepsi navrh, tak sem s tim.
> Vždyť o neutinech zatím víme starou Belu
nevzeobecnujte na zaklade vlastnich znalosti
O neutrinech se kdosi rozepsal pod tim videem, kde prokazal, ze prirustek hmotnosti z meteoritu je radove vetsi nez kdyby se absorbovala vsechna neutrina, cili to vypada, ze je ta teorie blbost. Nicmene muzete ten vypocet opravit...
> Nikdo ale nevysvětlil mechanismus, jak se slunce sestávající původně z vodíku, fúzí přemění na tělesa sestávající z hustších prvků a přitom ještě nakynou do obřích rozměrů
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerven%C3%BD_obr
> Závěrem: K tomu aby se dalo posoudit která z dvou teorií je věrohodnější, je třeba znát obě
Teorii muzete posoudit samu o sobe. Pokud neodporuje pozorovanim, tak ji muzete brat jako platnou moznost. A nikdo vam nebrani takove teorie produkovat. Volate po dukazech, opet, nikdo vam v tom nebrani. Takze se tesim, na vase dukazy o skutecne pricine expanze rudych obru a Zeme.
Jsou Michale
Vlasta Tomšů,2014-11-21 19:07:43
na konci knihy Energetický blud, v odkazech na vědecké práce. Vědci pobírající granty občas najdou něco co se nehodí do současného oficiálního výkladu světa. Pokud ale za svou práci nedostane zaplaceno, asi v dalším bádání v tomto směru pokračovat nebude.
Zda někdo zkoumal stáří dna oceánú nevím, ale podívejte se na Středoatlantický hřbet jak je široký. https://www.google.cz/maps/@36.9777394,-37.0836812,4723450m/data=!3m1!1e3?hl=cs Něco podobného najdete i v Tichém oceánu, podmořská vrásnění, sopky a ze dna stoupající nové ostrovy.
Zda se Einstein zaobíral dutostí Země nevím.
Podle vědců celý vesmír expanduje. O čem se moc nemluví je to, jakým způsobem expandují slunce našeho typu do rudých obrů. Že se tato slunce takto chovají je známo. Nikdo ale nevysvětlil mechanismus, jak se slunce sestávající původně z vodíku, fúzí přemění na tělesa sestávající z hustších prvků a přitom ještě nakynou do obřích rozměrů. Za předpokladu stálého množství hmoty by se měly zmenšit, ne? Všeobecně se nám vtlouká do hlavy, že naše Slunce ze kterého k nám letí světlo 8,5 minuty, za čas pohltí i Zemi. A přitom bude z hustší hmoty. Odkud se ta hmota vezme?
Expanzní teorie tohle vysvětluje interakcí neutrin s hmotou a následnou tvorbou nové hmoty. Pokud neutrina mají hmotnost, jakse všeobecně tvrdí, tak je patrně schopna vytvořit větší subatomární prvky a následně i atomy.
expanze
Jiří Novák,2014-11-22 10:11:11
Jak a proč expandují hvězdy se snad ví už (nejmíň) desítky let, ne? Já teda nejsem astrofyzik, ale zkusím to laicky vysvětlit. Snad někdo z místních fyziků bude mít trpělivost mě doplnit a opravit.
V nitru hvězdy působí dvě takové nejzásadnější síly. 1. gravitace a 2. tlak záření, vzniklého během jaderných reakcí. Jak hvězda postupně vyhořívá, tak tlak záření začne převažovat nad gravitací, takže se vnější obaly začnou rozpínat. Takže hmoty sice nepřibývá (spíš naopak, protože něco se samozřejmě vyzáří ven do kosmu), ale zato vzrůstá objem hvězdy. Tzn. klesá hustota. Hvězda je pak třeba 20x větší, ale váží pořád zhruba stejně.
Jak by reakcí neutrin s hmotou mohla vznikat nová hmota? Co je to subatomární prvek? Myslíte elementární částice??? Jenže ony se ty částice nemůžou slučovat a rozpadat jen tak jak je napadne. Natožpak si jen tak ze srandy tvořit nové atomy...
Stáří dna oceánu se určitě zkoumalo. Nemám teď po ruce žádné odkazy, ale porovnávalo se stáří hornin z řady vrtů v mořském dně i na pevnině.
Co se týče toho tvrzení o vědcích, grantech a oficiálním výkladu světa... To je samozřejmě nesmysl. Kdyby to takhle fungovalo, tak dodnes žijeme v zemljankách, chodíme pěšky a tohle bychom si psali rákosem do hliněné destičky.
Další z článků který je indicií pro expanzi Země.
Vlasta Tomšů,2014-11-20 22:23:17
Podle ní v období obřích zvířat a metrových vážek, byla Země menší a měla hustší atmosféru. Také měla menší gravitaci.
Ale tato teorie je pro vědce žijící z grantů tabu, tak jim nezbývá nic jiné než vymýšlet duté kosti plněné vodíkem či heliem a podobné vychytávky.
Čím slovutní vědci vysvětlí fakt, že dnes je největší zvíře slon? Proč nedorůstá velikosti a hmotnosti dinosaurů?
Asi ekonomickou krizí.
Studie
Michal Lichvar,2014-11-21 17:35:03
Su k tomuto nejake studie (kedze nie vsetco vedci poberaju granty), alebo je to len hypoteza?
Vyskum veku dna oceanov do tejto hypotezy zapada?
Ozaj, je pravda, ze Einstein sa zaoberal tym, ze Zem je duta, ako to bolo poznamenane v Haskovom Svejkovi?
ps: co ked expanduje cely casopriestor?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
