Pozemský život si globálne oteplenie užíval  
Carlo Jaramillo: „Samozrejme, obávam sa, že niektorí ľudia sa na to pozrú a skonštatujú, že by nás globálne otepľovanie nemalo znepokojovať. Ale práve to nám tvrdí samotný fosílny záznam.“

 

Zvětšit obrázek
Dažďový prales – teplo, vlhko, všade zeleň bojujúca o kúsok pôdy a slnečného svetla. Kredit: Splotchy blog

CO2 – symbol nezvratnej katastrofy?

Kysličníka uhličitého je v súčasnosti v atmosfére okolo 388 desaťtisícin objemového percenta, teda 0,388 promile, alebo 388 ppmv (parts per million volume). Ročný nárast priemernej koncentrácie je samozrejme rôzny, podľa meraní na havajskej činnej sopke Mauna Loa (z tohto observatória pochádza aj známa a všade propagovaná Keelingova krivka dlhodobých meraní CO2) sa v posledné roky zvyšuje o necelé 2 objemové ppm za rok. Vášnivé diskusie o skleníkovom efekte a s ním súvisiacom globálnom otepľovaní vyzdvihli CO2 na piedestál záujmu a zmenili na zdroj medzinárodného „podnikania“ v podobe emisných kvót a nákupu povoleniek, ktoré v konečnom dôsledku aj tak zaplatia daňoví poplatníci. V podmienkach voľného trhu ťažko vymyslíte lepší všeobecne prijateľný systém, jeho reálny účinok je ale veľmi diskutabilný. Prospešný je najmä pre bohatých špekulantov, ktorým nezjednotené ceny povoleniek umožnili cez fiktívne firmy zarobiť na ich nákupe a predaji v rôznych krajinách. A pre vlády, ktorým sa podarí povolenky neprehľadne predávať. V daniach sa všetko rozplynie.


V Spojených štátoch, ktoré uhlíkovú daň zatiaľ neprijali, dostáva pôvodný Obamov koncept cap-and-trade na frak. Zdá sa, že Američanom hrozbu zložitého systému uhlíkových limitov a poplatkov aspoň na čas zažehnalo nové zloženie Senátu, v ktorom si polepšili republikáni na úkor demokratov. Ale ani tí už nie sú v postoji k „boju proti klimatickým zmenám“ jednotní. Oba tábory nemôžu prehliadať rastúcu nedôveru verejnosti i množiace sa hlasy vedcov kritizujúcich klimatické poplašné správy a zavádzajúce veštby z dielní IPCC (Medzinárodný panel pre klimatické zmeny – naozaj výstižný názov :). Samozrejme, že nikto nespochybňuje negatíva znečisťovania ovzdušia, ale naozaj je globálna teplota v priamej korelácii s množstvom CO2 v atmosfére? Nakoľko sa otepľuje a ide vskutku o celoplanetárny fenomén? Sú varujúce klimatické modely, predpovedajúce ďalší vývoj, hodnoverné? Aká je reálna schopnosť bio- a geosféry planéty absorbovať a recyklovať aj náš civilizačný príspevok k atmosférickému CO2? Okolo týchto a mnohých ďalších otázok sa rozvíjajú vášnivé, žiaľ stále menej vedecké a čoraz viac politické polemiky.


Aj keď dnešnú úroveň CO2 považuje väčšina eko-aktivistov a mnohí klimatológovia za alarmujúcu, z hľadiska geologickej histórie našej planéty nejde o nič nezvyčajné. Ako príroda reagovala na dávne naozajstné extrémy? Ako ich prírodné mechanizmy zlikvidovali? Odpovede vyžadujú zložité rekonštrukcie nepriamych záznamov, uchovaných v horninách, v ľade a vo fosíliách skamenených v pradávnych sedimentoch.

Zvětšit obrázek
PETM - paleocénno-eocénne teplotné maximum je obdobie, ktoré v našom škatuľkovaní histórie Zeme ukončuje najstaršie treťohorné obdobie – paleocén. Celý PETM-výkyv trval 100 až 200 tisíc rokov. Na jeho začiatku teplota prudko stúpla o niekoľko stupňov a podľa niektorých štúdií (Nature 2009) sa obsah atmosferického CO2 vyšplhal až na 1700 ppmv. Zdá sa, že ani pre najteplejšie rovníkové ekosystémy to neznamenalo žiadnu katastrofu. Podobne ako neskôr nastupujúce a rovnako teplé, ale dlhodobé eocénne optimum, kedy CO2 kolísalo medzi 1000 až 2000 ppmv. Kredit: Global Warming Art

 

Treťohorný klimatický výkyv

Paleogén (éra pred 65,5 až 23 miliónmi rokov) je staršou etapou treťohôr. Rané paleogénne obdobie, ktoré trvalo asi desať miliónov rokov (pred 65.5 až 55.8 miliónmi rokov) sa nazýva paleocénom. V jeho závere, pred 56,3 miliónmi rokov, klíma zaznamenala prudký výkyv, ktorý sa prejavil výrazným globálnym oteplením. Dnes toto obdobie, trvajúce niečo medzi 100 tisíc až 200 tisíc rokov, nazývame paleocénno-eocénnym teplotným maximom (PETM). Priemerná teplota sa voči predchádzajúcemu obdobiu zvýšila o 3 až 5 oC a obsah atmosférického kysličníka uhličitého stúpol 2,5 násobne. Samozrejme, že takáto zmena výrazne ovplyvnila vtedajšie ekosystémy.

Zvětšit obrázek
Analýzy ľadovcových vrtných jadier dokazujú periodické striedanie dôb ľadových a medziľadových. Hlavným – ale nie jediným – motorom sú takzvané Milankovičove cykly, vyplývajúce z kombinácie cyklických zmien sklonu rotačnej osi a parametrov obežnej dráhy Zeme. Kredit: Robert A. Rohde/Global Warming Art

 

 

Namiesto úpadku rozvoj

29členný medzinárodný tým pod vedením Carla Jaramillu, paleobiológa zo Smitsonovho ústavu pre výskum tropických oblastí v Paname, zosumarizoval výsledky niekoľkých paleopalynologických (týkajúcich sa fosilizovanývh semien rastlín) a paleontologických výskumov, aby posúdil, ako na náhlu zmenu teploty a obsahu kysličníka uhličitého v atmosfére zareagoval ekosystém tropického dažďového pralesa. Výsledky publikoval v najnovšom čísle časopisu Science, v článku s provokatívnym názvom: Vplyv rýchleho globálneho oteplenia na prelome paleocénu a eocénu na neotropnú vegetáciu (vegetáciu trópov amerického kontinentu).


Vedecký tým skúmal záznamy z tropických oblastí severu Južnej Ameriky. Pred vyše 50 miliónmi rokov sa tu ešte nevypínali severné Andy. Táto časť juhoamerického pásmového pohoria sa vyvrásnila až pred asi 23 miliónmi rokov, takže dnešná geografická mapa by nemohla slúžiť ani na tú najzákladnejšiu orientáciu. Aj pobrežie vyzeralo inak a väčšina územia Strednej Ameriky bola pod vodou.

 

Paleopalynologické a paleontologické záznamy prezrádzajú, že zatiaľ čo vymieranie pôvodných druhov sa počas paleocénno-eocénneho teplotného maxima (PETM) zvýšilo len nepatrne, celková biodiverzita v amerických trópoch vzrástla výrazne. Pribudli nové druhy, rody, ba až celé čeľade rastlín. PETM dažďové pralesy obohatilo napríklad o množstvo epifitických papradí, orchideí a iných vlhkomilných rastlín, čo dokazuje, že nedošlo k poklesu vlhkosti a zrážok. Objavili sa aj prvé druhy z čeľadí myrtovitých a mučenkovitých (Passifloraceae).

Zvětšit obrázek
Je náš neblahý civilizačný vplyv na celoplanetárne systémy tak obrovský, že nás uchráni pred prípadným nástupom ďalšieho ochladzovania?

Skrátka, v trópoch vysoká priemerná teplota 31 oC až 34 oC, oproti dnešnej hodnote 27,5 oC, spolu s výdatnými dažďami a vysokým obsahom CO2 v atmosfére v dávnej minulosti Zeme „zapríčinili“ rozvoj dažďového pralesa.
„To, čo sme zistili bolo presne opakom našich predpokladov. Rozmanitosť druhov v tropickom pralese veľmi rýchlo vzrástla v priebehu veľmi krátkeho času“, komentuje výsledky Carlo Jaramillo.


Táto variabilita si v trópoch amerického kontinentu udržala svoju stabilitu na rozdiel od napríklad mierneho pásma Severnej Ameriky, kde následné ochladenie prinieslo opätovný pokles počtu druhov. PETM malo pozitívny vplyv aj na vývoj cicavcov, ktoré po vymretí dinosaurov začali kolonizovať Zem. Umožnilo im osídliť nové oblasti, čo spolu so zmenami klímy vytváralo zvýšený evolučný tlak na schopnosť sa prispôsobovať a viedlo k rozmachu ich druhovej rozmanitosti.


 
Zdroje: Nature News , Science

Datum: 13.11.2010 08:07
Tisk článku


Diskuze:

Nie tak celkom

Pavol Zelený,2011-06-03 08:31:48

K PETM treba povedať, že vtedy vymrelo 35 až 50% bentických hlbokomorských organizmov (benthic foraminifera), ktorých schránky sú tvorené uhličitanom vápenatým. Vtedy totiž došlo k značnému okysleniu oceánov a to sa deje aj v súčasnosti - kyslosť oceánov rastie. Táto skupina živočíchov bola postihnutá počas PETM viac, ako pri vymieraní dinosaurov. Čo sa týka rozvoja veľkých cicavcov, to je logickým dôsledkom oteplenia klímy, keď lesy ustupovali na sever a južnejšie zalesnené oblasti vymizli a pokryla ich savana a buš, niektoré sa ale premenili na púšte. Ako vieme, savana a buš sú oblasti, kde aj dnes v Afrike prekvitá život veľkých bylinožravcov a ich predátorov. Aký by malo PETM dopad na človeka, ale predovšetkým na komplikovanú ľudskú civilizáciu to povedať z geologických záznamov nedokážeme - človek vtedy ešte neexistoval. A ani civilizácia samozrejme. Vtedy došlo aj k rastu hladiny oceánu z dôvodu tepelnej expanzie. Toľko malý exkurz do Eocénu, a teraz sa pozrime do súčasnosti. Zjednodušenie, ktoré uvádzate nie je vôbec na mieste. Toto zjednodušenie je, že oteplenie prináša vešobecný prospech. To samozrejme nie je pravda. Biodiverzita na Zemi bola najvyššia vždy v chladnejších obdobiach, kedy lesy pokrývali väčšinu planéty. Zem má rada chladnejšiu klímu. Dnes človek odlesnil veľké oblasti planéty, ale napriek tomu boom veľkých cicavcov nenastal. Skôr opak je pravdou. Plochu sme totiž zabrali a využívame my ľudia (premnožení) a veľké cicavce sme vykynožili. Síce patríme tiež medzi veľké cicavce, ale masívne oteplenie pre nás ako druh a hlavne pre našu civilizáciu nebude vôbec prospešné. Naša infraštruktúra je totiž až priveľmi prispôsobená súčasnej pobrežnej čiare a súčasnej klíme. Masívne oteplenie by viedlo k oveľa rýchlejšiemu a väčšiemu rastu hladiny oceánu ako počas PETM, pretože by sa roztopil aj pevninský ľad, ktorý v Eocéne chýbal. Výsledkom by bol kolaps našej civilizácie ako ju poznáme dnes, decimácia počtu nášho druhu, pretože planéta by nedokázala 7 miliárd ľudí uživiť. Možno by opäť došlo k renesancii veľkých druhov cicavcov - bylinožravcov a ich predátorov na úkor nás ľudí a my by sme sa opäť stali lovcami, ako kedysi. Takže žiadna katastrofa by sa nekonala, okrem kolapsu ľudskej civilizácie a degradácie ľudského druhu.

Odpovědět

K tomu užívání si

Karel Š,2010-11-15 23:29:22

Mně osobně fakt že v době kdy dochází k oteplování, ochlazovaní či jakékoli jiné podstatně změně, dochází také k vývoji řady nových živočišných druhů, přijde zcela logický. Pokud jsou podmínky stabilizované stabilizuje se i genofond a dokud není potřeba se něčemu novému přizpůsobovat zůstává víceméně na svém. Když dojde k podstatnému oteplení nebo ochlazení tak je teprve důvod ke změně protože současné druhy nejsou novým podmínkám přizpůsobené a mají tedy jen dvě možnosti - přizpůsobit se nebo vymřít. A protože jeden a tentýž druh se na různých místech přizpůsobuje různě, vznikají nové druhy.
Takže si rozhodně nemyslím že by období změn v minulosti byly nějaká procházka růžovou zahradou, byl to boj na život a na smrt. Celkový nárůst počtu druhů je statistika, řada živočisných druhů vymřela protože se přizpůsobit nedokázaly.
Takže je nasnadě otázka čeho vlastně chceme dosáhnout. V současnosti mi připadá že cílem člověka je zastavení evoluce, potlačení všech změn a udržení všech stávajících druhů. Podle mě je to nemožné, člověk si může myslet že je pánem tvorstva ale to má s realitou málo společného. Ano, dokážeme vybít některé velké a málo odolné živočišné druhy jako bizony nebo medvědy, ale u jiných se nám to nedaří přestože se snažíme seč můžeme (komáři a jiní škůdci).
Podle mého názoru naším úkolem je akceptovat naše postavení v rámci života na zemi a přizpůsobit se mu, ne hrát si na pány tvorstva. Nemá smysl zachraňovat druhy které by vymřely s námi stejně jako bez nás a nemá smysl dělat ze zeměkoule jedno velké muzeum.

Odpovědět

Nejdříve teplo a PAK nárůst CO2, bylo konstatováno

Jaroslav Mrázek,2010-11-14 12:34:47

Jinde, v jiném článku. Z čehož je jasné, že zaměňujeme následek a příčinu, nebyl nejdřív CO2 a pak nenásledovalo oteplení, ale obráceně. Tohle je největší "Achilova pata" Goreoveckých blábolů..

Odpovědět


Jan Konečný,2010-11-14 22:40:46

to se zjistilo podle "teplý oceán tak snadno CO2 nerozpouští" (jak níže píše pan Balík) nebo i podle něčeho jiného?

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-11-15 02:32:07

Myslím že k Balíkovmu vysvětlení těžko něco dodat, je přehledné. Celkem se mi zamlouvá teorie, že vlastně PETM spustily velké výrony metanu, pravděpodobně zapříčiněné podmořským vulkanismem způsobeným deskovou tektonikou a otevřením severního Atlantiku. Metan je mnohem "působivějším" skleníkovým plynem, nežli CO2. A navíc časem oxiduje na CO2.
Takže na začátku mohly být obrovské výrony metanu.
Má to ale háček, desková tektonika je velmi pomalý proces a tedy pomocí ní vysvětlovat prudké klimatické výkyvy... ty rekonstrukce jsou dosti složité.
Někteří uvažují o dopadu komety (ta, jako zmrzlá hrouda vodního i CO2 ledu se mohla rozpadnout při průletu a zvyšky dopadnout do oceánu, což by nemuselo způsobit katastrofu, jako kdyby šlo o kompaktní meteorit...???) - také diskutabilní, ale ne zcela ulítlé. Kometa mohla způsobit třeba i ty prudké výrony metanu z mořského dne.

Zajímavé je, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že došlo i ke stejně rychlému poklesu a tedy absorpci obrovského množství atmosférického uhlíku - možná právě rozvojem fluory (a pak i fauny, zejména savců, což je důkazem, že museli mít dostatek potravinových zdrojů a tedy PETM nemohlo znamenat devastaci suchozemského života).
A po poklesu (konci PETM) přišel další, mnohem pozvolnější, ale v podstatě stejně výrazný nárůst - eocénní optimum.
Některé zdroje uvádějí, že průměrná teplota byla až o 9 st. C vyšší než dnes. Na 5 st. C se shodnou i klimaalarmisti, kteří by nejraději viděli současnost jako tu nejhorší v dějinách Země.

Mám jiný dotaz - když NOAA hodnotí září 2010 jako 9. nejteplejší v průběhu měření, myslí tím (když to porovnává s průměrem 1971-2000) jako 9. nejteplejší z uplynulých 10 let, nebo za celé období měření - i s lety, která započítává do průměru?
Jestli je A správné, pak se to není tak alarmující zjištění...

A propos Al Gore - klikněte si na:
http://www.youtube.com/watch?v=Vx-t9k7epIk
jistě Vám to zlepší náladu :) :) :)

Odpovědět

není výjimka

Ivo Přikryl,2010-11-13 10:54:01

Určitě nejde o výjimku, ale o pravidlo. Že se s oteplením objeví řada nových druhů, je jasné. Předpoklad ústupu jiných druhů podle známé závislosti na teplotě (například populární ornitologické prognózy) však vychází z průměrných hodnot. Ve skutečnosti však v každém území existují oblasti s odchylkami od průměru, které umožňují dlouhodobé přežívání i málo pohyblivých organismů. Archeologické výzkumy našeho území z posledních desetiletí to jasně prokazují. Názorné je to například z prací V. Ložka (kniha Zrcadlo minulosti).

Odpovědět

Ochladzovacie cykly

Frantisek Ciz,2010-11-13 10:22:37

celkom by ma zaujimalo co vplyva na pravidelne cykly ochladzovania a oteplovania. Je to len nepravidelnost drahy nasej planety, alebo na tom maju podiel aj ine vesmirne telesa?:))

Odpovědět


Kosmické a planetární konstelace té doby

Adolf Balík,2010-11-14 11:50:03

Těmi nepravidelnostmi dráhy asi myslíte Milankovičovy cykly. Ty se výrazně podílí na teplotních výkyvech čtvrtohor, zejména střídání ledových a meziledových dob. Ve starších třetihorách ale bylo tak teplo, že to Milankovič moc nerozhodil. Antarktida byla pokrytá borovými lesy plnými hub – zhruba stejných, jaké sbíráme teď v lese my. Tropické lesy byly rozlezlé i do hodně vysokých zeměpisných šířek. V Grónsku a na Špicberkách tehdy tedy žili primáti velice podobní těm, které dnes můžeme potkat na Madagaskaru, a aligátoři ne moc odlišní od těch, co dnes žijí na Floridě. Nějaké ty výkyvy teplot tu samozřejmě byly ale tehdy to bylo v rámci tepla.

V rámci např. Svensmarkovy teorie, že mezi rozhodující činitele patří tok nejtvrdších složek kosmického záření, který je ovšem dále modulován sílou slunečního větru, což nakonec ovlivňuje tvorbu oblačnosti – hlavního činitele radiační rovnováhy planety – se tvrdí, že dlouhodobé výkyvy teploty v rámci celých geologických věků jsou spojeny s tím, zda sluneční soustava na své pouti kolem galaxie zrovna prochází galaktickými rameny, v nichž je hodně kosmického záření, nebo prostorem mezi rameny, kde je ho méně. V ramenech je tu proto spíše chladněji a mezi rameny tepleji.

Ovšem jedno krásné vše vysvětlující řešení není. Velice důležitý je podle všeho vzor mořských proudů, který je do velké míry určen rozmístěním pevnin. Tehdejší proudy tekly tak, že krásně rozváděly teplo po planetě na povrchu oceánů a tehdejší termohalinní oceánský výměník ho asi tolik neodváděl do mořských hlubin. Ochlazení posledních 30 milionů let je spojováno s otevřením Drakeovy úžiny, která měla být počátkem vzniku cirkumpolárního Antarktického proudu. Tehdy došlo k silnému ochlazení planety. Od té doby pak tento proud postupně sílil, jak se Austrálie vzdalovala od Antarktidy, a s ním klesaly i teploty, až jsme se dostaly do zamrzlých, nevlídných a k životu ne moc přátelských čtvrtohor, ve kterých mrzneme dosud. Sice máme to štěstí, že žijeme v době meziledové, ale to v jedné z nejchladnějších meziledových dob a ještě v její pozdní části, kdy jsou teplotní optima tohoto interglaciálu už za námi.

Krátkodobá epizoda PETM byla spojena s obrovským nárůstem atmosférického uhlíku, jako všechna teplá období, protože teplý oceán tak snadno CO2 nerozpouští. V PETM to ovšem vypadá, že došlo i k nějakým výronům uhlíku z usazenin na mořském dně – možná kvůli tehdejším geologickým událostem jako je mořský vulkanismus. Vyznavači řízení klimatu skleníkovými plyny proto tuto epizodu celkem uctívají jako kultovní historickou událost s tvrzením, že je důkazem strašlivé moci sodovkového plynu. A jelikož je tohle klimatické vyznání součástí politické korektnosti, tak se ostatním vysvětlením PETM moc sluchu nepopřává. Ovšem podle letošních studií, které zkoušely spočítat, jak by podle posvátné teorie globálního oteplování pomocí uhlíku mělo dojít k PETM oteplení, jim vychází, že oteplení bylo takové veliké, že ho ani bájeslovné modely uhlíkových oteplovačů nevysvětlí. Překlad toho si lze přečíst na této diskusi http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&start=5843&page=195&tid=1322#pid63485 jako příspěvek „Dávné důkazy o tom, že CO2 klima nekontroluje“.

Ovšem faktem je, že „shodou okolností“ zrovna v době PETM došlo k obrovskému obratu mořských proudů v Atlantiku a PETM je zrovna doba, kdy jako by se staré proudění přetlačovalo s novým. Rozdělování tepla mezi hlubokým mořem a mořským povrchem tedy možná chvíli mohlo být extrémně vychýleno ve prospěch mořského povrchu, tedy i atmosféry. Když se naplno rozběhl nový systém atlantických proudů, zase se ochladilo. Sice bylo pořád možná tak o 10 C v průměru tepleji, než je na planetě dnes, ale proti PETM to byla už zas zima. Ale pořád tu bylo dobře – masožravá prasata lovila své oblíbené nosorožce a koněžravá drůbež zobala své kopytníky. Jen my máme tu smůlu, že mrzneme v období ledové katastrofy zvané kvartér. :-)

Odpovědět

Pěkné

Daniel Hnyk,2010-11-13 09:48:11

Hezký článek. Jen by mě zajímalo jak je to v jiných ekosystémech. Jestli to není výjimka.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-11-13 10:02:13

:) z nedostatku času zatiaľ Vás odkážem len na anglickú verziu vo Wikipedii:
http://en.wikipedia.org/wiki/Paleocene%E2%80%93Eocene_Thermal_Maximum
odsek Life

PETM bol tak dávny a z geologického hľadiska tak krátky výkyv, že je ťažké ho presne odlíšiť od eocénneho optima. V priebehu víkendu sa pozriem na dostupné zdroje a ak prípadné údaje doplním.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-11-15 02:09:08

Z jinak klima-alarmistické stránky http://www.wunderground.com/climate/PETM.asp?MR=1:

PETM nezpůsobilo masové vymírání na souši - ani rostlin, ani živočichů. Znamenalo velký obrat v pozemské existenci savců - mnohé ze současných řádů se v průběhu PETM objevily. PETM byl úsvitem savců, jenž pak pokračoval eocénním teplotním optimem. Proto Eocén byl nazván podle řecké bohyně úsvitu (zrození) Eos.
---------------------
To je nezvratný fakt. A když ho domyslíme do důsledků, pak savci jsou jak celkem nároční býložravci, tak masožravci... čili, aby mohli prosperovat, museli mít dostatek rozmanité potravy. A to je v rozporu s jakoukoli teorií o velkém vymírání rostlin, nebo živočichů. Spíše to svědčí o obecné prosperitě.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz