Zvětšit obrázek

Podle Nagyho chrání velryby před rakovinou jejich náchylnost k rakovině. Jde o „vyhánějí čerta ďáblem“ - nádory ničí nově vzniklé, ještě agresivnější, rakovinné buňky.

„Jak to, že šance vzniku zhoubného nádoru prudce nestoupá s velikostí těla živočichů?“ ptá se biolog Armand Leroi z londýnské Imperiál College na stránkách vědeckého týdeníku Nature. „To je opravdová záhada. Pokud by riziko vzniku zhoubného nádoru rostlo s velikostí těla, pak by velrybí mláďata musela umírat na rakovinu jen pár dní po narození.“
Tým amerických biologů vedený Johnem Nagym z Arizona State University přichází s vysvětlením, které vypadá na první pohled nesmyslně. Velryby chrání právě jejich náchylnost k rakovině. Dalo by se říci, že vyhánějí čerta ďáblem. Nádory ničí nově vzniklými rakovinnými buňkami.  Nagy je přesvědčen, že evoluce upřednostňuje v nádorech velryb ty nejagresivnější buňky, které se nejrychleji množí. V nádoru tvořenému z rychle se množících buněk se díky tomu vydělí populace buněk, jež se množí ještě rychleji.

Zvětšit obrázek

John Nagy, profesor na Arizona State University.

Růst nádoru vyžaduje spoustu živin a  kyslíku. Nádorové buňky proto vylučují látky popohánějící k růstu hustou síť cév. Nové tepny přivádějí do nádoru živiny a kyslík, nové žíly odvádějí z nádorové tkáně zplodiny látkové výměny. Superrychlé buňky, jež se z nádoru vyčlenily, mají nároky ještě vyšší. Čerpají z okolí impozantní množství živin a kyslíku a chrlí do něj zplodiny látkové výměny. Buňky původního nádoru se díky konkurenci superrychlých buněk ocitají v kritické situaci – hladoví, dusí se a jsou otravovány. Nakonec hynou a nádor může dokonce zaniknout. Velryba tak dosáhne odkladu fatálního konce. V obřím těle musí nádor dorůst impozantních rozměrů, aby začal být skutečně nebezpečný. Superrychlé nádorové buňky však v konečném důsledku nádory drasticky zmenšují či zcela ničí.
Nagy potvrdil svou teorii počítačovým modelováním růstu nádorů v tělech zvířat různých velikostí – od drobných hlodavců až po velryby. Čím větší zvířata byla, tím pravděpodobnější byl u nich vznik nádorů ze superrychlých buněk. Zároveň klesala šance, že rakovina zvíře záhy zahubí.

„Je to geniální myšlenka,“ chválí Leroi studii Nagyho týmu zveřejněnou ve vědeckém časopise Integrative and Comparative Biology. „Předpokládá darwinistický výběr mezi nádorovými buňkami a díky tomu dokáže vysvětlit paradox odolnosti velkých zvířat k rakovině.“

Pramen: Why Don’t All Whales Have Cancer?, SICB Annual Meeting, Phoenix, 2007SICB Annual Meeting, Phoenix, AZ