Výzkum jazylkového aparátu u skvěle zachovaných fosilií druhohorních praptáků a teropodních dinosaurů z Číny prokázal, že prakticky všichni teropodní dinosauři měli jazyk nejspíš pevně fixovaný ke spodnímu patru. To přitom platilo i pro velké a vývojově vyspělé teropody, jako byl slavný Tyrannosaurus rex. Kredit: Li et al. 2018

Ve filmu Jurský svět: Zánik říše, který před nedávnem dorazil do kin, můžeme hned několikrát sledovat řvoucího tyranosaura, kterému z tlamy částečně vyčnívá zdvižený jazyk. Odpovídá to dosud udržované nesprávné představě dinosaurů coby obřích obdob současných ještěrů, kteří jak známo, svůj jazyk dokážou vyplazovat velmi rázně a efektivně. Jak ale ukázal nový výzkum amerických a čínských paleontologů, něčeho podobného nebyli teropodní dinosauři ve skutečnosti vůbec schopni. Badatelé z Texaské univerzity v Austinu a z Čínské akademie věd detailně porovnávali hyoidní kůstky (či jazylky; část skeletálního aparátu, zodpovědného za ukotvení a podporu jazyka u vývojově vyspělých obratlovců) a k nim příslušející svalstvo u současných ptáků a krokodýlů (kteří jsou nejbližšími žijícími příbuznými druhohorních dinosaurů) a zároveň u skvěle zachovaných fosilií dinosaurů a ptakoještěrů z čínských jemnozrnných sedimentů. Při výzkumu byla využita moderní zobrazovací technologie a porovnáváno bylo na šestnáct hyoidních kostí a související svalové tkáně u současných druhů (tři druhy krokodýlů a třináct druhů ptáků) a mnoho exemplářů fosilních druhů s dobře zachovanou příslušnou částí kostry. Mezi zkoumanými fosiliemi byla skutečně i lebka druhu Tyrannosaurus rex. A jaké bylo tedy zjištění? Hyoidní kosti dinosaurů se do značné míry podobají těm, které známe u současných aligátorů a krokodýlů. Jsou tedy krátké, anatomicky jednoduché a spojené s jazykem, který je do značné míry nepohyblivý a fixovaný ke spodnímu patru. U většiny krokodýlovitých plazů je dokonce jazyk pevně přirostlý ke spodnímu patru a jeho mobilita je tak zcela minimální. U teropodních dinosaurů tomu nejspíš nebylo jinak. S efektivně vyhlížejícími obrázky tyranosaura nebo velociraptora se zdviženým jazykem se tedy můžeme rozloučit – alespoň v případě, že se chceme striktně držet vědeckých poznatků.

U některých ptakopánvých dinosaurů, jako byl například ceratopsid Centrosaurus apertus, byly hyoidní kosti anatomicky komplexnější, než u teropodních dinosaurů. To znamená, že i jejich jazyk byl nejspíš pohyblivější a flexibilnější. Důvodem mohla být potřeba efektivnějšího mechanického zpracování tuhé rostlinné potravy. Kredit: Fred Wierum, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

To ale není jediné zajímavé zjištění, které bylo publikováno ve zmíněné odborné práci. Bylo také zjištěno, že u ptakoještěrů, opeřených dinosaurů a současných ptáků existuje značná rozmanitost ve velikosti a tvaru jazylkových kostí. Tato zajímavá diverzita může podle autorů studie souviset se schopností aktivního letu, ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé. I nelétavé druhy přitom získaly svoji specifickou podobu jazylkové kosti od aktivně létajících předků. Důvod vzniku určitého typu kosti, umožňující větší mobilitu jazyka, se nejspíš objevil v souvislosti se schopností aktivního letu. Létajícím tvorům se totiž otevřely nové potravní niky a k jejich využití bylo třeba i modifikace ústního ústrojí a aparátu pro mechanické zpracování potravy.Zejména u ptáků je tvarová rozmanitost zmíněných kostí ohromující. Podle paleontologů, podepsaných pod novou studií, mohla změna v mobilitě jejich jazyka přímo souviset s modifikací předních končetin a jejich přeměnou v křídla. Vzhledem k tomu, že jejich končetiny již nemohly plnit dřívější funkci v podobě manipulace s potravou, převzal tuto roli do značné míry ptačí zobák a právě jazyk.

Existuje však také výjimka z tohoto trendu, a tou jsou někteří ptakopánví dinosauři. Ačkoliv rohaté ceratopsidy, obrněné ankylosaury nebo velké kachnozobé ornitopody nemůžeme podezřívat z vývojových tendencí směrem k aktivnímu letu, jejich hyoidní kosti byly komplexnější a jazyky podstatně pohyblivější než u teropodních a sauropodomorfních dinosaurů. Vzhledem k odlišnému způsobu zpracování potravy (v podobě nepravého žvýkání) však byly jejich jazylkové kůstky strukturálně odlišné. Výzkum by měl dále pokračovat a zaměřit se například na vývoj anatomické pozice průdušnice u ptáků. Výsledky takového výzkumu by nám mohly pomoci v lepším pochopení evoluce teropodních dinosaurů a z nich vzniklých předků současných ptáků.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Brand new research reveals a major problem with the classic image of roaring theropod dinosaurs: they in fact couldn’t stick out their tongues like modern lizards or snakes. Their tongues were probably firmly rooted to the bottoms of their mouths just like in modern alligators.

Odkazy:

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/06/180620150129.htm

https://phys.org/news/2018-06-rex-couldnt-tongue.html

https://www.scientificamerican.com/article/t-rex-couldnt-stick-out-its-tongue/

https://news.nationalgeographic.com/2018/06/dinosaur-trex-tongue-alligator-spd/

Zhiheng Li, Zhonghe Zhou, Julia A. Clarke (2018). Convergent evolution of a mobile bony tongue in flighted dinosaurs and pterosaurs. PLOS ONE,13 (6): e0198078. doi: 10.1371/journal.pone.0198078