Animantarx ramaljonesi byl jedním ze severoamerických nodosauridů, „obrněných“ býložravých dinosaurů, kteří patří k druhům nejlépe vybaveným pro aktivní obranu před predátory. Na rozdíl od svých příbuzných ankylosauridů však postrádali tzv. ocasní palici. Kredit: Kabacchi, Wikipedie (CC BY 2.0)

Jediným druhem dinosaura, objeveným za pomoci měření radioaktivního vyzařování hornin, je severoamerický nodosaurid Animantarx ramaljonesi. Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny v sedimentech souvrství Cedar Mountain na území Utahu a jejich stáří je dnes odhadováno na 104,4 až 98,3 miliony let (geologické stupně alb až cenoman).[1] Protože je dlouhodobě známo, že fosilie v těchto vrstvách jsou slabě radioaktivní, již od 90. let probíhají pokusy o jejich aktivní vyhledávání za pomoci radiologického měření. Tímto výzkumem se zabýval Ramal Jones, díky jehož práci byly fosilie nového obrněného dinosaura nakonec objeveny a v roce 1999 formálně popsány.[2] Druhové jméno nodosaurida je pak poctou právě jeho objeviteli. Žádná z fosilních kostí totiž neležela v hornině odkryta a nebýt tohoto důmyslného výzkumu, vědci by na fosilii nejspíš nikdy nenarazili. Rodové jméno Animantarxvychází z latinských slov animatus (živý nebo hýbající se) a arx, což znamená přibližně „pevnost“ nebo „citadela“. To je pro obrněného dinosaura velmi trefné, protože lze celé rodové jméno přeložit jako „živá/pohyblivá pevnost“. Název vychází ze starého textu amerického paleontologa Richarda S. Lulla, který o ankylosaurech smýšlel jako o „…pohyblivých pevnostech, na které bylo prakticky nemožné útočit…“.[3] A to přesto, že oproti obrům, jakým byl geologicky mladší Ankylosaurus magniventris, představoval animantarx pouhého drobečka.

Velikostní srovnání animantarxe a člověka ukazuje, že šlo o jednoho z nejmenších známých rodů ankylosaurů. Přesto dosahoval při délce kolem 3 metrů hmotnosti asi 300 kilogramů. Kredit: Conty, Wikipedie (CC BY 3.0)

Tento obrněný dinosaurus měl totiž lebku dlouhou jen 25 centimetrů a stehenní kost 41,5 centimetru, jeho celková délka tak zřejmě nepřesahovala 3 metry.[4]Podle Gregoryho Paula dosahovala hmotnost dospělého animantarxe jen asi 300 kilogramů, čímž se řadil mezi nejmenší známé zástupce své čeledi. Pro srovnání lze uvést, že hmotnost velkých exemplářů ankylosaura mohla dosahovat zhruba 8000 kilogramů.[5] Dodnes známe pouze jedinou fosilii animantarxe, představující nekompletní lebku a postkraniální kostru. Naštěstí jde o materiál dostatečně kompletní, aby umožnil stanovit nový rod a druh a zároveň interpretovat mnohé anatomické zvláštnosti tohoto tyreofora. Animantarx byl ankylosaurem z čeledi Nodosauridae a jeho blízkým příbuzným byl zřejmě rod Edmontonia.[6] Ve stejné části souvrství byly objeveny fosilie dalších více než 80 druhů obratlovců, takže animantarx žil ve velmi druhově bohatém prostředí s vysokou biodiverzitou. Spolu s ním žily na přelomu spodní a svrchní křídy v Utahu také ryby, žáby, ještěři, hadi, krokodýli, dinosauři i primitivní formy savců a ptáků. Mezi známé druhy ornitopodů sem patřil rod Eolambia, spolu s nímž se animantarx musel mít na pozoru před velkými teropody.[7] Zdejší ekologické prostředí odpovídalo rozsáhlé říční nivě a bylo velmi pestrým a bohatým společenstvím.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Animantarx was a genus of small nodosaurid ankylosaurian dinosaur from the Cretaceous of Utah. It was a slow-moving quadrupedal herbivore covered in protective armor scutes.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Animantarx

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/a/animantarx.html

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/ANIMANTARX

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=63699

[1] Kirkland, J.I., Britt, B., Burge, D.L., Carpenter, K., Cifelli, R., DeCourten, F., Eaton, J., Hasiotis, S., and Lawton, T. (1997). Lower to Middle Cretaceous dinosaur faunas of the Central Colorado Plateau: a key to understanding 35 million years of tectonics, sedimentology, evolution, and biogeography. Brigham Young University Geology Studies 42: 69-103.

[2] Jones, R. D. & Burge, D. L. (1995). Radiological surveying as a method for mapping dinosaur bone sites. Journal of Vertebrate Paleontology 15: 38A.

[3] Lull, R. S. (1914). Rulers of the Mesozoic. Yale Review 3: 352-363.

[4] Carpenter, K., Kirkland, J. I., Burge, D.L., & Bird, J. (1999). Ankylosaurs (Dinosauria: Ornithischia) of the Cedar Mountain Formation, Utah, and their stratigraphic distribution. In: Gillette, D. (Ed.) Vertebrate Paleontology in Utah. Utah Geological Survey Miscellaneous Publication 99-1. Pp. 243-251.

[5] Arbour, V.M.; Mallon, J.C. (2017). „Unusual cranial and postcranial anatomy in the archetypal ankylosaur Ankylosaurus magniventris„. FACETS. 2 (2): 764–794. doi:10.1139/facets-2017-0063

[6] Carpenter, K. (2001). Phylogenetic analysis of the Ankylosauria. In: Carpenter, K. (Ed.). The Armored Dinosaurs. Bloomington: Indiana University Press. Pp. 454–483.

[7] Kirkland, J. I. (1998). „A new hadrosaurid from the upper Cedar Mountain Formation (Albian-Cenomanian: Cretaceous) of eastern Utah – the oldest known hadrosaurid (lambeosaurine?)“. In Lucas, S. G.; Kirkland, J. I.; Estep, J. W. Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 14. pp. 283–295.