Fosilní exempláře stehenních kostí druhu A. giganteus v expozici Přírodovědeckého muzea v La Plata. V kompletním stavu by na výšku měřily asi 235 centimetrů. Kredit: Beatrice Murch, Wikipedie (CC BY 2.0)

Stejně jako u minulého článku o teropodovi chilantaisaurovi, také v tomto příspěvku se podíváme blíže na zástupce desítky největších známých rodů v rámci své skupiny. V tomto případě ale půjde o ty vůbec největší dinosaury, a tedy i největší suchozemské tvory všech dob.[1] Samozřejmě mluvíme o sauropodech, gigantech druhohorní éry. V záplavě relativně nedávno popsaných druhů kolosálních titanosaurů (Puertasaurus, Futalognkosaurus, Dreadnoughtus, Notocolossus, Patagotitan) by se mohlo zdát, že druh Antarctosaurus giganteus, formálně popsaný již roku 1929, nebude pro ně velkou konkurencí. Opak je ale pravdou, a podle některých interpretací by právě tento druh mohl být i k roku 2018 stále druhým největším (rozuměj nejtěžším) známým dinosaurem, a to hned po nyní již proslulém druhu Argentinosaurus huinculensis.[2] Historie tohoto taxonu je poměrně spletitá a její počátky bychom vysledovali až na začátek minulého století. Mohutné fosilie antarktosaurů poprvé zmiňuje německý paleontolog Friedrich von Huene k roku 1916[3], vědecky je však popsal až o 13 let později.[4] Kromě typového druhu A. wichmannianus stanovil ve stejném roce pro mnohem větší fosilní fragmenty název Antarctosaurus giganteus, což doslova znamená „obří jižní ještěr“. Objeveny byly levá a pravá stehenní kost, částečně zachované kosti stydké, distální část holenní kosti, četné fragmenty žeber a šest neidentifikovaných kostí velkých rozměrů. Není ale bohužel jisté, zda lze tyto nálezy přiřadit skutečně k rodu Antarctosaurus, mnozí paleontologové se navíc přiklánějí k možnosti, že jde o nomen dubium. Nejistá je ostatně i platnost dalších druhů, „A.“ septentrionalis z Indie[5], „A.“ jaxarticus z Kazachstánu[6] a „A.“ brasiliensis z Brazílie[7].

Přibližné velikostní srovnání dospělého exempláře druhu Antarctosaurus giganteus a dospělého člověka. Je zřejmé, že tento asi 30 metrů dlouhý kolos z Argentiny patřil do první desítky největších dnes známých sauropodů. Kredit: Slate Weasel, Wikipedie (volné dílo)

Ale zpět ke druhu A. giganteus. Jeho obří rozměry jsou nezpochybnitelné již při pohledu na oba femury, které měří na délku (či výšku, chcete-li) asi 235 centimetrů. U rodů argentinosaurus a patagotitan byly stehenní kosti jen o trochu delší (asi 240 až 250 cm).[8] Extrapolací těchto rozměrů bylo v roce 2004 odhadnuto, že původce takto velkých kostí stehenních musel vážit asi 69 000 kilogramů, tedy jen asi o 4000 kg méně než v případě argentinosaura.[9] Ještě dříve odhadl hmotnost druhu A. giganteus na fantastických 80 až 100 metrických tun Gregory S. Paul (v tomto případě ale půjde nejspíš o mírně přehnaný odhad).[10] Každopádně je jisté, že tento titanosaur patřil mezi největší dnes známé dinosaury vůbec a jeho hmotnost přinejmenším desetinásobně překonávala hmotnost velkých sloních samců. Fosilie byly objeveny v sedimentech patagonského souvrství Plottier, které pochází z období svrchní křídy, konkrétněji geologického stupně coniak (stáří asi 88 až 86 milionů let). Zajímavé je, že ze stejných vrstev pochází i objev dalšího obra druhu Notocolossus gonzalezparejasi, popsaného roku 2016.[11] Je tedy možné, že ve stejných ekosystémech žily hned dva příbuzné druhy obřích titanosaurních sauropodů nebo existovaly spíše krátce (v geologii to může znamenat několik stovek tisíciletí) po sobě? Fosilie obřích teropodů, kteří by snad dokázali tyto kolosy lovit, zatím ve zmíněném souvrství objeveny nebyly. Jsou odtud známé pouze zkameněliny jakéhosi célurosaura a také fosilní fragmenty malých savců a sladkovodních měkkýšů. To ale samozřejmě neznamená, že by se například starší jedinci nebo mláďata druhu A. giganteusnemohli ocitnout na jídelníčku velkých teropodů, zejména pokud ti byli schopni lovit ve smečkách. Jejich fosilie ale teprve musíme objevit. Snad potom budeme o fantastickém světě obřího antarktosaura vědět více.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Antarctosaurus was a large genus of titanosaurian sauropod dinosaur from the Late Cretaceous Period of what is now South America. A. giganteus was among the largest known dinosaurs.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Antarctosaurus

http://www.biolib.cz/cz/taxon/id416846/

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=66265

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/a/antarctosaurus.html

[1] Sellers, W. I.; Margetts, L.; Coria, R. A. B.; Manning, P. L. (2013). Carrier, David, ed. „March of the Titans: The Locomotor Capabilities of Sauropod Dinosaurs“. PLoS ONE. 8 (10): e78733. doi: 10.1371/journal.pone.0078733

[2] Bonaparte J., Coria R. (1993). „Un nuevo y gigantesco sauropodo titanosaurio de la Formacion Rio Limay (Albiano-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquen, Argentina“. Ameghiniana. 30 (3): 271–282.

[3] R. Wichmann, (1916). „Las capas con Dinosaurios en la Costa sur del Río Negro, frente a General Roca“, Physis 11: 258-262.

[4] von Huene, F. (1929). Los saurisquios y ornitisquios del Cretacéo Argentino. Anales del Museo de La Plata (series 3) 3: 1–196.

[5] von Huene, F. & Matley, C. A. (1933). Cretaceous Saurischia and Ornithischia of the central provinces of India. Palaeontologia Indica 21: 1–74.

[6] Riabinin, A. N. (1939). [The Upper Cretaceous vertebrate fauna of south Kazakhstan I. Reptilia. Pt. 1 Ornithischia]. Tsentral. Nauchno-issled. Geol. Inst. Trudy. 118: 1-40.

[7] Arid, F. M. & Vizotto, L. D. (1971). Antarctosaurus brasiliensis, um novo saurópode do Crétaceo superior do sul do Brasil. An. Cong. Bras. Geol. 1971: 297-305.

[8] Carballido, J. L.; et al. (2017). „A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219. doi: 10.1098/rspb.2017.1219

[9] Mazzetta, G.V.; Christiansen, P.; Farina, R.A. (2004). „Giants and bizarres: body size of some southern South American Cretaceous dinosaurs“ (PDF). Historical Biology. 2004: 1–13. doi: 10.1080/08912960410001715132

[10] G. S. Paul, (1994). „Big sauropods — really, really big sauropods“, The Dinosaur Report, The Dinosaur Society, Fall, p. 12–13.

[11] González Riga, et al. (2016). „A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot“. Scientific Reports. 6: 19165. doi:10.1038/srep19165