ad progresivnost

Pavel Brož,2018-02-10 16:05:17

Pochybuji o tom, že někdo ještě dnes vážně označuje dinosaury za zaostalé, takovéto hodnocení se nosilo ještě někdy před půl stoletím, ale dnes opravdu ne. Na druhou stranu v tvrzení, že používání pojmu dinosaurus by mělo "označovat něco nanejvýš progresivního, úspěšného a dobře adaptovaného" lze bez výhrad souhlasit pouze s tou úspěšností a výbornou adaptovaností.

Dinosauři byli bezesperu extrémně úspěšní, jenže na druhou stranu právě proto tato jejich úspěšnost citelně zpomalila jejich vývoj. Za celých 165 miliónů změn se všechny jejich podstatné morfologické rysy zachovávaly - ostatně právě pro tyto přes celé to období zachovávané charakteristické morfologické znaky o nich dnes mluvíme jako o jedné skupině, dinosaurech. Samozřejmě, že ta skupina byla ve skutečnosti heterogenní, a že k dílčímu vývoji také docházelo - vymřeli Alosauři, a místo nich přišli modernější Tyranosauři. Nicméně poměřováno optikou toho rozpětí 165 miliónů let se evoluce v té době doslova ploužila. To není nic překvapivého, to je naopak nevyhnutelný důsledek té úspěšnosti, kdy dominantní formy života se tak ideálně zadaptují, že se všechny jejich podstatné morfologické vlastnosti dokonale zamknou ve stabilním evolučním optimu.

Podobně extrémně úspěšnými a zadaptovanými tvory jsou např. vážky nebo mravenci. Vážky jsou tady dokonce ještě mnohem déle než dinosauři, a za celou tu dobu se také jako oni měnily velice konzervativně. To nic neubralo na jejich úspěšnosti, a ačkoliv dlouho po nich vznikly mnohem modernější druhy létajícího hmyzu, např. mouchy, tak vážky loví mouchy, nikoliv naopak. To je další příklad toho, že když je nějaká živočišná skupina extrémně úspěšná a výborně adaptovaná, nemusí být přitom progresivní - nepotřebuje totiž být progresivní, protože její obrovská úspěšnost a adaptace jí to vynahradí.

Ukazuje se totiž, že progresivnost evoluce druhu jde ruku v ruce s radikálními změnami prostředí. Touto radikální změnou může být třeba kolonizace zcela nové niky (např. když život začal dobývat souš, anebo později vzduch), nebo kolonizace niky uprázdněné po vyhynutí jiných druhů (takhle dostali mimochodem příležitost sami dinosauři po permském vymírání, a po nich savci po KT katastrofě). Největší evoluční exploze přicházely po těch největších katastrofách - ediakara po skončení globálního zalednění, kambrická exploze zapříčiněná pravděpodobně zvýšením podílu kyslíku v atmosféře a vodě, obrovský rozvoj druhů po permské a po KT katastrofě. Naopak v dlouhém období mezi permskou a KT katastrofou měl život celkem dobrou příležitost se zakonzervovat do evolučního optima, které představovali právě dinosauři. Ne že by v tomto období byla nouze o nějaké menší katastrofy, nicméně všechny z nich dinosauři evidentně ustáli s minimálními změnami ve své morfologii, porovnáno s morfologickými změnami, které proběhly po těch opravdu velkých katastrofách.

Takže progresivní byli dinosauři v počátcích své evoluce. Pak už byli tak úspěšní a tak dobře zadaptovaní, že jejich další evoluční vývoj byl velice pomalý - v tom okamžiku progresivními být přestali.

Odpovědět