Při vakcinaci o níž se mluví také jako o imunizaci, jde o přípravu obranného imunitního aparátu na boj. Pro každou armádu je dobré, když předem zná toho, s kým se má utkat. Protivníkovi se v tomto případě říká patogen a může jím být virus, bakterie i parazit. Vakcinace využívá toho, že patogeny mají na svém povrchu specifické molekuly, které imunitní systém dokáže rozpoznat. Těm říkáme antigeny. Pokud se nám podaří takovou strukturu izolovat, lze s její pomocí na organismu provést podvod a nasimulovat mu infekci. Takto poškádlený imunitní systém pak v případě skutečné infekce zareaguje na stejného protivníka tvrdě a rychle.
Ať už se ale jedná o skutečnou infekci, nebo jen o vakcinaci, jako první jsou v kontaktu s nepřítelem dendritické buňky. Daly by se přirovnat k pochůzkářům, kteří jsou ve svém rajónu jako doma a podezřelé prohledávají osaháváním. Pochůzkářů v terénu má i naše tělo celou řadu. Někteří jsou tak trochu jako městští strážníci, jiní jako státní, a další jako vojenská policie. Podle toho si plní své povinnosti. Buňky, o kterých bude řeč, jsou ale typem, který je schopen delikventa nejen prohledat, ale i dopravit na stanici s patřičným hlášením. Jako policejní stanice v našem případě figuruje spádová lymfatická uzlina a právě tam naše dendritické buňky zadržené představují spolu s předáváním jejich dokladů (občanským průkazem jsou antigeny). Dendritické buňky tímto způsobem seznamují s nepřítelem další složku z řad příslušníků pomáhat a chránit, konkrétně (T buňky). I v jejich případě stále jde jen o praporčíky bez práva velet. Nazvali je "Tfh buňkami".
Že jsou hierarchicky o stupínek výše, je vidět na první pohled. Nikde nepobíhají, ale sedí na židli na místní úřadovně mízní uzliny. Velké „T„ znamená, že patří k T lymfocytům a „fh“, že jsou folikulární. Hezky česky jim lze říkat: T-folikulární pomocné buňky.
Složitými pokusy na geneticky modifikovaných myších s vadnými geny se ukázalo, že tyto Tfh buňky mají v povinnostech provádět brífingy a na nich příslušníkům zásahových jednotek z řad „B buněk“ vtloukat do hlavy, podle čeho agresora poznají. Imunologové celé toto naše dlouhé připodobňování dokáží vyjádřit jednou větou: Dendritická migratorní CD11b+ signalizace prostřednictvím Tfh aktivuje B lymfocyty k secernaci imunoglobulínů specifických na daný epitop.
Plyne z nového poznatku subtypu pomocných buněk také něco pro praxi?
Ano. Třeba to, že vakcína lépe funguje, když je aplikována do míst, kde je pro dendritické buňky nejdostupnější a kde jich je hodně. Také teď už víme, že dendritických buněk je více typů a že ne všem se chce cestovat. Ty, pro naše účely z hlediska odolnosti proti chřipce nejpotřebnější (Tfh), nejsou v těle rozloženy rovnoměrně. To by vysvětlovalo, proč se některým týmům vakcinace proti stejnému agens daří a jiným ne. Na vině může být právě onen detail – kam která parta antigen podává.
Vakcinovat injekčně do svalu není z hlediska odpovědi totéž, jako podat stejnou dávku pod kůži, a nebo ještě lépe, na sliznici. Z pokusů, které Krishnaswama se svými, většinou asijskými spolupracovníky v USA na Yale university provedl, vyplynulo, že mnohem efektivnější, než píchat injekci do svalu, je imunizovat vdechnutím vakcinačního agens do plic. Tam se to potřebnými buněčnými informátory jen hemží a k proškolení výkonných složek schopných masivní odpovědi dochází rychle a spolehlivě.
I když nynější výsledky jsou z pokusů na myších, autoři nepochybují, že stejné to bude i u lidí. Převedeno do řeči čísel to znamená, že pokud zdravotnický personál může pouhou změnou podání antigenu imunizaci zefektivnit, lze na vakcinační dávce šetřit a podávat ji v menším množství. Z toho dál plyne, že zákrok může být nejen levnější, ale také že vakcinovaným hrozí menší komplikace spojené s alergickými reakcemi způsobovanými pomocnými látkami (adjuvans), které se přidávají, aby imunizace byla účinná. V tomto případě by jich nebylo třeba.
Třešničkou na dortu pak je, že vakcinace má šanci se dostat více osobám a v kratším čase. Právě to může mít cenu zlata, neboť to může rozhodnout o lokalizaci nákazy a nebo její globalizaci s děsivými následky. Z nynějších poznatků vyplývá, že i vakcinace proti chřipce by na zdravotním středisku mohla brzo začínat slovy: „Chcete dražší vakcínu? Tak si sundejte kalhoty, nebo vyhrňte rukáv“. Při volbě levnější a účinnější intranazální vakcíny, by následovalo: „Vydechněte a až vám řeknu, tak se nadechnete. To je vše, na shledanou.“
Literatura
J.K. Krishnaswamy el al., "Migratory CD11b+ conventional dendritic cells induce T follicular helper cell dependent antibody responses," Science Immunology (2017).
Další dosud neznámá hrozba od klíšťat – demence
Autor: Josef Pazdera (18.01.2013)
Chřipková vakcína selhává kvůli způsobu výroby
Autor: Josef Pazdera (06.11.2017)
Jak kampaň masivního očkování zařídila bezpečnější sex pro všechny
Autor: Stanislav Mihulka (27.11.2017)
Diskuze: