Ohio State University Wexner Medical Center (Kredit: OSU)

Nemocní "na plíce", kterým lékaři zakázali kouřit, na tom byli paradoxně lépe, když dál "jeli na nikotinu", potvrdila malá studie. Pokud se ovšem šetření na tak malém počtu případů dá za studii vydávat. V tuto chvíli už je ale v běhu poctivá klinická studie splňující všechny předpoklady dobrat se statisticky průkazné pravdy. Vše zatím nasvědčuje tomu, že u některých chorobných stavů uděláme v pohledu na škodlivost silně návykové drogy pořádný kotrmelec a spolu s tím nás nejspíš čekají i dost netradiční způsoby léčby. Anebo tradiční?

Dr. Elliott Crouser, vedoucí osobnost klinické studie, která by nám za sedm měsíců měla dát odpověď na otázku, zda a které chronicky nemocné plíce je vhodné léčit nikotinem. (Kredit: OSU, Wexner Medical Center).

Sarkoidóza je poněkud svérázné onemocnění. U většiny nemocných nakonec nějak postihne plíce, ale na rozdíl od většiny plicních onemocnění není jejím hlavním příznakem dechová slabost. Spíše se projevuje oslabující únavou, doprovázenou kašlem. Proto na nemoc většinou přijdou na plicním a také ji tam léčí. Vlastní plicní tkáň posléze rovněž dozná úhony, při níž dojde na dušnost a zvazivovatění, ale všechno to začíná zvětšenými nitrohrudními lymfatickými uzlinami a vytvářením shluků buněk imunitního systému po celém těle, plicní tkáň nevyjímaje. Těmto ložiskům se říká granulomy, a tak se nemoc řadí mezi takzvané granulomatózy.

Bohužel, co je příčinou choroby se zatím neví

Někdy se uvádí, že infekčním agens jsou mykobakterie, jindy borelie či rikettsie, případně viry. Jiní a stejně vážení odborníci v nemoci spatřují přecitlivělé reakce imunitního systému na kovy. Mělo by jít o  exotické a drahé zirkonium. Podle jiných obyčejný hliník, a nebo vlákna křemíku, což už kov není. Jsou ale i alergologové, kteří za spouštěcí mechanismus považují zdravotní procházky lesem, pokud se tam špacírujeme v době, kdy kvetou borovice. Chorobu si prý ale můžeme uhnat i v práci, máme-li v náplni práce šizení jogurtů náhražkami ze škrobu, nebo něco podobného.

Bilaterální hilová lymfadenopatie - častý nález nemocných sarkoidózou. Zvětšené a zmnožené mízní uzliny. (tmavší a nazelenalá ložiska) v místech, kterým se odborně říká hily. To jsou místa, kudy do plic vstupují bronchy (průdušky), cévy a nervy.. Kredit: Yale Rosen, M.D.

Co, že to na Wexnerovu centru zdraví a na klinice v Clevelandu dělají?

Lepí náplasti nemocným s hilovou lymfadenopatií, bronchiální hyperreaktivitou, endobronchiálními granulomy a pleurálním výpotkem. Převedeno do lidštiny: Těm, kteří si stěžují na bolesti na prsou a myslí si, že mají infarkt, ale infarkt to není. Tak těm dávají nikotin a pak na nich sledují, jak moc jim rostoucí uzliny tlakem přiškrtí průdušky a jak se u nich rozvíjí dušnost. A také jak moc na všechno kašlou. Specifikou nemoci je totiž kašel zvaný "suchý".

Podle předpokladu by se efekt nikotinu měl časem projevit snížením počtů těch, kterým nemoc přechází do chronické a perzistentní formy a postihuje mozek. Konkrétně v tomto posledním bodě jsou na tom černoši a indiáni hůř, než my běloši.

Nemocným s chronickou sarkoidózou plic hned tak něco nepomáhá. Změnit by to mohly bezbolestné náplasti. (Kredit: OSU, Wexner Medical Center)

Komu a jak by nikotin měl pomáhat?

Na to není jednoduchá odpověď. Z materiálů vydaných Ohio State University vyplývá, že u nemocných sarkoidózou, i když z více než 90 % se jedná o pacienty léčené na plicních odděleních, ve skutečnosti o onemocnění plic nejde. Lepší je pro nemoc používat termín multisystémové onemocnění. Vystihuje to fakt, že se nemoc dokáže vyřádit na každé tkáni našeho těla a v každém našem orgánu. Záleží jen na tom, jaký u koho "nabere směr". Pokud si vybere oči, končí to šedým zákalem (kataraktou), nebo zeleným (glaukomem) případně postižením slzných žláz a oči, které nic nerozpláče, takzvaný syndrom suchého oka. Pacienti s kožní formou sarkoidózy zase těžko přesvědčují okolí, že podlitiny na rukách, krku a obličeji, nemají z domácího násilí. Okruh těch, kterým by nikotin mohl pomáhat, by mohl být dost široký.

Padouch, nebo hrdina?

Na nemoc zatím není ani jednoznačný test, kterým by ji šlo odhalit

Než lékaři vysloví verdikt, pacient musí absolvovat celou řadu vyšetření. Především rentgen, případně CT. Těmi lze zjistit bilaterální hilovou lymfadenopatii. Ta se vyvíjí zhruba u třech čtvrtin nemocných. Částečným vodítkem je zvýšená hladina angiotenzin-konvertujícího enzymu v krvi (S-ACE). Nápomocny mohou být i molekulárně genetické testy a zastoupení cytokinů.

Vodítkem může být to, na co si pacienti už na začátku nemoci rádi stěžují. Na mírnou bolest za hrudní kostí. Se srdcem to ale nesouvisí, protože bolest vyvolává tlak zvětšených mezihrudních uzlin. Výjimkou jsou v tomto směru Japonci. U těch se sarkoidóza občas projevuje i srdeční nedostatečností a arytmií. A bývá také příčinou náhlé smrti. To ale platí jen pro Zemi vycházejícího slunce.

U bělochů se sarkoidóza, kromě postižení plic, ráda podepisuje splenomegalií, robustně zvětšenou slezinou a také postižením kloubů. Dokáže je zdeformovat stejně razantně, jako to umí jen revmatoidní artritida. Na nervovou soustavu si sarkoidóza moc netroufá. V mozek postihující formu se vyvine u méně než 10 % nemocných. Za to v takových případech pak nebývá výjimkou, že zasáhne optický nerv a člověk oslepne.

V klinickém pokusu dostávají pacienti denně "odvykací" náplast Habitrol s 21 mg nikotinu. I když se o tom autoři studie nezmiňují, u plicní formy by místo náplastí mohlo časem dojít i na elektronické cigarety...

S léčbou sarkoidózy to je zatím špatné

Použití steroidů pacientům často přináší více problémů od nežádoucích účinků, než kolik jim škodí samotná nemoc. V případě léčby glukokortikoidy zase nemocným hrozí osteoporóza, vředy a cukrovka. Pokud se k utlumení poblázněného imunitního systému zvolí cytostatika, je druhou stranou mince jejich karcinogenita. Proto někdy lékaři sáhnou i po antimalarikách. Ty se zase rády odvděčují zhoršením zraku a slepotou. Ještě nedávno slibná léčba pomocí cytokinů se také nakonec neukázala být trefou do černého. K jejím vrtochům patří častější propadnutí tuberkulóze, neuropatii, případně rakovině.

O nikotinu se ví, že má protizánětlivé účinky, a tak by mu tlumení tvorby granulomů mělo jít takříkajíc z vlastní podstaty. Typickým průvodním znakem sarkoidózy je nezvykle velká únava nemocných. To nepřekvapuje, protože na maximum pracující imunitní systém organismus něco stojí. I v tom by mohl nikotin nemocným svým povzbuzujícím účinkem tak trochu vypomoci.

Těžko říci, zda to nazvat dobrou zprávou, ale téměř 70 - 80 % případů sarkoidóz se vyléčí samo. Také se uvádí, že úmrtnost není velká a nejpesimističtější prameny uvádí 5 %. To je ale vzhledem k postiženým poněkud cynické konstatování a i sebemenší zlepšení by bylo výhrou. A to i za cenu pozdějšího odvykání.

Závěr

Že je mezi kuřáky méně nemocných sarkoidózou, už naznačovala některá dříve provedená statistická šetření. Pokud se nyní potvrdí předpoklad Crouserovy party, že každý mrak má svůj stříbrný okraj a že i na těžce návykové droze je něco dobrého, čeká nikotin slušná rehabilitace.

Literatura

Can nicotine help treat a lung disease?, August 29, 2017, OSU  Wexner Medical Center

Nicotine Treatment for Pulmonary Sarcoidosis: A Clinical Trial Pilot Study, ClinicalTrials.gov, A service of the U.S. National Institutes of Health