Jak je to s plastem v oceánu? Kredit: CC0 Public Domain

Oceán je plný odpadků. Celý svět před pár dny šokovaly zprávy z izolovaného a neobydleného Hendersonova ostrova, jehož pláže vypadají jako skládka. V mořích se objevují veliké plochy pokryté plastem, které tam utvářejí mořské proudy. Je to šílené a rozhodně to stojí za zamyšlení nad naším vztahem k okolnímu prostředí. Podle všeho nám ale v tom všem plastovém zmaru uniká jedna podstatná a potenciálně naprosto klíčová věc. V oceánu plavou statisíce tun plastového odpadu. Ale prý je to stále o dost méně, než by ho tam, vzhledem k naší produkci tohoto odpadu, mělo být. Pokud jsou tyto úvahy správné, tak tu máme záhadu chybějícího plastu.

Ricard Sole. Kredit: UPF.

Specialista na komplexní systémy Ricard Sole z barcelonské Universitat Pompeu Fabra (UPF) a jeho spolupracovníci souhlasí s tím, že produkce plastů stále stoupá a zatěžuje tím pádem prostředí. Ale v oceánu by podle nich mělo ve skutečnosti být mnohem více plastů. Sole odhaduje, že v oceánu je tak maximálně desetina, a možná jen setina z množství plastu, jaké by se mělo dostat do mořské vody. Zároveň je podle Soleho patrné, že se množství plovoucího odpadu na sledovaných místech nezvyšuje, přičemž by odpadu mělo spíše přibývat.

Určitě to není zpráva, ze které bychom měli být smutní. Ale co za tím je? Podle matematických modelů Soleho týmu to nelze vysvětlit samotnými fyzikálními procesy. Badatelé navrhují pozoruhodné řešení. Podle nich stojí za záhadou chybějícího plastu dramaticky se vyvíjející populace mikroorganismů, které se učí využívat nový zdroj v oceánu. Pokud mají pravdu, tak náš problém s plasty přinejmenším z části řeší evoluce.

Velká odpadková skvrna v Pacifiku. Kredit: Fangz / Wikimedia Commons.

Ostatní vědci souhlasí s tím, že v oceánu je mnohem méně plastu, než by tam mělo být. To je prý zjevné. Existují prý však ještě další možná vysvětlení nebo pohledy na tuto záležitost. Matthew Cole z britské Univerzity v Exeteru si například není jistý, jestli je to dobrá zpráva. Pokud oceán a jeho obyvatelé degradují plast mnohem rychleji, než jsme čekali, tak to prý může znamenat, že se větší kusy plasty rychle rozpadají na velké množství velmi drobných úlomků plastu, které mohou více zatěžovat prostředí oceánu.

Podle chemičky Alexandry ter Halle z francouzského centra Laboratoire des IMRCP zase při intenzivním odbourávání plastu mořskými mikroby mohou do vody unikat různé chemické látky, které jsou v plastech obsažené. Podle Coleho i dalších by prý bylo nejlepší, kdybychom si problém s plasty vyřešili na pevnině a nenechávali ho na mořských organismech.

Universitat Pompeu Fabra.

Nicméně, v zásadě je možné, že se u mikroorganismů rychle vyvíjejí schopnosti degradovat plasty. Například výzkumy Lindy Amaral-Zettler z Netherlands Institute for Sea Research ukazují, že plovoucí plast kolonizují specifické typy mikrobů, které se do značné míry odlišují od mikrobů v okolní vodě. To naznačuje, že by některé mikroorganismy skutečně mohly využívat plovoucí plasty jako zdroj. Amaral-Zettlerová objevuje celý nový ekosystém, kterému s kolegy přezdívají „plastisféra“.

Vědci zatím nenašli mikroorganismy, které by v oceánu rozkládaly plasty. Jenže oceán je ohromný a žije v něm nespočet mikroorganismů, které ještě vůbec neznáme anebo o nich zatím vůbec nic nevíme. Sole připouští, že dalším možným vysvětlením může být, že když kusy plastu kolonizuje větší množství organismů, tak prostě klesnou ke dnu. Ani pro to ale nejsou žádné přímé doklady. Osud plastu v oceánech ještě bude nutné pečlivě prozkoumat. Průběžně můžeme držet palce evoluci, aby si s plasty nějak rozumně poradila. Rozhodně ale nebude od věci zneškodnit co největší množství plastu ještě na pevnině, pokud se ještě někdy chceme slunit na pěkných písečných plážích bez odpadků. 

Video:  Sole: Dealing criticality from cancer to the biosphere


Literatura
New Scientist 25. 5. 2017, Biorxiv DOI: 10.1101/135582.