Opalizovaný exemplář amonita rodu Sphenodiscus. Tento rod představoval jedno z posledních vývojových vzepětí amonoidů krátce před událostí K-Pg. Ukazuje se však, že přinejmenším druh S. pleurisepta tuto hranici nejspíš překonal. Kredit: Ghedoghedo, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Na samotné základní myšlence rozhodně není nic nového, o možnosti postupného vymírání neptačích dinosaurů ještě před koncem křídy mluvili již paleontologové minulých generací.[1] Tento názor se přitom opakovaně objevuje i dnes a některé vědecké studie z nedávné i starší doby se mu zdají rovněž nasvědčovat.[2] Posledním takovým kamínkem pro podporu myšlenky postupně vymírajících dinosauřích populací je zatím zcela nová* studie mezinárodního týmu německých a mexických paleontologů a geologů, kteří analyzovali fosilní údaje z lokalit v souvrství Las Encinas na území mexického státu Coahuila (asi 40 km severně od města Saltillo).[3] Výsledkem jejich studia v těchto nově identifikovaných lokalitách je zjištění údajného radikálního úbytku biodiverzity neptačích dinosaurů i ptakoještěrů těsně před koncem křídy a spolu s tím nápadně zvýšeného zastoupení populací ptáků. Tento závěr vyplývá z jejich analýzy fosilních otisků stop, objevených v pozdně křídových vrstvách zmíněného souvrství. Navíc se opět ukazuje, že alespoň někteří amoniti, tedy paleontologicky významní hlavonožci s charakteristicky tvarovanými schránkami, mohli naopak přežít do paleocénu (např. druh Sphenodiscus pleurisepta). Vedoucí výzkumu, kterým je německý profesor Wolfgang Stinnesbeck z Univerzity v Heidelbergu, se každopádně obrací proti převládajícímu vysvětlení vyhynutí dinosaurů v podobě katastrofického scénáře vymírání K-Pg, podle něhož došlo k této události v podstatě najednou a v relativně rychlé časové posloupnosti (z důvodu mohutného impaktu). Mají tedy pravdu zastánci katastrofického rychlého vymírání nebo spíše postupného poklesu biodiverzity, při němž dopad planetky Chicxulub nehrál zásadní roli?

Nová studie se objevila poprvé již v říjnu loňského roku v periodiku The Geological Society of America Bulletin a kromě zmíněného Stinnesbecka se na ní podílel i další významný německý paleontolog Eberhard „Dino“ Frey. Tým vědců prováděl výzkum na lokalitách zvaných Amargos a Rancho San Francisco, zaměřil se při tom zejména na ichnofosilie v podobě otisků stop na vrstevní ploše z období nejpozdnější křídy.

Duchovní otec impaktní teorie o vymírání K-Pg, fyzik Luis Walter Alvarez (1911-1988) by prozatím mohl zůstat klidný. Jeho teorie zformulovaná roku 1980 je s jistými úpravami stále v plné platnosti. Převzato z Wikipedie, volné dílo.

O blízkosti ke konci tohoto období svědčí i fakt, že vrstvy se nacházejí pouhých asi 8,5 metru pod masivní dvouapůlmetrovou vrstvou impaktních sférulí. Mezi fosilními otisky stop se nachází hned šest různých typů ptačích stop, otisky patřící klasickým dinosaurům a azdarchoidním pterosaurům jsou však již velmi vzácné (v případě dinosaurů byla dokonce objevena jediná stopa neptačího teropoda). To by mohlo skutečně nasvědčovat možnosti, že dinosauři byli v této oblasti na ústupu již před dopadem asteroidu do nedalekého Proto-Karibiku. Možná se zde zhoršily podmínky přírodního prostředí a dinosauří populace tak mohly postupně vymřít nebo se přesunout do jiných oblastí. Je ale zmíněný objev skutečným důkazem, že dinosauři vymírali celosvětově již řádově statisíce nebo miliony let před koncem křídy? Pravděpodobně nikoliv, i když jistý úbytek druhové rozmanitosti této skupiny můžeme alespoň v Severní Americe na konci křídy skutečně vysledovat.[4] Na poměrně nedávno objevených lokalitách z konce křídy ve Spojených státech, Španělsku a v Číně ale podobný trend není prokazatelný a zdá se naopak, že dinosauři tam žili v hojných počtech a solidní biodiverzitě až do samotného konce druhohorní éry.[5] Výsledky výzkumu z Mexika tedy rozhodně nelze zevšeobecňovat pro celý svět a klasický impaktní scénář katastrofy K-Pg zůstává dosud víceméně v plné platnosti…

* Oficiální datum publikování studie je počátek března tohoto roku.

---

Short English Summary: A new study of joint Mexican-German team of scientists suggests that non-avian dinosaurs might have been in a decline already before the K-Pg event, at least in what is now northern Mexico.

---

Odkazy:

http://www.sciencedaily.com/releases/2017/04/170403135935.htm

http://www.uni-heidelberg.de/presse/news2017/pm20170403-new-indications-of-gradual-decline-of-dinosaurs-before-the-end-of-the-cretaceous-period.html

http://www.innovations-report.com/html/reports/earth-sciences/new-indications-of-gradual-decline-of-dinosaurs-before-the-end-of-the-cretaceous-period.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vym%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD_na_konci_k%C5%99%C3%ADdy

http://bulletin.geoscienceworld.org/content/129/3-4/331

[1] Sloan R. E., Rigby K., Van Valen L. M., Gabriel Diane. (1986). „Gradual dinosaur extinction and simultaneous ungulate radiation in the Hell Creek formation“. Science. 232 (4750): 629–633. doi:10.1126/science.232.4750.629

[2] Sakamoto, M., Benton, M. J., and Venditti, C. (2016). “Dinosaurs in decline tens of millions of years before their final extinction”. Proceedings of the National Academy of Sciences, doi: 10.1073/pnas.1521478113

[3] Wolfgang Stinnesbeck, Eberhard Frey, Belinda Espinoza-Chávez, Patrick Zell, José Flores-Ventura, Héctor E. Rivera-Sylva, Arturo H. González-González, José M. Padilla Gutierrez, Francisco J. Vega. (2017). “Theropod, avian, pterosaur, and arthropod tracks from the uppermost Cretaceous Las Encinas Formation, Coahuila, northeastern Mexico, and their significance for the end-Cretaceous mass extinction”. Geological Society of America Bulletin, 129 (3-4): 331, doi:10.1130/B31554.1

[4] Ryan M. J., Russell A. P., Eberth D. A., Currie P. J. (2001). „The taphonomy of a Centrosaurus (Ornithischia: Ceratopsidae) bone bed from the Dinosaur Park Formation (Upper Campanian), Alberta, Canada, with comments on cranial ontogeny“. PALAIOS. 16 (5): 482–506. doi:10.1669/0883-1351(2001)016<0482:ttoaco>2.0.co;2

[5] Rieraa V., Marmib J., Omsa O., Gomez B. (Březen 2010). „Orientated plant fragments revealing tidal palaeocurrents in the Fumanya mudflat (Maastrichtian, southern Pyrenees): Insights in palaeogeographic reconstructions“. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 288 (1–4): 82–92. doi:10.1016/j.palaeo.2010.01.037

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz. Související články najdete také zde: