Moderní představa obřího azdarchidního pterosaura druhu Hatzegopteryx thambema coby dominantního terestrického predátora, schopného ulovit a pozřít i zvířata střední velikosti. Zde jedinec v popředí svým mohutným zobákem uchvátil subadultního jedince ornitopodního dinosaura rodu Zalmoxes (celková délka dinosaura činí asi dva metry). Tato ekologická scéna je pouze hypotetická, rozhodně ale nemusí být vzdálená 66 milionů let staré skutečnosti… Kredit: Mark Witton, studie v periodiku PeerJ, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Je nepochybné, že v Rumunsku objevený pozdně křídový pterosaur Hatzegopteryx thambema patřil k největším známým létajícím obratlovcům všech dob. I když…opravdu tento křídlený gigant převážně jen létal? Když byl v roce 1991 poprvé oznámen objev jeho fosilií, paleontologové vzhledem k velikosti kosterních fragmentů nevěřili, že by se mohlo jednat o ptakoještěra. Zkameněliny tedy přisoudili jakémusi neznámému teropodovi robustních proporcí. Teprve v roce 2002 francouzský paleontolog Eric Buffetaut a jeho kolegové definitivně konstatovali příslušnost materiálu k jakémusi dosud neznámému obřímu ptakoještěrovi.[1] Bohužel i v tomto případě platí prokletí obřích pterosaurů, spočívající ve velmi skromném množství známých fosilních fragmentů. Z hatzegopteryxe známe pouze fragmenty lebky a kus kosti pažní, fragment stehenní kosti pocházející ze stejného souvrství (Densuș Ciula) pak může patřit rovněž tomuto ptakoještěrovi. Všechny tyto kosterní úlomky jsou značně rozměrné a nasvědčují možnosti, že původní „majitel“ kostí dosahoval v rozpětí křídel asi 10 až 12 metrů.[2] Kromě toho jeví fosilie také známky vnitřního zpevnění, patrného například v silnějších kostních „stěnách“ (4-6 mm, což je na poměry pterodaktyloidních ptakoještěrů hodně). Podle Buffetauta mohl být zobák tohoto pterosaura u báze široký kolem 50 centimetrů a celkově lze konstatovat, že Hatzegopteryx patřil k suchozemským živočichům s vůbec nejdelšími čelistmi. Jeho lebka samozřejmě nebyla ani zdaleka tak těžká jako lebka velkých rohatých dinosaurů nebo obřích teropodů, při délce až kolem 250 cm se ale blížila například délce lebky torosaura (podle některých odhadů na základě srovnání s lebkami rodů Nyctosaurus a Anhanguera mohla být lebka dlouhá dokonce přes 3 metry). Tento gigantický azdarchidní ptakoještěr obýval ekosystémy tzv. ostrova Hațeg, velkého pozdně křídového ostrova o rozloze asi 80 000 km², odděleného od zbytku ostrovní Evropy a vykazujícího zajímavou endemickou faunu zahrnující trpasličí sauropody i ornitopody, zvláštní srpodrápé teropody a mnohá další podivná stvoření. Zdá se, že Hatzegopteryx představoval poměrně robustní krátkokrkou a „velkohlavou“ formu pterosaura, který mohl v ekosystémech ostrova Hațeg při absenci obřích teropodů plnit úlohu jednoho z dominantních predátorů. Jak konstatují sami paleontologové, ptakoještěři nikdy neměli tak blízko ke ztělesněné noční můře, jako právě v případě tohoto druhu. Co ale dokážeme říci o pravděpodobné ekologii tohoto pozoruhodného pozdně křídového živočicha?

Diagram se siluetami tří obřích azdarchidních ptakoještěrů, rodu Quetzalcoatlus (D-E), Arambourgiania (C) a Hatzegopteryx (A-B). Na první pohled patrné je relativní zkrácení cervikální části páteře u rumunského rodu. Oproti svým příbuzným byl Hatzegopteryx robustnější a mohutněji stavěný, což zřejmě souviselo s jeho odlišnou ekologií. Mohlo jít skutečně o obávaného terestrického predátora? Kredit: Mark Witton, studie v periodiku PeerJ, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Nová vědecká studie Darrena Naishe a Marka Wittona[3] poukazuje na možnost, že místo létajícího mrchožrouta, vznášejícího se vysoko nad ostrovy a pátrajícího po čerstvě uhynulých dinosaurech, rybách nebo krokodýlech představoval Hatzegopteryx spíše po zemi se pohybujícího lovce a potravního oportunistu, který vlastně mohl být jedním z dominantních predátorů svých ekosystémů. Vědci se zaměřili na výzkum obřího krčního obratle s označením EME 315, který zřejmě patřil druhu H. thambema (ačkoliv pochází z jiného souvrství).[4] Anatomický rozbor tohoto (dle předpokladu autorů) sedmého cervikálního obratle a jeho porovnání se známými obratli dalších obřích azdarchidů (konkrétně rodů Quetzalcoatlus a Arambourgiania) ukazuje, že krk hatzegopteryxe byl při délce 1,5 metru relativně krátký, mohutný a odolný proti mechanickým vlivům okolí.[5] To poukazuje na možnost, že azdarchidní ptakoještěři byli tvarově i ekologicky mnohem různorodější skupinou, než se dříve předpokládalo. Hatzegopteryx tedy mohl být specializovanou formou, jehož krk a hlava zastávaly zcela jiné funkce než u jeho štíhleji stavěných příbuzných. V porovnání s gracilním rodem Arambourgiania z Jordánska se rumunský pterosaur jeví jako masivně stavěný zástupce se silnými krčními svaly, mohutným zobákem a zesílenými kostmi, tedy celkově jako mnohem nebezpečnější a efektivnější predátor. Naish s Wittonem přišli s myšlenkou velkých azdarchidů coby terestrických predátorů již v roce 2008[6] a nový výzkum se zdá být s jejich původními závěry v dobrém souladu. Jak nebezpeční ale tito ptakoještěři byli? Pokud je porovnáme například se současnými terestrickými dravými ptáky, můžeme konstatovat, že mohli být skutečně vysoce efektivními predátory. Při odhadované hmotnosti kolem 220 kilogramů, výšce asi 4 až 5 metrů a s více než dva metry dlouhým špičatým zobákem zřejmě představovali i na zemi obávané dravce, kteří dokázali ulovit jakoukoliv kořist menších až středních rozměrů. Tou mohli být například ornitopodi, jako byl malý Zalmoxes nebo poněkud větší Telmatosaurus, případně i drobní teropodi, kterých žilo v ekosystémech ostrova Hațeg velké množství (otázkou je zde ale samozřejmě rychlost pohybu a lovecká taktika ptakoještěrů na suché zemi). Zatím se jedná jen o pracovní hypotézu, byť poměrně pravděpodobnou, a více informací nám snad poskytne až budoucí výzkum. Už dnes se ale jeví jako fantastické, k jakým závěrům dokáže paleontologie s pouhými několika úlomky fosilií dojít…

Psáno pro Dinosaurusblog a osel. Cz

Short English Summary: New research indicates that a giant romanian azhdarchid pterosaur Hatzegopteryx thambema might have been a robust terrestrial arch predator of its late Cretaceous ecosystems.

Odkazy:

http://markwitton-com.blogspot.cz/2017/01/new-paper-when-short-necked-giant.html

http://blogs.scientificamerican.com/laelaps/enigmatic-pterosaur-was-a-terrestrial-stalker/

http://en.wikipedia.org/wiki/Hatzegopteryx

Darren Naish & Mark P. Witton (2017). Neck biomechanics indicate that giant Transylvanian azhdarchid pterosaurs were short-necked arch predators. PeerJ5:e2908; doi: http://doi.org/10.7717/peerj.2908

[1] Buffetaut, E., Grigorescu, D., & Csiki, Z. (2002). A new giant pterosaur with a robust skull from the latest Cretaceous of Romania. Naturwissenschaften, 89(4), 180-184.

[2] Buffetaut, E., Grigorescu, D., & Csiki, Z. (2003). Giant azhdarchid pterosaurs from the terminal Cretaceous of Transylvania (western Romania). Geological Society, London, Special Publications, 217(1), 91-104.

[3] Naish, D. & Witton, M. P. (2017). Neck biomechanics indicate that giant Transylvanian azhdarchid pterosaurs were short-necked arch predators. PeerJ, 5:e2908; doi:10.7717/peerj.2908

[4] Vremir, M. (2010). New faunal elements from the Late Cretaceous (Maastrichtian) continental deposits of Sebeş area (Transylvania). Acta Musei Sabesiensis, 2, 635-684.

[5] Vremir, M., Witton, M., Naish, D., Dyke, G., Brusatte, S. L., Norell, M., & Totoianu, R. (2015). A Medium-Sized Robust-Necked Azhdarchid Pterosaur (Pterodactyloidea: Azhdarchidae) from the Maastrichtian of Pui (Hațzeg Basin, Transylvania, Romania). American Museum Novitates, (3827), 1-16.

[6] Witton, M. P., & Naish, D. (2008). A reappraisal of azhdarchid pterosaur functional morphology and paleoecology. PLoS ONE, 3(5), e2271.