Proč se tak bojíme klaunů?

Klauni skrývají svou totožnost, a hlavně své pocity. Proto představují nevypočitatelné riziko a jsou pro nás děsiví. Ani to nemusejí být lidožravá monstra z jiné dimenze, jako Pennywise.

Klaun zabiják z vesmíru. Kredit: Trans World Entertainment.

Ve Spojených státech zase řádí fantómoví klauni. Posledních pár měsíců se objevují zprávy o děsivých klaunech z minimálně 10 různých států. Prý lákají ženy a děti do křoví, honí lidi s noži a mačetami, ječí na kolemjdoucí z projíždějících aut, potloukají se po hřbitovech, a vůbec dělají všechny ty děsně strašidelné věci. Není to poprvé, podobné věci s divnými klauny se děly například v osmdesátých letech, v okolí Bostonu. Nejspíš jsou to všechno nesmysly, vtipy, masová hysterie nebo třeba nepovedené mejkapy a účesy, ale ukazuje to na vztah, jaký mají lidé ke klaunům.

Frank T. McAndrew. Kredit: F. T. McAndrew.

Lidé, zejména prakticky všechny děti, se totiž klaunů bojí. Včetně autora komentáře, kterému se z klaunů dělá fyzicky zle. V roce 2008 se v Anglii odehrál výzkum, v jehož rámci badatelé zjistili, že ve skutečnosti téměř žádné dítě nemá klauny rádo. Závěrem tohoto výzkumu bylo, že pokud chce někdo pomáhat dětem, například nemocným nebo sociálně slabým, tak je to samozřejmě chvályhodné – o tom žádná – ale rozhodně by neměl volit vzhled nebo motiv klaunů. Pokud z toho ovšem nemá sadistické potěšení. Podle autora článku v časopisu Conversation, psychologa Franka T. McAndrewa z Knox College, je docela jasné, proč tak mnoha lidem leží v žaludku fastfoody McDonald's. McAndrew a jeho studentka Sara Koehnke nedávno v časopisu New Ideas in Psychology publikovali studii o povaze děsivosti. Není to vyloženě jenom o klaunech, ale má to s nimi hodně co do činění.

Rami Nader. Kredit: R. Nader / Twitter.

Fenomén klaunů je pozoruhodný a velice starý. Klauni, šašci a jim podobné postavy fungují tisíce let. Zdá se, že hrají roli bezpečnostního ventilu v okolí mocných lidí, který umožňuje vypustit napětí, aniž by bylo hned nutné zabíjet. V historii takové postavy existovaly už ve starověkém Egyptě, a nejspíš i dříve. Samotný anglický výraz „clown“ se poprvé objevil v 16. století, v souvislosti se shakespearovskými příběhy. Dnes nejrozšířenější klauni cirkusového typu se objevili během 19. století a od té doby se již mnoho nezměnili. A jak jsou starobylí klauni, tak jsou dávné i obavy z nich, stejně jako bizarní představy vyloženě děsivých nebo zlých klaunů.

Legendární Pennywise. Kredit: Warner Bros. Television.

Zásadním událostí pro vstup děsivých klaunů do popkultury a jejich globalizaci, bylo polapení masového vraha Gacyho. Tenhle vrah pracoval jako klaun na dětských narozeninových večírcích a jak se zjistilo, rovněž často kreslil znepokojivé obrázky klaunů. Právě takové věci bohužel občas utvářejí povědomí veřejnosti a USA jsou k tomu podle všeho dost vnímavé. Mezi americkou veřejností se podle všeho kvůli tomuto případu, podle McAndrewa už snad navěky, zafixovalo spojení mezi klauny a nebezpečnými psychopaty. Zajímavého tématu se ihned chopil Hollywood, který nakonec stvořil takovou perlu, jako je Pennywise z kingovské filmové minisérie To. Fajnšmekři rovněž jistě znají naprosto bláznivé a bizarní Klauny zabijáky (v originále Killer Klowns from Outer Space) z roku 1988.

Proč jsou ale klauni tak strašidelní? McAndrew se svými spolupracovníky získali odpovědi v online dotaznících od 1 341 dobrovolníků ve věku od 18 do 77 let. Dotazovaní měli hodnotit celkem 44 vlastností, které by mohla mít děsivá osoba, strašidelnost 21 různých povolání a 15 výroků o povaze děsivých lidí. Jejich výsledky ukazují, že děsiví jsou především muži, a že zmatené, nepředvídatelné chování podstatně přispívá k tomu, že někoho považujeme za děsivého. Děsivé jsou rovněž zvláštní tělesné znaky, jako vykulené oči, podivný úsměv nebo zvláštní prsty. Asi nepřekvapí, že se mezi nejvíce strašidelnými povoláními nejlépe umístili – klauni. Výsledky výzkumu odpovídají dřívějším zjištěním, že děsivá je především nejasnost, nezřetelnost nějakého nebezpečí – když nevíme, jak bychom měli reagovat.

McAndrewy závěry potvrzuje i výzkum kanadského psychologa Ramiho Nadera, který se zabývá koulrofobií, iracionálních strachem z klaunů. Nadar dospěl k tomu, že časté fobie z klaunů přiživuje hlavně jejich líčení, a to, že skrývají své skutečné identity a pocity. Křiklavé paruky, červené nosy a divné ošacení to jenom posilují. Jsou i jiné děsivé profese, to jistě ano, ale když dojde na klauny, jen málokdo zůstane ledově klidný.

Video: Killer Klowns From Outer Space - Official Theatrical Trailer

Video: Stephen King's IT Trailer (1990)

Literatura
The Conversation 29. 9. 2016.

Autor: Stanislav Mihulka

Datum: 06.10.2016

Tisk článku

Související články:

Takřka lidští androidi nás děsí Autor: Stanislav Mihulka (21.07.2011)
Jak vymazat strach a zase ho obnovit Autor: Stanislav Mihulka (03.06.2014)

Diskuze:

žasnu

Jindřich Rácek,2016-10-09 04:59:35

Vážení, nad tímto příspěvkem jsem užasl, neb podobného jsem na oslu nečekal. Nemyslím, že jsem výjimečný v tom, že ve mně představa klauna či šaška rozhodně žádnou fobii nevyvolává, ale naopak je mi milá. To se samozřejmě týká představy, jiná věc je setkání s jakoukoliv maskovanou osobou, jejíž chování by vzbudilo nejistotu o jejich cílech a záměrech.
Dokonce jsem si pustil ukázku dvouminutové upouttávky na jedno "veledílo" - teda něčím takovým se nechat ovlivnit není zrovna nejlepší vizitkou. Nechat se zblbnout Holywoodem s jeho klišé (původně z francouzštiny, neskloňovat) není o nic lepší než než nechat zblbnout kdejakou propagandou.
Klíč k celé záležitosti mi poskytla až zpráva na dnešním le point, který mi chodí na mail. Skupiny ozbrojený klaunů v hrozivě upravených maskách, kteří se ve Státech vynořily, hlavně v Kalifornii, by mohly mít za účel omezit oblibu Američanů běhat o Halloweenu v strašidelných maskách. Ten den je nejbližším rizikovým dnem pro Ameriku (USA) z hlediska terorismu, celá záležitost včetně holywoodské produkce a následných analýz psychik, touto produkcí narušených, by dávala docela smysl -čím méně masek o Halloweenu, tím méně zlá bezpečnostní situace.
Naše republika, zatím, nepatří mezi cílové země a pokusy na Vše svaté zavádět u nás Halloween jsou naštěstí okrajové, i když notně rušivé. Naše tradice v tento den i o Dušičkách je zcela opačná - jsou to dny hluboké reflexe nad životem a hlavně smrtí (ta čeká každého) a pietních vzpomínek na zesnulé. Pořádat halloweenské taškařice v tyto dny - to skoro jako dělat bál o Velkém pátku. Kdo nám cpe v tyto dny Halloween, neliší se v ničem od soudruhů, kteří nám misto Mikuláše a Vánoc chtěli nacpat Dědu Mráze s jeho novoroční jolkou místo pátečních postníxh jídel zavedli bezmasé čtvrtky (šašci). To ostatně mutatis mutandis platí o dalších importech, jako Santa Klaus s jeho soby apod.
Strašně rád pročítám příspěvky Stanislava Mihulky z fyziky a astronomie, díky kterým se mi zdá, že jakž takž mám představu o nejnovějších zjištěních v jejich pomezních, navzájem se (občas) provazujících zjištěních. Vím, že když se někdo soustavně věnuje určité odbornosti, na mnohé mu již času nevybude. A pro chvíle oddechu i velice kultivovaný člověk leckdy sáhne po něčem ne na výši. Takže rozhodně neposuzuji, ale pro všechny, kdož sse mým příspěvkem prokousáte - koukněte se kolem, podívejte na nastávají podzim, i kdyby byl plačtivý aa vyžeňte si chiméry z hlavy.