Chryse Planitia a Arabia Terra. Kredit: Jim Secosky / NASA.

Jak asi každý ví, Mars je sice krásně červený, ale zároveň pustý, vyschlý a zmrzlý svět. Stále častěji se ale objevuje úplně jiný Mars, plný vody a představ o tom, co všechno fantastického v marťanském oceánu mohlo být. Takový Mars měl existovat před miliardami let a vědci zkoumající Rudou planetu pro něj objevují další a další doklady. Což o to, zní to zajímavě. Problém je ale v tom, že ne všechno na povrchu Marsu svědčí ve prospěch téhle pěkné pohádky.

Alberto Fairén. Kredit: A. Fairén.

Například na Marsu není jasně patrné pobřeží, jaké bychom u dlouhodobě existujícího oceánu očekávali. Přesněji řečeno, na Marsu je celá řada míst, kde badatelé umísťují údajné pobřeží – jenomže tahle místa se navzájem razantně liší svou výškou (které bychom na Zemi říkali nadmořská, ale na Marsu by to bylo předčasné). Příznivci představy, že Mars byl kdysi krásně zatopený, proto vymýšlejí různá vysvětlení, která by přiblížila údajný marťanský oceán realitě.
Alberto Fairén z madridského Centra pro astrobiologii a jeho kolegové přišli s příjemně dramatickou hypotézou, která by mohla přinést požadovanou odpověď. Pořádná pobřeží oceánu Marsu podle nich nevidíme, protože je asi před 3,4 miliardami let zdevastovala masivní tsunami. Marťanskými moři se měla prohnat gigantická vlna, která rozházela kusy ledu a kamení, kde se dalo. Fairén a spol. pro takovou ničivou vlnu přinášejí první doklady.

Taylor Perron. Kredit: Bryce Vickmark / MIT.

Badatelé k tomu využili termální snímky povrchu Marsu, které pořídila sonda NASA Mars Odyssey. Detailně na nich prostudovali hranici mezi níže položenou plání Chryse Planitia a výše položenou oblastí Arabia Terra. Objevili tam ohromné proudy ledu a balvanů, které podle všeho tekly z plání a pokryly stovky kilometrů vyšších poloh v Arabia Terra. Jestli nám neuniká něco zásadního, tak by to znamenalo, že se tehdy kameny a kusy ledu řítily proti směru působení gravitace. A to nemohlo být jen tak.

Dávný Mars, zatopený oceánem. Kredit: Ittiz / Wikimedia Commons.

Podle Fairéna a spol. jsou za to zodpovědné minimálně dvě vlny tsunami. Mladší z nich měla být menšího rozsahu. Starší tsunami se měla dostat hlouběji do Arabia Terra a zanechala po svém řádění nánosy velkých kusů ledu a kamení. Simulace ukazují, že něco takového mohl způsobit dopad meteoritu na povrchu Marsu, který by tam zanechal kráter o průměru kolem 30 kilometrů. Po dopadu nebeského posla by v takovém případě vznikla veliká vlna tsunami, která by u tehdejšího pobřeží dosáhla výšky kolem 50 metrů.

Topografie Marsu. Modrá by měla znamenat dávný oceán. Kredit: NASA / JPL-Caltech / GSFC.

Na Zemi jsou sice odlišné podmínky a srovnání pokulhává, marťanská vlna tsunami uvedených proporcí by ale významně přesáhla výšku i ničivou sílu tsunami, které po zemětřesení u Sumatry v roce 2004 zabíjelo v oblasti Indického oceánu.
Pro Taylora Perrona z MIT je skvělé, že na Marsu nacházíme další a další doklady existence dávného oceánu. Ohledně gigantické tsunami si ale není úplně jistý. Jde o to, že objevené proudy ledu a kamení jsou mnohem větší než to, s čím máme zkušenost na Zemi. Podle Perrona je to opovážlivá interpretace, protože nikdo pořádně neví, jak by mělo vypadat pobřeží oceánu, který zmizel před miliardami let. Další výzkum Rudé planety by měl napovědět víc.


Video:   NASA: Measuring Mars' Ancient Ocean

Literatura
New Scientist 19. 5. 2016, Scientific Reports 6: 25106, Wikipedia (Mars ocean hypothesis).