O tom, že dinosaury trápily kostní tumory a vnitřní i vnější parazité, víme již delší dobu. Ostatně i slavný exemplář tyranosaura Sue se mohl stát obětí parazitického prvoka. O možných nástrahách onoho neviditelného světa nemocí dávných druhohor se tak poslední dobou začínáme dozvídat zcela netušené, nové a fascinující informace. Zatím nejčerstvější takovou novinkou je výzkum slavného entomologa a spisovatele George Poinara, Jr. z Oregonské státní univerzity. Poinar patřil k prvním vědcům, kteří již počátkem 80. let minulého století zkoumali možnosti uchování „pravěké DNA“ v jantaru a právě jeho práce byla stěžejní i pro základní koncept románu Jurský park Michaela Crichtona. Tentokrát Poinar přichází s tvrzením, že objevil stopy po pravěké formě malárie, tedy obávané nemoci, která i dnes zabíjí kolem 400 000 (dle jiných údajů až 3 miliony) lidí ročně. Tuto chorobu způsobují parazitičtí prvoci rodu Plasmodium (zimnička) a přenáší ji zejména bodaví komáři rodu Anopheles a jejich příbuzní. Dosud se předpokládalo, že se choroba ve své současné podobě objevila někdy před 15 tisíci až 8 miliony let, což ostatně víceméně platí. Nová je ale informace, že ancestrální forma malárie mohla existovat již v době dávno před příchodem hominidů, konkrétně až kdesi „uprostřed“ křídové periody. To znamená, že malárie v jakési prvotní formě je tu s námi už skutečně hodně dlouho – ne méně než 100 milionů let.Tehdejší forma této choroby nicméně musela využívat jiných přenašečů a nabývala jiných podob než její současná obdoba. Poinar objevil v úžasně zachovaném hmyzím tělíčku v jantaru z Myanmaru pozůstatky někdejšího parazita, podobného současným druhům, způsobujícím malárii. Ten dostal vědecký název Paleohaemoproteus burmacis a jeho stáří je skutečně „středně-křídové.“ Poinar se domnívá, že choroba už tehdy možná do značné míry utvářela podobu evoluce suchozemských obratlovců, a to dokonce i v případě neptačích dinosaurů. Nový výzkum by nám tak údajně mohl pomoci pochopit mnohé jevy z běžného života, jako jsou životní cykly různých organismů, obranné faktory proti nemoci a samozřejmě i perspektivy budoucí obrany proti ní.
Poinar publikoval výsledky svého výzkumu v periodiku American Entomologist, kde uvedl, že zatímco dnešní malárie postihuje celou škálu savců (včetně člověka), až po ptáky a plazy, v křídě mohla sehrát roli v oslabení populací dinosaurů, kteří byli potom náchylnější ke konečnému vyhynutí na konci této periody. Podle Poinara mohla ancestrální malárie vzniknout a šířit se v tělech létavého hmyzu, jakým jsou například zástupci čeledi pakomárcovitých (Ceratopogonidae). Poinar sám objevil „moderní“ formu malárie způsobenou prvokem Plasmodium v 15 až 20 milionů let starém hmyzím těle v dominikánském jantaru. Jak ale sám uvádí, v prvotní podobě se tato nemoc musela na Zemi vyskytovat mnohem déle, možná je tu dokonce celé stovky milionů let. Za prvotní možné nositele nákazy označuje jednobuněčné alveolátní mikroorganismy hromadinky (Gregarinasina), parazitující v tělech bezobratlých živočichů. Právě ty snadno napadají a následně parazitují v hmyzích přenašečích malárie, což podle Poinara ukazuje na jejich význam v tomto kontextu. O významu hmyzu pro šíření a evoluci malárie svědčí také fakt, že pohlavní stadium rozmnožování původce probíhá pouze v těle hmyzích přenašečů. O možné roli infekčních chorob ve vymření dinosaurů (myšlenka, kterou dlouhodobě propaguje také paleontolog Robert T. Bakker) ostatně Poinar společně s manželkou Robertou publikoval celou knihu (What Bugged the Dinosaurs? Insects, Disease and Death in the Cretaceous, 2007). Poinar se nadále vážně domnívá, že zatímco dopadající asteroid Chicxulub, extrémně silná sopečná činnost nebo ústup hladiny oceánů a moří před 66 miliony let k vymírání K-T přispěly, tím rozhodujícím faktorem nakonec mohlo být oslabení dinosauří populace právě takovými chorobami, jako byla „ancestrální“ malárie. Poukazuje přitom na možnost, že vymírání ve skutečnosti probíhalo po celé desítky nebo snad i stovky tisíc let (což není zcela jisté). Proti této možnosti ale svědčí fakt, že vymírání postihlo i mnohé skupiny živočichů (a rostlin), které rozhodně malárie neohrožovala. Nicméně, kdo ví, možná měl Bakker již před třiceti lety částečně pravdu. Pomohla snad neptačí dinosaury vyhubit také pravěká malárie?
Autorský dovětek: Toto nanejvýš zajímavé téma jsem se pokusil poutavě zapracovat také do příběhu o přežití v drsném světě tragicky končící křídy, který vyjde knižně již za měsíc pod jménem Poslední dny dinosaurů aneb Výprava za pravěkou apokalypsou (Vladimír Socha, nakl. Radioservis, 2016). O této nové knize ještě bude na blogu pojednáno v samostatném příspěvku koncem dubna.
Odkazy:
http://www.iflscience.com/plants-and-animals/ancestor-malaria-may-have-once-infected-dinosaurs
http://www.sciencedaily.com/releases/2016/03/160328133536.htm
George Poinar. What Fossils Reveal About the Protozoa Progenitors, Geographic Provinces, and Early Hosts of Malarial Organisms.American Entomologist, 2016; 62 (1): 22 DOI: 10.1093/ae/tmw006
Diskuze:
