Cyklus hry

Drahomír Strouhal,2016-04-01 09:28:51

Za tu dobu, co hraji online hry, jsem si všimnul jedné věci - populace každé hry se vyvíjí.

1) stádium 1 - Ze začátku, než se hra zprofanuje, což je většinou v období bety nebo alfa stádií technologického vývoje, se hře věnují nadšenci. Tito "geekové" a "nerdi" jsou z uzavřených komunit, kde povětšinou nedochází ke konfliktům na úrovni "znám tvoji matku a byla skvělá v posteli". Když už dochází k urážce, pak je většinou spjata s inteligentním humorem. Ba co víc, tito lidé většinou v případě neznalosti hráče poradí, komunikují mezi sebou a nemají tendence vyhrávat na vlastní pěst. Je paradoxní, že v době, kdy hra velmi často nefunguje, je komunita nekonfliktní.

2) stádium 2 - Hra je vydána. Část geeků zůstává a dělá hře reklamu. Část odchází hledat nový titul, kde by spolupracovala s vývojáři (což je pro ně ta pravá zábava). Jako první se do hry dostávává populace, která má na geeky vazbu: povětšinou dospělí lidé, komunikativní typy a lidé, kteří si u hry chtějí odpočinout od práce. Tito lidé jsou těmi, které chce každá vývojářská společnost. Mají peníze, často hodně peněz a neostýchají se je utrácet za postup ve hře. Je mezi nimi i velké množství velryb. Tito lidé vytváří core komunitu. Mají pocit objevitelů hry, i když se na původním vývoji nepodíleli, a zajišťují jí pasivní reklamu. Hra, pokud je dobrá, se v tento okamžik dostává na statisíce až milion uživatelů, a zažívá morální "zlatý věk" - technologicky funguje a zároveň se u toho lidi baví a jsou ještě slušní.

3) stádium 3 - Zisky klesají nebo mají růst, ale nerostou. Vývojáři teď mají na výběr ze dvou možností: Buďto začnou vyvíjet nový titul a projedou "malý cyklus" 1-2 nebo budou pokračovat v profanování titulu, provedou reklamní kampaň a naberou nové hráče. Tady už narážíme na pravidla marketingu. Zatímco dospělí jsou vůči kampaním víceméně imunní a při výběru "primární hry" dávají především na zkušenosti svých soukmenovců, mladší ročníky jsou zranitelnější. Jejich sociální vývoj je v plném proudu, nemají vytvořené ve společnosti pevné vazby a tak musí hrát to, co jim pomůže zařadit se do společnosti a najít kamarády. Starší ročníky hrají hry, protože chtějí trávit čas s kamarády ze života, kdežto mladší hrají hry, aby získali nové kamarády. To je ten základní rozdíl.
No a tady narážíme na problém. Mladší ročníky, především chlapci, nemají ještě rozvinutý sociální způsob komunikace. Mlátí s nimi hormony a oni ani nevědí, jestli je pro ně výhodnější machrovat nebo poslouchat (což je samozřejmě blbost a příliš černobílé). Snaží se dostat na výslunní za každou cenu, protože si myslí, že jim právě toto zajistí obecnou popularitu, kterou považují za Mekku úspěchu. Do této situace si započítejte dospělého člověka, který si chce odpočinout po namáhavém dni, najednou mu někdo začne vysvětlovat, jak má hrát a konflikt je na obzoru.

Výsledek tedy je, že víceméně každá hra, implicitně ta, která je zdarma, obsahuje toxické chování. Jak se tomu ale vyhnout?
Z mé vlastní zkušenosti se špatné chování projevuje především v momentech, kdy hráč nemá co dělat. V okamžiku, kdy je hráč mrtvý a může se jen dívat na ostatní, tak vidí především chyby druhých. Důvod pro takové jednání bych přenechal psychologům.
Ale když u LOL srovnám chování hráčů ve standardní hře a v modu ARAM, kde je intenzivnější akce a i znovuprobuzení postavy je rychlejší, pak ARAM mi přijde čistší. Už jenom začátek, kdy hráč nemá možnost volby hrdiny (!) minimalizuje hádku o sestavení týmu. Během bitvy samotné jsou třenice minimalizovány tím, že hráči prostě nemají čas nadávat. Hra je pořád nutí do akce a tím pádem nestíhají spamovat klávesnici.
Další věc, která silně omezuje hádky, je absence prohry. V kooperativním režimu proti botům prakticky prohrát nejde, hráči soupeří jen mezi sebou o nejvyšší skóre, které se beztak nikam nezapisuje. Chybí špičkování od soupeře. Tyto faktory mají obrovský vliv.

Nyní může zaznít otázka - proč je hra konstruovaná tak, že se plebs uvádí do stavu šílenství? Odpověď je jednoduchá. Tu hru totiž vytvořili geekové. LoL v základu je vlastně real time šachová hra pro víc jak dva hráče. Nekonečné možnosti setupů postav a výbavy vám dávají možnost upravit herní styl a efektivně reagovat na akce protivníka. Jenže to ji dělá hrou pro geeky a nerdy, kteří neporovnávají výhru a prohru, ale zajímá je poměřování intelektu. Naopak většina lidí se snaží najít dokonale efektivní setup pro jednotlivé postavy, což je strašná chyba. Z prohry potom pramení frustrace a toxické chování.
Výsledkem vývoje na herní scéně je potom HotS, který dělá Blizzard a jež je reakcí na LoL a DotA2. HotS je konstruovaná do maximální jednoduchosti. Minimální čekací doby, prakticky nulový setup a strom růstu postav a společný výsledek týmu mají za následek, že se u toho lidi méně vztekají. Jestli je to správná cesta, uvidíme v následujících letech, když budeme poměřovat výsledky LoL, DotA2 a HotS.

Odpovědět

Téma chytlavé

Marcel Brokát,2016-03-31 13:23:48

a tak se podívejme na současnou diskusi (9 příspěvků) - 2 pořádně nepochopili článek, tak se vyjadřují úplně k jiným tématům - jeden popisuje že se to skutečně děje (což v článku je dokonce podpořeno nějako statistikou - říkat, že prší když prší je fakt významný projev mozkové činnosti), druhý, že hráč dostane od AI banána (přičemž to z článku vůbec nevyplývá, tam se mluví o cíleném krátkém pokárání/vysvětlení/upozornění). Další tvrdí, že by se to nemělo omezovat, protože je třeba mít prostor se ventilovat (co třeba jít ven a hrát nějaké kolektivní sporty nebo třeba kontaktní sporty?), další 2 diskutují o tom jestli pravidla z reality přenášet do online prostředí ... Další se nejsou schopni shodnout co znamená zkratka LOL v běžné chatové diskusi a další dokonce nepochopí rozdíl mezi zkratkou názvu firmy/hry a chatovou zkratkou- i když mají definici a zdroj informací pod nosem :-)

Co s takovým materiálem?

Odpovědět

Hráč sice nejsem, ale...

Lukas Florner,2016-03-31 08:42:00

Neříkám, že navádění k sebevraždě, ale sprosté výrazivo, nadávky a agresivní chování ve hře (tedy ve virtuálním prostoru, kde, pokud někoho natáhnu židlí, rozhodím mu maximálně koncentraci a nikoliv bederní páteř) tak úplně na škodu nebudou. Nejpíš jde o ventilaci agrese, metodu (i když pro někoho divnou) zklidnění, typ kompenzace a pokud tohle někomu vezmete i ve virtuální realitě, pak opravdu nevím, jestli je to krok správným směrem. Frustrace a potlačovaná agresivita bude přetrvávat a nejspíš narůstat, protože už není moc prostoru, kde by se dala uvolnit. Místo odpuštění páry mě bude UI upozorňovat, že jsem sprosťák a vyhazovat ze hry. A jednou ta sopka nejspíš bouchne. Pokud je to ve hře - ok. Pokud je to ve skutečném světě - K.O. Zejména s přihlédnutím k tomu, jak, možná i vlivem používání moderních technologií, stoupá výskyt depresivních a jiných afektivních onemocnění...
Pokud by měla UI nebo jakýkoliv jiný mechanismus čistit prostředí od vulgarit a agrese, pak by bylo dobré reagovat na konkrétního hráče nikoliv jeho vyřazením ze hry nebo postihem, ale analýzou příčin jeho chování a rozhovorem, případně nabídkou další spolupráce a pomoci od nevirtuálního humanoida. Jenže to asi není tak jednoduché, jako mu práskount banána. RG to nejspíš bude nějakou dobu fungovat, ale jen do té doby, než jim začnou hráči ubývat. Pravděpodobně proto, že půjdou tam, kde jim ventilaci nikdo přivírat nebude a jejich limbický systém z toho bude uvytržení. K přesvědčení, že je to scénář pravděpodobný mě vede fakt, že agresoři a sprosťáci jsou z největší části běžní hráči, kteří jen nemají svůj den/týden/měsíc a rozdávání virtuálních pohlavků i se zpětnou vazbou (ve skutečnosti jen vysvětlením) tedy zasahuje většinu komunity.

Odpovědět