Soška, která vstoupila do dějin archeologie. Po téměř třech desítkách tisíciletí došla slávy, o které si její dávný tvůrce z paleolitické jižní Moravy mohl nechat jen zdát. Kredit: Petr Novák, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Mezi nejznámější památky paleolitické kultury patří malá soška z pálené hlíny, zobrazující nahou ženu. Podle místa svého nálezu dostala název Věstonická Venuše a rozhodně se nejedná o výtvor z nedávné doby – podle odhadů je stará 25 až 29 tisíciletí. Právě v době pozdního paleolitu nastupuje zcela nová kvalita umělecké tvorby, projevující se také vznikem nádherných jeskynních maleb a plastik. Věstonická Venuše patří k nejstarším a nejcennějším dokladům tohoto vzniku umění v užším slova smyslu. V posledních letech byl sice učiněn významný pokrok v objevování nejstarších dokladů umění u našich dávných předků – nejstarší ozdoby z Jižní Afriky mají stáří téměř 100 tisíc let – žádné tyto dávné projevy tvůrčího zaujetí se však nemohou vyrovnat umu, který předvedl dávný umělec na území dnešní jižní Moravy. Jeho úsilí o co nejdokonalejší ztvárnění nahé ženy s atributy plodnosti zachytil nezapomenutelným způsobem akademický malíř Zdeněk Burian (1905-1981). Literárním protějškem mistra Buriana byl v tomto ohledu stejně legendární spisovatel a archeolog Eduard Štorch (1878-1956), který zase Venuši „propašoval“ do svých Lovců mamutů. Venuše z Dolních Věstonic patří k nejznámějším na světě, není však samozřejmě jediná. Za její stejně slavnou „konkurentkou“ bychom nemuseli daleko. Je jí totiž rakouská Willensdorfská Venuše, dnes umístěná ve vídeňském Naturhistorisches Museum. Uměleckou kvalitou se moravské Venuši vyrovná, za dvojčata je však můžeme považovat jen stěží. Zatímco naše Venuše je tmavá a relativně štíhlá (i když hodně „buclatá“), její rakouský protějšek má světlou barvu a je podstatně podsaditější. Atributy ženské plodnosti – velká ňadra a široké boky – však nacházíme u obou. Svoji Venuši má dále také ráj paleolitických jeskynních nálezů – Francie. Venuše z Lespuque však byla vyrobena jiným způsobem – před mnoha tisíciletími ji neznámý umělec vyřezal z mamutího klu. Dodejme ještě, že sošky představující Venuše jsou známé také z paleolitických nalezišť v Německu, Itálii, na Ukrajině nebo v Rusku. Svoji vlastní Venuši má také sousední Slovensko.

Věstonická Venuše není jedinou podobnou soškou, známou z našeho území. O několik tisíc let mladší je tzv. Petřkovická (či Landecká) Venuše, objevená roku 1953 v Ostravě. Kredit: Kozuch, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Věstonická Venuše však není jedinou známou Venuší u nás. V roce 1953 byla totiž objevena podobná soška také na ostravském vrchu Landek. Dostala proto jméno Landecká (či Petřkovská) Venuše a je velmi pozoruhodným dokladem „módních trendů“ v paleolitické tvorbě. Necelých pět centimetrů vysoké torzo bez hlavy bylo kdysi dávno vytvořeno z krevele. Soška má velmi netypické štíhlé proporce, které jsou tolik odlišné od „prostorově výrazných“ postav klasických Venuší. Petřkovská Venuše se dostala dokonce i do hledáčku fantastů, kteří v ní spatřují nefalšovanou pravěkou záhadu. Tvrdí totiž, že soška je v podstatě prvním kubistickým uměleckým dílem světa. Ale pojďme si konečně představit samotnou Věstonickou Venuši. O jejím původu a okolnostech vzniku samozřejmě nic nevíme. V období paleolitu nebylo zvykem doplňovat uměleckou tvorbu vlastním jménem, a tak pro nás její tvůrce (nebo více tvůrců?) zůstane navždy jen anonymní postavou. Moderní historie Venuše je už známa podstatně lépe. Sošku objevil dne 13. července 1925 tým archeologů, vedený slavným badatelem Karlem Absolonem. Na lokalitě,nacházející se mezi obcemi Dolní Věstonice a Pavlov, tehdy nebyl Absolon přítomen, přesto bývá označován za jejího objevitele. Keramická soška z pálené hlíny rozhodně nezaujala archeology na první pohled. Ležela ve změti úlomků dávného ohniště a navíc ani nebyla v jednom celku. Byla totiž rozlomená na dva kousky, které by ani při nejlepší fantazii nikdo nespojoval k sobě. Teprve po následném očištění byly oba kusy spojeny a odhalily svoji senzační podstatu. Šlo o pradávné zobrazení ženské postavy z doby lovců mamutů!

Je jistě pravda, že uměleckou kvalitou Venuše nepředčí například Michelangelovy sochy – stačí si ale představit prostředky, s jakými musel pravěký umělec pracovat. Ostatně i srovnání stáří paleolitického a renesančního tvůrce mluví samo za sebe. Venuše je zhruba padesátkrát starší! Věstonická Venuše byla zřejmě vytvarována ze směsi obyčejné hlíny a vápence, což je netradiční kombinace (většina těchto sošek byla vytvarována z mamutoviny, kostí nebo kamene), načež byla vypálena do své definitivní podoby. V roce 2004 byl však proveden moderní výzkum za pomoci počítačové tomografie i laboratorních rozborů. Bylo tak například zjištěno, že soška je skutečně tvořena jemnou hlínou, která byla smíchána s vodou a doplněna drobným vápenitým materiálem, snad kousky kostí. Velmi zajímavou skutečností byl také objev otisku prstu na hýždích sošky. Zdá se, že patřil asi desetiletému dítěti. Byla snad Venuše dávnou dětskou hračkou? Nebo bylo dítě posledním z tlupy lovců mamutů, kdo se jí dotkl, než byla vyhozena na ohniště?To jsou otázky, na které už nikdy nenalezneme jistou odpověď. Jisté jsou alespoň rozměry Venuše – je vysoká 11,5 a v bocích široká 4,3 centimetru. V obličeji nenalezneme žádné rysy, pouze oči jsou naznačeny dvěma šikmými rýhami. Hlava nasedá přímo na trup, krk je nezřetelný. Prsa jsou zřejmě naddimenzovaná, povislá a levé je trochu větší. Dávný umělec se snažil být ve své tvorbě realistický – na zadní straně sošky jsou dokonce rýhami naznačeny tukové záhyby (dnes bychom řekli „faldíky“). Venuše však zřejmě nebyla ztvárněním reálné osoby. Její nadměrně vyvinuté tvary byly pro tento typ umění běžné. Měly nejspíš zobrazit ideální představu silné a dobře živené ženy, schopné přivádět na svět zdravé děti – budoucí lovce a významnou posilu kmene. V současnosti je Venuše nesmírně cennou součástí sbírek Moravského zemského muzea v Brně, konkrétně jeho ústavu Anthropos. Jen občas bývá zapůjčena pro potřeby velkých výstav, například Národnímu muzeu v Praze. Přestože její hodnota bývá považována za nevyčíslitelnou, v roce 2004 se o její stanovení pokusili američtí znalci umění. Stanovili hodnotu 40 milionů dolarů, tedy zhruba 750 milionů korun. Pro českou archeologii i naši širokou veřejnost má však hodnotu mnohem vyšší, která se skutečně nedá vyčíslit. Věstonická Venuše je zkrátka pojmem a legendou v každém smyslu.

Odkazy:

http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bstonick%C3%A1_venu%C5%A1e

http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/1106114

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10484229199-tajemstvi-vestonickych-venusi/

Psáno pro Dinosaurusblog a osel .cz