Záhada giganta Breviparopa

…aneb Rozkrývání identity obřího afrického sauropoda

Gigantické otisky stop breviparopa naznačující, že jejich původce dosahoval větších rozměrů než drtivá většina sauropodů, známých dnes podle kosterního materiálu. Zachovaná část otisku přední i zadní stopy měří na délku 115 cm. Kredit: Ishigaki, 1989

Breviparopus taghbaloutensis je ve světě dinosauří paleontologie již dlouhou dobu pojmem. Tento ichnotaxon byl popsán na základě objevu 90 metrů dlouhé série obřích kulatých stop neznámého sauropoda, učiněného na jaře roku 1979 v sedimentech pohoří Atlas na území Maroka. O rok později pak tyto otisky popsali paleontologové Jean-Michel Dutuit a Achmet Ouazzou. Geologické stáří nálezu bylo obvykle kladeno do střední jury, doby před asi 175 – 160 miliony let, dnes se ale jeví jako pravděpodobnější až stáří raně křídové (asi před 130 – 120 milionu let). Co upoutá na stopách na první pohled, je zejména jejich velikost, protože kombinovaná délka jedné dvoustopy (přední i zadní končetiny otisknuté v těsném sledu za sebou) činila 115 centimetrů. Šířka stop pak činí rovněž úctyhodných 90 cm. Ať už tedy stopy kdysi dávno vytvořil kterýkoliv sauropodní dinosaurus, muselo jít o živočicha vskutku kolosálních rozměrů. Dříve byla délka tohoto neidentifikovaného titána skutečně odhadována až na 48 metrů, což by byl i dnes nepochybný rekord (odmyslíme-li nejisté odhady u enigmatického druhu Amphicoelias fragillimus). S takovým odhadem se můžeme setkat například ještě v knize Jaroslava Mareše Záhada dinosaurů z roku 1993 nebo i v samotné Guinessově knize rekordů. Tyto nadhodnocené údaje vznikly nejspíš vinou politováníhodného omylu – totiž interpretací oněch 115 cm jakožto délky pouze zadní stopy, nikoliv kombinace otisku přední i zadní stopy. Ve skutečnosti tak byl Breviparopus o trochu menším sauropodem, přesto ale mohl konkurovat i největším známým jihoamerickým titanosaurům, jako byl Argentinosaurus huinculensis. Navíc je možné, že zmíněné marocké stopy byly ještě o trochu větší, než ukazují otisky při letmém pohledu – jejich okraje byly totiž zhroucené dovnitř. Samotná zadní stopa tak mohla měřit kolem rovného metru na délku i šířku. Jak velký byl tedy jejich dávný původce?

https://svpow.files.wordpress.com/2009/10/plagne-sauropod-track.jpg

Mezi největší suchozemské živočichy všech dob mohli patřit kolosální sauropodi, kteří zanechali své otisky na území dnešní Austrálie a Evropy. Na snímku stopa z lokality Plagne o velikosti kolem 1,5 metru.

V první řadě je ještě třeba zmínit, že velikost stop breviparopa byla již v minulosti nejen přeceňována, ale naopak i podceňována. Nějakou dobu se tak v různých pramenech objevoval údaj o šířce „pouhých“ 50 cm, což by bylo dokonce méně, než třeba u populárního diplodoka (zhruba 60 cm). Ve skutečnosti činí šířka již zmíněných 90 cm, což představuje dinosaura nesrovnatelně mohutnějšího. Pokud šlo o brachiosaurida podobného druhuGiraffatitan brancai, muselo jít o skutečného behemota. Stačí porovnat velikost stop s velikostí distálních částí nohou kostry tanzanského obra z berlínského Humboldtova muzea. Podoba „chodidel“ kostry je do značné míry spekulativní, ale nejspíš nepřesahuje délku 68 – 73 cm. Americký odborník na sauropody Matthew Wedell odhadl, že společně s živou tkání musela délka stopy u tohoto dinosaura dosahovat maximálně 77 až 88 cm, což je přibližně o 15 % méně, než u stopy breviparopa. Pokud by tedy šlo o sauropoda stejných proporcí, musel by dosahovat délky nejméně 30 metrů, výšky přes 15 metrů a hmotnosti nejméně v rozmezí 60 – 80 tun. Podle jiné interpretace muselo jít o dinosaura dlouhého až kolem 37 metrů (nebo podstatně více v případě tělesných proporcí diplodokoidů). Nejčastěji však bývá breviparopus označován za brachiosaurida, ačkoliv jistotu v tomto směru nemáme a nikdy zřejmě mít nebudeme (pouze na základě tvaru stopy nelze jejího původce s jistotou zařadit). Důvodem tohoto převažujícího řazení stop z pohoří Atlas je objev gigantické křížové části páteře obřího brachiosaurida, označovaného neformálně jako „Brachiosaurus“ nougaredi. Jeho velmi dlouhá a relativně úzká část páteře byla objevena v raně křídových sedimentech v poměrně blízké lokalitě Wargla na území Alžíru. Přesto je příslušnost breviparopa ke skupině brachiosaurůpravděpodobná i z jiného důvodu, a to zejména na základě přítomnosti malého, mediálně směřujícího otisku drápu, stejně jako „širokorozchodné“ pozice nohou, zjištěné podle série stop.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4d/Giraffatitan_DB.jpg/1280px-Giraffatitan_DB.jpg

Pokud byl původce stop, známý jako breviparopus, stavěn podobně jako Giraffatitan, muselo jít o obra takřka mýtických proporcí. Jeho stopa je přinejmenším o pětinu větší, než „chodidla“ tohoto třináct metrů vysokého dinosaura z Tanzanie. Kredit: Dmitrij Bogdanov

Ačkoliv jsou stopy breviparopa skutečně ohromné a mohly patřit sauropodovi většímu, než je Argentinosaurus nebo Puertasaurus, existují ještě mnohem větší dinosauří stopy. Je to téměř neuvěřitelné, ale máme doklady o několika fosilních otiscích, které velikostí překonávají ty severoafrické o celou polovinu! Rekordní dinosauří šlépěje dnes známe z Austrálie (tzv. titanosaur z Broome, délka asi 1,7 metru) a dále z francouzské lokality Plagne (o vědecky neověřené délce 1,5 až 2 metry). I kdybychom zůstali u konzervativních odhadů velikosti, v případě původců těchto stop máme co do činění se skutečnými monstry. Budeme-li se držet takříkajíc „u zdi“, pak dinosauři z Plagne a Broome dosahovali více než dvojnásobné velikosti oproti diplodokovi z Carnegie Museum s délkou 24 metrů a přibližně 1,7krát větší velikosti než Giraffatitan v Berlíně. To znamená, že pokud by šlo o diplodokoida, měli bychom (opět podle Wedella) co do činění s dinosaurem o délce 45 metrů a hmotnosti kolem 94 metrických tun! To je již plně ve velikostní kategorii záhadného amficélia. V případě, že by šlo o brachiosaurida, by jeho délka činila přibližně 40 metrů, výška kolem 22 metrů (!) s krkem dlouhým 14,5 metru a celkovou hmotností kolem 113 metrických tun! Zde je třeba znovu dodat, že jde pouze o konzervativní odhady, založené na nižších odhadech hmotnosti referenčních dinosaurů! Jinými slovy, v případě giraffatitana uvažujeme jeden z nejnižších odhadů hmotnosti, činící „pouhých“ 23 tun. Když přejdeme k vyšším, stále ale velmi reálným odhadům, vychází nám dinosaurus v hmotnostní kategorii plejtváka obrovského(asi 150 – 200 tun)! Je téměř nepředstavitelné, že by původci těchto fantasticky velkých stop dosahovali hmotnosti nižší než 100 metrických tun, což odpovídá stádečku dvaceti slonů afrických! Jak tyto izolované ichnofosilie ukazují, některé vzácné kosterní fragmenty dinosaurů fantastických proporcí dost možná nejsou omylem ani „podpultovou“ zajímavostí – naopak ukazují, že někteří dinosauři dosáhli ještě úžasnějších rozměrů, než jsme si zatím dokázali představit.