Fiona Mathews, profesorka biologie savců, spoluautorka studie: „I přes veškeré nákladné eradikační programy s vybíjením tisíců kusů skotu, se tuberkulózu nedaří vymýtit. Její propuknutí je pro podnik vždy devastující“. (Kredit: UE)

Již za dob Hippokratových byla tuberkulóza nejrozšířenější chorobou. Na mumiích se molekulárně genetickými metodami podařilo zjistit, že lid sužovala  už před třemi tisíci let. Anatomové z pokřivených kostí dokonce vyčetli, že nemoc je s námi devět tisíc let.

Zatím se výzkumníci nemohou shodnout, zda se poprvé objevila u zvířat a z nich přeskočila na nás, nebo jestli tomu bylo naopak. Ať tak, či tak, ta lidská je stále přenosná na skot a je tomu i opačně. U nás žijeme v představě,  že se nám tu bovinní podařilo vymýtit. U sousedů v Německu, Švýcarsku,... si to tak docela nemyslí, protože s ní špatné zkušenosti, tu a tam, mají. Velké Británii dělá doslova velké problémy. Nemocného skotu, přes ohromné vynakládané prostředky, včetně vybíjení celých stád, nemoci neubývá. Není proto divu, že si ministerstvo u agentury, mající na starosti biotechnologický a biologický výzkum (BBSRC) zadalo studii, která se má pokusit zjistit, proč se šíření nemoci nedaří dostat pod kontrolu. Řešení úkolu se ujali na University of Exeter a první výsledky nyní zveřejnil časopis Biology Letters.

Výzkumníci si nejprve proklepli farmy, v nichž se případy tuberkulózy vyskytly. Bylo jich více než pět set (!). Namátkou si k nim přibrali ještě osm set dalších, v nichž zvířata zůstala zdravá. Jediné, co oba typy farem měly společného bylo, že se všechny nacházely v oblastech, kde je výskyt tuberkulózy vysoký.

Jezevec lesní (Meles meles), úhlavní nepřítel britských farmářů. (Kredit: BadgerHero, Wikipedia)

V nyní zveřejněné zprávě se praví, že v posledních několika desetiletích došlo v Británii k radikálním změnám ve způsobu hospodaření. Ekonomický tlak přivedl řadu mléčných farem na mizinu. Od roku 2002 jich z trhu zmizela celá polovina. Přežily jen podniky  s početnějšími stády, kterým se  podařilo dosáhnou vyšší produktivitu. Průměrná velikost stáda vzrostla ze 75 zvířat (v roce 1996) na 133 (v roce 2014), což  je nárůst o 77 %. Dojivost z 5 775 na krávu (v roce 1995) se vyhoupla na 7535 litrů (v roce 2013). Nárůst o 27 %.

Statistika výskytu TBC ukázala, že podniky se stády o 150 a více hlavách, mají o 50 % vyšší pravděpodobnost, že u nich epidemie tuberkulózy propukne, než podniky s padesáti a méně kusy. Riziko závisí i na tom, co se na farmě pěstuje. Na každých 10 hektarů kukuřice nad průměr, se zvyšuje riziko o 20 %. Pokud se v podniku krmí siláží celoročně, riziko se zdvojnásobuje. Kromě vyjmenovaných faktorů do výskytu  onemocnění promlouvá i ráz krajiny. Konkrétně výskyt listnatých lesů, močálů a živých plotů. Živé ploty ohraničující jednotlivé polnosti, riziko výskytu tuberkulózy skotu výrazně snižují. I to vědci dávají do souvislosti s chováním jezevců. Jejich plachostí. Živé ploty jsou pro ně jakési oázy klidu a míru. Netoulají se potom tolik po loukách a netrousí po okolí výkaly a moč - nejčastější zdroj nákazy.

Na University of Exeter (jihozápad Velké Británie) zjistili, že čím početnější je stádo, tím pravděpodobnější je, že v něm tuberkulóza propukne. Šíření napomáhá i zvětšení ploch kukuřice. S vyšším rizikem propuknutí TBC u skotu je spojeno i celoroční zkrmování siláže.

V močálech se jezevcům nelíbí a když mohou, obloukem se jim vyhnou. Přesto podmáčené lokality riziko onemocnění skotu zvyšují. V tomto případě nejspíš nastupuje jejich druhotný efekt – ve vlhku se obzvlášť dobře daří tuberkulózním bacilům.

V Evropě si jezevci na nepřízeň osudu naříkat nemohou. I když by jich tu mělo žít více než 1,2 milionu, na vlastní oči je spatřil jen málo kdo. Je to totiž zvíře noční, plaché a většinu času tráví v norách. I dříve se jim tady dařilo, jak o tom na mnoha místech svědčí místní jména: „jezevčí skála“, „jezevčí hrady“, "vrch jezevec“,… V Česku populace jezevců také nyní roste. Asi proto, že se pěstuje kukuřice čím dál tím na větší ploše a ta je pro ně vyslovenou pochoutkou. Některá počítání myslivců říkají, že by jich na našem území mohlo být okolo sedmnáct tisíc. Je dost pravděpodobné, že těm našim se tuberkulóza zcela nevyhýbá. Tato šelma z čeledi lasicovití chráněna není a tak pokud jste farmář s loveckým lístkem, mohlo by vás napadnout ledasco. Než ale přikročíte k činům, bude dobré ještě jednou vše dobře zvážit a třeba se i poučit na zkušenostech jiných. Britští farmáři spravedlnost vzali do svých rukou, ale dobrali se pravého opaku, než čeho chtěli dosáhnout. To proto, že jezevci jsou teritoriální a nemají ve zvyku migrovat. Jakmile ale přijdou o partnera, touha i starousedlíky rozpumprdlíkuje tak mocně, že se začnou toulat a provozují něco jako náhodný sex. Proto jejich střílení nemoc nejen neomezilo, ale naopak ji rozšířilo i do míst, která byla do té doby v mapách vedena jako TBC prostá. Byl to další případ, na který sedí pořekadlo "Cesta do pekel je až příliš často dlážděna dobrými úmysly".

Literatura
B. Winkler, F. Mathews.: Environmental risk factors associated with bovine tuberculosis in cattle in high risk areas, Biology Letters, rsbl.royalsocietypublishing.org/lookup/doi/10.1098/rsbl.2015.0536
University of Exeter