Dělá náboženství z dětí sobce?

Zbožní rodiče žijí v představě, že jejich děti jsou empatičtější, jak jim vštěpili vnímat spravedlnost a že na ní také více dbají, než je tomu u dětí bezvěrců. Výsledky průzkumu, které nyní vyšly v časopise Current Biology, svědčí o opaku.

Rostoucí snaha prosazovat víru i terorem vede k tomu, že se psychologové a veřejnost snaží pochopit nábožensky motivované násilí. O jednom takovém poznání, k němuž dospěl před časem tým z University of Michigan pod vedením Brada Bushmana, jsme již na oslovi psali. Šlo o jednoduchý pokus v němž studentům četli úryvek z Bible (Knihy Soudců). Týkal se odvety Izraelitů za znásilnění a zabití ženy, což pak vedlo k odplatě spojené s vyvražděním všech obyvatel měst Benjaminů. Mužů, žen i dětí. Polovina posluchačů měla v textu zmínku o tom, jak se muži z kmene Efraim, než došlo na mstu, ptali v modlitbách, co mají dělat. Jak je Bůh vyzval, aby vzali spravedlnost do svých rukou a ztrestali provinilce dříve, než to udělá on sám. Posluchači byli jednak Američané studující v Utahu a část pokusu probíhala v Nizozemí na studentech v Amsterodamu. Po vyslechnutí příběhu se posluchači podrobili psychotestům na agresivní chování. Výsledky vyzněly jednoznačně. Pokud je biblický popis násilí použit k propagaci nepřátelství, je extrémně účinný. V lidské nátuře je jaksi zakořeněno na násilí odpovědět násilím. Když získáme pocit, že naše odveta je posvěcená Bohem, jsme výrazně agresivnější.

Jean Decety, psycholog, sociolog, neurolog,... první autor studie. (Kredit: University of Chicago)

Řada studií zkoumala i vliv náboženství na altruismus. Většinou nepotvrdily, nebo dokonce zavrhly představu, že by věřící (v porovnání se svými vrstevníky z řad nevěřících), byli ochotnější konat dobro. Právě k tomu se nyní vrátili sociologové na University of Chicago s úmyslem zjistit, jak je tomu u dětí. Dali dohromady mezinárodní tým a výsledkem je studie porovnávající chování dětí vyrůstajících v nábožensky založených rodinách s dětmi z rodin, kde se nevěří. Vyšlo najevo, že děti z rodin nevěřících, jsou mnohem ochotnější se o věci dělit s ostatními. Z výsledků vědci vyvozují, že sekularizace společnosti by neměla vést k poklesu morálky, jak se rádo tvrdí, ale naopak k větší vzájemné laskavosti.

Jako hlavní autor studie a zmíněného závěru, je podepsán Jean Decety z University of Chicago. U uznávaný světový odborník na sociální chování, morálku a empatii. Jeho práce vedly k novému chápání zásad socioemocionální a kognitivních procesů spojených s rozvojem zdravé osobnosti i psychopatů. Většinou se vyznačují přístupem označovaným jako „multi-level“. Tím se má na mysli komplexní vyšetření osob - genetické, neurologické, psychologické i neurologické pomocí funkční magnetické rezonance. Decety je nejen autorem řady vědeckých publikací, je také členem výboru Neurobiologické společnosti a v celé řadě redakčních rad časopisů specializovaných na neuropsychologii, psychopatologiii,... To, že je vůdčí osobností v Centru pro výzkumu mozku na Lékařské Universtě of Chicago a že také šéfuje laboratoři Social Cognitive Neuroscience, mu umožnilo uskutečnit rozsáhlý pokus s mezinárodní účastí, který se uskutečnil na dvanácti stech dětech z různorodého prostředí. Všem ratolestem bylo mezi pěti a dvanácti lety a jejich výběr byl náhodný. Pocházely ze všech koutů USA, Kanady, Jordánska, Turecka, Jihoafrické republiky a Číny. Pokusničení spočívalo v tom, že je nechali hrát hry. V jedné se například mohly svobodně rozhodnout, jak naloží se samolepkami, které dostaly a bylo jen na nich, zda si je nechají, nebo se podělí s neznámým vrstevníkem ze stejné školy, který měl smůlu a nedostal nic. Vždy se jednalo o stejně starého vrstevníka z podobné etnické skupiny.

Susan Malcolm-Smith, University of Cape Town, Jižní Afrika, spoluautorka studie:„Mnoho lidí, paradoxně, vnímá kritiku náboženství jako principiální ohrožení morálního způsobu života."

Většina z dětí pocházela z domácností, jež byly křesťanské (24 %) , muslimské (43 %) , nebo ateistické (28 %). Menší počty dětí pocházely z židovských, buddhistických, hinduistických a rodin agnostiků. Takových pokusů s hrou ale bylo více a všechny nakonec potvrdily, co už bylo známo. Že s postupujícím věkem jsou děti velkorysejší.
Studie ale poukázala ještě na něco překvapivého. Že děti vychovávané v rodinách vyznávajících náboženství (pro islám a křesťanství jsou rozdíl statisticky signifikantní), tak že prostředí rodiny je natolik zformuje, že jejich altruistické chování dozná změn. A to v době, která je pro formování budoucího charakteru, ta nejvýznačnější. Bohužel, nikoli k lepšímu. Děti vychovávané ve víře jsou méně velkorysé. Nejvíce altruistické a ochotné se o své věci podělit s ostatními, byly děti z rodin ateistických a ne-religiozních.

Pokud se děti věřících dostaly do situace v níž posuzovaly nějaké vzájemné ublížení, zasazovaly se pro viníka o tvrdší tresty, ve srovnání s dětmi vychovávané v nenáboženském prostředí. Toto zjištění ale už tak nepřekvapuje, je totiž v souladu s výsledky získanými na dospělé populaci. I tam vychází, že religiozita přímo souvisí se zvýšenou netolerancí, represivními postoji k deliktům a zasazováním se o tvrdší tresty. Autoři to vysvětlují fenoménem zvaným "morální licencování". Při něm konání „dobra“ (v tomto případě praktikování víry), zbavuje osobu tíživého pocitu zodpovědnosti za případné škody nemorálního jednání.

Decety k získaným výsledkům poznamenal: „Mezi lidem obecně panuje názor, že religiozita má pozitivní vliv jak na sebeovládání, tak na morální chování jedince. Jde o tak zakořeněnou představu, že ti, kteří nejsou pobožní, jsou považováni za morálně „vadné“. Proto třeba ve Spojených státech osoby bez vyznání mají jen malou šanci být zvoleni do vysokého politického úřadu. Ti, kteří se deklarují jako agnostici a ateisté, jsou považováni za málo důvěryhodné, nebo dokonce za nemorální. Náš pokus ukázal, že nejen dospělí věřící, ale už i děti z těchto rodin, jsou méně štědří. Náboženství a pro-sociální chování, stejně jako religiozita a morálka nejsou v souladu a že jejich vztah není všeobecně pozitivní.“

Literatura
Jean Decety, Jason M. Cowell, Kang Lee, Randa Mahasneh, Susan Malcolm-Smith, Bilge Selcuk, Xinyue Zhou.: The Negative Association between Religiousness and Children’s Altruism across the World, Current Biology. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.cub.2015.09.056

Autor: Josef Pazdera

Datum: 06.11.2015

Tisk článku

Související články:

Když hradní páni propagují kreacionismus Autor: Redakce (25.05.2009)
Společnost ovládne gen zbožnosti Autor: Josef Pazdera (29.01.2011)
Vražda jako vstupenka do ráje Autor: Jaroslav Petr (13.04.2012)
K církevním restitucím - poučení ze Slovenska Autor: Dagmar Gregorová (12.07.2012)
Třetina Američanů v evoluci nevěří Autor: Josef Pazdera (02.01.2014)
Zadrátování mozku a sklon k náboženské víře Autor: Stanislav Mihulka (20.01.2014)
Osel proti náboženství Autor: Václav Hořejší (03.11.2015)

Diskuze:

Off-topic

Mato Tata,2015-12-01 17:19:10

Ahoj, prečítal som si diskusiu o rodení detí, ktorá bola absolútne mimo pointy článku.

K článku ma napadlo v súvislosti s vídeom publikovaným na Osel.cz... https://www.youtube.com/watch?v=IaUhR-tRkHY

... , že deti, čo kvôli viere vyvýjajú nejakú činnosť sa cítia byť viacej celkom "svojej skupiny" a ak sa majú podeliť s niekým cudzím, tak dajú viac "kreditu" sebe - za to, že na napríklad každý večer modlia, tak si zaslúžia viac. Deti sú parchanti - kludne sa pre hračku medzi sebou pozabíjajú :D :D :D

Ale vysvetlení môže byť viac - ako niekto podotkol môže ísť aj o sociálny status, počet súrodencov, ekonomickú situáciu rodiny... a iné korelácie.

K debate o rodení detí u kresťanských rodín hrá rolu zvyk, problémy s antikoncepciou a výchova žien do role "rodičky".

Trochu nechápem, aký majú niektorí veriaci problém s tým, že ateisti nemajú deti. Čo je komu do toho?!? Skôr je nezodpovedné nepoužívať antikoncepciu a mať kopec detí, ktoré potom nedostanú adekvátnu starostlivosť.

Že sú bezdetní záťažou pre sociálny systém? :D To je chyba sociálneho systému, že je založený na pyramídovom modeli, ktorí je pri dnešnom preludnení úplne nevyhovujúci.