Zvětšit obrázek

Velikost ryby Leedsichthys problematicus ve srovnání s lidským potápěčem. Tento jedinec má délku 12 metrů, ti nejmohutnější však mohli být možná až o třetinu větší. Kredit: Dmitroj Bogdanov, Wikipedie

Ve druhohorách jako by celý živočišný svět podstupoval fázi jakéhosi nezřízeného gigantismu. Tehdy dokonce existovaly i ryby o velikosti plejtvákovitých kytovců. Rybáři na celém světě se dnes rádi chlubí velikostí svých úlovků a předhánějí se v udávání co nejimpozantnějších měr a vah. Pokud potřebují k demonstraci rozměrů chycené ryby obě ruce, mohou už obvykle mluvit o skutečně úctyhodném „kusu“. Představte si ale rybu (nikoliv kytovce), která by se vcelku nevešla ani na několik valníků za sebou. Jde jen o čirou fantazii? Nikoliv – tak velká byla totiž kostnatá paprskoploutvá ryba z období střední jury s příznačným názvem Leedsichthys problematicus. Jejími nejbližšími dnešními příbuznými jsou ryby z čeledi kaprounovitých, příbuzenství je to však jen velmi vzdálené. Dávná ryba z doby dinosaurů byla skutečným gigantem. Rodové jméno Leedsichthys znamená „Leedsova ryba“ a to na počest sběratele zkamenělin Alfreda Nicholsona Leedse, který její fosilní pozůstatky poprvé objevil kolem roku 1886 nedaleko anglického města Peterborough. Druhové jméno bylo zvoleno s poukazem na skutečnost, že tyto první fosílie gigantické mnohokostnaté ryby byly velmi neúplné a fragmentární. Proto je také nebylo dlouhodobě možné dobře pochopit a interpretovat. I z tohoto důvodu se Leedsichthys dostal do povědomí laické veřejnosti teprve relativně nedávno. Již v roce 1889 byla tato ryba z dávno vyhynulé čeledi pachykormidů vědecky popsána a od té doby bylo objeveno dalších nejméně sedmdesát jedinců. Úlomkovité fosílie těchto ryb byly dosud zjištěny na území dnešní Anglie, v severním Německu, Francii a Chile. Zkameněliny příbuzných druhů jsou pak známy také například z Japonska nebo Kansasu v USA. Nepochybně tedy šlo o evolučně úspěšnou a velmi rozšířenou skupinu vodních obratlovců. V geologickém záznamu totiž přežívali více než sto milionů let, v rozmezí zhruba 200 až 66 milionů let před současností.x

Zvětšit obrázek

Rekonstrukce ekologické scény z jurského moře v oblasti současné západní Evropy. Leedsichthys je zde zobrazen jako mírumilovný obr, který je téměř bezbranný tváří v tvář velkým pliosaurům, jakým je například Liopleurodon ferox (ve skutečnosti však byl tento dravý mořský plaz podstatně menší).Byl tedy Leedsichthys pouze velkou a poklidně plavající „masovou konzervou“? Někteří paleontologové si myslí, že ano. Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikipedie

Přesná velikost této jurské „veleryby“ není pochopitelně známá. Důvodem je i fakt, že značná část kostry nebyla složena z kostní tkáně, ale pouze chrupavky. Právě obratle bohužel patří k těm klíčovým částem kostry, které se nezachovaly, což je pro odhad velikosti velmi nepříjemné. Zmatek v úvodní fázi výzkumu dobře ilustruje také fakt, že mnohé z fosílií leedsichtyse byly zpočátku považovány za kosti stegosauridních dinosaurů. Po více než 165 milionech let máme k dispozici prakticky jen několik úlomků zkamenělých kostí, avšak i ty nasvědčují skutečně obřím rozměrům. Když britský paleontolog Arthur Smith Woodward (1864-1944) leedsichtyse popsal, odhadl jeho délku zhruba na 9 metrů. K tomuto údaji dospěl po srovnání velikosti ocasní části těla ryby (o výšce 274 cm)  s ploutví jeho menšího příbuzného rodu Hypsocormus. Pozdější odhady rovněž podpořily rozmezí 9-10 metrů, přestože za velmi pravděpodobné byly považovány také údaje přesahující 11 metrů. Až kompletnější objevy a nové studie však potvrzují, že tyto ryby zřejmě dosahovaly délky kolem 16 metrů a hmotnosti v řádu (přinejmenším) několika desítek tun. Nejvyšší odhad měl přitom hodnotu dokonce 27,6 metru, avšak nejnižší „pouze“ 13,5 metru. Jde nicméně téměř s jistotou o největší dosud známou rybu, která kdy plavala ve světových mořích či oceánech. Leedsichthys mohl dokonce představovat i nejmohutnějšího a nejtěžšího druhohorního mořského obratlovce. Pokud víme, jen největší současní kytovci jej v tomto ohledu výrazněji překonávají. Novější studie o růstových kruzích na průřezu fosilních kostí ukazují, že do plné velikosti rostl jurský Leedsichthys poměrně pomalu, v časovém rozmezí asi 21 až 25 let, jsou ale známí i jedinci o stáří kolem 40 let. Stejně jako největší paryby dnešních moří – žralok obrovský a žralok veliký – získával pravěký obr potravu filtrací živočišného planktonu z vody. Je pravděpodobné, že větší část dne plaval se svou velkou tlamou otevřenou a nechal vodu s planktonem proudit skrz ústní otvor a kolem žáber. Za dostatečně hustou „polévkou“ z krilu byli leedsichtysové nejspíš nuceni plavat stovky či tisíce kilometrů a neustále tak brázdit dávné jurské oceány.

Zvětšit obrázek

Novější a anatomicky nejkorektnější interpretace vzezření obří pachykormidní ryby druhu L. problematicus. Její tělesnou hmotnost můžeme odhadovat jen přibližně, nepochybně šlo ale ořádové desítky tun. Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikipedie

I přes svou velikost však nebyl Leedsichthys zcela chráněn před predátory. Druhohorní moře byla plná velkých dravých plazů a žraloků, kteří dokázali i tak masivní rybu ohrozit. Zejména velcí draví pliosauři, dosahující někdy i více než patnáctimetrové délky, mohli představovat nebezpečí pro nedospělé nebo izolované jedince. Existují i důkazy v podobě zkamenělin. Ve sbírkách Muzea přírodní historie v Londýně se nachází fosílie s katalogovým označením P.6924. Patří zástupci leedsichtyse, který byl prokazatelně napaden a kousnut velkým pliosaurem (mosasauři v té době ještě neexistovali). Zranění se však zjevně zhojilo a potenciální kořist proto dravci musela uniknout. V tom obří rybě nejspíš pomohl masivní ocas, pohánějící vlněním celé tělo. Další nebezpečí představovali již tehdy četní žraloci a také pouze třímetroví mořští krokodýli, zvaní metriorynchidé. Je totiž možné, že z oslabených a málo pohyblivých jedinců mohli tito rychlí a obratní dravci doslova uždibovat kousky masa, podobně jako tomu je u některých dnešních velryb a dravých kosatek. Také této hypotéze nasvědčují unikátní fosilní nálezy, především v podobě fosilních zubů krokodýlů v těsné blízkosti kostí obří ryby. Otázkou je také samotné vyhynutí pachykormidů. Dá se pouze spekulovat, proč se tato dříve úspěšná čeleď ryb nedočkala ani konce druhohorního období. Hypotéz je pochopitelně více a přesnou příčinu možná nebudeme znát nikdy. Snad se její zástupci jednoduše nedokázali přizpůsobit změněným mořským ekosystémům v období svrchní křídy (před 100 až 66 miliony let) nebo je postupně nahradily lépe přizpůsobené a vývojově „modernější“ typy ryb s rychlejším stylem rozmnožování. Jisté je, že právě vyhynutí této skupiny později umožnilo nástup tak zajímavých a nám povědomých živočichů, jako jsou obří kytovci, rejnoci a manty nebo planktonem se živící žraloci. Pachykormidní ryby zřejmě sdílely osud svých suchozemských současníků dinosaurů. V době, kdy do oblasti budoucího Mexického zálivu dopadl dobře známý obří meteorit, již nejspíš žádný z těchto úžasných kolosů v mořích neplaval.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Leedsichthys

http://en.wikipedia.org/wiki/Pachycormidae

http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2009/07/02/biggest-ever-fish-has-been-revised/
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz