Letos v únoru uplynulo již 190 let od prvního vědeckého popisu neptačího dinosaura. Tehdy představil učené společnosti v Londýně svého megalosaura kněz a paleontolog v jedné osobě, reverend William Buckland. Ačkoliv je to z dnešního pohledu již dlouhá doba a počet známých dinosauřích rodů se mezitím rozrostl přibližně o osm stovek,  ještě mnohem delší je historie dinosauřích objevů, která danému letopočtu předcházela. Zkameněliny druhohorních vládců pozemských pevnin byly totiž náhodně a nevědomky objevovány již celá tisíciletí předtím,  než člověk pochopil, s jakými stvořeními má tu čest. Z těchto dávných dob se nám dochovalo jen velmi málo svědectví o interakci člověka a dinosauřích fosílií, v poslední době však i jejich počet poněkud vzrostl. Ačkoliv tento výčet (rozumí se do roku 1824) nebude nikdy ani zdaleka kompletní, máme tak k dispozici alespoň střípky z mozaiky, které tuto fascinující a donedávna zcela zkrytou historii vynáší na světlo. Jejich stručný výčet následuje, nezapomeňte na proklikávání textem k podrobnějším příspěvkům.


* Konec pleistocénu (?před 20 – 10 tisíci lety?): Ve 20. letech minulého století uspořádalo Americké přírodovědecké muzeum v New Yorku sérii nákladných expedic do mongolské pouště Gobi. Jejím vedoucím byl dobrodruh Roy Chapman Andrews  a tým vědců z několika oborů. Při jedné expedici Andrewsovi lidé údajně odkryli fosilní skořápky vajec s uměle vytvořenými otvory pro jakýsi návlek – jejich interpretací bylo, že dinosauří fosílie využívali jako ozdoby již lidé pozdního paleolitu.

* Asi před 6000 – 5000 let: V Mongolsku a Číně je uctíváno mocné božstvo s ptačími atributy (silné pařáty, mohutný zobák) – mohou za těmito legendami stát objevy roster protoceratopsů, fosilních vajec různých dinosaurů  nebo otisky jejich stop? Přinejmenším na území Číny nejspíš ano.

* 7. stol. př. n. l.: Nejpozději v této době se již dříve tradovaná (kolem 3000 př. n. l.?) legenda o Gryfovi dostává k řeckému autorovi Aristarchovi. Gryf je nejspíš myšlenkovým výtvorem Skytů, kteří tuto chiméru s orlí hlavou a křídly stvořili na základě pozorování fosilních lebek protoceratopsů.

* Před koncem letopočtu: Četné místní legendy a mytologie starých Číňanů a Tibeťanů dokládají, že mnohé známé lokality s objevy fosilních stop nebo koster dinosaurů byly předmětem obdivu a uctívání. Ve stejné době „zkoumají“ fosilní otisky stop primitivních ptakopánvých dinosaurů také jihoafričtí Sanové (vykazují pozoruhodné znalosti anatomie obratlovců) a zřejmě i indiánští obyvatelé jihozápadní části dnešních Spojených států. 

 

* 1. – 4. století n. l.: Zřejmě první potvrzený písemný záznam o objevu dinosauřích zkamenělin v Číně (literární dílo z doby dynastie Ťin, tedy 265 – 420 n. l.). Kolem roku 200 n. l. již Číňané nepochybně vytvářejí legendy o dracích založené na fosilních kostech pleistocénních savců i dinosaurů a zkameněliny po rozdrcení na prášek využívají také ve své tradiční medicíně (což platí i v dnešní době). Nejpozději touto dobou jsou dinosauří fosílie možná využívány jako zbraně na území současné Indie.

* Raný středověk: Dinosauří fosílie (i zkameněliny dalších druhohorních obratlovců) jsou dobře známé severoamerickým indiánům, zejména kmenům ze severozápadních oblastí kontinentu. Některé fosílie (například osteodermy ankylosaurů) také prakticky využívají – v případě fosilního brnění rodu Sauropelta dokonce k pražení šišek. Dinosauří fosílie mohou být náhodně objevovány i v západní Evropě (zejména Pyrenejský poloostrov). V Tibetu se lidé klaní stopám sauropodů – domnělého legendárního božstva Gesara z Lingu. 

* Kolem 1250 n. l.: Lidé se klaní dinosauřím stopám také v Číně, například v lokalitě zvané Pevnost lotosové hory.  Tato hraniční pevnost, chránící Čínu proti nájezdům z vnitrozemí, je dnes jednou z nejbohatších ichnopaleontologických lokalit světa. Tříprsté otisky stop kachnozobých dinosaurů připomínají tvarem lotosový list, v buddhismu symbol štěstí a rozkvětu.

* Kolem 1410 n. l.: V portugalském zálivu Lagosteiros vzniká legenda o oslíku, převážejícím na hřbetě Pannu Marii s Ježíškem od moře do vnitrozemí. Ukazuje se, že toto poutní místo s vlastním kostelem a farou vzniklo u významné paleontologické lokality svrchnojurského stáří s téměř čtyřiceti sériemi stop sauropodních dinosaurů. Jedna z těchto sérií dala nepochybně vzniknout legendě o oslíkovi (Pedra da Mua). Počátkem 17.(?) století byla tato série stop zakreslena na ozdobných kachlících azulejos v nedalekém kostelíku – jedná se možná o nejstarší ztvárnění dinosauřích zkamenělin v Evropě.

* 16. století n. l.: Jednotlivé útržky zpráv z různých kronik a ústně tradovaných legend dokládají, že se lidé na několika kontinentech setkávají s fosíliemi velkých pravěkých obratlovců. V oblastech jako je Argentina, USA, Kanada, Mongolsko, Čína nebo Egypt může jít i o fosílie druhohorních dinosaurů. V Tanzanii se od novověku tradují legendy o obrech – lidožroutech, pojídajících místní obyvatele kmene Mwara. Není zřejmě náhodou, že jde o okolí svrchnojurské lokality Tendaguru Hill,  na které byly počátkem 20. století objeveny obří fosilní kosti brachiosaura (giraffatitana).

Zvětšit obrázek

Podobné tříprsté stopy teropodních dinosaurů byly na mnoha místech světa známé již ve starověku. Lidé jim často přisuzovali magické atributy, kouzelnou moc nebo nadpozemský původ. Jejich tvůrcem měli být mocní bohové, kouzelné ptačí bytosti nebo proměnění lidští hrdinové. Nejvíce těchto legend pochází z území východní Asie a jihozápadu Spojených států amerických. Zde Gigandipus, ichnotaxon z lokality St. George v jihozápadním Utahu. Převzato z Wikipedie.

* 1614 n. l.: První písemná zmínka o zřejmě dinosauřích fosíliích z Anglie.  Pozůstatky tohoto třímetrového „draka“ byly objeveny v místě zvaném St. Leonard Forest (či Wood), a to v sedimentech Wealdenského souvrství o stáří kolem 130 milionů let. Dnes jsou z této oblasti skutečně známy četné fosílie dinosaurů.

* 1676 – 77 n. l.: První nesporné znázornění dinosauřích zkamenělin v díle Natural History of Oxfordshire představeného Ashmoleova muzea Roberta Plota. Jednalo se o dolní část stehenní kosti teropoda megalosaura. Žádný název ale Plot zkamenělině nestanovil, považoval ji totiž za pozůstatek jakéhosi lidského obra. O dvacet let později (1696) přichází anglický teolog, matematik a historik William Whiston jako první s naturalistickou představou o zabijáckých kometách.  Podle jeho názoru jsou komety zodpovědné za četné katastrofy v historii – předjímá tak nevědomky impaktní teorii zániku dinosaurů.

* 1699 n. l.: Plotův nástupce ve funkci představeného (dnes bychom řekli ředitele) Ashmoleova muzea Edward Llhuyd poprvé stanovuje název pro zkamenělinu neptačího dinosaura – je jí Rutellum impicatum, vlastně zub sauropoda, příbuzného rodu Cetiosaurus. V jeho sbírce se nacházel zřejmě také první katalogizovaný zub teropodního dinosaura.

* První polovina 18. století: V Anglii přibývá dinosauřích zkamenělin (stále nerozeznaných) v soukromých sbírkách aristokratů i sběratelů, často končí v kabinetech kuriozit nebo soukromých muzeích a sbírkách. Objevují se také první poloprofesionální „sběratelé zkamenělin“, vykupující fosílie ve velkém například od dělníků v lomech. Některé fosílie ve sbírkách již patří nepochybně megalosaurovi a snad i dalším později objeveným rodům.

* 1763 n. l.: Richard Brookes popisuje Plotovu zkamenělinu megalosaura jako Scrotum humanum, jde vlastně o první oficiální vědecký název, stanovený po Linného 10. vydání Systema Naturae. Fakticky je to tedy první vědecky platné jméno neptačího dinosaura, vzhledem k jeho pikantnosti a velmi vzácnému využití ve vědecké literatuře však dostalo nálepku nomen oblitum (zapomenuté jméno).

* 1787 n. l.: První potvrzený objev dinosauří zkameněliny z území Severní Ameriky. Americký fyzik a lékař Caspar Wistar tehdy odkryl stehenní kost dinosaura (zřejmě hadrosaurida) v New Jersey. Svrchnokřídová fosílie se časem ztratila, nyní ale známe z této oblasti podstatně více dinosauřích zkamenělin.

* 1802 n. l.: (někdy se uvádí také rok 1800) Objev dinosauřích stop farmářským chlapcem Plinym Moodym v Massachusetts. Asi 30 cm dlouhé otisky stop kachnozobých dinosaurů byly učenci z tehdejšího Harvardu a Yale označeny za stopy „Noemova havrana“  (který měl biblickému hrdinovi zvěstovat zemi v průběhu potopy světa). Dinosauří původ stop byl rozeznán až o několik desetiletí později.

* 1806 n. l.: Stehenní kost dinosaura objevují také slavní cestovatelé Lewis a Clark, a to na břehu řeky Yellowstone nedaleko městečka Billings v Montaně. Fosílie byla objevena v sedimentech dnes proslulého souvrství Hell Creek  a objevitel William Clark ji považoval za žebro obří ryby. Fosílie se nedlouho poté ztratila, je však téměř jisté, že patřila kachnozobému nebo rohatému dinosaurovi.

* 1815 n. l.: Zkameněliny megalosaura leží v depozitáři oxforského muzea, William Buckland o nich ví již někdy v této době. Stejně tak fosílie iguanodona (popsaného roku 1825 Mantellem)  jsou známé již o několik let dříve (než jej dle často tradované legendy objevila roku 1822 jeho žena Mary Ann) – Mantell si o nich píše záznam („Proteo-saurus“) nejpozději k roku 1819.

* 1820 n. l.: V polských Svatokřížských horách se tradují pověsti o ďáblech (čertech?) s jednou „kuřecí“ nohou – může jít o reminiscenci na tříprsté fosilní stopy teropodů a ornitopodů, objevované na kamenech a skalách v tamních lesích a lomech. Také slavný polský spisovatel Adam Mickiewicz může být jimi nepřímo ovlivněn, když se zmiňuje o podobném stvoření v jednom svém díle z roku 1820.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz