Před několika dny doslova rozčeřilo hladinu zájmu paleontologické internetové komunity odhalení rekonstrukce nového, dosud zdaleka nejkompletnějšího objeveného jedince druhu Spinosaurus aegyptiacus  – od roku 2006 oficiálně největšího známého teropoda vůbec. Gigantický dravec obýval na počátku svrchní křídy – v době před asi 97 miliony let – území severní Afriky a se svými úzkými čelistmi i dvoumetrovou hřbetní plachtou působil vždy velmi neobvyklým zjevem. Pokud se vám ale spinosaurus na obrázcích nebo třeba ve filmu Jurský park 3 zdál bizarní, pak vás nic nemůže připravit na to, jakou změnou prošel nyní. O tomto dinosaurovi totiž musíme přepsat takřka všechny populární i odborné texty! Spíše než suchozemský teropod se silnýma kráčivýma nohama byl totiž plavajícím vodním tvorem, který se na suchou zem nejspíš často nepodíval. Jeho extrémně krátké zadní nohy ho totiž na zemi téměř neunesly a těžiště tělesné hmotnosti bylo posunuto natolik dopředu, že se nejspíš zmohl pouze chůze na všech čtyřech! Pokud interpretují autoři nové studie svůj výzkum správně, pak můžeme zapomenout na hlavního “záporáka” mezi dinosaury v třetím díle Jurského parku i na všechny předchozí rekonstrukce tohoto dinosaura. Místo toho se před námi rýsuje obraz zcela nového, ekologicky naprosto unikátního teropoda, který pronikl do vodního prostředí zcela nebývalým způsobem a dá se dokonce přirovnat k jakémusi ekologickému ekvivalentu dnešních ploutvonožců nebo primitivních semiakvatických velryb. Začíná se reálně jevit možnost, že dinosauři oproti savcům přece jenom nebyli tak úzce a nerozlučně spjatí se suchozemským prostředím, jak se dosud myslelo. Jediné, co není třeba přepsat, jsou tak zatím velikostní tabulky teropodů. Spinosaurus totiž skutečně dosahoval délky přinejmenším přes 15 metrů (uvádí se 15,2 m u nového exempláře), čímž překonává největšího známého jedince tyranosaura zhruba o 2,5 metru. Nově rekonstruovaná kostra i model “polovodního” dinosaura v životní velikosti tak působí více než impozantně.

Zvětšit obrázek

Nový pohled na kostru spinosaura s extrémně krátkýma zadníma nohama. Podklady poskytl objev nového fosilního materiálu z marockých vrstev Kem Kem Beds. Skutečně byl tento obří křídový teropod prakticky čtyřnohým obojživelným tvorem, ekologicky podobným spíše dnešním krokodýlům? Kredit: Tyler Keillor, Lauren Conroy, a Erin Fitzgerald, Ibrahim et al., Science

První fosílie tohoto zajímavého dinosaura byly objeveny již před více než stoletím – v roce 1912 – na území Egypta. Autorem popsiu je německý paleontolog Ernst Stromer von Reichenbach. Holotyp, tedy první popsaný materiál, byl bohužel zničen při spojeneckém náletu  na mnichovské muzeum v dubnu roku 1944. Nové objevy od 90. let minulého století nicméně doplnily předchozí Stromerovy nákresy a tak představa o tomto teropodovi začala být přece jenom konkrétnější a detailnější. Kromě obřích rozměrů (délka 15 – 18 metrů) se ukázalo jako zcela zřejmé, že spinosauři byli teropodi s velmi štíhlými čelistmi a špičatými zuby, vhodnými k lovu kluzkých ryb. Spinosaurus měl relativně dlouhé a mohutné přední končetiny (zejména v porovnání s tyranosauridy nebo abelisauridy) a poměrně štíhlou tělesnou stavbu. Brzy bylo jasné, že čeleď spinosauridů, kam patří například také anglický Baryonyx nebo jihoamerický obr Oxalaia, představují velmi zvláštní skupinu teropodů. Nedávno se dokonce objevila studie, která dokazuje jejich časté setrvávání ve vodním prostředí.  Paleontologové se začali na tyto tvory dívat jako na teropodí ekvivalent současných medvědů grizzly, lovících v řekách lososy. Nově získaný obrázek je ale ještě podstatně radikálnější – zdá se totiž, že spinosauři trávili ve vodě převážnou část života. Možná dokonce vylézali na souš jen vzácně, například při kladení vajec v době rozmnožování. V tom případě by však svým životním stylem připomínali spíše dnešní krokodýly. Paleontolog Paul Sereno a jeho tým odhalil množství adaptací spinosaura pro úspěšný pohyb a dlouhodobý pobyt ve vodě. Patří mezi ně vysoko položené nozdry, pevné a větší dutiny postrádající kosti zadních končetin, čelisti uzpůsobené pro lov ryb a snad i některé další anatomické a fyziologické adaptace. Toto radikální stanovisko, zcela měnící pohled na spinosaura, však rozdělilo paleontologickou veřejnost. Mnozí konzervativnější vědci tvrdí, že proporce zadních končetin a daleko jdoucí spekulace o vodním způsobu života jsou značně přehnané a neodpovídají skutečnosti. Autoři studie si však trvají na svém a jak se vyjádřil například opět Paul Sereno: “…tělesné adaptace (spinosaura) ukazují na vývojový přechod mezi suchozemským a obojživelným typem predátora.” Paleontologie má nejspíš v zásobě ještě spoustu podobných překvapení…

Odkazy:
http://phenomena.nationalgeographic.com/2014/09/11/the-new-spinosaurus/
http://phys.org/news/2014-09-shark-munching-spinosaurus-first-known-dinosaur.html
http://www.bbc.com/news/science-environment-29143096
http://www.newscientist.com/article/dn26193-biggest-hunting-dinosaur-was-an-aquatic-sharkgobbler.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2014/09/140911142714.htm
http://www.sciencedaily.com/videos/110c590a969456616575c6c8b22789aa.htm
http://www.livescience.com/47797-swimming-dinosaur-found-spinosaurus-was-adapted-for-aquatic-life.html
http://ngm.nationalgeographic.com/2014/10/spinosaurus/mueller-text
http://svpow.com/2014/09/16/guest-post-the-genesis-of-davide-bonadonnas-spinosaurus-painting/
http://www.skeletaldrawing.com/home/theres-something-fishy-about-spinosaurus9112014
Ibrahim, N., Sereno, P., Dal Sasso, C., Maganuco, M., Martill, D., Zouhri, S., Myhrvold, N., Iurino, D. 2014. Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur. Sciencexpress. doi: 10.1126/science.1258750
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz