Protein, který je v podezření, že brání pozdějšímu vzniku obezity se nazývá adiponectin. Vylučují jej tukové buňky, které reagují na hladinu cukerných a tukových substancí v krvi. Předpokládá se, že adiponektin hraje úlohu v metabolické poruše, která bývá v zahraniční literatuře popisovaná jako syndrom insulinové rezistence a který zahrnuje spojení obezity, s výskytem cukrovku 2. typu a onemocněním věnčitých cév. Tento syndrom se objevuje u 20 – 25% dospělých Američanů. Když výzkumníci sledovali hladinu adiponectinu zjistili, že je spojena s výskytem popsaného syndromu, přičemž jedinci, kteří mají adiponectinu hodně vyjmenovanými chorobami netrpí.
Molekula proteinu adiponectin. Ttvoří ji 247 aminokyselin.
Vedoucí výzkumného projektu Lisa Martin přichází s teorií, že adiponectin, který je přítomen v lidském mléce, ovlivňuje „naprogamování“ metabolismu už v kojeneckém věku a tak ovlivňuje ukládání tukových zásob v našem pozdějším věku. I když se doktorce Martinové zatím nepodařilo doložit jakým mechanismem by to adiponectin měl dělat, vzbudila její teorie na symposiu pediatrů, kde výsledky svého bádání zveřejnila, a které se konalo 2. května letošního roku v San Francisku, velký zájem. Je to zřejmě proto, protože u jiného proteinu, také produkovaného tukovou tkání a který je rovněž přítomen v mateřském mléce bylo již dokázáno, že hraje důležitou roli v regulaci ukládání tělního tuku. Tímto proteinem je leptin - hormon nasycenosti, který tělu hlásí „jsem sytý“.
Lisa Martin, absolventka University of Tennessee, a vedoucí výzkumného projektu na Cincinnati Children's Hospital Medical Center: „Hodně adiponectinu znamená nebýt tlustý a nemocný“.
Martinová soudí, že adiponectin, kterého je v mateřském lidském mléce mnohem více než leptinu, má obdobnou hormonální funkci jako má zmíněný leptin. Její tým nyní pracuje na tom, aby platnost své teorie potvrdila nejen statistikou, ale i na molekulární úrovni.
I když se zatím jedná „jen o hru čísel“, zavětřit by měli výrobci Sunarů a dalších náhražek kojenecké výživy a zamyslet se nad tím, zda by adiponectinem nešlo tyto produkty obohacovat. Matky, které mají strach o svou linii a nebo mléko nemají, by udělaly nejlépe, kdyby se vrátily k věky osvědčené metodě a najaly kojnou. Jinak svému potomkovi „zadělají“ na obezitu a spoustu zdravotních problémů.
Diskuze:
adiponektin
Josef Pazdera,2004-07-05 11:15:56
Delší dobu dlužím odpověď na další podrobnosti o Adiponectinu. O této látce se vědci dovídají díky tomu, že se jim podařilo najít klon krátké cDNA , jejíž exprese je limitována pouze na tukové buňky. Látka byla pro vědce zajímavá tím, že vyvolává diferenciaci tukových buněk a tak se dali do luštění genetického kódu. Byli úspěšní a tak dnes lze říci, že genetický kód pro adiponectin - cDNA byl izolován a přečten. Proto víme, že tato látka obsahuje 247 aminokyselin a její předpovězená molekulová hmotnost je 28 kilo Daltonů. Molekula adiponectinu se setává z koncové aminové signální sekvence a a vlákno z 27 aminokyselin. Uspořádání aminokyselin nejeví žádnou významnější podobnost s řetězci proteinů, které dosud vědci ve své databázi měli. Zajímavé je, že části řetězce adiponektinu se shodují s proteinem, který se vyskytuje v krevním séru hibernujících zvířat. Vyskytuje se však u nich pouze v letním období.
Adiponectin je v pořadí třetí látkou, o které bylo zjištěno, že je sekretována tukovými buňkami (těmi prvními objevenými byly leptin a adipsin). Zatím se podařilo zjistit, že než se adiponectin v buňce „smontuje“ trvá to poměrně dlouho (dvě desítky hodin), zato jeho poločas působení, než se v buňce rozpadne se pohybuje okolo tří hodin. Zvýšení hladiny inzulinu účinně stimuluje uvolňování adiponectinu z tukových buněk, pokud ale má někdo hladinu inzulinu trvale zvýšenou, produkce adiponectinu je u něj narušena a jeho tukové buňky přestávají adiponectin tvořit.
Ještě překvapivější je zjištění, že adiponectin je podobný látce označované jako TNF (tumor necrosis faktor).
Ikdyž se primární struktura (sekvence aminokyselin) od TNF liší, adiponectin vykazuje strukturální podobnost s TNF. Adiponectin se tedy řadí mezi cytokiny. Usuzuje se, že bude jakousi cirkulující látkou, která hraje úlohu v kaskádě změn navozované inzulinem a že moduluje odpověď na inzulin tím, že se váže na povrchové buněčné receptory v cílových tkáních jakými jsou svaly a játra.
Vše nasvědčuje k tomu, že adiponectin funguje jako regulátor dolaďující jemné nuance reakcí na inzulin. Více podrobností lze získat z materiálů zveřejňovaných Scherer laboratory (mohu poskytnout).
větší přírodní prsa
xb,2004-05-30 22:01:51
Další důvod pro nalezení mechanismu, jímž půjde prsům říct, aby povyrostla :-)
Ženy pak nebudou mít důvod kvůli postavě nekojit.
Adiponektin
jana,2004-05-25 21:32:07
Asi mám mezery ve vzdělání, a ráda bych o té zajímavé bílkovině věděla něco víc. Kojit se zatím nechystám.... :o)
oops - můj češtinář by mě proklel
Pavel Brož,2004-05-25 18:12:13
kolegyně nepodlehlY, hluboce se omlouvám paní češtině i shovívavým čtenářům!
Souhlasím
Pavel Brož,2004-05-25 18:10:25
taky mám na ty hubnoucí reklamy vztek, protože když jim ty holky propadnou, tak není na co koukat. Naštěstí mám v práci také kolegyně, které této zničující módě nepodlehli. I když, na druhou stranu, ono to má jiné zničující dopady, třeba na schopnost koncentrace nás mužů. Tak např. když jsem minulý týden probíral s naší paní účetní implementaci změn zákona o DPH do našich firemních systémů, a sledoval přitom jednu kolegyni velice přírodních tvarů, jak v hlubokém předklonu opřená o stůl diskutuje s jinou, tak jsem přes všechnu svou snahu přerušoval své věty v půli slova a velice obtížně si vzpomínal, o čem jsem to vlastně přišel debatovat :-)))
obezita
jarda petr,2004-05-25 11:26:06
Myslím, že vznik obezity je podmíněn tolika vněnšjími i vnitřními faktory, že se asi nedá jednoznačně určit, že právě tenhle vliv rozhoduje o tom, že jsou z nás hubeňouři nebo tlouštíci. Vždycky je to spíše komplex vlivů a navíc u každého trochu jiný. Ale určitě je moc dobře, když víme, jaké všechny možné faktory mohou být v obezitě "za kvedlačku". Ono dokonce ani množství zkonzumované stravy (nebo energie ve stravě) nemá vždycky stejný účinek. Existuje celkem elegantní americká studie, ve které se dobrovolníci asi šest týdnů přecpávali a na konci pokusu výrazně přibrali jen nekteří. Ukázalo se, že část populace spaluje nezanedbatelné množství energie bez toho, že by museli někde běhat. Mají napříkald zvýšený svalový tonus a spalují vydatněji dokonce i když leží.
Určitě bychom neměli mít přes váhu, ale někdo to má výrazně snažší. Ale to není důvod k nářku. Matika nám taky není všem souzena a procenta, trojčlenku a násobilku se stejně musíme naučit všichni. Na druhou stranu mi zase ta honba za extrémní štíhlostí přijde někdy až zrůdná. Když si představím ty holky, co se nechají zblbnout k hubnutí tak, že si vypěstují mentální anorexii, tak mám na všechny ty hubnoucí reklamy docela vztek.
U obezity není kvalita všechno - podstatná je i kv
Eva Suchomelová,2004-05-25 09:43:55
Nechci být kverulant a myslím, že je zmíněný výzkum výborný na podporu kojení, ale připadá mi trochu krátkozraké spojovat vznik obezity s tím, zda byl někdo kojen či ne. Autoři článku neuvádějí, o jaký vyšší věk, v němž se obezita projeví, mají na mysli. Pokud vím, tak v Americe se problém obezity týká už dětí a pochybuji, že by jen kvůli tomu, že byly kojeny, v dospělosti zhubli. Každopádně existují i prokázané psychologické výzkumy, že pokud matka dá miminu najíst (potažmo napít) kdykoli, když se rozpláče, aniž by zjišťovala, proč je dítě nespokojené, vypěstuje v něm do budoucna reflex typu: "Když mám problém, jídlo ho vyřeší - nebo mi aspoň udělá dobře." Takhle se obezita vyvine raz dva a matka vlastně v dítěti vypěstuje závislost na jídle podobnou drogové závislosti. Vzhledem k tomu, že jak stárneme, starosti přibývají, tak pod vlivem této závislosti jíme víc a víc. Obezita v pozdějším věku se tak projevuje také víc a víc. Myslím, že kromě složení mateřského mléka zde hraje roli i jeho celkové množství, které by měla kontrolovat matka.
A perlička nakonec - sama jsem se narodila s vrozenou vadou trávicí soustavy, takže jsem nemohla být běžně kojená jako jiné děti. Po operaci, která proběhla 14 dní po mém narození, nařídila tehdy jedna velmi rozumná pediatrička mojí matce, že musím dostávat mateřské mléko z láhve pouze v přesně změřeném množství a to každé 2 hodiny ve dne i v noci. Zdůvodnila to právě nebezpečím vzniku obezity, jíž bych se už později neměla šanci zbavit. Za 30 let svého života jsem nikdy nepřesáhla váhu 52 kg při výšce 168 cm a většinou se pohybuje mezi 48 a 50 kg. Co zkusit matkám poradit něco podobného?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
