Zvětšit obrázek

Ceratopsid triceratops a teropod tyranosaurus patří mezi poslední rody neptačích dinosaurů. Události K-T poznali někteří jejich zástupci takříkajíc na vlastní kůži. Zde lovecká lekce, kterou uděluje tyranosauří samice svým mláďatům. Kredit: Luis V. Rey (ke knize R. T. Bakkera “Dinosaurs! An introduction”)

Výzkum událostí, vedoucích v době před 66 – 65,5 miliony let k zatím poslednímu hromadnému vymírání  v dějinách života na Zemi, patří k velmi intenzivním směrům bádání současné doby. Pátrání po příčinách a průběhu vymírání na konci křídy se nevěnují jen paleontologové, ale také astronomové, geologové, fyzici, chemikové, ekologové a vědci z dalších vědních oborů. Pochopení příčin a následků této děsivé a zároveň fascinující události je právem považováno za jeden z nezbytných kroků k pochopení zákonitostí i role nahodilých jevů ve vývoji života na Zemi a za potřebný zdroj informací pro další strategii na ochranu současné přírody a lidstva (jak před ničením ekosystémů člověkem, tak i před hrozbou budoucích střetů s většími vesmírnými tělesy). O vymírání dinosaurů již bylo napsáno nespočet populárních textů a vydány stovky vědeckých studií, tomuto tématu se věnují také umělci, publicisté nebo scénáristé. I přes značný pokrok v bádání o “K-T vymírání” v posledních desetiletích nám stále mnohé podrobné aspekty unikají. Je to ostatně pochopitelné, vždyť se snažíme rekonstruovat události z doby před závratnými 660 000 stoletími. Novým střípkem do celé skládačky by mohla být další vědecká studie, která se zaměřila na změnu teploty oceánů v době krátce po dopadu asteroidu Chicxulub. Studie vyšla v periodiku Proceedings of the National Academy of Sciences a přináší možná první důkaz o tom, že bezprostředně po impaktu nastala tzv. nukleární zima, tedy období rapidně snížených teplot, schopných vyvolat hromadné vymírání. O této možnosti se již dlouhodobě debatuje, žádný přímý a nezpochybnitelný důkaz však zatím k dispozici nebyl.

Johan Vellekoop z Univerzity v Utrechtu a jeho spolupracovníci se rozhodli prozkoumat změny teploty vody na přelomu křídy a terciéru za použití nové výzkumné metody, zvané TEX86 (měření teploty v dávných obdobích, založené na organickém výzkumu membránových lipidů mikroorganismů). K této “paleotermometrii” využili sedimenty texaské řeky Brazos, pocházející z té správné doby. Ve vrstvách starých 66 milionů let se nachází jak neklamná stopa asteroidu v podobě vysokého obsahu těžkého kovu iridia, tak i rozlámané kousky ulit měkkýšů, které zřejmě spláchla gigantická přílivová vlna, vyvolaná dopadem. Výzkumníci se pak zaměřili hlavně na složení lipidů, produkovaných mikroorganismy skupiny Thaumarchaeota. Chemické složení těchto lipidů se liší podle aktuální teploty vody okolního oceánu. Výzkum ukázal, že ihned po dopadu se teplota oceánu snížila v průměru asi o 2° Celsia, místy dokonce až o 7 °C (ze 30 na 23 stupňů). To se může zdát jako zanedbatelné, ale z ekologického hlediska skýtá i takovéto ochlazení často dalekosáhlé následky. Vellekoop pak porovnáváním s migrací mikroorganismů a složitými modely dospěl k přesvědčení, že zmíněné ochlazení trvalo zřejmě několik desetiletí. Z hlediska geologie jen mrknutí oka, pro život na Zemi ale (v kombinaci s dalšími jevy jako jsou globální požáry a kyselé deště) s devastujícími účinky. Po prvotních katastrofických účincích dopadu pak navíc nadlouho zůstaly oceány acidické, což ještě znásibilo stresové účinky na tehdejší organismy. Je sice možné, že někteří neptačí dinosauři ještě po tisíciletí přežívali, na definitivním konci “éry plazů” už to však nic změnit nemohlo. Obrázek konce křídového období je ponurý a poněkud depresivní, ale pochopení událostí, které vedly k poslednímu velkému vymírání fanerozoika, mohou být extrémně užitečné i pro naši nejistou budoucnost.

Odkazy:
http://phys.org/news/2014-05-proof-global-cooling-chicxulub-asteroid.html
http://www.livescience.com/45536-dinosaur-extinction-impact-winter.html
http://paleonerdish.wordpress.com/2014/05/13/the-winter-of-our-discontent-short-term-cooling-following-the-chicxulub-impact/

Zvětšit obrázek

Autorovi právě vyšla kniha pod názvem „Objevy pod vrstvami času“. Pojednává o některých významných epizodách v dějinách objevování zkamenělin, a to v éře předvědecké i pozdější vědecké (paleontologické). V 17 kapitolách představuje čtenáři chronologicky seřazený pohled na „dějiny člověka a fosílií“, můžeme-li to takto definovat. Od neandrtálců a archaických lidí moderního typu přes starověké Číňany a klasickou antiku až po středověké učence a podivíny moderní doby – tato spletitá a fascinující historie má mnoho zákoutí a lákavých uliček, kterými můžete s knihou pomyslně projít. Zjistíte přitom například, kdo první využíval zkamenělá dinosauří vejce a kosti, jak vlastně vznikly pověsti o Gryfech nebo kyklopech, kde na světě se lidé nevědomky klaněli (a dokonce ještě klaní) otiskům dinosauřích stop, které zkameněliny byly nenávratně zničeny za světových válek nebo jak se vlastně lidstvo dozvědělo o dopadu obřího meteoritu na konci křídy. Kromě toho se setkáte s desítkami zajímavých osobností historie vědy, ale také umění, diplomacie nebo třeba populární kultury.

Kniha vychází ve vydavatelství Computer Press a kromě běžných knihkupectvích je k dostání i v Databázi knih, Albatrosu či Bux.cz